Tomio Okamura

Dne 7. března 2022 vláda Poslanecké sněmovně předložila novelu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Navrhovaná novela (.pdf) zákona usiluje o snížení měsíční platby ze státního rozpočtu za tzv. státní pojištěnce z 1 967 Kč na 1 567 Kč s účinností od 1. července (.pdf, str. 1, 3). Průměrná měsíční platba za celý rok 2022 by tak měla činit 1 767 Kč – sazba by se tedy dostala na úroveň roku 2021. Novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění by měla podle Ministerstva financí ušetřit státnímu rozpočtu 14 miliard Kč (.pdf, str. 3). O stejnou částku by se snížily příjmy systému veřejného zdravotního pojištění (str. 3).

Tomio Okamura se již v únoru k tehdy chystané novele vyjádřil, že ji hnutí SPD plánuje obstruovat. Proti novele se stavělo také druhé opoziční hnutí ANO. „My s tím zásadně nesouhlasíme. Není to úspora charakteru, jak vláda slibovala. Je to obrovský hazard a bezprostředně se to dotkne péče, a to je špatně,“ řekl místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO Karel Havlíček.

Dne 3. května v 10 hodin dopoledne byla zahájena 20. schůze Poslanecké sněmovny, na níž se měla projednávat zmíněná novela. Přibližně do tří hodin odpoledne poté poslancům trvalo, než projednali a schválili program schůze. První čtení novely zákona o pojistném pak začalo okolo půlnoci v noci z 3. na 4. května. Dvanáct minut po půlnoci se ujal slova (video, část 00:10, čas 3:01) předseda hnutí SPD Tomio Okamura a jeho proslov skončil až po více než dvou hodinách.

Kvůli obstrukcím opozičních hnutí SPD a ANO se jednání následně protáhlo až do 4. hodiny ranní. Po přerušení schůze se pokračovalo 4. května 2022 od 8 hodin do skoro půl desáté večer, kdy byla schůze znovu přerušena. Projednání novely tak spolu se schůzí Sněmovny bylo přerušeno. Novela byla nakonec po prvním čtení přikázána (.pdf) k projednání Výboru pro zdravotnictví. Doplňme, že ke druhému čtení novely ve Sněmovně prozatím (k datu 8. června) nedošlo.

Navrhovaná novela by tedy pojišťovnám při jejím případném schválení „vzala“ 14 miliard korun. Kvůli obstrukcím předsedy hnutí SPD Okamury a dalších poslanců se projednávání novely protáhlo a jednání nakonec muselo být přerušeno. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro začátek uveďme, že podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se za orgány Sněmovny považují jednotlivé výbory a komise, v obecném smyslu slova však můžeme za „orgán“ Sněmovny považovat i její předsednictvo, tedy předsedu a místopředsedy. Podle § 32 zákona o jednacím řádu má Sněmovna povinnost zřídit 7 výborů (konkrétně mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. V současnosti tak má dolní komora výborů dohromady 18.

§ 115 zákona o jednacím řádu poté říká, že se výbory „ustavují podle zásady poměrného zastoupení“. Na každý poslanecký klub tak má výboru připadnout takový počet míst, aby odpovídal poměru počtu poslanců daného klubu ve Sněmovně. Poslanecké kluby se nicméně při volbě členů výborů mohou podle zákona také sdružovat. Při ustavování výborů tak např. kluby ODS, TOP 09 a KDU-ČSL mohly vystupovat společně jeden klub čítající 71 poslanců.

Dalšími orgány Sněmovny jsou poté tzv. komise. V jejich případě má podle § 115 zákona o jednacím řádu Sněmovna možnost sama rozhodnout, jakým způsobem budou členové komise zvoleni. Zda na základě poměrného zastoupení, většinovým způsobem, kdy o jednotlivých členech hlasuje Sněmovna, nebo na základě parity, kdy se počet členů komise stanovuje podle počtu poslaneckých klubů. Výjimkou je volební komise, jejíž členové se volí podle zásady poměrného zastoupení. Kromě těchto komisí existují i další, které se zřizují na základě zvláštních předpisů (např. Stálá komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby).

