Miloš Zeman

Podle dat zveřejněných ve zprávě Evropské komise z roku 2019 se na celkové produkci emisí oxidu uhličitého, které vznikly spalováním fosilních paliv, podílela nejvíce Čína. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt oxidu uhličitého z celkového množství 37,89 Gt vyprodukovaných celosvětově. Na druhé pozici se umístily Spojené státy, jejichž emise oxidu uhličitého dosáhly 5,28 Gt. Emise vyprodukované všemi státy Evropské unie v roce 2018 dohromady dosáhly hodnoty 3,46 Gt. EU by se tedy v tomto srovnání zařadila hned za Čínu a USA.

Podíl států Evropské unie na celkových emisích oxidu uhličitého činil v roce 2018 9,13 %. Pro srovnání, emise Číny tvořily 29,71 % celkových emisí, Spojeným státům připadá z celku 13,92 %.

Vzhledem k různé velikosti ekonomik a populace jednotlivých zemí je však nutné zohlednit také ukazatel emisí per capita. V přepočtu na obyvatele se Spojené státy v roce 2018 umístily na 13. místě (16,14 tun CO2/ob.), Česká republika je v tomto žebříčku již na 22. místě (10,44 tun CO2/ob.) a Čína na 37. místě (7,95 tun CO2/ob.). Všechny země EU jsou na 50. místě s 6,78 tun CO2/ob.

Tento výrok je vyňat se samotného závěru vánočního projevu prezidenta, kdy prezident Zeman kromě zdraví, štěstí a dlouhých let přeje také bolest.

„(...) trochu vás překvapím. Chtěl bych vám popřát bolest. Ale víte jakou bolest? Takovou bolest, o které mluvil Tomáš Masaryk, když řekl: Myšlení bolí.“

Citát je obsažen ve spisu Hovory s T. G. Masarykem, který v letech 1928–1935 sepsal Karel Čapek, a to na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem. V kapitole Myšlení a život (str. 184) Masaryk mj. hovoří o tom, jak těžké je dospět k poznání:

„Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové; je i noetická xenofobie – odvozuji nejen z xenos, cizinec, nýbrž i to xenon, věc cizí a neznámá; i v myšlení je člověk bytostí zvykovou. Pravá moudrost, pravé poznání je věčně mladé, věčně hybné a nové – tedy i zkušenost je nám věčně nová: herrlich wie am ersten Tag, řekl bych s Goethem. – Spokojen?“

Prezident Miloš Zeman na setkání se zahraničními velvyslanci dne 27. října 2019 opravdu začal projev téměř identickými slovy: „Vážené velvyslankyně, vážení velvyslanci, drazí hosté, dámy a pánové, přátelé České republiky, vítejte v úspěšné zemi! Vítejte v zemi, která má nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii, stabilní ekonomický růst a velmi nízký státní dluh.“ Nezmínil se tehdy o klesajícím státním dluhu.

Úvodní slova hodnotíme jako pravdivá i po obsahové stránce. Míra nezaměstnanosti je v České republice opravdu nejnižší v Evropské unii. Dle dat Eurostatu z října 2019 jde konkrétně o 2,2 %, zatímco průměrná nezaměstnanost v evropské osmadvacítce činí 6,3 %.

Měříme-li ekonomický růst dle HDP, pak se Česká republika skutečně nachází v době růstu. Dle dat ČSÚ (.xlsx) roste HDP od roku 2013 meziročně alespoň o 2,5 %.

Prezident Miloš Zeman říká, že státní dluh je relativně klesající a nízký. Je pravda, že v relativním vyjádření státního dluhu k HDP dluh opravdu klesá. Jak lze vidět v datech Eurostatu, je tento trend patrný od roku 2013, kdy se dluh nacházel na hodnotě 44,9 %. V roce 2018 byl podíl státního dluhu k HDP 32,6 %. V absolutních číslech však státní dluh jednoznačně klesající není, naopak spíše kolísá, což lze dohledat v datech Ministerstva financí. Dle dat Eurostatu je dluh České republiky jeden z nejnižších v EU. Průměrný podíl státního dluhu k HDP v EU je 80,4 %. Nižší relativní státní dluh než ČR má pak např. Estonsko či Bulharsko.

Růst průměrné mzdy uvádějí data ČSÚ. Ve 3. čtvrtletí 2019 dosáhla průměrná mzda 33 697 Kč (meziročně vzrostla o 6,9 %).

