Tomio Okamura

Česká republika má přibližně 10,7 milionů obyvatel, Japonsko skoro 125,9 milionů. Česko je tak téměř 12krát méně lidnaté než Japonsko. Lze tedy říci, že údaj uváděný ve výroku Tomiem Okamurou tomuto číslu přibližně odpovídá (a poměrně těsně se ještě vejde do naší 10% tolerance).

Za poslední týden před rozhovorem (tedy 19.–25. října 2020) bylo v Japonsku pozitivně testovaných v průměru 567 lidí (.csv) denně, při zaokrouhlení na stovky tedy přibližně 600. V Česku se jednalo o 12 030 osob, tento počet tak byl asi 21x větší než v Japonsku.

V Tokiu, které má bez aglomerace více než 14 milionů obyvatel, bylo za týden od 19. do 25. října pozitivně testováno v průměru cca 150 lidí denně (viz data v grafu níže). Počet 200 lidí, který zmiňuje Tomio Okamura, tak není zcela přesný. Ostatní údaje ve výroku se však s námi dohledanými daty shodují v rámci naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro doplnění uveďme, že při přepočtu na 1 milion obyvatel je rozdíl mezi denními přírůstky pozitivně testovaných osob na covid-19 v ČR a v Japonsku ještě výraznější. Zatímco v České republice se tato čísla pohybují v řádu stovek, v případě Japonska se jedná pouze o jednotky.

K uzavření obchodů a restaurací, k jakému došlo v březnu v České republice, se Japonsko neuchýlilo. Některé podniky, včetně restaurací, byly vyzvány k tomu, aby zavřely své provozy, za odmítnutí ale nehrozil žádný právní postih. Japonsko tak spoléhalo na dobrovolnou spolupráci občanů. 25. května byl v Japonsku zrušen nouzový stav a japonská ekonomika se tak začala postupně znovu otevírat.

Začátkem srpna, v souvislosti s rostoucími počty lidí nově nakažených covidem-19, japonská vláda vydala žádost ohledně dobrovolného zavírání barů a restaurací ve 22:00, aby se předešlo scházení většího počtu osob. Tato prosba o dřívější zavírání podniků skončila koncem srpna, kdežto v hlavním městě platila do 15. září.

Jestliže srovnáme data o počtech nově prokázaných případů covidu-19 v Japonsku a v České republice (viz graf výše), denní přírůstky nakažených byly s ústupem první vlny koronavirové epidemie na přelomu května a června přibližně stejné. Zde je však nutné uvést, že Česká republika má přibližně 10,7 milionů obyvatel, tedy asi 12krát méně než Japonsko s téměř 125,9 miliony obyvatel. Při přepočtu denních přírůstků nově nakažených covidem-19 na jeden milion obyvatel tak data v grafu níže ukazují, že tyto přírůstky byly větší v České republice – a situace tak v tomto případě „stejná“ nebyla. 

Výrok proto hodnotíme jako zavádějící, a to i s ohledem na skutečnost, že Tomio Okamura těsně před tím v rozhovoru sám uvedl (audio, čas 8:58), že Česká republika má násobně méně obyvatel než Japonsko.

Dodejme, že v České republice dochází zvláště o víkendových dnech k výchylkám v počtu provedených testů, a tím pádem také v počtu nově prokázaných případů onemocnění covid-19. Pro lepší zřetelnost proto přikládáme také graf, v němž je pro každý den zaznamenán sedmidenní průměr počtu nově nakažených.

Výrok hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že Tomio Okamura popisuje jarní „výchozí pozici“ v obou zemích jako podobnou. Jelikož výroku předchází Okamurovo srovnání populací obou zemí, vyvolává tak dojem, že i při popisu jarní situace hovoří o situaci relativní k velikosti populace. Při přepočtu na milion obyvatel však pozice podobná nebyla.