Ve všech výborech je hnutí SPD zastoupeno podle zásady poměrného zastoupení, jak nařizuje jednací řád Sněmovny. Stejně je tomu i ve všech komisích, které jsou zřizovány podle jednacího řádu. V petičním a kontrolním výboru jsou poté zástupci hnutí SPD přímo na předsednickém postu. Pozice předsedů a místopředsedů výborů se volí většinovým způsobem, a to přímo na výborech. Volby do čela výborů současné Sněmovny na podzim minulého roku proběhly jednomyslně podle dohod politických stran.

Co se týče vyjádření kabinetu Petra Fialy, zástupci vládní koalice se pár dní po sněmovních volbách v říjnu 2021 vyslovili, že by SPD, jako, dle nich, extremistická strana, neměla mít zástupce ve „vedení Sněmovny“, tedy v jejím předsednictvu. Nehovořili však o tom, že by hnutí SPD nemělo mít možnost získat zastoupení přímo ve výborech nebo komisích. Zákon navíc neříká, že by předsednictvo Sněmovny mělo mít poměrné zastoupení. Volba do čela Sněmovny musí probíhat většinovým způsobem.

Uveďme, že v současné době předsednictvo Poslanecké sněmovny tvoří předsedkyně Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a dalších šest místopředsedů, z nichž nikdo není zástupcem hnutí SPD. 18. února 2022 byl posledním místopředsedou Sněmovny zvolen Karel Havlíček za hnutí ANO, který porazil právě předsedu SPD, Tomia Okamuru.

Předseda a místopředsedové dolní komory jsou poté, dle § 46 zákona o jednacím řádu, zároveň předsedou a místopředsedy Organizačního výboru. Ten má poté ještě další členy, v současném volebním období konkrétně devět, mezi nimiž je i Radim Fiala z hnutí SPD. I v 16členném Organizačním výboru je tak SPD zastoupeno podle zásady poměrného zastoupení, jak nařizuje jednací řád Sněmovny.

Na závěr tedy shrňme, že Tomio Okamura má pravdu v tom, že vládní koalice odmítla, aby poslanci hnutí SPD byli členy předsednictva Sněmovny, které lze v širším pojetí také považovat za „orgán Sněmovny“, ačkoliv to tak neříká zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Kabinet Petra Fialy však neodmítl poměrné zastoupení SPD v obsazení výborů či komisí a vláda také hnutí SPD také ve výborech nabídla dva posty předsedů. Tomio Okamura tedy mluví obecně o „orgánech Sněmovny“, odmítavý postoj vládních poslanců se ale týkal jen předsednictva Sněmovny. Z výše zmíněných důvodů je výrok hodnocen jako zavádějící.

Poslanec Okamura výrok zmiňuje v kontextu dotazu moderátorky na případnou podporu SPD pro tzv. Lex Ukrajina II. Tomio Okamura svůj výrok uvádí jako příklad scénáře, kdy by hnutí SPD tento soubor opatření nebylo ochotné podpořit. Ověříme proto, zda Petr Fiala a Vít Rakušan skutečně tvrdí, že by měla Česká republika přijímat uprchlíky neomezeně nebo jestli by zde již měli uprchlíci zůstat.

Ministr vnitra Vít Rakušan už na začátku března 2022 mluvil o tom, že nedokáže určit přesný „strop“ počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko může přijmout. To, kolik uprchlíků ČR přijme, podle něj záviselo na ubytovacích kapacitách, které jsou k dispozici. Rakušan tedy neuvedl maximální počet uprchlíků, dal nicméně najevo, že Česko nemůže přijímat Ukrajince neomezeně.

