Tomio Okamura

Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, je plán Evropské unie, jak transformovat hospodářství za účelem dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. 

Evropská komise v plánu navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala k urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

V oblasti energetiky komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu EU na 40 % do roku 2030. Pro kontext dodejme, že v roce 2019 to bylo 19,7 % celkové vyrobené energie.

Růst cen energií je podle expertů způsoben mimo jiné i zvyšováním cen emisních povolenek. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2. Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena téměř zdvojnásobila na přibližně 60 EUR. To je podle expertů zčásti také zapříčiněno novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hrají ale také investoři, které přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících.

Od začátku roku stoupla cena elektřiny a zemního plynu na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) o 208,12 % na 163,83 EUR (k 5. říjnu). Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, na začátku října pak 7,1828 za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Pro kontext ale dodejme, že cenu energií ovlivňují v současné době i další faktory. Šéf komise Green Deal Frans Timmermans řekl, že pouze „pětinu“ vyšších nákladů na energii lze přičíst rostoucí ceně emisních povolenek (ETS, pozn. Demagog.cz), zbytek je způsoben prudce stoupajícími cenami plynu a uhlí a nízkou produkcí větrných elektráren. Cena zemního plynu vyskočila v září poté, co si ruská společnost Gazprom, jakožto největší dodavatel na evropský trh, rezervovala pouze zlomek tranzitní kapacity. Podle dat z roku 2018 tvoří Gazprom až 36,7 % evropského trhu s plynem.

Debaty o zavedení zákona o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho zastánci se opírají především o čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Podporu celostátnímu referendu ve svém volebním programu vyjádřila KSČM (.pdf, str. 9), Piráti (.pdf, str. 14) a SPD. Volební programy hnutí ANO (.pdf) ani ČSSD (.pdf) nic o zavedení referenda neuvádějí, zmínku o něm nicméně obsahuje programové prohlášení vlády Andreje Babiše. V něm se v červnu 2018 vláda zavázala, že Poslanecké sněmovně předloží „ústavní zákon o celostátním referendu“ (.pdf, str. 24). Doplňme však, že od té doby žádný takový návrh nepodala, podobný vládní dokument neobsahuje ani elektronická knihovna připravované legislativy (VeKLEP).

Zavedení zákona o referendu na celostátní úrovni naopak ve svém volebním programu z roku 2017 nezmiňují občanští demokraté (.pdf), kteří jej nepodporují dlouhodobě. Zmínky o něm se neobjevují ani v programu KDU-ČSL (.pdf), která je zastáncem referenda spíše jen na komunální úrovni. TOP 09, která institut celostátního referenda nepovažuje za zodpovědný, ve svém volebním programu pouze uvádí, že nepřipustí konání referenda o vystoupení z EU (.pdf, str. 16).

Dále je ovšem důležité uvést, že každá politická strana, která ve svém volebním programu slíbila zákon o referendu přijmout či podpořit, má jiné představy o jeho parametrech.

SPD v čele Tomiem Okamurou předložila v roce 2017 (tedy ještě za první vlády Andreje Babiše) zákon o obecném referendu, který by umožnoval občanům v hlasování rozhodovat o ratifikaci či vypovězení mezinárodních smluv, věcech vnitřní i zahraniční politiky, o ústavních zákonech (.pdf, str. 1), ale i o daňových otázkách (str. 9). Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno již na začátku roku 2019.

KSČM svůj vlastní návrh zákona o obecném referendu předložila v březnu 2018. Na rozdíl od návrhu SPD by ale předmětem hlasování nemohly být „daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům“ (.pdf, str. 2). Podobná ustanovení obsahuje také dřívější návrh ČSSD (.pdf, str. 3) z února 2018. Oproti návrhu KSČM (.pdf, str. 3) však například neumožňuje v referendu rozhodovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci (.pdf, str. 3).

Piráti, kteří svůj vlastní návrh nepředložili, ve svém vyjádření uvádějí, že i přes některé výhrady mají nejblíže k návrhu ČSSD.

