Tomio Okamura

Výrok předsedy hnutí Úsvit je hodnocen na základě stenoprotokolů z poslanecké sněmovny jako pravdivý.

Tento výrok se týká hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Urbana, které se stalo velkým procedurálním sporem v poslanecké sněmovně na konci července, neboť se opakovalo (opozice se domnívá, že protiústavně) na základě zpochybnění, které bylo učiněno až po zhruba hodině (jednací řád umožňuje zpochybnění "bezprostředně" po hlasování).

Jak dokládají stenoprotokoly z jednání o tomto návrhu (šlo o návrh zákona o tzv. zelené naftě), Okamura popisuje okolnosti kolem poslance Šincla korektně. Samotné hlasování je zachyceno na tomto stenoprotokolu zcela dole, pokračování pak zde.

Zcela konkrétně se pak událo následující:

" Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Návrh na zamítnutí tohoto návrhuzákona podán nebyl, byl podán pouze jediný pozměňovací návrh, a to ve druhém čtení od pana poslance Milana Urbana. Měli bychom tedy hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. Své stanovisko jsem sdělil ve svém předchozím vstupu.Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Pan ministr ho také řekl. Raději ho ale vyzvu, aby řekl své stanovisko k pozměňovacímu návrhu pana poslance Urbana ještě nyní před hlasováním. (Nesouhlas.) Nesouhlas. Dobře.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 65 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 65. Z přítomných 164 pro 86, proti 52. Návrh byl přijat.

Jiný návrh nebyl přednesen. Budeme hlasovat o návrhu zákona jako celku.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 215 ve znění schváleného pozměňovacího návrhu."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 66 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 66. Z přítomných 167 pro 126, proti 27. Návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

Děkuji panu místopředsedovi vlády ministru Andreji Babišovi, děkuji panu zpravodaji a končím bod č. 22.Prosím o klid. Mám tady faktické poznámky, ale to bylo asi při hlasování - pan kolega Votava, Zaorálek a Šincl. Nejsou, dobře.

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo

23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb.,
o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 208/ - třetí čtení..."

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

30. ledna předložila skupina poslanců hnutí Úsvit návrh zákona o celostátním referendu. V první části (.pdf) " celostátní referendum " čl. 1 b) se uvádí, že " v celostátním referendu lid České republiky rozhoduje o návrhu zákona, včetně ústavního ".

Vláda České republiky tento návrh projednala na svém zasedání 26. února a vyslovila s ním nesouhlas – celé vyjádření vlády je dostupné na webu Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh zamítla Poslanecká sněmovna, nikoliv vláda (což vychází z ústavního pořádku České republiky), a to již v 1. čtení. Proti zamítnutí tohoto návrhu hlasovalo 33 poslanců (převážně Úsvit a KSČM).

Tomio Okamura byl doposud jediným politikem, který se vzdal mandátu senátora ve prospěch mandátu poslance, v důsledku čehož byly vypsány doplňovací volby, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dodejme ale, že dle Ústavy čl. 21 se Okamura funkce senátora, pokud se chtěl stát sněmovním poslancem, vzdát musel, jelikož Ústava stanoví, že "nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu".

Dalšími politiky, kteří nedokončili celé období mandátu senátora, byli: Václav Benda z důvodu úmrtí v roce 1999, Pavel Rychetský a Dagmar Lastovecká v důsledku jejich jmenování soudci Ústavního soudu v roce 2003, Josef Zielienec a Vladimír Železný z důvodu jejich zvolení poslanci Evropského parlamentu v roce 2004 (viz seznam doplňovacích voleb), Petr Skála, který odstoupil ze zdravotních důvodů v roce 2007, a Jiří Dienstbier st. z důvodu úmrtí v roce 2011.

Pravomoci Senátu jsou poměrně široké. Jednou z těch nejdůležitějších je kompetence přijímat v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny zákonná opatření ve věcech, která nesnesou odkladu, a obecně vzato zastupovat absentující prvek zákonodárné soustavy. Například v roce 2013 po rozpuštění Poslanecké sněmovny takto Senát vydal celkem 4 zákonná opatření. Jeho souhlas se například vyžaduje při jmenování ústavních soudců, navrhuje kandidáty na funkce Veřejného ochránce práv, volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a je jediný, kdo může (se souhlasem Poslanecké sněmovny) podat žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu.

K hodnocení druhé části výroku jsme analyzovali poslední funkční období Senátu ČR. Doposud má ve svém devátém funkčním období, čítající nyní necelých 21 měsíců (slib senátoři složili 21. listopadu 2012), na kontě 23 schůzí a celkově 37 jednacích dní. Schází se tedy přibližně jednou do měsíce průměrně na 1,5 dne.

