Miloš Vystrčil

Předseda Senátu Miloš Vystrčil reaguje na slova prezidenta Zemana, který v neděli 27. června 2021 znovu zpochybnil, že by se v případu výbuchů ve Vrběticích v roce 2014 pracovalo pouze s jednou vyšetřovací verzí, která výbuchy přičítá dvěma agentům ruské tajné služby GRU. Vystrčil tedy poukazuje na to, že existuje pouze jedna vyšetřovací verze, která výbuchy připisuje ruským agentům.

Jan Sladký, vedoucí státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, které případ dozoruje, již dříve potvrdil, že se pracuje pouze s jednou vyšetřovací verzí, „kterou je podíl ruských agentů GRU na výbuších“.

Nicméně prověřování se týká trestného činu obecného ohrožení, nikoliv teroristického útoku. Tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl, že z pohledu právní klasifikace nejsou výbuchy ve Vrběticích teroristickým útokem, jelikož dle Zemanových slov „nebyl v dané věci porušen chráněný zájem spočívající v poškození ústavního zřízení nebo obranyschopnosti ČR ve smyslu paragrafu 311 odstavce 1 trestního zákoníku“. Pavel Zeman taktéž upozornil na fakt, že trestní zákoník nezná pojem „státní terorismus“, který užívala média a politici.

Výrok Miloše Vystrčila hodnotíme jako pravdivý s výhradou, protože správně uvádí, že orgány činné v trestním řízení v současnosti pracují jen s jednou vyšetřovací verzí výbuchů, nicméně označení akce ruských agentů za teroristický útok není přesné – jak z pohledu trestního práva, tak i z pohledu bezpečnostních studií.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na začátku června 2021 přijal usnesení (.pdf) na jehož základě bude Senát a případně i Sněmovna hlasovat o tom, zda je prezident Miloš Zeman schopný svůj úřad vykonávat. Opírá se o čl. 66 Ústavy, který stanoví, že „nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“ a rozhodnou-li o tom obě komory Parlamentu, mohou být prezidentovy pravomoci omezeny.

Aby byla funkce prezidenta omezena, musely by s usnesením souhlasit obě komory Parlamentu, v obou případech musí pro návrh hlasovat prostá většina poslanců/senátorů. To vyplývá ze skutečnosti, že v uvedeném článku 66 není stanoveno jinak.

Pokud by obě komory vyslovily souhlas s usnesením výboru, zůstal by Miloš Zeman prezidentem i nadále, jeho pravomoci by však byly omezeny. Profesor teorie práva Jan Wintr uvádí jako příklad takových pravomocí ty, u kterých je potřeba kontrasignace, což je například jmenování generálů a uzavírání mezinárodních smluv. Jmenování vlády by pak přešlo do rukou předsedy PSP ČR. Rozdělení pravomocí v případě omezení výkonu funkce prezidenta mezi premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu konkrétně popisuje přímo článek 66 Ústavy.

Miloš Vystrčil výrok pronesl v reakci na usnesení (.pdf) zahraničního výboru Senátu, podle kterého Miloš Zeman není schopný vykonávat úřad prezidenta republiky. Toto usnesení senátního výboru vychází z čl. 66 Ústavy, podle kterého je možné zbavit prezidenta výkonu funkce, pokud jej nemůže vykonávat. Tento článek lze ovšem aplikovat pouze ze závažných důvodů, přičemž Miloš Vystrčil se nedomnívá, že současná situace okolo prezidenta Zemana by tato kritéria naplňovala.

Naopak předseda Senátu Vystrčil se přiklání spíše k použití čl. 65 Ústavy, který vyjmenovává podmínky, za nichž je možné zbavit prezidenta jeho úřadu, jakožto i způsobilosti jej znovu nabýt. K této situaci může dojít, pokud je shledáno, že se prezident dopustil velezrady, nebo že hrubě porušil Ústavu nebo jinou součást ústavního pořádku. Aby ovšem žalobu mohl Ústavní soud projednat, musí ji nejdřív v souladu s čl. 65 odst. 3 navrhnout Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny. Senát musí návrh schválit třípětinovou většinou všech přítomných senátorů a v Poslanecké sněmovně pro něj musí hlasovat tři pětiny všech poslanců.

Princip hrubého porušení Ústavy vychází z předpokladu, že jednotlivé ústavní orgány plní své funkce, které jsou jim Ústavou svěřeny. Pokud by tedy prezident funkce neplnil, docházelo by pak k porušování Ústavy. Důležitým momentem ovšem je, že toto prezidentem zaviněné porušení Ústavy musí dosáhnout určité míry intenzity – proto hovoříme o hrubém porušení. Tento požadavek má za účel chránit prezidenta před stíháním pro bagatelní záležitosti. Ústava ovšem blíže nespecifikuje, kdy je tato míra intenzity naplněna.

