Tomio Okamura

Předešleme, že Tomio Okamura zde hovoří o osobních automobilech, a jeho výrok tak nebudeme vztahovat k nákladní a další dopravě.

Celkový počet osobních automobilů v České republice za 2. čtvrtletí 2021 byl 6 225 195, z čehož bylo v Centrálním registru vozidel evidováno přes 8 533 elektromobilů na baterie (BEV) a 3 987 plug-in hybridů (PHEV). Zbývalo by tak nahradit elektromobily 6 212 675 aut se spalovacími motory (včetně CNG, LPG vozidel).

Průměrná spotřeba elektromobilu na 100 km se pohybuje kolem 20 kWh, průměrně pak Češi ujedou přibližně 20 000 km za rok. Z toho odhadujeme spotřebu 4 MWh/rok na jeden osobní automobil a 24,9 TWh pro všech 6,2 milionu elektromobilů.

V roce 2020 přitom roční výroba energie v jaderné elektrárně Temelín dosáhla 15,8 TWh, rekordem je pak výroba 16,5 TWh elektřiny v roce 2017. Pro získání elektrické energie, která by byla dostatečná pro napájení 6,2 milionu elektromobilů, tedy 24,9 TWh, bychom tedy skutečně potřebovali cca 1,5 temelínské jaderné elektrárny. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť pouze na základě našeho hrubého výpočtu. K podobným výsledkům však došel např. i server Seznam Zprávy.

Europoslanci z České pirátské strany jsou v Evropském parlamentu součástí frakce Zelení / Evropská svobodná aliance. V této frakci jsou zastoupeni zejména představitelé evropských zelených stran, přičemž nejpočetnější skupinu tvoří německý Svaz 90/Zelení. 

Sčítání lidu, domů a bytů proběhlo od 27. března do 11. května 2021. Podobu letošního sčítání lidu upravoval zákon č. 332/2020 Sb.

Po spuštění online sčítání stihli lidé odeslat několik tisíc formulářů. První problémy byly Českým statistickým úřadem (ČSÚ) zaznamenány v 6:00. Přibližně od osmi ráno nebylo možné se ke sčítání přihlásit. ČSÚ následně systém pozastavil. K obnově došlo po 17. hodině. Problémy však sčítání provázely i nadále, jelikož se cca do 20:00 některým lidem nedařilo odeslat již vyplněný formulář.

Předseda ČSÚ Marek Rojíček k výpadku systému podotkl, že „pokud nastala situace, že občané formulář vyplňovali a spadlo jim to v průběhu vyplňování, tak se bohužel budou muset - až systém naběhne - přihlásit znovu a ten formulář vyplnit.“

ČTK ohledně výpadku systému např. uvádí: „problémy s on-line sčítáním jsou podle odborníků s ohledem na délku příprav překvapivé a zvýraznily dlouhodobé problémy státu se systémy IT.“

Možnost kybernetického útoku jako důvodu problému byla vyloučena. Příčina problému byla dle Rojíčka v samotném systému, konkrétně se jednalo o závadu „modulu pro vyplňování adres, která způsobila zahlcení databázových serverů a přetížení systémů“.

Výše zmíněný zákon původně stanovil, že elektronický formulář musí být vyplněn ve lhůtě od 27. března do 9. dubna 2021 (§ 17 odst. 1). Kvůli výpadku se však elektronické sčítání prodloužilo až do 11. května 2021.

Tomio Okamura odpovídá v kontextu diskuze o novele zákona o volbách do Parlamentu ČR a také plánovaném zavedení korespondenční volby. V České republice nevycházejí všechny volby ze stejného právního předpisu. Kromě již zmíněného zákona o volbách do Parlamentu ČR existují také zákon o volbách do zastupitelstev obcí, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do Evropského parlamentu. Můžeme se tak domnívat, že výrok Tomia Okamury se vztahuje především k probíranému aktuálnímu tématu voleb do Poslanecké sněmovny.

V roce 2019 Ministerstvo vnitra v čele s Janem Hamáčkem zaslalo do připomínkového meziresortního řízení návrh nového zákona o správě voleb. V předkládací zprávě (.doc) uvádí, že cílem zákona je sjednotit obecná pravidla voleb do jednoho předpisu, ale také zavést některé novinky. Především se jedná o elektronizaci volebního procesu, korespondenční hlasování, konání voleb v jednom dni nebo umožnění hlasování v předstihu. V důvodové zprávě ministerstvo přímo uvádí (.doc, str. 65): „Česká republika je v Evropské unii posledním státem se dvěma volebními dny, pátkem a sobotou. Jde o systém neefektivní a zpochybňovaný často i z pohledu bezpečnosti (zabezpečení volební místnosti a volební schránky přes noc).“ 

Dle kalendáře všech voleb ve členských státech Rady Evropy z let 2021, 2020, 2019 a 2018 vidíme, že v drtivé většině států probíhají volby pouze v jednom dnu. V roce 2021 jsou všechny volby, kromě českých podzimních, jednodenní. V roce 2020 se v září v Itálii konaly regionální volby v 7 italských oblastech, ve kterých lidé mohli hlasovat ve dvou dnech. V roce 2019 byly opět všechny volby jednodenní stejně jako i v roce 2018, kdy byly znovu jedinou výjimkou volby v České republice.

