Tomio Okamura

Úsvitem navrhovanou hmotnou, trestní a osobní odpovědnost politiků detailně rozebíráme v následujícím výroku. Zde se zaměříme na povinnost řádného hospodáře a pojem hmotné odpovědnosti samotný.

De facto identický výrok Tomia Okamury jsme již ověřovali v předchozí diskusi s výsledným hodnocením nepravda. Na tomto hodnocení trváme i tentokrát, níže naleznete naše odůvodnění.

Nejprve je nutné podívat se z hlediska práva na pojem "péče řádného hospodáře". Ten do českého práva poprvé " zavedl " (nikoliv přesně definoval) dnes již neúčinný obchodní zákoník, který byl nahrazenzákonem o obchodních korporacích (částečně samozřejmě také novým občanským zákoníkem).

V souhrnu můžeme říci, že dle původního obchodního zákoníku je pojem "péče řádného hospodáře" chápán (.pdf, str.10–11) jako:"základní míra péče, kterou musí členové představenstva akciové společnosti, jednatelé společností s ručením omezeným, komplementáři komanditní společnosti, členové dozorčích rad, společníci veřejné obchodní společnosti a likvidátoři vynaložit při výkonu svých funkcí, a to při plnění všech povinností vyplývajících pro ně ze zákona nebo zakládajících dokumentů" – definice převzata z diplomové práce PÉČE ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE (.pdf) Markéty Keilové z Masarykovy univerzity z roku 2007, pro srovnání předchozí odkaz na e.pravo.cz.

Přestože se pojem péče (a zásady) řádného hospodáře v posledních několika letech objevil i v jiných zákonech (viz dále), než je původní obchodní zákoník, zákonodárce nikde tento pojem nevymezuje (ani v předpisech na obchodní zákoník navazujících). Nalezení jeho obsahu tedy zůstává především na judikatuře, odborné veřejnosti (viz naše citace) a také na podnikatelské praxi samotné.

Nyní musíme konstatovat, že obecně se tedy "péče řádného hospodáře" vztahuje na všechny politiky (starosty, hejtmany, poslance, zastupitele, členy vlády atd.), kteří jsou za stát či územně samosprávný celek (ÚSC) účastni v kontrolních orgánech právnických subjektů (soukromoprávní subjekty s majetkovou účastí státu či ÚSC), jež jsou zřízeny na základě výše uvedených zákonů, ale i dalších zákonů (viz dále), které pracují se zásadami a znaky poměrně obtížně vymezeného pojmu "péče řádného hospodáře". Tomio Okamura se však zásadně mýlí, když tvrdí, že jsou z něho (ve výše nastíněném kontextu a vymezení pojmu) vyloučeni např. ministři či hejtmani.

Ve vztahu k (veřejnému) majetku veřejnoprávních korporací (nikoliv soukromoprávních osob s majetkovou účastí státu) – státu (protože ten je veřejnoprávní korporací) či ÚSC – je však vymezení pojmu a zásad odpovídajících "péči řádného hospodáře" často i daleko přísnější, nežli je tomu ve výše nastíněném případě (dnes účinného) zákona o obchodních korporacích či občanského zákoníku.

Obecně jsou zásady odpovídající pojmu "péče řádného hospodáře" v této oblasti vymezeny a rozprostřeny mezi několik zákonů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákonč. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku atd. ve vztahu ke státnímu majetku. Dále tzv. "malá rozpočtová pravidla" (zákonč. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) a zákony o krajích, obcích, či hl. města Prahy, ve vztahu k majetku ÚSC.

Více o celé materii hovoří stanovisko vlády ČR (.pdf). Ta posoudila návrh vydání zákona o péči řádného hospodáře u svěřeného majetku veřejnoprávních korporací, který předložila skupina poslanců hnutí Úsvit v čele s Tomiem Okamurou.

Naše odůvodnění však nekončí. Je nutné definovat i pojem hmotná odpovědnost, který předseda hnutí Úsvit používá naprosto bezprecendentně a nesprávně.

Hmotná odpovědnost je specifický právní statut, který upravuje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (a to samozřejmě i státním zaměstnancem, nikoliv však zaměstnancem ÚSC, který má svoji vlastní úpravu) ve věci: ..."hospodaření s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Odpovědností zaměstnavateli za škodu, kterou zaměstnaneczpůsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním..." (viz předchozí odkaz) a je upraven zákoníkem práce (tzv. "dohoda o hmotné odpovědnosti" musí mít např. písemnou podobu, jinak je neplatná atd.).