Konkrétně by se za hrubé porušení Ústavy dala klasifikovat například nečinnost ohledně odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Na tomto závěru se shodla část českých ústavních právníků, mezi kterými byli například Jan Kysela nebo Jan Wintr. Podle ústavního právníka Jana Kudrny lze porušení ústavního pořádku spatřovat i „v některých Zemanových výrocích kolem zpravodajských služeb a navržení Karla Srpa do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ač patrně nesplňoval zákonné podmínky“.

Pro úplnost dodejme, že Senát již v roce 2019 navrhl v režimu čl. 65 ústavní žalobu (.pdf) na prezidenta Miloše Zemana. Návrh na podání ústavní žaloby nicméně nebyl úspěšný, protože neprošel Poslaneckou sněmovnou, kde jej nepodpořily požadované tři pětiny všech poslanců.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože čl. 65 Ústavy skutečně upravuje možnost zbavit prezidenta jeho úřadu na základě jednání, kterým se dopustil hrubého porušení Ústavy nebo ústavního pořádku.

Senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost navrhl na začátku června 2021 ve svém usnesení (.pdf) omezit pravomoci prezidenta republiky. Jako hlavní důvod uváděla skupina senátorů neschopnost prezidenta vykonávat svůj úřad podle čl. 66 Ústavy („nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat“).

Výklad článku není jednoznačný a profesor teorie práva a právních učení Jan Wintr uvádí, že článek 66 dosud nebyl použit a konkrétní obsah by mu mohly dát příslušné orgány. V tomto případě jde o Poslaneckou sněmovnu a Senát, u obou komor Parlamentu je nutná prostá většina poslanců a senátorů, s možnou následnou kontrolou Ústavním soudem.

V případě, že by se obě komory Parlamentu skutečně usnesly na tom, že prezident Zeman nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, mohl by se prezident obrátit na Ústavní soud. Ten by následně postupoval podle speciálních ustanovení zákona o Ústavním soudu, přičemž Ústavní soudci by o návrhu v plénu rozhodli do 15 dní od jeho doručení.

§ 112 zákona o Ústavním soudu ukládá Poslanecké sněmovně a Senátu povinnost předložit v rámci řízení o návrhu podle čl. 66 Ústavy důkazy o závažných důvodech, které znemožňují prezidentu republiky vykonávat jeho úřad. Z toho lze dovodit, že důkazní břemeno v řízení nesou právě obě komory Parlamentu (a nikoli pouze Senát, jak ve svém výroku uvádí Vystrčil). Pro tento závěr svědčí také relativně krátká lhůta 15 dní, ve které není možné provést rozsáhlejší dokazování ze strany Ústavního soudu, jak argumentuje emeritní ústavní soudce Pavel Holländer v komentáři k zákonu o Ústavním soudu (Filip, Holländer, Šimíček, 2007, str. 737–738).

Premiér Andrej Babiš (ANO) připustil možnost, že nového nejvyššího státního zástupce jmenuje až nová vláda po říjnových volbách, jak žádá část opozice. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO) navrhla jako nástupce končícího Pavla Zemana jeho nynějšího náměstka Igora Stříže.

„Jedna možnost je, že pan Stříž bude pověřený a vybere to příští vláda, a druhá možnost je, že budeme akceptovat návrh paní Benešové,“ řekl Babiš v Partii Terezie Tománkové (video, čas 40:36). Poukázal na to, že jde o politickou záležitost. „Otázka je, když opozice říká, nedělejte nic, nechte to na nás, tak jednou z možností je, že jim vyhovíme,“ dodal (video, čas 39:47).

Babiš však podle Lidových novin Střížovu nominaci odmítl. Dokonce údajně Benešové řekl, že ji odvolá z funkce, pokud navrhne někoho ze Zemanova okolí. Premiér podle listu prosazoval, aby byl kandidát zvnějšku soustavy státního zastupitelství.

Rozpor ohledně jména kandidáta na nejvyššího státního zástupce mezi ministryní spravedlnosti a premiérem nepřímo přiznala i Marie Benešová. „Já jsem veřejně přislíbila, že to bude člověk ze soustavy – a holt půjdu proti zdi – a bude to člověk ze soustavy,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy 25. června 2021 s tím, že v tom nemíní ustoupit. „Ať se kočky pudrují, třeba mne i odvolají,“ dodala. Byť ministryně uvedla, že do konce týdne návrh nového nejvyššího žalobce „odbaví“ a dá na vládu, v pondělí 28. června se tímto bodem vláda na svém jednání nezabývala. Marie Benešová k tomu uvedla, že svůj úkol navrhnout nástupce Pavla Zemana splnila a že je nyní na premiérovi Andreji Babišovi, aby návrh zařadil na jednání vlády.