Pokud se zaměříme dále na volby v Itálii, zjistíme, že poslední volby do italského parlamentu, tedy senátu i sněmovny zároveň, proběhly pouze v jednom dni, a to 4. března 2018. V předešlých parlamentních volbách konaných v roce 2013 však ještě Italové mohli hlasovat ve dvou dnech. Dodejme, že Itálie svůj volební systém například mezi lety 2013 a 2017 upravila pětkrát. Protože se však jednalo pouze o volby lokální, zatímco Tomio Okamura mluví v kontextu voleb do celostátního parlamentu, jedná se v tomto kontextu pouze o menší nepřesnost.

I pokud se podíváme na průběh posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019, z informací EP zjistíme, že Česká republika je jediným státem, ve kterém se volí dva dny, v ostatních zemích je to pouze jeden den. Stejné informace uvádí také server iROZHLAS.cz ve své infografice.

Debaty o zavedení zákona o celostátním referendu se na české politické scéně vedou už řadu let. Jeho zastánci se opírají především o čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky, který stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

Podporu celostátnímu referendu ve svém volebním programu vyjádřila KSČM (.pdf, str. 9), Piráti (.pdf, str. 14) a SPD. Volební programy hnutí ANO (.pdf) ani ČSSD (.pdf) nic o zavedení referenda neuvádějí, zmínku o něm nicméně obsahuje programové prohlášení vlády Andreje Babiše. V něm se v červnu 2018 vláda zavázala, že Poslanecké sněmovně předloží „ústavní zákon o celostátním referendu“ (.pdf, str. 24). Doplňme však, že od té doby žádný takový návrh nepodala, podobný vládní dokument neobsahuje ani elektronická knihovna připravované legislativy (VeKLEP).

Zavedení zákona o referendu na celostátní úrovni naopak ve svém volebním programu z roku 2017 nezmiňují občanští demokraté (.pdf), kteří jej nepodporují dlouhodobě. Zmínky o něm se neobjevují ani v programu KDU-ČSL (.pdf), která je zastáncem referenda spíše jen na komunální úrovni. TOP 09, která institut celostátního referenda nepovažuje za zodpovědný, ve svém volebním programu pouze uvádí, že nepřipustí konání referenda o vystoupení z EU (.pdf, str. 16).

Dále je ovšem důležité uvést, že každá politická strana, která ve svém volebním programu slíbila zákon o referendu přijmout či podpořit, má jiné představy o jeho parametrech.

SPD v čele Tomiem Okamurou předložila v roce 2017 (tedy ještě za první vlády Andreje Babiše) zákon o obecném referendu, který by umožnoval občanům v hlasování rozhodovat o ratifikaci či vypovězení mezinárodních smluv, věcech vnitřní i zahraniční politiky, o ústavních zákonech (.pdf, str. 1), ale i o daňových otázkách (str. 9). Projednávání tohoto návrhu zákona bylo přerušeno již na začátku roku 2019.

KSČM svůj vlastní návrh zákona o obecném referendu předložila v březnu 2018. Na rozdíl od návrhu SPD by ale předmětem hlasování nemohly být „daně, odvody nebo jiné platební povinnosti k veřejným rozpočtům“ (.pdf, str. 2). Podobná ustanovení obsahuje také dřívější návrh ČSSD (.pdf, str. 3) z února 2018. Oproti návrhu KSČM (.pdf, str. 3) však například neumožňuje v referendu rozhodovat o členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci (.pdf, str. 3).

Piráti, kteří svůj vlastní návrh nepředložili, ve svém vyjádření uvádějí, že i přes některé výhrady mají nejblíže k návrhu ČSSD.

Pro kontext dodejme, že projednávání návrhů KSČM (.pdf) a SPD (.pdf) je přerušeno do té doby, dokud se neprojedná návrh ČSSD. U něj bude zapotřebí opakovat druhé čtení. Více o podobě zákonů o referendu píšeme v revizi vládních slibů zde.