S výše popsanými zásadami "péče řádného hospodáře" však takto definovaná a v českém právu zakotvená "hmotná odpovědnost" nemá – a ani nemůže (alespoň prozatím) – mít absolutně nic společného, neboť starostové, hejtmani, ministři atd. nejsou zaměstnanci státu či ÚSC a zodpovídají se pouze svým voličům.

Na závěr je tedy nutné konstatovat, že všichni politici jsou samozřejmě za "nevhodnou péči o veřejný majetek" odpovědní (nikoliv však "hmotněodpovědní", neboť hmotná odpovědnost je specifický právní vztah, jak jsme popsali výše) za porušení různě ve výše uvedených právních předpisech vymezených a specifikovaných "zásad péče řádného hospodáře", a to dle příslušných sankcí uvedených v těchto či v jiných zákonech (např. i v trestnímzákoně, protože ten samozřejmě obsahuje přečiny a zločiny proti majetku či hospodářské trestné činy).

Hnutí Úsvit bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra 19. června 2013, hnutí ANO 2011 11. května 2012. Nicméně již v listopadu 2011 se Andrej Babiš obrátil se svou výzvou na občany (tedy svým způsobem jde o delší období), formálně však hnutí ANO funguje pouze něco přes 2 roky.

Na stránce Úsvitu věnované komunálním volbám není takováto informace k dispozici a doposud také nebyla zveřejněna statistika počtu kandidujících subjektů v jednotlivých obcích. Obrátili jsme se na regionálního manažera hnutí Úsvit a na základě jeho odpovědi níže hodnotíme výrok jako pravdivý:

"Mohu potvrdit, že hnutí Úsvit přímé demokracie staví ke dni 5.8.2014 k 16:00 napříč republikou samostatné, nebo koaliční kandidátky, jejichž celkový počet je 101 a dále máme na 4 kandidátkách jiných stran zastoupení našimi lidmi, jako lídry kandidátek. Přičemž samostatných kandidátek hnutí Úsvit je 87."

Okamura se od Víta Bárty, který (neúspěšně) kandidoval za hnutí Úsvit ve sněmovních volbách 2013, distancuje dlouhodobě. Jak ovšem v prosinci minulého roku odhalil portál Idnes, spojení mezi Věcmi veřejnými zůstává živé i po volbách, alespoň v personální rovině. Nejméně šest lidí – většinou dříve vysoce postavených ve VV – je spojeno s aktuálními poslanci za stranu Úsvit (Vít Bárta mezi nimi ovšem nefiguruje).

Dodejme také, že v dolní komoře nyní zasedají čtyři poslanci nominovaní za Věci veřejné. Tři z nich jsou podle portálu Naši politici doposud ve Věcech veřejných, vyjma Jiřího Štětiny, který je bez politické příslušnosti.

Kontaktovali jsme Víta Bártu s žádostí o reakci na Okamurova slova, výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný.

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny kandidovali za hnutí Úsvit (to postavilo 6 kandidátů celostátně) mimo toto hnutí zástupci dalších 7 politických stran a také nestraníci. U těchto subjektů lze tvrdit, že to byly strany prosazující přímou demokracii (či alespoň některé její prvky – po prozkoumání dostupných programových dokumentů).

Byť šlo v rámci dalších stran na kandidátkách Úsvitu o pouhé jednotlivce, je faktem, že prostor na nich dostalo celkem 7 dalších stran.

Konkrétně šlo o tyto subjekty (v závorce počet kandidátů za hnutí Úsvit pro sněmovní volby celostátně):

– Moravané (10) – Věci veřejné (8) – Občané 2011 (5) – ČSSD (2) – NESPOKOJENÍ OBČANÉ! (2) – KSČM (1) – Balbínova poetická strana (1)

Veřejnoprávními médii v České republice jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Všechna mají ze zákona svou radu, která je volena Poslaneckou sněmovnou.

Rada ČT – ta je volena Poslaneckou sněmovnou, jíž podávají návrhy (.pdf – zákon o ČT, § 4 bod 2) na kandidáty nejrůznější organizace a sdružení (tato praxe byla veřejně diskutována skrze to, zda nejde pouze o zástěrku, přes níž si politické strany dosadí do Rady ČT své nominanty).

Poslední volba proběhla 26. března, kdy bylo dovoleno 6 radních. Celou volbu popisuje Mediář.cz. Před touto volbou byli stávající radní na svých postech i před tím, než se Úsvit vůbec dostal do Poslanecké sněmovny, tudíž předchozí radní k tomuto hnutí nepatřili. Z nově zvolených členů je poměrně jasná profilace exposlankyně KSČM Levé či Vratislava Dostála z Deníku referendum (jenž má blízko k ČSSD). Z radních, kteří zůstali na svém postu, lze jmenovat také Josefa Pavlatu (bývalý dlouholetý senátor ODS). Politické pozadí volby popisuje server Idnes.cz.