Ani Petr Fiala žádná konkrétní čísla neuváděl. V polovině března například řekl: „Uprchlická vlna je svou rychlostí a velikostí nesrovnatelná. ČR to zvládne. A zvládneme i větší počty.“ Jeho stranický kolega Marek Benda podle iDNES.cz nicméně řekl, že Česko se musí „snažit pomoci každému, kdo k nám přijde.“

Vít Rakušan i premiér Petr Fiala také již od března hovoří o scénářích, kdy by ukrajinští uprchlíci mohli v Česku zůstat nastálo. Kabinet premiéra Fialy si nechal zpracovat odhady toho, kolik Ukrajinců by mohlo chtít v Česku po konci války trvale zůstat. V případě, kdy bude válka trvat několik let, mohlo by v ČR zůstat kolem 40 % lidí. Navíc je podle Rakušana vzhledem ke zkušenostem z jiných migračních krizí možné, že u nás až třetina uprchlíků zůstane.

V polovině dubna představila vláda strategii (.pdf) pro zvládnutí uprchlické krize, která počítá s tím, že část ukrajinských uprchlíků v ČR zůstane i po konci války (str. 4). Na tiskové konferenci k této strategii Vít Rakušan uvedl: „Pokud se podíváme na ta dlouhodobá řešení, tak tam se dostáváme k návratové politice, jakým způsobem, kdy, za jakých okolností se lidé budou vracet. Dočasná ochrana jim je zatím udělena na jeden rok. Anebo jakým způsobem případně ty, kteří se rozhodnou zůstat, skutečně integrovat do české společnosti, a to zcela.“ Ministr vnitra tedy připustil možnost, že v Česku někteří ukrajinští uprchlíci zůstanou.

Stejně tak premiér Fiala vzal na vědomí dlouhodobý scénář, kdy bude vláda muset najít řešení integrace do české společnosti pro ty, kteří se rozhodnou zůstat. Zároveň Petr Fiala na konci března řekl, že „pokud ti lidé chtějí zůstat na našem území, ať tady zůstanou.” Svá slova pronesl v kontextu toho, že odmítá kvóty, podle kterých by si evropské země přerozdělily uprchlíky z Ukrajiny.

Vít Rakušan naopak na konci března mluvil o možnosti určitých humanitárních koridorů pro uprchlíky z Ukrajiny,: „které by už na ukrajinsko-polské a ukrajinsko-slovenské hranici určovaly nějakou cílovou zemi. Já nechci říkat, že to jsou nové kvóty, ale realita je, že středoevropské země to nejsou schopny ve volném režimu unést.“

Jak premiér Fiala, tak i ministr Rakušan tedy jen poměrně obecně komentovali maximální počet ukrajinských uprchlíků, které může ČR přijmout. Podle Víta Rakušana to záleželo na kapacitě ubytování, později také zmiňoval, že bez celoevropského řešení nebudou středoevropské země schopny vysoké počty uprchlíků zvládnout. Oba politici také připustili, že část Ukrajinců v Česku již zůstane nastálo. 

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na jejich slova, kdy odmítali určit maximální počet uprchlíků, které Česko přijme a mluvili také o tom, že ukrajinští uprchlíci již v ČR zůstanou. Okamura nicméně svým výrokem naznačuje, že Fiala s Rakušanem mluvili o tom, že počítají s tím, že v Česku zůstanou všichni z tohoto „neomezeného“ počtu Ukrajinců. O tom však vládní představitelé veřejně nemluvili, vždy byla řeč jen o menší části z nich. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Tomio Okamura svým výrokem reaguje na dotaz redaktorky týkající se jeho slov v Poslanecké sněmovně, kdy označil ministra Jurečku za „natvrdlého“. Poukazuje na podle něj „nekulturnější“ výrazy, kterými zástupci dnešní vládní koalice označovali v minulém volebním období Andreje Babiše. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli vládní poslanci tehdy skutečně označovali Andreje Babiše za zloděje. Jelikož dotaz redaktorky směřoval na Okamurova slova a politickou kulturu v Poslanecké sněmovně, zaměříme se na výroky politiků právě ve Sněmovně.

Na plénu Poslanecké sněmovny zazněla slova jako zloděj či zločinec v minulém volebním období mezi lety 2017 až 2021 mnohokrát, nikdy ale žádný z poslanců těmito výrazy neoznačoval veřejně přímo Andreje Babiše. Pouze jednou tak mluvil jeden poslanec o druhém, a to když v roce 2018 právě Andrej Babiš označil tehdejšího poslance Miroslava Kalouska za „zloděje zlodějského“.

