Tomio Okamura

Veškeré návrhy, které v minulosti zazněly od různých představitelů Pirátské strany, se týkaly zdanění prázdných bytů. V programu Pirátské strany pro sněmovní volby v roce 2017 stojí: „Dáme obcím možnost zvýšit daně z dlouhodobě neobydlených bytů.“ Nicméně aktuální program uskupení Pirátů a Starostů do voleb do Poslanecké sněmovny tento slib už neobsahuje.

Pražský primátor a člen Pirátské strany Zdeněk Hřib na besedě s občany 20. února 2019 uvedl, že „legislativní nástroj, který by existoval (k řešení bytové krize, pozn. Demagog), je založený na reformě daně z nemovitosti. To je nástroj, kterým to řešili například ve Vancouveru nebo v jiných světových metropolích. Myslím, že není úplně vyloučeno, že i na toto dojde, protože to patří k mixu těch nástrojů“. Přímo v rozhovoru pro Novinky.cz pak zdanění prázdných bytů nevyloučil. Ještě v srpnu 2019 pak o možném zdanění prázdných bytů někteří pražští radní přemýšleli.

V předvolebním desateru ČSSD je pak v kapitole o vlastním bydlení mj. uvedeno: „Zavedeme pokuty za dlouhodobě neobsazené byty.“ Ve svém podrobném programu (.pdf) tuto tezi strana dále rozvádí a nastiňuje, že pokuta má být ve formě zdanění (str. 16). Podle vyjádření Matěje Stropnického a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové by se mělo jednat o zdanění ve výši průměrného nájmu. „Bylo by to do výše průměrného nájemného v daném městě. Tak, aby se nevyplatilo nechat byt prázdný,” uvedli pro CNN Prima News. Dodejme, že v předvolební debatě na CNN Prima News se Jan Hamáček k výši pokut vyjádřil následovně: „Mohlo by to být tři až pět tisíc korun měsíčně.“

Protože jak pražský pirátský primátor Hřib, tak ČSSD navrhovali zdanění prázdných bytů, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tomio Okamura se veřejně vyjadřoval k různým otázkám již před rokem 2012, tehdy ale začala jeho politická kariéra. Už během roku 2012 se na něj upínala pozornost některých médií, ale přímo o hrozbě, kterou by měla představovat islamizace, veřejně nemluvil. Ani v rámci své kandidatury na prezidenta před islamizací nevaroval.

Již v roce 2011 se nicméně Okamura vyjadřoval k cizineckému zákonu a v souvislosti s ním varoval před migrací. „Je problémem, že většina cizinců, která v Česku žije, u nás pracuje minimálně zčásti načerno. Přínos těchto cizinců pro ČR je tedy nejen malý, ale v mnohých ohledech záporný,“ vyjádřil se tehdy Okamura pro Parlamentní listy. V srpnu 2011 také Tomio Okamura uvedl: „(…) Je to nutné, abychom předešli podobné situaci, jaká je nyní v Británii, ale jaká už byla před časem také ve Francii či Německu. Problém imigrace je totiž důležité řešit, pojmenovávat věci pravými jmény, ne před nimi zavírat oči a nechávat je rozrůst do problémů.“

Zmínky o islámu ve spojení s migrací se nám podařilo najít až z roku 2013, kdy před muslimskými migranty na svém facebooku varoval především v souvislosti s kampaní svého tehdejšího hnutí Úsvit. Na Twitter se připojil až v roce 2013, na něm tedy v roce 2012 před islamizací ani migrací varovat nemohl.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý s výhradou, jelikož neuvedl přesně rok, kdy začal před migrací a islamizací veřejně varovat. Jinak ale správně poukazuje na to, že před migrací a islamizací začal varovat kolem roku 2012. Před migrací obecně varoval již o rok dříve.

Italský premiér Mario Draghi se počátkem září vyjádřil k očkování proti onemocnění covid-19, které by podle něj mělo být povinné až Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) definitivně schválí vakcíny. Ty jsou momentálně v Evropské unii schváleny v nouzovém režimu.

Již v květnu bylo v Itálii zavedeno povinné očkování pro zdravotnický personál nebo pro zaměstnance v domovech pro seniory. Ministr zdravotnictví Roberto Speranza pak na začátku září potvrdil, že se zvažuje zavedení všeobecně povinného očkování, vše však mělo záviset na epidemiologické situaci a proočkovanosti.