Na závěr uveďme, že se Tomio Okamura ve svém výroku nevyjadřuje zcela přesně. Pokud sečteme poslance stran, které ve svém předvolebním programu slíbily přijmout či podpořit zákon celostátním referendu (KSČM, Piráti a SPD), dostaneme 56 poslanců, tedy méně než polovinu z celkového počtu 200 poslanců. K přijetí zákona o referendu se ve svém programovém prohlášení nicméně vyslovila také vláda hnutí ANO a ČSSD, celkem by se tak jednalo o 148 poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V rozhovoru pro SZ Byznys ministryně financí Alena Schillerová uvedla, že je připravena žádat poslance o další zvýšení rekordního půl billonového schodku.

Alena Schillerová v rozhovoru také uvedla: „Pokud by zůstala ekonomika zavřená, tak jak je teď, tak ty peníze vydrží tak zhruba do června, déle ne.“ Ministryně Schillerová odkazuje na peníze ve státním rozpočtu, které jsou určeny na program Antivirus, kompenzační bonus či programy COVID 2021, COVID Nepokryté náklady apod. V případě potřeby pokračování kompenzací by tedy bylo nutné novelizovat zákon o státním rozpočtu a navýšit jeho schodek. Ministryně Schillerová však uvedla, že věří, že k tomu nedojde.

Jelikož předseda SPD Okamura neuvádí žádné zdroje, ze kterých vychází, níže porovnáme Česko a Německo z hlediska počtu celkových prokázaných případů covidu-19 a počtu úmrtí způsobených tímto onemocněním napříč různými datovými portály a organizacemi.

Podle webu Ministerstva zdravotnictví ČR bylo v pátek 24. března, tedy den před uskutečněním ověřovaného rozhovoru, hlášeno kumulativně (celkově) téměř 1,5 milionu pozitivních případů prokázaných laboratorními testy. Německo (.pdf, str. 1), na základě údajů Institutu Roberta Kocha, ve stejný den mělo kumulativně počet pozitivních případů zhruba 2,7 milionu. Celkový počet úmrtí pak byl v Česku cca 25 000, zatímco v Německu 75 000.

Datový server Our World in Data uvádí ke dni 24. března kumulativní rozdíl pozitivních případů mezi Českem a Německem v přepočtu na milion obyvatel. Podle dat tohoto serveru je rozdíl zhruba 106 tisíc prokázaných případů, kdy Česko má 138 800 případů a Německo 32 500. Počet zemřelých, opět v přepočtu na milion obyvatel, pak činí 2 359 v případě Česka a v případě Německa to je 901. Desetkrát horší není ani aktuální situace, jak vyplývá z následujícího grafu. V Česku byl 24. března počet nových případů na milion obyvatel jen cca 4x horší než v Německu.

Dodejme, že ještě ve druhé polovině února a první polovině března Česká republika opravdu byla dle počtu nových případů na milion obyvatel přibližně desetkrát horší než Německo, na konci března však již situace byla výrazně jiná.

Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) se v České republice prozatím (ke dni 28. března 2021) nakazilo 14 147 lidí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Německo v přepočtu na 100 tisíc obyvatel vykazovalo „pouze“ 3 308 pozitivních, což je opět přibližně čtyřnásobný rozdíl oproti ČR. V počtu úmrtí na 100 tisíc obyvatel uvádí WHO k 28. březnu 2021 celkem 91 případů v Německu a 242 v České republice.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý s výhradou, neboť Česká republika není v žádné významné statistické "covidové" kategorii desetkrát horší než Německo, nicméně před relativně nedávnou dobou to tak opravdu bylo.

Poslanec Tomio Okamura (SPD) se ve výroku vyjadřuje o statistikách týkajících se pandemie covidu-19. Z kontextu rozhovoru předpokládáme, že konkrétně hovoří o nových případech nebo o úmrtích na covid-19. Českou republiku zmiňuje jako nejhorší, či druhou nejhorší zemi v Evropě.

Podívejme se nejprve na statistiku nových případů covidu-19 v přepočtu na 1 milion obyvatel v sedmidenních průměrech. Uveďme, že v den rozhovoru 25. března byla zveřejněna jen data k 24. březnu, graf níže proto zobrazuje údaje za období od 24. února 2021 do 24. března 2021. V této statistice lze pozorovat, že ČR do 10. března zaujímala první místo v počtu nových případů, o den později už první příčku obsadilo Estonsko. Na druhém místě se poté Česká republika držela do 22. března. Následující den ji přeskočilo Maďarsko, od 23. března 2021 tak Česká republika zaujímala třetí příčku.

Podíváme-li se dále na sedmidenní průměry počtu úmrtí na covid-19 (rovněž v přepočtu na milion obyvatel), byla Česká republika k 24. březnu na druhé příčce. V období od 6. března do 20. března 2021 jsme měli dokonce nejvyšší poměr úmrtí ze všech zemí v Evropské unii. K 24. březnu 2021 u nás s covidem-19 zemřelo celkem 25 258 osob.