Růst starobních důchodů lze sledovat například na datech Ministerstva financí. V roce 2016 byla průměrná výše starobního důchodu 11 460 Kč, v roce 2017 se jednalo o 11 850 Kč a v roce 2018 dosáhl průměrný starobní důchod 12 418 Kč.

Kauza H-Systemu probíhá od 90. let. Společnost H-System uzavřela po svém založení v roce 1993 se stovkami zájemců smlouvy o výstavbě a převodu bytů a domků v okolí Prahy. Na podzim 1997 zkrachovala a do té doby dokončila jen 34 rodinných domů. Tisícovka lidí přišla po pádu H-Systemu celkem o miliardu korun . V listopadu 1998 bylo vyhlášeno konkurzní řízení. Část poškozených klientů založila Stavební bytové družstvo (SBD) Svatopluk s cílem pokračovat ve výstavbě. Správce konkurzní podstaty Karel Kudláček to za určitých podmínek povolil, nástupce Josef Monsport však později vyzval obyvatele, aby nemovitosti vyklidili a umožnili jejich prodej. Ze získaných peněz měly být uspokojeny pohledávky všech věřitelů.

Soudní spory o vystěhování klientů probíhaly mezi členy SBD Svatopluk a Josefem Monsportem od 17. června 2001 do 24. července 2018. V průběhu řízení v lednu 2015 Pražský městský soud rozhodl, že klienti H-Systemu nemusí vyklidit byty v Horoměřicích dostavěné z vlastních prostředků, v červnu téhož roku byla dále zamítnuta žaloba správce konkurzní podstaty Monsporta o vyklizení domů v Horoměřicích. Dne 24. července 2018 však klienti spor definitivně prohráli u Nejvyššího soudu a museli se z domů vystěhovat. Ústavní soud následně 30. září 2019 odmítl (.pdf) stížnosti družstva Svatopluk a někdejších klientů H-Systemu, ale zároveň apeloval na správce konkurzní podstaty Josefa Monsporta, aby k výkonu rozsudku Nejvyššího soudu přistoupil rozumně a bral v potaz dopady na osobní a rodinné poměry lidí z Horoměřic. Konkurzní řízení se společností H-System však nadále trvá, v červenci 2019 byl například konkurzním správcem zahájen další spor a to o zaplacení nájmu za užívání budov, ze kterých se museli členové SBD Svatopluk na základě rozsudku Nejvyššího soudu vystěhovat. Konkurzní řízení na majetek společnosti H-System se tedy vede již déle než 20 let.

Vedle tohoto procesu probíhaly i řízení v trestní rovině. Policie v souvislosti s krachem společnosti obvinila v roce 1999 tři někdejší manažery a majoritního akcionáře Petra Smetku. Všem soud vyměřil trest odnětí svobody v rozmezí 9,5-12 let. Tresty pro manažery byly zrušeny Klausovou amnestií v lednu 2013, Smetka byl z vězení propuštěn v říjnu 2016. Petr Smetka si však ve vězení odseděl 12 let. Přehlednou chronologii případu nabízí web Nejvyššího soudu.

Kauza armádních letounů CASA, jejichž nákup byl schválen v roce 2009, se u Obvodního soudu pro Prahu 6 řeší od 14. prosince 2015, kdy Vrchní státní zastupitelství v Praze obžalovalo Vlastu Parkanovou a Jiřího Staňka ze zneužití pravomoci veřejného činitele a porušování povinnosti při správě cizího majetku. Obžaloba byla podána po více než 3 letech vyšetřování. Informace o vyšetřování nákupu se na veřejnost dostala v červnu 2012, kdy policie požádala o vydání Parkanové, tehdejší místopředsedkyně sněmovny. O imunitu přišla už v červenci 2012. Nákup letounů CASA však byl medializován již od roku 2009 vzhledem ke kritice průběhu veřejné zakázky i výběru letadel samotných. Prezident Zeman má tedy pravdu, že kauza letadel CASA probíhá již deset let, přičemž soudní řízení se vlivem několika různých faktorů stále protahují.

Kauza Davida Ratha a soudní procesy trvaly od 5. dubna 2013, kdy byla podána obžaloba u Krajského soudu v Praze, do 26. června 2019, kdy odvolací soud potvrdil Rathovu vinu a uložil mu sedmiletý trest vězení. Policie zadržela Davida Ratha dne 14. května 2012 v momentě, kdy odcházel se 7 miliony Kč v krabicích od vína, úplatkem za zakázku na opravu Buštěhradského zámku. David Rath se v korupční kauze v prosinci 2019 dovolal k Nejvyššímu soudu.