Tomio Okamura vyvolal už vícekrát rozruch svými příspěvky na Facebooku (video, čas 8:05) či YouTube (video, čas 0:15), ve kterých zpochybňoval oficiální údaje o počtu obětí nemocí covid-19 zveřejňované Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Z metodiky (.pdf, str. 4–5) kódování a vymezení úmrtí na covid-19 vyplývá, že počty zemřelých, které jsou uváděny na stránce Ministerstva zdravotnictví, lze vymezit jako úmrtí osob, „které byly pozitivně testovány na COVID‑19 (metodou PCR) bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni.“ Jak je však v metodice výslovně zdůrazněno (.pdf, str. 5), v této na první pohled zavádějící definici nejsou „zahrnuty osoby, u nichž nebyl původce COVID-19 potvrzen laboratorně a osoby, u nichž úmrtí s COVID-19 vůbec nesouviselo (dopravní nehoda u COVID-19 pozitivní osoby), nebo u vyléčeného pacienta na obtíže, které s COVID-19 vůbec nesouvisí.“

Tato definice pouze znamená (.pdf, str. 4–5), že pokud je pacient hospitalizován kvůli komplikacím způsobeným covidem-19 a následně zemře, již se následně podrobně nezkoumá, co bylo konkrétní příčinou úmrtí. Stejně tak, pokud pacient nakažený covidem-19 zemře v domácím léčení. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou tedy evidována úmrtí „s covidem-19“.

Vedle toho jsou však sestavovány statistiky (.pdf, str. 6) zemřelých „na covid-19“ v ČR a jejich vytváření je komplikovanější. Nejdříve musí lékař provést prohlídku nebo pitvu těla zemřelého, pak vyplní List o prohlídce zemřelého (LPZ). Vyplnění LPZ upravuje dokument od Světové zdravotnické organizace (WHO), který určil jednotnou klasifikaci úmrtí v důsledku covidu-19 a stanovuje i specifikaci řetězce událostí (.pdf, str. 4), které vedly k úmrtí. V tomto případě je již stanoveno, zda byl covid-19 základní příčinou úmrtí.

Lékař následně předá jednu kopii LPZ Matričnímu úřadu a jednu kopii ÚZIS ČR (.pdf, str. 6). Matriční úřad následně provádí zápis o úmrtí do Knihy zemřelých (evidence obyvatel) a vyplní statistické Hlášení o úmrtí, které předá Českému statistickému úřadu. ÚZIS ČR provádí kontrolu údajů LPZ a předává data do ČSÚ. Český statistický úřad zpracovává data z Hlášení o úmrtí předaná matrikami a přebírá data o příčinách smrti z formuláře LPZ od ÚZIS ČR, vypořádává nejasnosti a kóduje příčiny úmrtí pro statistické účely. Tato procedura je tedy časově mnohem náročnější.

Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška se případ úmrtí pozitivního pacienta v důsledku úrazu do statistiky zemřelých nedostane: „Pokud jste covid pozitivní, někde vás přejede autobus a vůbec nedojde k hospitalizaci, do statistik se nedostanete, protože vás budou pitvat a do listu o prohlídce zemřelého vyplní covid pozitivitu až někam úplně na konec jako okolnost.“

Kromě toho ředitel ÚZIS vysvětluje, že: „V případě, že si jako covid pozitivní člověk rozbijete hlavu, skončíte v nemocnici a tam zemřete, musejí vás tam dát na zvláštní infekční lůžko a řešit i tu vaši pozitivitu, a takového člověka by nemocnice do statistik nahlásila. Ale ani takový člověk při zpětném hodnocení naprosto jednoznačně nebude mít jako primární příčinu úmrtí covid-19.“

Do konce října má být zveřejněna podrobná zpráva o úmrtích pacientů s covidem-19 za první pololetí roku 2020, ze které by mělo být jasné, kdy byla hlavní příčinou úmrtí právě koronavirová infekce. „Covid-19 jako primární příčina bude u nějaké části těch úmrtí, ale už teď mohu říct, že to nebude nějaká směšná část, budou to velmi vysoká procenta,“ uvedl 14. října 2020 Dušek.