Je tedy zřejmé, že někteří radní mají za sebou politickou minulost provázanou s některou konkrétní stranou, resp. jsou vnímáni jako příznivci nějaké strany/hnutí. Nicméně nejsme schopni korektně a autoritativně posoudit, jakou profilaci mají všichni z nich. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ani v jedné z rad není člověk, který by měl přímo blízko k hnutí Úsvit či Okamurovi.

Do Rady ČRo byli po volbách 2013 dovoleni 3 členové, 2 z nich (radní Dohnálková a Vejvoda –Mediář.cz) v březnu 2014 a Ivan Vodochodský (mimo jiné krajský zastupitel Královéhradeckého kraje za Koalici pro KH kraj) v květnu letošního roku.

Sedmičlenná Rada ČTK je dovolena v tomto složení, ani v ní není přímý zástupce hnutí Úsvit či jeho nominant.

V posledních 9 měsících byl skutečně v OVM host z hnutí Úsvit pouze jednou – a to sám Tomio Okamura (video) 30. března 2014 v diskuzi s ministrem Dienstbierem.

Dodejme, že den po předčasných volbách (tedy již mimo zmíněných 9 měsíců) byl v Otázkách Václava Moravce přítomný v diskuzi místopředsedů stran, jež se dostaly do Poslanecké sněmovny, také zástupce hnutí Úsvit (video). Konkrétně šlo o současného předsedu poslaneckého klubu hnutí, Radima Fialu.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý na základě informací ohledně legislativního procesu daného návrhu ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. RPSN, tedy tzv. roční procentní sazba nákladů, je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy " úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvo u" vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru. Podrobnější vysvětlení dále např. na této stránce.

Skupina poslanců za hnutí Úsvit skutečně dne 29. listopadu 2013 předložila návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje nejvyšší přípustnou míru RPSN, jak uvádí poslanec Okamura. Návrh prošel v legislativním procesu až do 3. čtení, v němž byl na 10. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. června 2014 zamítnut.

Tomio Okamura skutečně v rozpravě při druhém čtení novely zákona o důchodovém pojištění zmiňoval možnost navýšení důchodů o pevnou částku namísto procentní valorizace. Zda o tom skutečně jednal s vládou či ministryní se nám ale nepodařilo zjistit, ve veřejně dostupných zdrojích o tomto jednání nejsou zmínky. Požádali jsme o vyjádření paní ministryni, ale zatím jsme nedostali odpověď.

„A samozřejmě co se týče současné valorizace, já už jsem to s paní ministryní projednával, nicméně za vládu s negativním stanoviskem, (...) abychom vzali ten balík peněz, který máme na důchody, (...) a přidejme stejnou částkou všem, abychom zmenšovali sociální nůžky, které se nám rozevírají mezi těmi nejchudšími důchodci a chudými důchodci, kterých je většina, a těmi nejbohatšími."

Informace o tom, kdy je na programu projednávání této novely, není bohužel veřejně dostupná. Tato informace nicméně není podstatou výroku.

Je pravdou, že v Poslanecké sněmovně je návrh novely občanského soudního řádu (.pdf), jejímž hlavním autorem je Jeroným Tejc (viz první strana dokumentu) a spolupředkladatelem Tomio Okamura. Tato novela skutečně konkretizuje věci, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí (tedy není možné je „zabavit”), neobsahuje však taxativní výčet. Návrh novely operuje například s pojmy „jiné předměty podobné povahy ” (§ 322 odst. 1 písm. d) či „jiné věci, které povinný... potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě " (§ 322 odst. 1 písm. e,) což značí, že tento výčet je možné ad hoc podle dané situace rozšířit a není tedy čistě taxativní.

Navíc nahlédnutím do momentálně účinné právní úpravy zjistíme, že neobsahuje údajně vágní spojení věci nutné k denní potřebě. Je nutné dodat, že v praxi se takto věci vyloučené z výkonu rozhodnutí souhrnně nazývají. Vzhledem k obsahové podobnosti dosavadní úpravy a návrhu novely (ke srovnání viz str. 9–10 návrhu novely) lze však očekávat, že toto označení by v praxi setrvalo.

Okamura tedy skutečně ve spolupráci s poslancem Tejcem předkládá zmíněný návrh. Výrok je ale hodnocen jako zavádějící, neboť návrh novely neobsahuje čistě taxativní výčet a zároveň dosavadní úprava nepracuje s „vágním” výrazem věci nutné k denní potřebě.