Miloš Vystrčil hovoří o „bývalém vrchním státním zástupci“, nicméně z kontextu výroku vyplývá, že má na mysli odcházejícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. V § 6 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství je uvedeno: „Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; (…)“ Vrchní státní zástupce tedy není totéž co nejvyšší státní zástupce.

Dosavadní nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman oznámil rezignaci v polovině května 2021, skončí tak ke 30. červnu. Na pozici působil 10 let. Ohledně jmenování svého nástupce se Zeman vyjádřil, že preferuje „člověka zevnitř soustavy státního zastupitelství“. Dle serveru Lidovky.cz odcházející Zeman doporučil jako svého nástupce svého náměstka Igora Stříže, na jehož adresu se vyjádřil už v roce 2019: „Je nutné dívat se nejen na někdejší politickou příslušnost těchto lidí, ale zejména je zapotřebí zkoumat jejich odbornou, tedy profesní zdatnost, ale i morální kvality. Musím říci, že třeba na Nejvyšším státním zastupitelství, konkrétně v případě pana náměstka Stříže, nemám pochybnosti ani o jedné z těchto složek.“

Podle § 9 odst. 1 zákona o státním zastupitelství „nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti“. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhla vládě jako nového nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, který byl Zemanovým prvním náměstkem. Vláda nicméně v pondělí 28. června tento návrh na jmenování neprojednala.

Dle slov premiéra Andreje Babiše je možné, že nového nejvyššího státního zástupce bude jmenovat až nová vláda na podzim. Pokud tedy nebude jmenován nový nejvyšší žalobce, státní zastupitelství povede jako náměstek právě Igor Stříž.

Stříž zahájil pracovní kariéru jako čekatel u vojenské prokuratury v roce 1986, poté se stal prokurátorem. V roce 1987 se stal členem Komunistické strany Československa. Náměstkem nejvyššího státního zástupce pak byl jmenován před deseti lety.

Miloš Vystrčil tedy nesprávně označil Pavla Zemana za „bývalého vrchního státního zástupce“. Vzhledem ke kontextu výroku a dalším jeho částem, které odpovídají skutečnosti, však výrok hodnotíme jako pravdu s výhradou.

Politička a představitelka běloruské opozice Světlana Tichanovská navštívila Českou republiku ve dnech 7. až 10. června 2021 na pozvání předsedy Senátu Miloše Vystrčila. 

Tichanovská zahájila návštěvu ČR v pondělí 7. června setkáním právě s Milošem Vystrčilem. Kromě něj se této oficiální schůzky zúčastnili také místopředsedové Senátu Jiří Růžička a Jiří Oberfalzer, předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer a místopředseda Výboru pro záležitosti EU David Smoljak.

Následující den se lídryně běloruské opozice setkala na zámku v Lánech s prezidentem Zemanem. Odpoledne stejného dne, tedy 8. června 2021, ji přijal také premiér Babiš, a to v Hrzánském paláci. Dne 9. června 2021 poté proběhla schůzka Světlany Tichanovské s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem. 

Ve svém programu však Světlana Tichanovská neměla pouze setkání s nejvyššími ústavními činiteli. Ještě 9. června také vystoupila se svým projevem přímo na jednání Senátu a podle informací ČT absolvovala během prvních tří dnů celkem 39 schůzek. Kromě již zmíněných setkání se potkala například i s ministrem zahraničních věcí Jakubem Kulhánkem, předsedou Pirátské strany Ivanem Bartošem, předsedou Starostů a nezávislých Vítem Rakušanem nebo také s primátorem Prahy Zdeňkem Hřibem.

Během své návštěvy se tedy Světlana Tichanovská setkala se všemi čtyřmi nejvyššími ústavními činiteli, za které jsou považováni prezident republiky, premiér, předseda Poslanecké sněmovny a předseda Senátu. 

Veřejné slyšení Senátu se v jednacím řádu Senátu PČR objevuje v části dvacáté první Veřejná slyšení (§ 144):

㤠144

Veřejné slyšení Senátu

(1) Na základě návrhu skupiny nejméně 5 senátorů nebo výboru Senátu se Senát může usnést na konání veřejného slyšení Senátu. Veřejné slyšení Senátu je určeno k projednání určité otázky v působnosti Senátu se znalci a jinými osobami, které mohou podat informace o projednávané otázce.

