Tomáš Petříček

Jsou zde celé řady překážek pro působení evropských podniků včetně třeba vynuceného přesunu know-how, technologií.

Naše diplomacie opakovaně tlačí na to, aby součástí toho dialogu byly i ty citlivé témata, lidská práva, situace národnostních menšin, svoboda vyznání v Číně.

Na podzim bychom chtěli vyjednávat novou investiční dohodu mezi Evropskou unií a Čínou, která by měla narovnat podmínky pro evropské podniky na čínském trhu.

Tento materiál, který ani není dopisem, to je materiál, který je velmi nestandardní, nesplňuje určitě formát diplomatické komunikace, ani nevím, jak bych ho měl nazývat, hovoří se o tom jako o dopisu, ale on to dopis skutečně není, tak je to spíš jako několik poznámek pro nějaké použití při diskusi.

V mediálním prostoru se opakovaně řeší otázka vyhošťování diplomatů, jaké jsou důvody podle Vídeňské úmluvy o diplomatických vztazích. Je to skutečně pouze řada konkrétních důvodů, které můžou hostující stranu vést k vyhoštění diplomatů.

My jsme o tom (o pozici Česka vůči Tchaj-wanu, či o „dopisu“ doručeném Jaroslavu Kuberovi, pozn. Demagog.cz) s čínskou ambasádou opakovaně hovořili, já nejsem rád, že se potom v médiích opět objevily zápisy z těch jednání.

Česká republika má svoji politiku jedné Číny posledních 30 let, musíme si připomenout také, proč jsme tuto politiku přijali. Bylo to počátkem devadesátých let v době, kdy se rozdělovalo Československo a kdy jsme velmi rychle chtěli, aby stálí členové Rady bezpečnosti včetně Čínské lidové republiky uznali nástupnické státy.

Není v mých pravomocích ji (cestu na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) panu předsedovi zakazovat.

Debata poslední Rady, která chtěla především vytknout ty cíle pro letošní podzim, protože budeme mít dva významné momenty ve vztazích mezi Evropskou unií a Čínou, jednak to bude summit EU – Čína, ale také setkání lídrů v Lipsku, což je jedna z velkých priorit německého předsednictví.

My opakovaně jsme se bavili o vztazích s Čínou na úrovni členských států Evropské unie na Radě ministrů.