Italská vláda nakonec rozhodla, že od 15. října bude pro všechny zaměstnance platit povinnost prokazovat se covidovými pasy, tedy očkováním, potvrzením o prodělání nemoci nebo negativním testem. Pokud se zaměstnanec certifikátem neprokáže, nemůže sice být propuštěn, ale bude mu pozastavena výplata. Navíc může takový zaměstnanec dostat pokutu v rozmezí od 600 do 1500 eur.

Hlasování o tzv. pandemickém zákonu, přesněji o vládním návrhu zákona o mimořádných opatřeních při epidemii covidu-19, proběhlo v rámci třetího čtení na 86. schůzi Poslanecké sněmovny 18. února 2021. Proti tehdy hlasovalo všech 16 přítomných poslanců za SPD, zbývající 3 poslanci tohoto hnutí byli v té době ze schůze omluveni. Lze tedy říci, že se proti vyslovil celý poslanecký klub hnutí Svoboda a přímá demokracie. 

Proti návrhu uvedeného zákona hlasovalo také 5 nezařazených poslanců: Marian Bojko a Lubomír Volný (nyní Volný blok), Tereza Hyťhová, Zuzana Majerová Zahradníková a Václav Klaus ml. (nyní Trikolóra). Tito poslanci však nemají ve Sněmovně svůj vlastní poslanecký klub.

Pandemický zákon nebyl podpořen ani poslanci KSČM. Ze 13 přítomných poslanců se však celkem 9 hlasování zdrželo. Zbylí 4 poslanci za KSČM poté hlasovali proti. 

Podobný byl následně i výsledek hlasování poté, co Senát vrátil Sněmovně návrh pandemického zákona s pozměňovacími návrhy. Ty dolní komora přijala na schůzi 26. února 2021. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

O vládním návrhu zákona o mimořádných opatřeních při epidemii covid-19, tedy o návrhu tzv. pandemického zákona, se v Poslanecké sněmovně jednalo 18. února 2021. Poslanci SPD skutečně hlasovali proti. Ačkoliv byl návrh zákona v Poslanecké sněmovně schválen, Senát se schváleným zněním (.pdf) nesouhlasil a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Poslanci poté 26. února 2021 zákon v Senátem pozměněném znění schválili. Poslanci SPD opět hlasovali proti. 

Tomio Okamura pandemický zákon před konečným schválením tohoto návrhu Parlamentem kritizoval a v rozhovoru pro Český rozhlas 24. února 2021 například uvedl (video, čas 09:15), že je to podle něj jen „jinak pojmenovaný nouzový stav pouze na další rok, takže to není řešení“. V této souvislosti tehdy také konkrétně řekl (audio, čas 01:04): „Hnutí SPD v žádném případě nepodpoří prodloužení nouzového stavu, protože my navrhujeme po celou dobu alternativní pozitivní řešení pro všechny občany, a to je zaprvé, aby byla provedena vládou novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje zacílit na rizikové a ohrožené skupiny a na udržení zdravotního systému bez vyhlašování nouzového stavu.“ 

Také před předložením návrhu pandemického zákona vládou Tomio Okamura opakovaně vystupoval pro prosazení novely zákona o ochraně veřejného zdraví a tvrdil, že „je nutná změna zákona o ochraně veřejného zdraví, aby bylo možné chránit ohrožené a rizikové skupiny obyvatel a udržet zdravotnictví“. 

Předešleme, že Tomio Okamura zde hovoří o osobních automobilech, a jeho výrok tak nebudeme vztahovat k nákladní a další dopravě.

Celkový počet osobních automobilů v České republice za 2. čtvrtletí 2021 byl 6 225 195, z čehož bylo v Centrálním registru vozidel evidováno přes 8 533 elektromobilů na baterie (BEV) a 3 987 plug-in hybridů (PHEV). Zbývalo by tak nahradit elektromobily 6 212 675 aut se spalovacími motory (včetně CNG, LPG vozidel).

Průměrná spotřeba elektromobilu na 100 km se pohybuje kolem 20 kWh, průměrně pak Češi ujedou přibližně 20 000 km za rok. Z toho odhadujeme spotřebu 4 MWh/rok na jeden osobní automobil a 24,9 TWh pro všech 6,2 milionu elektromobilů.