Tomu předcházely vzájemné urážky Babiše a Kalouska z volebního období 2013 až 2017. Andrej Babiš například v roce 2015 Miroslava Kalouska označoval termíny jako „tenhle lhář, tenhle tunelář, tenhle zloděj, který tady nakradl miliardy, symbol korupce,“ Kalousek mu to „vrátil“ o tři měsíce později slovy o zloději a lháři. Ve stejné době také Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo řekl, že ve Sněmovně sedí „minimálně čtyři pět“ zlodějů. Jejich jména ale uvést odmítl.

Mimo Sněmovnu nicméně politici dnešní vládní koalice o Andreji Babišovi jako o zloději skutečně veřejně mluvili či psali, a to nejen v minulém volebním období. Miroslav Kalousek např. v roce 2018 a 2020 opakovaně nazval Babiše zlodějem na twitteru, jako o zlodějovi o něm mluvila také předsedkyně Poslanecké sněmovny v rozhovoru pro Aktuálně.cz v květnu 2022.

Politici dnešní vládní koalice, především Miroslav Kalousek, tedy v minulosti skutečně o Andreji Babišovi mluvili jako o zloději. Jelikož výrok Tomia Okamury zazněl v kontextu otázky týkající se politické kultury ve Sněmovně, výrok hodnotíme právě podle vyjádření ve Sněmovně, nikoliv podle dalších veřejných výstupů politiků. V minulém volebním období slova o zloději či zločinci směrem k Andreji Babišovi od dnešních vládních poslanců nezazněla. V předcházejícím volebním období 2013–2017 ale Miroslav Kalousek skutečně na plénu Sněmovny Babiše zlodějem nazval. Jelikož Tomio Okamura poukazuje především na obsah těchto slov, která srovnává se svým označením Mariana Jurečky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou. Tato výhrada se týká právě toho, že Tomio Okamura nesprávně uvedl volební období, ve kterém byl Andrej Babiš za zloděje označen.

Dle dat Organizace spojených národů od začátku ruské invaze na Ukrajinu požádalo v Evropě o určitou formu ochrany už přes 4,7 milionu ukrajinských uprchlíků (k datu 1. června). Ukrajinskou hranici směrem ven pak od 24. února překročili lidé ve více než 6,9 milionu případů. Směrem zpět bylo zaznamenáno přibližně 2,1 milionu případů přechodu přes hranici.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků přitom podle OSN míří do Polska, k 1. červnu zde o ochranu požádalo víc než 1,1 milionu lidí. Pro srovnání, v České republice to bylo přes 362 tisíc lidí. OSN dále uvádí, že mezi uprchlíky tvoří přes 90 % ženy a děti (.pdf, str. 7). Doplňme, že ukrajinští muži ve věku mezi 18 a 60 lety z Ukrajiny odjet nemohou, protože se jich týká vyhlášená všeobecná mobilizace a zákaz ze země vycestovat.

Abychom v rámci našeho ověření určili, kolik osob překračovalo hranici do a z Ukrajiny, vycházíme z údajů ukrajinské pohraniční stráže, která každodenně monitoruje pohyb lidí a vozidel na ukrajinské západní hranici (hranice s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem). V jejích přehledech lze nalézt informace o celkovém počtu osob odcházejících z Ukrajiny i přicházejících na Ukrajinu a dále také přímo počty navracejících se Ukrajinců. Upřesněme, že do uvedených počtů lidí překračujících západní hranici Ukrajiny, se započítávají i osoby, které překračují hranici pravidelně, například dobrovolníci z humanitárních organizací. 

Na začátku dubna se ruské síly rozhodly vzdát pokus o dobytí Kyjeva, což byl pro mnohé Ukrajince důvod vrátit se do země. Dle dat ukrajinské pohraniční stráže dne 16. dubna 2022 poprvé od začátku ruské invaze překročilo hranici na Ukrajinu víc lidí, než kolik se jich vypravilo opačným směrem. Konkrétně Ukrajinu v tento den opustilo 32 tisíc lidí a opačným směrem putovalo 38 tisíc lidí, z toho 35 tisíc Ukrajinců.