Pro kontext dodejme, že projednávání návrhů KSČM (.pdf) a SPD (.pdf) je přerušeno do té doby, dokud se neprojedná návrh ČSSD. U něj bude zapotřebí opakovat druhé čtení. Více o podobě zákonů o referendu píšeme v revizi vládních slibů zde.

Na závěr uveďme, že se Tomio Okamura ve svém výroku nevyjadřuje zcela přesně. Pokud sečteme poslance stran, které ve svém předvolebním programu slíbily přijmout či podpořit zákon celostátním referendu (KSČM, Piráti a SPD), dostaneme 56 poslanců, tedy méně než polovinu z celkového počtu 200 poslanců. K přijetí zákona o referendu se ve svém programovém prohlášení nicméně vyslovila také vláda hnutí ANO a ČSSD, celkem by se tak jednalo o 148 poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura odpovídá v kontextu diskuze o novele zákona o volbách do Parlamentu ČR a také plánovaném zavedení korespondenční volby. V České republice nevycházejí všechny volby ze stejného právního předpisu. Kromě již zmíněného zákona o volbách do Parlamentu ČR existují také zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Můžeme se tak domnívat, že výrok Tomia Okamury se vztahuje především k probíranému aktuálnímu tématu voleb do Poslanecké sněmovny.

V roce 2019 Ministerstvo vnitra v čele s Janem Hamáčkem zaslalo do připomínkového meziresortního řízení návrh nového zákona o správě voleb. V předkládací zprávě (.doc) uvádí, že cílem zákona je sjednotit obecná pravidla voleb do jednoho předpisu, ale také zavést některé novinky. Především se jedná o elektronizaci volebního procesu, korespondenční hlasování, konání voleb v jednom dni nebo umožnění hlasování v předstihu. V důvodové zprávě ministerstvo přímo uvádí (.doc, str. 65): „Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny, pátkem a sobotou. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti (zabezpečení volební místnosti a volební schránky přes noc).“ 

Dle kalendáře všech voleb ve členských státech Rady Evropy z let 2021, 2020, 2019 a 2018 vidíme, že v drtivé většině států probíhají volby pouze v jednom dnu. V roce 2021 jsou všechny volby, kromě českých podzimních, jednodenní. V roce 2020 se v září v Itálii konaly regionální volby v 7 italských oblastech, ve kterých lidé mohli hlasovat ve dvou dnech. V roce 2019 byly opět všechny volby jednodenní stejně jako i v roce 2018, kdy byly znovu jedinou výjimkou volby v České republice.

Pokud se zaměříme dále na volby v Itálii, zjistíme, že poslední volby do italského parlamentu, tedy senátu i sněmovny zároveň, proběhly pouze v jednom dni, a to 4. března 2018. V předešlých parlamentních volbách konaných v roce 2013 však ještě Italové mohli hlasovat ve dvou dnech. Dodejme, že Itálie svůj volební systém například mezi lety 2013 a 2017 upravila pětkrát. Protože se však jednalo pouze o volby lokální, zatímco Tomio Okamura mluví v kontextu voleb do celostátního parlamentu, jedná se v tomto kontextu pouze o menší nepřesnost.

I pokud se podíváme na průběh posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, z informací EP zjistíme, že Česká republika je jediným státem, ve kterém se volí dva dny, v ostatních zemích je to pouze jeden den. Stejné informace uvádí také server iROZHLAS.cz ve své infografice.

Sčítání lidu, domů a bytů proběhlo od 27. března do 11. května 2021. Podobu letošního sčítání lidu upravoval zákon č. 332/2020 Sb.

Po spuštění online sčítání stihli lidé odeslat několik tisíc formulářů. První problémy byly Českým statistickým úřadem (ČSÚ) zaznamenány v 6:00. Přibližně od osmi ráno nebylo možné se ke sčítání přihlásit. ČSÚ následně systém pozastavil. K obnově došlo po 17. hodině. Problémy však sčítání provázely i nadále, jelikož se cca do 20:00 některým lidem nedařilo odeslat již vyplněný formulář.