V roce 2020 přitom roční výroba energie v jaderné elektrárně Temelín dosáhla 15,8 TWh, rekordem je pak výroba 16,5 TWh elektřiny v roce 2017. Pro získání elektrické energie, která by byla dostatečná pro napájení 6,2 milionu elektromobilů, tedy 24,9 TWh, bychom tedy skutečně potřebovali cca 1,5 temelínské jaderné elektrárny. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť pouze na základě našeho hrubého výpočtu. K podobným výsledkům však došel např. i server Seznam Zprávy.

Europoslanci z České pirátské strany jsou v Evropském parlamentu součástí frakce Zelení / Evropská svobodná aliance. V této frakci jsou zastoupeni zejména představitelé evropských zelených stran, přičemž nejpočetnější skupinu tvoří německý Svaz 90/Zelení. 

Sčítání lidu, domů a bytů proběhlo od 27. března do 11. května 2021. Podobu letošního sčítání lidu upravoval zákon č. 332/2020 Sb.

Po spuštění online sčítání stihli lidé odeslat několik tisíc formulářů. První problémy byly Českým statistickým úřadem (ČSÚ) zaznamenány v 6:00. Přibližně od osmi ráno nebylo možné se ke sčítání přihlásit. ČSÚ následně systém pozastavil. K obnově došlo po 17. hodině. Problémy však sčítání provázely i nadále, jelikož se cca do 20:00 některým lidem nedařilo odeslat již vyplněný formulář.

Předseda ČSÚ Marek Rojíček k výpadku systému podotkl, že „pokud nastala situace, že občané formulář vyplňovali a spadlo jim to v průběhu vyplňování, tak se bohužel budou muset - až systém naběhne - přihlásit znovu a ten formulář vyplnit.“

ČTK ohledně výpadku systému např. uvádí: „problémy s on-line sčítáním jsou podle odborníků s ohledem na délku příprav překvapivé a zvýraznily dlouhodobé problémy státu se systémy IT.“

Možnost kybernetického útoku jako důvodu problému byla vyloučena. Příčina problému byla dle Rojíčka v samotném systému, konkrétně se jednalo o závadu „modulu pro vyplňování adres, která způsobila zahlcení databázových serverů a přetížení systémů“.

Výše zmíněný zákon původně stanovil, že elektronický formulář musí být vyplněn ve lhůtě od 27. března do 9. dubna 2021 (§ 17 odst. 1). Kvůli výpadku se však elektronické sčítání prodloužilo až do 11. května 2021.

Tomio Okamura odpovídá v kontextu diskuze o novele zákona o volbách do Parlamentu ČR a také plánovaném zavedení korespondenční volby. V České republice nevycházejí všechny volby ze stejného právního předpisu. Kromě již zmíněného zákona o volbách do Parlamentu ČR existují také zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Můžeme se tak domnívat, že výrok Tomia Okamury se vztahuje především k probíranému aktuálnímu tématu voleb do Poslanecké sněmovny.

V roce 2019 Ministerstvo vnitra v čele s Janem Hamáčkem zaslalo do připomínkového meziresortního řízení návrh nového zákona o správě voleb. V předkládací zprávě (.doc) uvádí, že cílem zákona je sjednotit obecná pravidla voleb do jednoho předpisu, ale také zavést některé novinky. Především se jedná o elektronizaci volebního procesu, korespondenční hlasování, konání voleb v jednom dni nebo umožnění hlasování v předstihu. V důvodové zprávě ministerstvo přímo uvádí (.doc, str. 65): „Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny, pátkem a sobotou. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti (zabezpečení volební místnosti a volební schránky přes noc).“ 

Dle kalendáře všech voleb ve členských státech Rady Evropy z let 2021, 2020, 2019 a 2018 vidíme, že v drtivé většině států probíhají volby pouze v jednom dnu. V roce 2021 jsou všechny volby, kromě českých podzimních, jednodenní. V roce 2020 se v září v Itálii konaly regionální volby v 7 italských oblastech, ve kterých lidé mohli hlasovat ve dvou dnech. V roce 2019 byly opět všechny volby jednodenní stejně jako i v roce 2018, kdy byly znovu jedinou výjimkou volby v České republice.