Pro lepší zachycení trendů a eliminaci výkyvů v denních počtech lidí překračujících hranici jsme data ukrajinské pohraniční stráže zobrazili jako 7denní klouzavé průměry. V následujícím grafu je vidět, že k otočení trendu došlo 22. dubna, kdy v předchozím týdnu na Ukrajinu poprvé přišlo víc lidí, než kolik z ní odešlo. Tento stav vydržel jen do 27. dubna, kdy se směr migrace znovu otočil. Od 13. května pak již na Ukrajinu konstantně přichází víc lidí, než kolik z ní odchází.

Graf výše nicméně kromě Ukrajinských občanů zahrnuje i občany dalších zemí, a nemusí tak trendy v migraci Ukrajinců zachycovat zcela věrně. Další graf zobrazuje data ukrajinské pohraniční stráže o počtu ukrajinských občanů, kteří se ze západu vrací na Ukrajinu. Na 7denních průměrech můžeme vidět, že počet příchozích převýšil počet odchozích poprvé 15. května, tedy v neděli, na kterou se odkazuje Tomio Okamura.

Ani tento graf nicméně není uspokojivý, protože srovnává příchody výhradně ukrajinských občanů s odchody Ukrajinců a občanů druhých zemí dohromady. Kdy přesně se poprvé srovnaly počty příchozích a odcházejících Ukrajinců, nedokážeme zjistit, jelikož ukrajinská pohraniční stráž nezveřejňuje počty ukrajinských občanů, kteří ze země odcházejí. 15. května 2022 ale skutečnost, že na Ukrajinu přichází (dle 7denních průměrů) víc Ukrajinců, než kolik jich odchází, byla poprvé prokazatelná, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Tomio Okamura mluví o 45 miliardách korun, které ročně Česko vynakládá na podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE). Z toho 19 miliard korun mají podle Okamury platit přímo občané, což ve skutečnosti znamená, že je platí spotřebitelé formou poplatku ve fakturách na elektřinu. Podrobněji jsme se tímto tématem zabývali v jiném našem odůvodnění, kde jsme slova Tomia Okamury označili v rámci naší metodologie jako pravdu s výhradou. V tomto odůvodnění se zaměříme na to, jestli tyto peníze musí Česko platit kvůli Evropské unii.

Tato konkrétní podpora zelené energetiky, o které mluví šéf hnutí SPD, je reakcí (.pdf, str. 109) na směrnici Evropské unie z roku 2009. Tehdy se totiž unijní představitelé dohodli, že do roku 2020 musí 20 % unijní spotřeby energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Pro každý stát je cíl nastaven na jiné úrovni, a to vzhledem k výchozí pozici a celkovému potenciálu využití obnovitelných zdrojů. V případě Česka byla tato hranice stanovena (.docx, str. 6) na 13 % a poprvé byla překonána již v roce 2013, tedy o 7 let dříve, než činil unijní závazek.

V roce 2018 poté vstoupila v platnost nová revidovaná směrnice, podle níž musí do roku 2030 pocházet z obnovitelných zdrojů 32 % spotřeby energie Evropské unie. Evropská komise nyní dokonce posuzuje, zda tento cíl v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině nezvýšit na 45 %.

Evropská unie ovšem neurčuje, jak konkrétně mají jednotlivé státy tohoto podílu dosáhnout. Jak vyplývá (.zip) ze zpráv o pokroku všech členů Evropské unie, volí si každá země do určité míry vlastní politiku. Náklady jednotlivých zemí a jejich přístupů se nicméně výrazně liší. Dle nejnovější zprávy Rady evropských energetických regulátorů (CEER), která srovnává různé přístupy k podpoře obnovitelných zdrojů energie za roky 2018 a 2019, je v přepočtu na MWh elektřiny z obnovitelných zdrojů podpora (.pdf, str. 30) v Česku nejvyšší z 27 evropských zemí: přibližně 200 €/MWh.