Údajné upozornění lékařky na stránkách ÚZIS se nám nepodařilo dohledat. Podobný článek se nevyskytuje v sekci „Aktuality“, jedinými články na toto téma v této sekci jsou návody, jak vyplňovat již zmíněný List o prohlídce zemřelého. Nic, co by odpovídalo výroku, není ani v sekci „Tiskové zprávy“. Protože se tvrzený článek na stránkách ÚZIS zjevně nevyskytuje, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Tomio Okamura zde odkazuje na své video z 12. října, kde řekl (7:33): „Stejně tak mi uniká, proč děláme paniku z covid pozitivních. Když lékaři dokládají, že pozitivní v drtivé většině neznamenají nemocní.“

Zpravodajské servery lidovky.cz či Echo24.cz v květnu upozornily na studii jihokorejských vědců, podle níž lidem, kteří prodělali covid-19 a poté byli prohlášeni za zdravé, při opětovném testování metodou PCR vyšel pozitivní výsledek. PCR testy, které se používají ke zjišťování nových případů covidu-19 i v České republice, totiž nedokáží rozlišit mezi mrtvými či živými viry.

To také potvrzuje profesor epidemiologie a člen Klinické skupiny Roman Chlíbek: „(…) virus je životaschopný po dobu 8–10 dnů na sliznicích u většiny pacientů. Proto zejména pacienti s opakovaně prokazovanou PCR pozitivitou jsou sice laboratorně pozitivní, ale jedná se o záchyt mrtvého viru a pacient není infekční pro své okolí a nemusí být izolován po celou dobu, kdy je pozitivní.“

Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože Tomio Okamura jím naznačuje, že počet skutečně nemocných lidí je nižší než počet pozitivně testovaných. Podle vědců z brněnské Masarykovy univerzity je ale skutečný počet nakažených lidí v ČR mnohem vyšší, než ukazují oficiální statistiky testování metodou PCR. Testy totiž podstupuje jen část skutečně nakažených, především z toho důvodu, že někteří z nich nepociťují vážnější zdravotní komplikace. I oni však covid-19 mohou šířit dále.

Podobně pak 25. října hovořil bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, podle kterého může být v České republice „400 až 500 tisíc nakažených lidí“. Uveďme, že dle oficiálních statistik Ministerstva zdravotnictví bylo k 25. říjnu v Česku přibližně 137 tisíc osob s aktuálně prokázaným onemocněním covid-19.

Tomio Okamura vyvolal už víckrát rozruch svými příspěvky na Facebooku (video, čas 8:05) či YouTube (video, čas 0:15), ve kterých zpochybňoval oficiální údaje o počtu obětí nemoci covid-19 zveřejňované Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).

Uveďme, že ve statistikách Ministerstva zdravotnictví o počtu zemřelých v souvislosti s onemocněním covid-19, jsou započítána všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na covid-19 „bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni“. Právě na tuto skutečnost pravděpodobně také naráží Tomio Okamura, když hovoří o „kolonce zemřelých na covid-19“. Jak je však v metodice posuzování důvodu úmrtí výslovně zdůrazněno (.pdf, str. 5), v této na první pohled zavádějící definici nejsou „zahrnuty osoby, u nichž nebyl původce COVID-19 potvrzen laboratorně a osoby, u nichž úmrtí s COVID-19 vůbec nesouviselo (dopravní nehoda u COVID-19 pozitivní osoby), nebo u vyléčeného pacienta na obtíže, které s COVID-19 vůbec nesouvisí.“.

Předsedovi SPD také vadí (video, čas 1:21), že dodnes není k dispozici analýza smrtnosti druhé vlny covidu-19. Proto požaduje, aby u všech úmrtí s podezřením na covid-19 byly provedeny pitvy (video, čas 0:16), aby vláda měla přesná data, na základě kterých by rozhodovala.

Co se týče zmiňovaného rozhovoru, portál Novinky.cz vydal 16. srpna 2020 rozhovor se dvěma patoložkami z pražské Nemocnice Na Bulovce. V rozhovoru uvádějí, že u nich v nemocnici zemřelo 27 pacientů, u nichž byla potvrzena nákaza nemocí covid-19. K pitvě pak došlo jen u tří z těchto pacientů, protože „pouze u těchto tří lidí nebyla příčina smrti zcela jasná. Proto byla nařízena pitva.“. U ostatních 24 pacientů podle vyjádření patoložek bylo zřejmé, proč jejich smrt nastala, a pitva tak provedena být nemusela.