Pokud se zaměříme dále na volby v Itálii, zjistíme, že poslední volby do italského parlamentu, tedy senátu i sněmovny zároveň, proběhly pouze v jednom dni, a to 4. března 2018. V předešlých parlamentních volbách konaných v roce 2013 však ještě Italové mohli hlasovat ve dvou dnech. Dodejme, že Itálie svůj volební systém například mezi lety 2013 a 2017 upravila pětkrát. Protože se však jednalo pouze o volby lokální, zatímco Tomio Okamura mluví v kontextu voleb do celostátního parlamentu, jedná se v tomto kontextu pouze o menší nepřesnost.

I pokud se podíváme na průběh posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, z informací EP zjistíme, že Česká republika je jediným státem, ve kterém se volí dva dny, v ostatních zemích je to pouze jeden den. Stejné informace uvádí také server iROZHLAS.cz ve své infografice.

Debaty o zavedení zákona o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho zastánci se opírají především o čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Podporu celostátnímu referendu ve svém volebním programu vyjádřila KSČM (.pdf, str. 9), Piráti (.pdf, str. 14) a SPD. Volební programy hnutí ANO (.pdf) ani ČSSD (.pdf) nic o zavedení referenda neuvádějí, zmínku o něm nicméně obsahuje programové prohlášení vlády Andreje Babiše. V něm se v červnu 2018 vláda zavázala, že Poslanecké sněmovně předloží „ústavní zákon o celostátním referendu“ (.pdf, str. 24). Doplňme však, že od té doby žádný takový návrh nepodala, podobný vládní dokument neobsahuje ani elektronická knihovna připravované legislativy (VeKLEP).

Zavedení zákona o referendu na celostátní úrovni naopak ve svém volebním programu z roku 2017 nezmiňují občanští demokraté (.pdf), kteří jej nepodporují dlouhodobě. Zmínky o něm se neobjevují ani v programu KDU-ČSL (.pdf), která je zastáncem referenda spíše jen na komunální úrovni. TOP 09, která institut celostátního referenda nepovažuje za zodpovědný, ve svém volebním programu pouze uvádí, že nepřipustí konání referenda o vystoupení z EU (.pdf, str. 16).

Dále je ovšem důležité uvést, že každá politická strana, která ve svém volebním programu slíbila zákon o referendu přijmout či podpořit, má jiné představy o jeho parametrech.

SPD v čele Tomiem Okamurou předložila v roce 2017 (tedy ještě za první vlády Andreje Babiše) zákon o obecném referendu, který by umožnoval občanům v hlasování rozhodovat o ratifikaci či vypovězení mezinárodních smluv, věcech vnitřní i zahraniční politiky, o ústavních zákonech (.pdf, str. 1), ale i o daňových otázkách (str. 9). Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno již na začátku roku 2019.

KSČM svůj vlastní návrh zákona o obecném referendu předložila v březnu 2018. Na rozdíl od návrhu SPD by ale předmětem hlasování nemohly být „daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům“ (.pdf, str. 2). Podobná ustanovení obsahuje také dřívější návrh ČSSD (.pdf, str. 3) z února 2018. Oproti návrhu KSČM (.pdf, str. 3) však například neumožňuje v referendu rozhodovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci (.pdf, str. 3).

Piráti, kteří svůj vlastní návrh nepředložili, ve svém vyjádření uvádějí, že i přes některé výhrady mají nejblíže k návrhu ČSSD.

Pro kontext dodejme, že projednávání návrhů KSČM (.pdf) a SPD (.pdf) je přerušeno do té doby, dokud se neprojedná návrh ČSSD. U něj bude zapotřebí opakovat druhé čtení. Více o podobě zákonů o referendu píšeme v revizi vládních slibů zde.

Na závěr uveďme, že se Tomio Okamura ve svém výroku nevyjadřuje zcela přesně. Pokud sečteme poslance stran, které ve svém předvolebním programu slíbily přijmout či podpořit zákon celostátním referendu (KSČM, Piráti a SPD), dostaneme 56 poslanců, tedy méně než polovinu z celkového počtu 200 poslanců. K přijetí zákona o referendu se ve svém programovém prohlášení nicméně vyslovila také vláda hnutí ANO a ČSSD, celkem by se tak jednalo o 148 poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.