Závěrem doplňme, že vzhledem k obvyklému vykazování statistik v rámci států Evropské unie i častému zaměňování významu slov Evropa a EU v běžném jazyce jsme se i v našem odůvodnění zaměřili na srovnání Česka se státy EU. 

Pokud bychom nicméně skutečně porovnávali situaci v rámci celé Evropy, museli bychom konstatovat, že v počtu nových případů covidu-19 Česká republika druhé místo držela jen do 18. března 2021. Následující den ji přeskočilo San Marino a 23. března i Maďarsko. K datu 24. března tak v této statistice ČR zaujímala čtvrtou příčku. Co se týče srovnání počtu úmrtí ve spojitosti s covidem-19 v rámci celé Evropy, držela se ČR na prvním či druhém místě až do 23. března, o den později klesla na třetí místo.

Poslanec Okamura výrokem poukazuje na epidemickou situaci v Česku, proto se v našem ověření podíváme na standardní epidemiologické statistiky, které se v souvislosti s pandemií covidu-19 používají – počet nových případů a počet úmrtí, vždy v přepočtu na stejný počet obyvatel. Zaměříme se na to, zda Česká republika z těchto statistik v týdnech předcházejících výroku opravdu v mezinárodním srovnání vycházela nejhůře.

K 24. březnu 2021 figurovala Česká republika ve statistice týkající se počtu úmrtí s covidem-19 na sto tisíc obyvatel na druhém místě těsně za San Marinem, které však má jen 33 000 obyvatel, a tak jeho statistiku významně ovlivní i jednotky úmrtí. K tomuto datu údaj činil cca 236 zemřelých s prokázaným covidem-19 na 100 000 obyvatel. Pokud bychom se podívali jen na dvacítku států momentálně nejvíce zasažených pandemií covidu-19, je již Česko na prvním místě.

Od 18. února do 10. března 2021 pak byla Česká republika nejhorší na světě, i co se týče počtu nových denních případů covidu-19 v přepočtu na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dne 11. března byla ČR předstihnuta Estonskem. 19. března se pak před ČR dostalo San Marino a 23. března také Maďarsko.

Od 6. března do 20. března pak byla Česká republika nejhorší, i co se týče počtu úmrtí na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dodejme, že 21. března se v této statistice dostalo na čelo Maďarsko.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura správně tvrdí, že „jsme prokazatelně v uplynulých týdnech byli nejhorší na světě“. Česká republika byla k 24. březnu 2021 jedna z nejhorších, co se týče počtu úmrtí s covidem-19 na 100 000 obyvatel. V období od 6. do 20. března pak bylo Česko nejhorší rovněž v počtu úmrtí na milion obyvatel. Od 18. února do 10. března pak byla ČR nejhorší na světě, i co se týče počtu nových denních případů covidu-19 v přepočtu na milion obyvatel v sedmidenním průměru.

Japonsko nepřistoupilo k plošnému uzavírání restaurací ani v březnu roku 2020. Některé podniky byly pouze vyzvány k dobrovolnému uzavření některých provozoven a restauracím bylo doporučeno omezit provozní dobu. V případě neuposlechnutí však nenásledovaly žádné postihy.

V dubnu 2020 došlo k dobrovolnému uzavření restaurací v sedmi japonských prefekturách. Japonská vláda však uzavření restaurací nenařídila. Dne 25. května 2020 byl v Japonsku zrušen nouzový stav, a japonská ekonomika se tak začala postupně znovu otevírat.

Od srpna 2020 japonská vláda doporučovala, aby restaurace a další stravovací zařízení omezily svou otevírací dobu a zavíraly ve 22:00. Toto doporučení pak skončilo v září 2020.

Po lednovém nárůstu počtu nakažených vyhlásila japonská vláda stav nouze, který platil od 8. ledna 2021 do 7. února 2021. Tento stav nouze se vztahoval pouze na Tokio a na tři sousedící regiony. Ani v rámci tohoto nouzového stavu nedošlo k uzavření restauračních zařízení. Těm bylo pouze doporučeno po 19. hodině neprodávat alkoholické nápoje a o hodinu později podnik uzavřít. Za porušení opět nebyly udělovány sankce, neboť s nimi japonské zákony nepočítají.

Tento nouzový stav byl později prodloužen do 7. března a poté byl znovu prodloužen o dva týdny, tedy do 21. března. Doporučení ohledně omezení otevírací doby a neprodávání alkoholických nápojů bylo platné i v tomto období.

Nouzový stav v Tokiu a sousedících prefekturách skončil k 22. březnu 2021. Tyto regiony doporučily restauracím zavírat ve 21:00 i po skončení tohoto stavu nouze, a to minimálně do dubna 2021.

Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť v Japonsku nebyly restaurace uzavřeny. Od léta 2020 bylo pouze doporučeno omezit otevírací dobu, a restaurace jsou tedy od loňského léta otevřené „při základních opatřeních".