Patoložka Jana Válkyová k tomu, proč nedošlo k pitvě u všech 27 pacientů, kteří zemřeli na covid-19 poznamenala: „Problém je v tom, že u nás vlastně žádný pacient nezemřel pouze kvůli onemocnění covid-19. Jinak o tom, koho budeme pitvat, rozhoduje primář patologie.“

Doplňme, že podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, se pitva provádí vždy „v případě, kdy není dostatečně objasněna příčina smrti, základní nemoci, dalších nemocí nebo jejich komplikací nebo klinická diagnóza“ (§ 88 odst. 2 písm. h). Pokud tedy je tedy příčina úmrtí zřejmá, pitva provedena být nemusí.

Patoložka Michaela Lidinská se dále vyjádřila: „Všichni pacienti sice měli původně pozitivní testy na covid-19 a s touto diagnózou byli v nemocnici i hospitalizovaní, v době úmrtí ale už byli zaléčení a příčina smrti byla nakonec jiná. Covid-19 u nich nebyl pravou příčinou úmrtí, mohl však přispět ke zhoršení jejich zdravotního stavu.“

Na otázku, co znamená, že pacienti již byli přeléčení, a jestli už neměli příznaky covidu-19 a měli negativní test, patoložka Jana Válkyová odpověděla: „Ano, můj pacient už byl při testech dvakrát negativní.“ Jestli byli negativní i ostatní dva pacienti, patoložky výslovně neuvedly.

Dle dalšího vyjádření Michaely Lidinské jedna pacientka zemřela na akutní srdeční selhání a covid-19 byl doprovodným jevem. Druhý pacient zemřel na náhlé zhoršení chronických potíží, kterými trpěl už předtím. K třetímu pacientovi se konkrétněji nevyjádřily.

Výrok Tomia Okamury tedy, s určitými nepřesnostmi, odpovídá skutečnosti. Přesto jej však hodnotíme jako zavádějící, neboť výrok může vyvolat dojem, že statistiky počtu úmrtí s covidem-19 jsou z velké části chybné, neboť se neprovádí mnoho pitev, a ty, které proběhnou, potvrdí, že smrt s covidem-19 nesouvisela. V citovaném případě Nemocnice Na Bulovce je však třeba zdůraznit, že byly provedeny pouze tři pitvy, protože pouze u třech pacientů nebyla příčina úmrtí zřejmá. V dalších případech šlo určit příčinu úmrtí i bez pitvy. Jak správně určit úmrtí na covid-19 podrobně rozebírá metodika WHO (.pdf).

V rozhovoru pro Novinky.cz ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík uvedl, že přibližně 40 % covid-19 pozitivních pacientů, kteří se nacházejí ve FN v Motole, je bezpříznakových.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by Roman Prymula někdy v souvislosti s epidemií covidu-19 řekl, že by se v nemocnicích nacházeli „zdraví“ lidé. Opakovaně používal pro tyto pacienty označení „bezpříznakoví“, „sociální hospitalizace“ nebo stav jejich nemoci popisoval jako nezávažný, který nevyžaduje péči.

Ve čtvrtek 1. října 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula při interpelacích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že 42 % hospitalizovaných lidí nemá příznaky covidu-19 a v nemocnicích se nachází jen kvůli nedostatku lůžek následné péče: 

„Když jsem hovořil o té situaci, která se týká právě pacientů, kteří v podstatě jsou považovatelní za sociální, tak ono možná ten termín není úplně přesný. Oni to jsou pacienti, kteří jsou pozitivní na covid, ale jejich onemocnění je naprosto nezávažné, to znamená, nejsou tam prakticky žádné klinické příznaky a oni jsou z určitých důvodů v nemocnici. 