Předseda ČSÚ Marek Rojíček k výpadku systému podotkl, že „pokud nastala situace, že občané formulář vyplňovali a spadlo jim to v průběhu vyplňování, tak se bohužel budou muset - až systém naběhne - přihlásit znovu a ten formulář vyplnit.“

ČTK ohledně výpadku systému např. uvádí: „problémy s on-line sčítáním jsou podle odborníků s ohledem na délku příprav překvapivé a zvýraznily dlouhodobé problémy státu se systémy IT.“

Možnost kybernetického útoku jako důvodu problému byla vyloučena. Příčina problému byla dle Rojíčka v samotném systému, konkrétně se jednalo o závadu „modulu pro vyplňování adres, která způsobila zahlcení databázových serverů a přetížení systémů“.

Výše zmíněný zákon původně stanovil, že elektronický formulář musí být vyplněn ve lhůtě od 27. března do 9. dubna 2021 (§ 17 odst. 1). Kvůli výpadku se však elektronické sčítání prodloužilo až do 11. května 2021.

Ve čtvrtek 25. března byl skutečně na program jednání Poslanecké sněmovny zařazen bod s názvem „Kontrolní závěr NKÚ k nákupu zdravotnických ochranných prostředků při pandemii COVID-19“, k jeho projednání však nedošlo. Tento bod ovšem nebyl navržen přímo SPD, nýbrž grémiem (.pdf, str. 40) Poslanecké sněmovny. Nicméně, Tomio Okamura zařazení podobného bodu o předražených nákupech vlády na základě výsledků kontroly NKÚ navrhoval, duplicitní zařazení tohoto bodu na program jednání Poslanecké sněmovny ale bylo poslanci zamítnuto.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vydal 22. března 2021 kontrolní zprávu (.pdf), v níž se zabýval přiměřeností vynaložených peněžních prostředků při koupi ochranných a zdravotnických prostředků v období od začátku ledna do konce srpna 2020. Celkový objem vynaložených peněžních prostředků včetně souvisejících služeb (náklady na přepravu apod.) za toto období NKÚ vyčíslil na 8,5 mld. Kč (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ byly při nákupu obdobných ochranných a zdravotnických prostředků akceptovány ceny, které se vzájemně lišily v řádu stovek korun za kus (.pdf, str. 4). Například respirátory FFP2 byly v tomto období zakoupeny v cenovém rozmezí od 41 korun (str. 45) až do 776,6 korun za kus. Cena 776,6 korun navíc převyšuje maximální uhrazenou částku 423,5 korun za jeden respirátor FFP3, tedy respirátor o třídu kvalitnější.

Celkově bylo za prvních osm měsíců roku 2020 zakoupeno 178 milionů roušek za 1,9 mld. korun; 31,7 milionu respirátorů FFP2 za 2,4 mld. korun a 2,7 milionu respirátorů FFP3 v celkové hodnotě 422 milionů korun. Jako čtyři největší dodavatele NKÚ vyhodnotil čínské firmy, objednávky v celkové hodnotě přes 600 milionů korun však Česká republika uzavřela i s českými firmami LA Factory s.r.o. a ADLER Czech, a.s.

Pro Českou republiku nevýhodné podmínky ve smlouvách byly podle NKÚ způsobené mimo jiné tím, že se na nákupu ochranných a zdravotnických prostředků podílely týmy dvou ministerstev (Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra), které spolu vzájemně nespolupracovaly (.pdf, str. 7). To „vedlo k oslabení pozice státu při vyjednávání o cenách a v konečném důsledku i ke snížení transparentnosti nákupů“. Organizace nákupů tak byla chaotická a vedle nevýhodných smluvních podmínek vyústila např. v nedostatky v kvalitě zboží a ve velké cenové rozpětí u jednotlivých druhů zboží (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ však konečné ceny zakoupených ochranných a zdravotnických prostředků „ještě ovlivní probíhající spory o úhradu nákladů na jejich dopravu nebo také reklamační řízení, v jejichž rámci má být např. dodáno nové zboží za to, které nesplnilo kvalitativní parametry“ (.pdf, str. 9).