Ze zprávy (.pdf) o stavu kvality, efektivity a nezávislosti soudních systémů členských států Evropské unie z roku 2019 vyplývá, že česká justice ze všech 28 států EU zaujímá celkově sedmou příčku, pokud se jedná o délku občanskoprávních a obchodních řízení u okresních soudů. Soudní řízení trvá (.pdf) déle například v Německu, ve Francii, v Dánsku či v Polsku (str. 13). U okresních soudů dlouhodobě klesá délka civilních řízení, v roce 2018 činila v průměru 276 dní. Délka trestních řízení trvá u okresních soudů v průměru 202 dní. Další délky vybraných typů soudních řízení u okresních a krajských soudů nabízí například portál Mapaprutahu.cz.

Podle žebříčku Doing Business, který sestavila Světová banka a který zkoumá stavební řízení, jeho délku či finanční náklady, se ke květnu 2019 umístila Česká republika na 157. příčce ze 185. zkoumaných zemí.

Burkina Faso se v žebříčku nachází na 95. místě. Na 161. místě je Burundi, na 154. Kamerun, na 162. Rovníková Guinea. V blízkosti 160. místa se pohybují evropské a americké státy, jako například Argentina, Kosovo, Honduras či Moldavsko.

Prezident zřejmě upozorňuje na problematiku délky tohoto řízení, která je v České republice 246 dní, zatímco v jiných vyspělých evropských státech trvá řízení i méně než 200 dní. Například v Německu je to 126 dní, v Dánsku 64 a ve Finsku 65 dní. Nelze však říct, že je stav vyřizování v Česku extrémně dlouhý. Například v Kanadě se tato doba pohybuje okolo 249 dní, v Rakousku jde o 222 dní. Kdybychom státy seřadili podle doby vyřizování povolení, tak se Česká republika nachází na stejné úrovni jako Uzbekistán, a to přibližně na 124. příčce.

V tabulce níže vidíme, jaké státy si v problematice trvání délky stavebního řízení vedou podobně. Většinově se určitě nejedná o africké státy.

Národní investiční program, tedy Národní investiční plán představený 16. prosince 2019, je (.pdf, str. 6) „investiční potenciál naší země do roku 2050“. Skutečně obsahuje možné investice v budoucích 30 letech.

Součástí tohoto plánu je mnoho projektů, které jsou charakterizovány názvem, stručným popiskem, místem a časem zahájení realizace a investičními výdaji. Příkladem (.pdf, str. 43) může být první investiční akce Ministerstva dopravy Pražský okruh - D0, jehož dostavba má být zahájena roku 2022 s investičními výdaji v hodnotě 55,8 miliard korun.

Termín „zásobník projektů“ použil Andrej Babiš, když mluvil o smyslu investičního plánu: „Smyslem je shromáždění veškerého investičního potenciálu země na jednom místě. Vytvoření zásobníku projektů, odkud by si měli jednotlivé projekty ministři, hejtmani, primátoři, starostové vybírat a realizovat je podle připravenosti a finančního krytí.“ Obecně však jde o subjektivní termín, který si může každý vykládat různě. Z tohoto důvodu nehodnotíme, zda předložený investiční plán je, či není zásobníkem projektů.

Podle slov premiéra Babiše nejde o závazný plán a může se průběžně měnit.

Daňová úleva představuje opatření (.pdf, str. 5), které je pro poplatníka výhodou ve formě nižší či později zaplacené daně ve srovnání se stavem, kdy by takové opatření v zákoně zahrnuto nebylo. Důvodem pro zavedení daňové úlevy může být podpora jiných veřejných politik (například snížení daně poplatníkům, jejichž ekonomickou aktivitu chce stát podpořit), dosažení vyšší efektivity daňového systému (například osvobození poplatníků s relativně nízkými či nulovými příjmy) či kombinace obojího.

Mezi daňové úlevy patří například osvobození od daně, položky snižující základ daně, položky snižující daň, snížená sazba daně aj. Konkrétněji u daně z příjmů fyzických osob patří mezi položky osvobozené od daně například příjem v podobě ocenění v oblasti kultury, příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu či z prostředků vysoké školy aj.