(2) Návrh na konání veřejného slyšení Senátu obsahuje předmět jednání, okruh účastníků a termín konání. Konání veřejného slyšení Senátu oznamuje předseda nebo místopředseda Senátu zveřejněním pozvánky v Senátu, popřípadě i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Pozvánka se současně zašle účastníkům veřejného slyšení podle rozhodnutí Senátu.

(3) Veřejné slyšení Senátu zahajuje, řídí a ukončuje předseda Senátu nebo jím pověřený senátor.

(4) Pro účast na veřejném slyšení Senátu platí obdobně § 50 o účasti na schůzi Senátu. Pozvaní účastníci mají přístup do jednacího sálu, právo vystoupit v rozpravě k projednávané otázce a podávat písemné návrhy a stanoviska k ní. Řečnickou dobu v rozpravě je možné omezit nejvýše na 5 minut.

(5) Z veřejného slyšení Senátu se pořizuje zvukový a těsnopisecký záznam. O veřejném slyšení Senátu se vyhotovuje protokol, jehož součástí jsou údaje o jeho konání, účasti na něm, úplné texty vystoupení v rozpravě a písemně podané návrhy a stanoviska účastníků. Protokol je veřejný.“

Předseda Senátu Vystrčil v první části výroku uvádí, že slyšení může navrhnout jednotlivý senátor a může prosadit to, aby ho podporoval „nějaký“ výbor. V jednacím řádu Senátu PČR (§ 144 odstavec 1) se ovšem uvádí, že slyšení se může uspořádat na základě návrhu skupiny nejméně 5 senátorů, případně výboru.

V druhé části svého výroku se předseda vyjadřuje o významu konaného veřejného slyšení a povinnosti pozvaných osobností zúčastnit se veřejného slyšení. Ovšem v odstavci 4 § 144, který se zabývá účastí na veřejném slyšení, ani v § 50 zabývajícím se účastí na schůzi Senátu, není uvedeno nic o povinnosti zúčastnit se veřejného slyšení, pouze o možnosti.

Senát projednává všechny návrhy zákonů kromě návrhu státního rozpočtu.

Návrh státního rozpočtu vytváří Ministerstvo financí (podrobné schéma viz .pdf) a je vládou předkládán Sněmovně. Když návrh projde Sněmovnou (.pdf), je předán k podpisu prezidentu republiky a publikován ve Sbírce zákonů.

Senát o státním rozpočtu nerozhoduje ani v době rozpuštění Poslanecké sněmovny, kdy má v jiných věcech pravomoc vydávat zákonná opatření Senátu.

Komplexní pozměňovací návrh je institutem zavedeným parlamentní praxí. Nenajdeme ho proto ani v Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ani v Legislativních pravidlech vlády (.pdf).

V podstatě se jedná (.pdf, str. 50) o pozměňovací návrh, kterým ale nejsou pozměňovány určité konkrétní ustanovení návrhu zákona formou novelizačních bodů. Místo toho je předloženo nové znění celého zákona nebo příslušných pasáží, které mají být nahrazeny.

Takový návrh neprochází (.pdf, str. 50) připomínkovým řízením ani legislativní radou vlády. Může být podán jak výborem, kterému byl návrh zákona přikázán, tak i jednotlivými poslanci. I z těchto důvodů se tímto institutem několikrát zabýval Ústavní soud. V nálezu Pl. ÚS 39/08 z roku 2010 shledal tento institut v zásadě ústavně konformním, výjimkou jsou tzv. legislativní přílepky, které k návrhu zákona přidávají další části novelizující zákony, které s původním návrhem nemají nic společného.

Komplexní pozměňovací návrh byl nedávno přijat například k zákonu o právu na digitální služby. Tato varianta pozměňovacího návrhu byla přijata Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj společně s Ministerstvem vnitra. Jedná se o sněmovní tisk 447/4 (.pdf) a má 61 stran textu. Dalším příkladem může být komplexní pozměňovací návrh k návrhu novely zákona o vzdělávání lékařů z ledna 2017. Jedná se o sněmovní tisk 723/5, přičemž komplexní pozměňovací návrh má celkem 41 stran. V současné době se chystá komplexní pozměňovací návrh k novému stavebnímu zákonu.

Nepodařilo se nám však dohledat žádnou statistiku nebo studii, která by se týkala množství předkládaných komplexních pozměňovacích návrhů. Z tohoto důvodu nemůžeme ověřit, zda poslední vlády skutečně přijímají více komplexních pozměňovacích návrhů než ty předešlé. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.