NKÚ dále dospěl k závěru, že zboží bylo zakoupeno za zvýšenou cenu (v porovnání se srovnatelným zbožím) nejen v prvních dnech nouzového stavu, ale i v odstupu několika dalších týdnů, kdy už bylo poptávané zboží dostupnější (.pdf, str. 4).

NKÚ rovněž konstatoval, že Ministerstvo zdravotnictví „dlouhodobě podceňovalo přípravu zdravotnického systému ČR na epidemie spojené s výskytem vysoce infekčních onemocnění“ (.pdf, str. 3). Stav zásob ve státních hmotných rezervách a fakultních nemocnicích, který odpovídal zhruba 15 420 kusům ochranných a zdravotnických prostředků určených k ochraně dýchacích cest, se od roku 2011 do výskytu onemocnění covid-19 nezměnil (.pdf, str. 3).

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že předseda hnutí SPD Tomio Okamura hovoří o postoji opozičních stran k tzv. pandemickému zákonu.

Návrh tohoto zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 předložila vláda Poslanecké sněmovně 15. února 2021. Poslanecká sněmovna nejdříve 18. února návrh pandemického zákona schválila.

Senát však s tímto schváleným zněním (.pdf) nesouhlasil a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Uveďme, že senátoři především požadovali, aby ministerstva a hygienické stanice mohly vyhlašovat restriktivní protiepidemická opatření jen ve stavu tzv. pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4). Zavedení tohoto stavu sice Sněmovnou schválený návrh obsahoval (.pdf, str. 1), restrikce na něj nicméně přímo navázány nebyly. Poslanci poté 26. února zákon v Senátem pozměněném znění schválili. 

SPD byla jediným opozičním poslaneckým klubem, který při prvním i druhém hlasování Poslanecké sněmovny o tzv. pandemickém zákonu hlasoval proti. Dodejme, že se proti zákonu vyjádřila také většina nezařazených poslanců a část poslanců KSČM, i když má strana s vládou podepsanou toleranční dohodu.

Informace o výběrovém řízení na dodání 5 milionů testů, které by zadala Správa státních hmotných rezerv (SSHR), se nám nepodařilo dohledat v Národním elektronickém nástroji NEN ani ve vyhledávači veřejných zakázek na webu Hlídač státu. Žádné výběrové řízení nevypsalo podle svých profilů ve veřejných databázích výběrových řízení ani Ministerstvo vnitra, ani Ministerstvo zdravotnictví.

Oslovili jsme proto tiskového mluvčího SSHR, který nám informaci ohledně výběrového řízení potvrdil v e-mailové komunikaci. Podle jeho vyjádření vláda skutečně uložila SSHR úkol nakoupit 5 milionů antigenních testů do škol. Zároveň dle něj dostalo Ministerstvo zdravotnictví od vlády úkol vybrat vhodné testy. Seznam 49 testů pak vláda zaslala SSHR, která oslovila celkem 249 distributorů s cílem získat konkurenceschopnou nabídku. Nakonec se přihlásilo 47 firem, přičemž cenové rozpětí odpovídalo 32–120 Kč za test.

Dodejme, že vítěze tendru na testy do škol vybrala SSHR po konání rozhovoru. Je jím společnost Masanta s.r.o. s výrobkem od firmy Singclean. Z e-mailové komunikace s mluvčím Správy státních hmotných rezerv rovněž vyplývá, že vyhodnocování spolu se SSHR prováděl i zástupce Ministerstva zdravotnictví, který potvrdil vhodnost testu „COVID-19 Test Kit (Colloidal Gold Method)“ pro samotestování z přední části nosu. Jeden test vyjde na 32 Kč, za 5 milionů testů tak stát zaplatí 160 milionů Kč. První část 1,5 milionů testů by měla firma dodat do 31. března, zbytek do 12. dubna.

Předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr pro server Lidovky.cz uvedl, že k 24. březnu bylo pro školství k dispozici 2,6 milionů antigenních testů, které nakoupilo Ministerstvo vnitra.

Dodejme, že v usnesení vlády z 8. března se píše o celkovém počtu necelých 7,7 milionů testů určených pro Ministerstvo školství.

První část dodávky (přibližně 3,6 milionů) antigenních testů pro samotestování žáků šla přes společnost Tardigrad International Consulting, kterou komise složená ze zástupců Ministerstva vnitra, Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví vyhodnotila jako nejvhodnější.

Nicméně jeden milion z původní dodávky testů pro školáky putoval nakonec úřadům, školám tak zůstalo 2,6 milionů testů. Pro úplnost doplňme, že zakázku na dodávku zbylých pěti milionů antigenních testů pro školství získala společnost Masanta.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný na tiskové konferenci konané 19. března 2021 oznámil, že do České republiky budou v průběhu dubna dodány desítky tisíc jednodávkových vakcín proti onemocnění covid-19 od firmy Johnson & Johnson. Jan Blatný dále uvedl, že vakcína od firmy Johnson & Johnson bude do Evropské unie dodávána od 16. dubna.

Premiér Andrej Babiš 23. března (tedy čtyři dny po tiskové konferenci ministra zdravotnictví Blatného) řekl (čas 5:12–5:26), že dodávky vakcíny od firmy Johnson & Johnson nabraly zpoždění a v dubnu do České republiky nedorazí. Andrej Babiš v rozhovoru také prohlásil, že Česká republika má v dubnu dostat pouze vakcíny od firem Pfizer/BioNTech, Moderna a AstraZeneca.

Pro úplnost doplňme, že 24. března ministr Blatný v rámci 87. schůze Poslanecké sněmovny uvedl, že se jednalo o nedorozumění a vakcíny od firmy Johnson & Johnson v dubnu do České republiky dorazí, ovšem v menším množství. Má se podle něj jednat o přibližně 30 až 40 tisíc „dávek balení“.

Tomio Okamura ve svém výroku neuvádí, že ministr Blatný a premiér Babiš hovořili o dubnových dodávkách vakcíny, a tím vyvolává mylný dojem o slovech Andreje Babiše. Ten totiž neuvedl, že do Česka nedorazí žádné vakcíny Johnosn & Johnson, ale jen že nedorazí v dubnu. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Po zasedání Ústředního krizového štábu, které se konalo 17. března 2021, prohlásil ministr vnitra Jan Hamáček, že hlavní hygienička Pavla Svrčinová představí novou verzi protiepidemického systému (PES). Jan Hamáček rovněž uvedl, že obměněný systém PES bude připraven do týdne (tedy do 24. března).

Pavla Svrčinová následně 24. března skutečně oznámila, že nový protiepidemický systém představí nejdříve po Velikonocích. Hlavní hygienička také uvedla, že po Velikonocích bude rozhodnuto, zdali nový PES bude platit jako celek, nebo bude přizpůsobován pro jednotlivé sektory.

Protiepidemický systém (PES) byl zaveden 13. listopadu 2020 a jeho součástí je například rozdělení jednotlivých krajů podle míry nákazy do pěti stupňů. Každému stupni poté odpovídá různě přísná míra protiepidemických opatření. Od 6. ledna je index rizika vypočítáván dle nové metodiky. Tato druhá verze PES měla zohlednit podíl hospitalizovaných s covidem-19, kteří byli diagnostikováni až v nemocnici.

Pro úplnost doplňme, že den po vynesení výroku Tomia Okamury, tedy 26. března, řekla Pavla Svrčinová, že nový PES bude představen ještě před Velikonocemi.