To aktuální číslo je, že my v tuto chvíli máme v nemocnici 1 028 covid pozitivních případů a z nich 42 % má lehký průběh, není u nich potřeba jakákoli specializovaná léčba, tedy není tady potřeba ani kyslík, ani ventilace a ten režim je v podstatě udržovací. Ten důvod, který k tomu směřuje, tady je dlouhodobý a netýká se jenom covidu. My nemáme dostatečný počet lůžek následné péče, ale máme poměrně přebytek lůžek akutní péče, takže s řadou diagnóz ti lidé jsou hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních, aniž by odcházeli dostatečně včas na lůžka sociální.“

Ve středu 7. října 2020 pak Roman Prymula řekl, že v nemocnicích jsou hospitalizováni lidé, „kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení“.

Bývalý ministr zdravotnictví Prymula tedy veřejně neuvedl, že by se jednalo o zdravé lidi. Jejich stav nicméně popsal takovým způsobem, že lze jeho slova parafrázovat tak, jako by mluvil o zdravých lidech.

Bezpříznakoví pacienti zůstávají v nemocnicích proto, že nemohou přebývat v zařízení sociální péče. Podle Prymuly je v těchto objektech obtížné zajistit podmínky pro to, aby bezpříznakoví jedinci nenakazili ostatní klienty.

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví lze vidět počet hospitalizovaných osob s nemocí covid-19. V prezentaci (.pdf) ze 17. září 2020 lze vidět věkovou strukturu hospitalizovaných. Z grafu (.pdf, str. 9) vyplývá, že většina hospitalizovaných pacientů s covidem-19 k tomuto datu byla starší 60 let. Věk bezpříznakových pacientů ovšem Ministerstvo zdravotnictví dále nespecifikuje.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dne 22. října 2020 uvedla: „Evropská komise uvolňuje zdravotnický materiál prostřednictvím evropského mechanismu civilní ochrany. Právě jsem mluvila s předsedou vlády Andrejem Babišem, abych mu sdělila, že z rezervy RescEU urychleně posíláme do Česka 30 plicních ventilátorů.“

Systém na ochranu občanů v nouzi RescEU vznikl již v roce 2019 v reakci na ničivé požáry v Evropě. V souvislosti s pandemií koronaviru pak byly v roce 2020 v rámci RescEU vytvořeny společné evropské rezervy zdravotnického vybavení, jako jsou ochranné roušky nebo plicní ventilátory. 

Rezervy spravuje několik členských států, které zodpovídají za nákup tohoto vybavení. Evropská komise financuje 100 % rezerv, včetně skladování a přepravy. V současné době se zásoby RescEU nacházejí v 6 zemích EU: v Dánsku, Německu, Řecku, Maďarsku, Švédsku a v Rumunsku. 

Rezerva RescEU je součástí mechanismu civilní ochrany Evropské unie, který byl vytvořen s cílem posílit spolupráci mezi státy EU a umožnit rychlou a efektivní pomoc v případech přírodních i člověkem způsobených katastrof. Do mechanismu civilní ochrany Evropské unie „jsou zapojeny členské státy EU, Spojené království (během přechodného období), Island, Norsko, Srbsko, Severní Makedonie, Černá Hora a Turecko“.

Distribuci vybavení poté řídí evropské Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC), které zajišťuje, aby se zdravotnický materiál dostal „tam, kde je ho nejvíce zapotřebí“. A to na základě toho, o jakou pomoc žádají jednotlivé státy právě v rámci mechanismu civilní ochrany EU.

Česká republika, na základě své žádosti z 18. října, dne 24. října převzala první zásilku 30 plicních ventilátorů. Mluvčí Ministerstva zdravotnictví Jan Brodský k tomu pro ČTK uvedl: „Je to zásilka 30 plicních ventilátorů, které dorazily z Rumunska ze skladů RescEU.“ Přístroje přivezli z Rumunska tamní hasiči. Česká strana toto zdravotnické vybavení uložila do skladů v pražské Nemocnici Na Bulovce, odkud by pak měly být rozvezeny podle potřeby do jednotlivých nemocnic. 