Rozsah daňových úlev udává zpráva (.pdf) s názvem Kvantifikace daňových úlev v České republice. Nejaktuálnější zpráva je pro roky 2016 a 2017. Souhrn daňových úlev je vypočítán z daňových úlev daně z příjmu fyzických osob, daně z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty. Za rok 2017 činil souhrn daňových úlev 513 mld. korun (.pdf str. 5). Nedokážeme předpovědět vývoj daňových úlev pro další roky, ale pro kontext přikládáme data z let předešlých. Za rok 2016 činil souhrn daňových úlev 489 mld. korun (.pdf str. 5) a za rok 2015 478 mld. korun (.pdf str. 9).

Prezident se na toto téma již vyjadřoval v televizním pořadu Týden s prezidentem v televizi Barrandov, a to 5. září tohoto roku (čas 35:36). Tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček po odvysílání pořadu Týden s prezidentem zveřejnil tabulku, která by měla prokazovat rozsah daňových úlev kritizovaných prezidentem republiky. Tato tabulka však obsahuje čísla neúplná, neboť nezahrnuje vůbec daňové úlevy z daně z přidané hodnoty.

Předně uveďme, že Miloš Zeman ve svém výroku tvrdí, že lidská činnost není nesporně rozhodujícím faktorem, který způsobuje globální oteplování. V rámci našeho ověření jsme se tedy zaměřili nejenom na to, zda je lidská činnost primárním faktorem, ale také, zda existuje relevantní vědecký spor o tom, zda lidská činnost je či není hlavním faktorem způsobujícím globální oteplování.

Globální oteplování je ovlivňováno mnoha faktory, které můžeme rozdělit na přirozené a lidskou činností způsobené. Mezi přírodní patří například vulkanická činnost, změny na Slunci nebo změny rotace Země. Mezi ty, které jsou způsobeny lidskou činností, jsou považovány skleníkové plyny, aerosol a deforestace.

Za hlavní příčinu globálního oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Ty se vyskytovaly v atmosféře přirozeně, ale za posledních 100 let se jejich množství výrazně zvýšilo. Toto zvýšení je způsobeno spalováním fosilních paliv (uhlí, ropa), při němž se do ovzduší uvolňuje CO2 (oxid uhličitý), který je jedním ze skleníkových plynů a čtvrtý nejvíce zastoupený plyn v atmosféře. Dalšími skleníkovými plyny jsou například metan nebo oxid dusný.

Skleníkové plyny jsou plyny, které se přirozeně vyskytují v atmosféře Země. Vyskytovaly se v ní ještě před příchodem člověka a způsobují tzv. skleníkový efekt. Tento efekt způsobuje oteplování planety Země, jelikož skleníkové plyny pohlcují část tepla, které by jinak uniklo mimo atmosféru Země. Tím se planeta zahřívá. Tento efekt probíhal přirozeně i před příchodem člověka. Od doby průmyslové revoluce a zejména za posledních 100 let se však tento efekt výrazně zvyšuje a dochází proto k většímu zahřívání planety. Skleníkový efekt se zvyšuje proto, že se zvyšuje také množství skleníkových plynů v atmosféře.

Podle zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), patřícího pod OSN, z roku 2014, jsou lidmi vytvořené emise skleníkových plynů nejvyšší v historii. Dále uvádí, že každá z posledních tří dekád byla teplejší než v období před rokem 1850 (.pdf, str. 2).

Naprostá většina vědců se shoduje na lidském vlivu na globální oteplování. Jako příklad zde můžeme uvést NASA nebo Královskou akademii věd.

(Zdroj: IPCC)

Před 55 miliony let proběhl na Zemi prudký nárůst teplot, který měl za následek zvýšení hladiny moří a oceánů a také zvýšení kyselosti vody. Tomuto jevu se říká Palaeocene-Eocene Thermal Maximum (PETM). Vědci se domnívají, že na základě tohoto jevu bychom mohli lépe pochopit dnešní klimatické změny. I když jsou přesné příčiny událostí, ke kterým došlo před 55 miliony let, stále předmětem zkoumání, už bylo objeveno několik paralel s aktuální situací. Podle výzkumu geologů, kteří pracovali v Arktidě, bylo PETM způsobeno skleníkovými plyny. Situace dnes se však v některých věcech odlišuje. Jde například o tání ledu na Antarktidě, ke kterému dnes dochází. V době PETM to pravděpodobně problém nebyl, protože teplota ještě před PETM byla vyšší než dnes a pravděpodobně žádný ledovcový příkrov Antarktidy neexistoval. Dalším rozdílem je pak rychlost oteplování. Nárůst teplot v období PETM byl v řádech tisíců let. V dnešní době došlo k oteplení o 1 °C za poměrně krátké období od druhé poloviny 19. století. Nutno zmínit, že některé výzkumy naznačují, že i v období PETM mohl být nárůst řádově mnohonásobně rychlejší, a to nárůst průměrné teploty o 5 °C během 13 let.