Česká republika na podporu OZE vydává v přepočtu na MWh výrazně více peněz než většina evropských států. 45 miliard, které v Česku na podporu obnovitelných zdrojů každoročně dáváme, tedy není důsledkem unijní směrnice, ale spíše jiných faktorů. Jiné státy totiž dokáží obnovitelné zdroje podporovat s výrazně nižšími náklady.

Tomio Okamura tedy správně poukazuje na to, že podpora obnovitelných zdrojů energie vychází z „příkazu“ Evropské unie, respektive její směrnice. Konkrétní způsob podpory a její výše, které se v Česku obnovitelným zdrojům dostává, ale již s unijní směrnicí přímo nesouvisí, jak je vidět z mezinárodního srovnání. Předseda SPD tak vytváří nepravdivý dojem, že Evropská unie může za to, kolik Česko vydává na podporu obnovitelných zdrojů. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

SPD se, většinou právě ústy svého předsedy Tomia Okamury, takto k opatřením vyjadřuje opakovaně. Že je nutné se zaměřit na ochranu nejvíce ohrožených skupin, zmínil Okamura například už v prosinci 2020. Tehdy se odvolával na návrh epidemiologa Jiřího Berana a uvedl, že 83 % populace není součástí některé z ohrožených skupin a ochranu tedy nepotřebuje. Dodejme, že epidemiolog Jiří Beran je poměrně kontroverzní osobností, co se týče dezinformací ohledně onemocnění covid-19. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně svými tvrzeními o léku Isoprinosine.

Znovu se SPD k tématu ohrožených skupin vyjadřovala například v únoru 2021. Tehdy její zástupci vyslovili svůj nesouhlas s opětovným zavedením nouzového stavu v České republice. Hnutí prohlásilo, že se bude snažit nasbírat podpisy pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, která by mohla nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti hejtmanů, zrušit. „Zároveň opakovaně vládě navrhujeme, aby provedla novelu o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje chránit ohrožené a rizikové skupiny a udržení zdravotního systému bez plošného nouzového stavu,“ řekl tehdy Tomio Okamura pro server Lidovky.cz

V červnu pak ve spojitosti s hlasováním o změnách v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví Okamura znovu zmínil (video, čas 0:48–1:15): „Zároveň říkáme (…), že se má vláda soustředit na ochranu ohrožených skupin občanů. Ty ohrožené skupiny jsou již jasně definované. Říkáme: chraňme ohrožené skupiny občanů. A tu drtivou většinu občanů, což je cca 80 %, která není ohrožena covidem na životě, nechme žít a pracovat.“

Zatím naposledy se hnutí k ochraně ohrožených skupin vyslovilo v listopadu 2021. Důvodem bylo další zavedení nouzového stavu, se kterým hnutí nesouhlasí. Kromě toho, že by omezení měla platit pouze pro ohrožené skupiny, hovoří hnutí také o tom, že by se mělo navrátit bezplatné testování a testování hodnot protilátek. S těmito skupinami lidí by – podle hnutí SPD – měli pracovat právě praktičtí lékaři. 

O tom, že se praktičtí lékaři mají zapojit do očkování, se předseda SPD Okamura vyjádřil již v lednu 2021. Konkrétně uvedl: „Klíčovou roli by měli podle názoru SPD hrát zejména praktičtí lékaři, kteří znají své pacienty, mají podmínky pro očkování, a nikoliv vládou vytváření nějakých alternativních paralelních registračních způsobů (…).“ Totožné tvrzení obsahuje také usnesení SPD z 19. ledna 2021.

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).

Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.

Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý. 

Tomio Okamura hovoří o petiční výzvě nazvané Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize, kterou podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk.