Celkem 150 ventilátorů dodalo České republice také Maďarsko, 45 ventilátorů darovalo Rakousko. Ministr obrany Lubomír Metnar dne 27. října uvedl, že NATO poskytlo 60 přístrojů z aliančních zásob. Dalších 105 ventilátorů poskytne Česku i Nizozemsko.

Je tedy pravda, že plicní ventilátory přivezli hasiči z Rumunska. Tyto přístroje však dovezli ze skladů RescEU a jejich pořízení, skladovaní a distribuci financuje Evropská komise. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Tomio Okamura se ve výroku zřejmě odvolává na žebříček Doing Business, vytvořený Světovou bankou, ačkoli jej přímo nezmiňuje. Nemluví o něm přitom poprvé, v minulosti jsme již ověřovali 2 jeho podobné výroky.

Podle analýzy Doing Business zpracované Světovou bankou v říjnu 2019 je Česká republika skutečně na 157.  místě v celkové míře jednoduchosti stavebního řízení, zatímco Polsko je na místě 39. Zde je však výrok poslance Okamury nepřesný, neboť žebříček není sestaven jen na základě délky procesu, ta je jen jedním z kritérií. Mezi další patří zejm. náklady celého řízení, jeho přehlednost a přístupnost pro účastníky. Jedná se tedy o žebříček celkové jednoduchosti stavebního řízení, nikoliv pouze jeho rychlosti.

Pokud pak státy seřadíme skutečně podle délky stavebního řízení, je Polsko na cca 90. a Česká republika na 165. místě podle toho, zda samostatně počítáme např. západní břeh Jordánu nebo Hong Kong.

Na závěr je pak dobré podotknout, že délka a složitost stavebního řízení zjištěná Světovou bankou není univerzální, ale vychází ze zadané modelové situace (stavba skladu), a pro jiné stavby se tedy může značně lišit.

Předně uveďme, že tweet byl publikován v den, kdy vláda schválila návrh nového stavebního zákona. V tomto kontextu je tedy tweet zjevně kritikou údajně pomalého zlepšování kvality stavebního řízení spíše než tvrzením, že by vláda na novém stavebním zákonu nepracovala.

První ministryní pro místní rozvoj za hnutí ANO byla od 29. ledna 2014 Věra Jourová. Od té doby až do současnosti se na postu ministryně pro místní rozvoj střídaly pouze nominantky hnutí ANO, jmenovitě Karla Šlechtová a Klára Dostálová. Nominanti hnutí ANO tedy stojí v čele Ministerstva pro místní rozvoj po více než 6,5 roku.

Je také pravda, že nový stavební zákon se začal připravovat relativně nedávno, věcný záměr byl vládou schválen 24. června 2019 a paragrafované znění pak 24. srpna 2020. Poslanecké sněmovně však návrh dosud předložen nebyl. Jak vyplývá z databáze VeKLEP i systému Poslanecké sněmovny, toto je první ucelený návrh stavebního zákona, který by měl být za posledních cca 7 let Sněmovnou projednáván.

Projednána a schválena však byla řada novel, jejichž cílem bylo právě urychlení stavebního řízení či alespoň některých jeho aspektů. Zmiňme např. novelu č. 225/2017 Sb., která rozšířila a hlavně blíže upravila možnost společného povolení stavebního záměru. Pro výstavbu rodinných domů s výměrou nad 150 metrů čtverečních pak dle novely nově postačil pouze územní souhlas, což mělo výstavbu tohoto typu staveb urychlit. Dalším návrhem, který však doposud nebyl schválen, je i poměrně rozsáhlá (.pdf) novela souboru zákonů, mezi kterými je kromě stavebního zákona i zákon o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Cílem návrhu, na kterém se významně podílelo Ministerstvo dopravy, je zkrácení výstavby liniových staveb ze současných 13 let na méně než deset.

Zdlouhavost stavebního řízení přitom opravdu představuje problém. Dle Světové banky se Česká republika co do délky stavebního řízení řadí až na cca 165. místo z přibližně 185 hodnocených zemí. Za největší brzdu české ekonomiky pak zdlouhavost stavebního řízení označila např. mluvčí developerské společnosti Central Group. Dle vládní analýzy kvůli pomalému stavebnímu řízení přichází česká ekonomika o cca 7,1 miliard korun ročně.