Přírodní jevy samozřejmě také mají vliv na aktuální globální oteplování, tento vliv je však velmi malý. Například náklon a oběžná dráha planety Země, které se mírně mění. V minulosti tento jev způsobil například dobu ledovou. Za posledních 125 let měl však náklon a orbita Země pouze zanedbatelný vliv na teplotu planety. Ani teplota Slunce není stálá, ovšem na základě mnoha simulací má stejně jako změny v náklonu a orbitě planety Země pouze zanedbatelný vliv na průměrnou roční teplotu.

Na grafech níže jsou zobrazeny vlivy jednotlivých přírodních jevů na změnu klimatu, které jsou znázorněny vždy barevnou linií, černou barvou je pak znázorněn celkový vývoj. Na prvním grafu je modrou barvou označen vliv orbitálních změn planety. Na druhém grafu je znázorněn vliv Slunce na průměrnou roční teplotu. Třetí graf pak znázorňuje celkový vliv přírodních faktorů na klimatické změny. Na posledním grafu je znázorněn vliv skleníkových plynů, který je označen zelenou barvou.

(Zdroj vše: Bloomberg.com)

Zpravodajský server Aktuálně.cz se předávání státních vyznamenání při příležitosti 28. října věnoval mimo jiných článků také svou on-linovou reportáží. V té postupně publikoval krátké zprávy, fotografie či příspěvky ze sociálních sítí. Tato reportáž byla následně dostupná na webu s nadpisem: On-line: Řád Bílého lva získal Klaus, Baťa, Boček a Ečer. Zeman projev přednesl vsedě.

Tento Zemanův výrok jsme původně chybně ohodnotili jako nepravdivý. Za tuto chybu se Miloši Zemanovi i čtenářům omlouváme.

Ve výroku není jasně uvedeno, o jakém druhu znečištění je řeč. Tento výrok byl ale pronesen jako odpověď na otázku týkající se nakládání s plastovým odpadem.

Podle dat OWID z roku 2010 se na produkci plastových odpadků nejvíce podílí Čína (59 Mt ročně), Spojené státy (38 Mt), Německo (14 Mt) a Brazílie (12 Mt). Indie se v tomto žebříčku umístila na 15. místě (4,5 Mt). Tato data ale nereprezentují množství plastů, které ohrožují životní prostředí. Podle dat ze stejného zdroje se na plastovém odpadu, se kterým je neadekvátně naloženo, podílí nejvíce Čína (28 %), Indonésie (10 %), Filipíny (6 %) a Vietnam (6 %). Podíl USA na tomto odpadu je 0,86 %, Brazílie se podílí 1,48 % a Indie 1,88 %.

V souvislosti se znečišťováním životního prostředí se ovšem nejčastěji hovoří o emisích skleníkových plynů. Podle dat zveřejněných ve zprávě Evropské komise z roku 2019 se na celkové produkci emisí oxidu uhličitého, které v roce 2018 byly za celou planetu ve výši 37,89 Gt, nejvíce podílí Čína. V roce 2018 Čína vyprodukovala 11,26 Gt oxidu uhličitého. Na druhé pozici se umístily Spojené státy, jejichž emise oxidu uhličitého dosáhly 5,28 Gt, Indie je se svými 2,62 Gt třetí v pořadí. Čtvrté místo pak připadá Rusku (1,75 Gt). Brazílii, kterou ve svém výčtu „největších znečišťovatelů“ zmínil prezident Zeman, náleží 12. pozice (0,5 Gt). Emise vyprodukované všemi státy Evropské unie v roce 2018 dohromady dosáhly hodnoty 3,46 Gt. EU by se tedy v tomto srovnání zařadila hned za Čínu a USA. Podíl států Evropské unie na celkových emisích oxidu uhličitého činil v roce 2018 9,13 %. Pro srovnání, emise Číny tvořily 29,71 % celkových emisí, Spojeným státům připadá z celku 13,92 %.

Údaje ve výroku tak zhruba odpovídají dostupným informacím o emisích oxidu uhličitého produkovaných jednotlivými státy. Zasazení těchto informací do kontextu diskuse o nakládání s plastovým odpadem však není na místě. Divák by mohl oprávněně nabýt dojmu, že pořadí uváděné Zemanem se týká pořadí největších znečišťovatelů plasty. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.