Ve zmiňované výzvě je jako faktické tvrzení prezentováno: „Lživě se tvrdí, že imunita po očkování je lepší a delší než imunita po prodělání nemoci. Toto tvrzení popírá publikovaná data i samotné základy imunologie.“

Srovnání imunity získané proděláním nemoci covid-19 a očkováním je problematické, jelikož míra imunitní odpovědi se po prodělání nemoci liší u každého jednotlivce. Množství protilátek získané proděláním nemoci závisí také na virové náloži. Vakcinace naproti tomu vytváří stabilní úroveň protilátek, u kterých se navíc dá předvídat, kdy začnou klesat.

Z izraelské studie vyplývá, že Izraelci, kteří prodělali nemoc covid-19 (v lednu nebo únoru 2021), mají 13,06krát nižší riziko nákazy variantou delta než Izraelci očkovaní ve stejném období dvoudávkovou vakcínou Comirnaty (společnosti BioNTech/Pfizer). Nicméně největší imunitu proti variantě delta mají ti jedinci, kteří již byli dříve infikováni SARS-CoV-2 a obdrželi alespoň jednu dávku vakcíny Comirnaty.

Dodejme, že izraelská studie nicméně ještě nebyla recenzována („peer-reviewed“), tedy prozatím neprošla kontrolou odborníků a nebyla formálně zveřejněna v odborném časopise. Navíc se jedná o tzv. observační studii, která vychází z terénních dat získaných zdravotní pojišťovnou. Sběr dat tak nemusel kvalitativně odpovídat běžným vědeckým metodám.

Ze studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ale naopak vyplývá, že u neočkovaných pacientů, kteří již v minulosti nemoc covid-19 prodělali a opět se nakazili, byla 5,49krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u pacientů očkovaných mRNA vakcínami, kteří se nakazili poprvé. Shaun Grannis, jeden z autorů studie, řekl, že „tato data poskytují pádný důkaz, že očkování poskytuje lepší ochranu proti covidu-19 než spoléhání se pouze na přirozenou imunitu."

Již na jaře letošního roku označil Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti a nyní také předseda Národního institutu pro zvládnutí pandemie, očkování za vhodnější způsob získání protilátek: „Imunita navozená očkováním vznikne bez kontaktu s živým virem. Člověk získá ochranu, aniž by riskoval, že u něho propukne nemoc. Jeho imunitní systém je stimulován bez rizika komplikací a závažných průběhů nemoci.“ Pro iROZHLAS později uvedl, že řada odborníků se shoduje, že protilátky po prodělání nejsou důkazem imunity proti onemocnění covid-19.

Výzkum toho, který typ imunity je lepší pro ochranu před onemocněním covidem-19, nicméně stále probíhá a objevují se odborné studie, které dochází k různý závěrům. Většina odborníků se ale shoduje na tom, že vzhledem k rizikům spojeným s proděláním nemoci je nejlepší získat imunitu pomocí očkování, a to platí i pro ty, kteří nemoc již prodělali. Tomiem Okamurou citovaní lidé se však skutečně podepsali pod petiční výzvu, která obsahuje jím citovaný text. Zároveň některá publikovaná data skutečně podporují závěr, že imunita po prodělání nemoci je lepší než po očkování. Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, vzhledem k nejednotnosti vědeckých důkazů.

Závěrem také doplňme, že Soňa Peková se za svá kontroverzní vyjadřování v době pandemie covidu-19 opakovaně (audio, čas 7:06–8:27) setkala s kritikou ze strany ostatních odborníků. Jiřího Berana pak Ministerstvo zdravotnictví označilo za jednu ze známých osobností „propagujících dezinformace“. V textu pak Ministerstvo uvádí, že dezinformační weby přebírají „prohlášení veřejně známých osobností a odborníků" a používají je "pro podporu jimi propagovaných dezinformací a konspiračních teorií.“

Jan Pirk v minulosti např. podepsal prohlášení, které mj. kritizovalo plošné testování na onemocnění covid-19. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která působila jako odborný poradní orgán Ministerstva zdravotnictví od března 2021 do května 2021, ve svém stanovisku uvedla, že plošné testování na covid-19 by se mělo rušit až jako jedno z posledních opatření mj. proto, že „plošné testování z řady studií vychází jako nákladově efektivní protiepidemické opatření.“