I přes dílčí snahy zrychlit stavební řízení se jeho délka dle Světové banky příliš nezlepšuje. V roce 2019 byla zjištěná délka stavebního řízení 246 dní. V roce 2015 (.pdf, str. 197) to přitom bylo 247 dní. Je však dobré upozornit, že Světová banka zjišťuje délku stavebního řízení na modelovém příkladu, kterým je stavba skladiště. V případě jiných staveb se tedy mohou časy značně lišit.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Ministerstvo pro místní rozvoj, které je již více než 7 let vedeno hnutím ANO, zatím skutečně Poslanecké sněmovně nepředložilo komplexní návrh stavebního zákona, který by podstatně snížil dobu stavebního řízení. Zatím šla vláda pouze cestou dílčích novel, které se zaměřily jen na některé aspekty stavebního řízení, obecně však k výraznému zrychlení nedošlo. Zároveň je tento problém možné označit za velkou brzdu naší ekonomiky.

Místopředseda ČSSD a ministr zahraničí Tomáš Petříček včera řekl, že „je potřeba posílit Evropskou unii a integrace by měla být hlubší a silnější.“ To se už v ČSSD úplně zbláznili? Po tom, co nás EU peskuje za uzavření hranic kvůli šíření koronaviru?

— Tomio Okamura (@tomio_cz) April 6, 2020

Tomáš Petříček v rozhovoru pro MF Dnes 5. dubna na otázku, zdali Evropská unie koronavirovou krizi přežije, řekl: „Jsem přesvědčen, že nejen přežije. Věřím, že se z této krize můžeme v celé řadě věcí poučit. […] Možná je třeba se bavit o tom, jestli naše spolupráce nemá být hlubší a silnější v klíčových oblastech.“ Ministr Petříček tedy řekl, že bychom se mohli bavit o tom, jestli nemá být spolupráce hlubší a silnější, ovšem nemluvil zde o tom, že „je potřeba posílit EU“, ani že by integrace měla být silnější, pouze o této otázce připustil debatu.

Zejména však Tomio Okamura ve svém Tweetu nesprávně uvozovkami doplnil citaci z rozhovoru s ministrem Petříčkem. Právě doplněním uvozovek vzbuzuje dojem, že cituje ministra doslova.

Co se týče druhé části Tweetu, tak 13. března bylo zavedeno vládní opatření, které, s výjimkou pro řidiče kamionů a lidí dojíždějících maximálně 100 kilometrů za prací, zakázalo vycestování z České republiky. Stejný den předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen kritizovala zavírání hranic:

„V posledních hodinách jsme byli svědky cestovních zákazů a kontrol v několika členských státech. Samozřejmě chceme všichni chránit naše občany před šířením viru. Pojďme se ale společně podívat na to jak to můžeme udělat co nejefektivněji. Některé kontroly můžou být oprávněné, ale celkové zákazy cestování Světová zdravotnická organizace nevidí jako efektivní. Mají silný sociální a ekonomický dopad. Narušují životy lidí a firem na obou stranách hranice. Jinými slovy, jakákoliv opatření musí být proporcionální aktuální situaci.“

Zda tímto prohlášením předsedkyně Evropské komise Českou republiku „peskovala“ je poměrně subjektivní, nicméně její vyjádření jistě lze chápat jako výtku ke způsobu, jakým česká vláda zareagovala na epidemii COVID-19. Na závěr pak dodejme, že o několik dnů později již předsedkyně Komise von der Leyen svá slova mírnila: „My všichni, kteří nejsme experti, jsme na začátku koronavirus podcenili. […] Všechna tato opatření zaváděná na čtrnáct dní nebo tři týdny mohou znít naším uším drasticky, ale pochopili jsme, že musí být uplatněna teď. Je to velmi těžké, ale věřím, že to obyvatelstvo zvládne dobře.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť ministr Petříček neřekl, že je třeba posílit EU a že integrace by měla být hlubší. Pouze připustil, že debata na toto téma je namístě.