Přesto, zejména kvůli první části výroku, hodnotíme tvrzení poslance Okamury jako nepravdivé.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i přes to, že ostatní sněmovní subjekty neprosazují zrušení Senátu, tak ani v programových dokumentech či legislativních snahách Úsvitu není tento krok obsažen. Problematické je tedy především samotné tvrzení, že zmíněnou snahu prosazuje hnutí Úsvit samotné.

V rámci programů parlamentních stran se návrhy na zrušení Senátu neobjevují. Asi nejvýrazněji toto téma veřejně prezentoval Petr Gazdík z politického hnutí Starostové a nezávislí v roce 2012 v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta. Nicméně samotné hnutí STAN podobnou myšlenku již dále nerozvíjelo.

Daný výrok je dále problematický v tom, že samotné hnutí Úsvit ve svém programovém dokumentu zrušení Senátu nijak nezmiňuje. Na internetu lze dohledat pouze rozhovory s Tomiem Okamurou, v nichž poukazuje na podle něj problematické fungování Senátu a uvažuje o možnosti jeho zrušení (viz zde nebo zde). Na jiném místě pak Okamura uvádí zrušení Senátu jako příklad hlasování v referendu, pokud by byl přijat někdejší návrh zákona o všeobecném referendu ve znění prosazovaném hnutím Úsvit.

Doposud se Úsvit v Poslanecké sněmovně nepokusil předložit příslušnou změnu a ve svých programových dokumentech není zrušení Senátu popsáno také.

Spíše pro informaci dodáváme rovněž názor některých mimoparlamentních stran na dané téma. Mezi politické strany prosazující zrušení Senátu patří Aktiv nezávislých občanů, v jehož programu se uvádí: "Požadujeme zavedení jednokomorového parlamentu poslanců, zrušení imunity vyjma politické činnosti. Senát považujeme vzhledem k jeho pravomocím za zbytečný a neefektivní".

Zrušení horní komory obhajují také Česká strana národně sociální (viz zde v sekci Řízení státu a výběr daní), Česká strana národně socialistická (viz zde v části zaměřené na státní správu a legislativu), Dělnická strana sociální spravedlnosti (viz zde v bodě Reforma ústavních institucí) a politická strana Moravané (viz zde v odstavci věnovaném ústavnímu pořádku).

Výrok jako celek musíme označit jako nepravdivý, protože hnutí Úsvit nebylo jediné a ani první, které by navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Vláda navíc boj proti exekucím slíbila ve svém programovém prohlášení a se schvalováním příslušných zákonů počítá v legislativním plánu vlády. Programové prohlášení, v němž se zavazuje bojovat i proti exekucím, přijala vláda na svém zasedání 12. února 2013 a hnutí Úsvit předložilo svůj návrh zákona do Poslanecké sněmovny až 21. února 2013. Neplatí tedy, že by vládu přiměl něco dělat s exekucemi až návrh hnutí Úsvit.

Není pravdou, že by hnutí Úsvit bylo jediné, které navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Poslanecká sněmovna se totiž zabývala dvěma návrhy zákonů skupiny poslanců – v obou případech byla zástupkyní navrhovatele Helena Langšádlová z TOP 09 (mimo tuto stranu návrhy podali i poslanci ODS, KDU-ČSL a ČSSD). První i druhý návrh byl předložen 23. ledna.

Poslanci hnutí Úsvit ve spolupráci s poslanci Václavem Snopkem, Kateřinou Konečnou (KSČM) a Stanislavem Berkovcem (ANO) předložili svůj návrh (.pdf) na změnu tohoto zákona až o necelý měsíc později.

Vláda vydala k návrhu zákona negativní stanovisko, tudíž nebyl později zákon vládními poslanci schválen. Na návrh Jeronýma Tejce byl návrh zákona hlasováním č. 185 vrácen zpět k dopracování. Poslanec Hnutí Úsvit Radim Fiala navrhoval zřízení expertní komise, která by se tímto problémem zabývala, avšak návrh byl zamítnut.

Pracovní skupina však nakonec zřízena byla, a to usnesením (.pdf) ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny z 21. května, kterým byl zároveň poslanec Marek Černoch zvolen jejím předsedou.

Nepodařilo se nám však dohledat zápis, který by potvrzoval či vyvracel slova Tomia Okamury o analýze z ministerstva a o vypracování novely. V plánu legislativních prací na rok 2014 je však novela tohoto zákona zařazena až na prosinec. Vláda také vyhlásila "nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí" mezi svými prioritami v programovém prohlášení.

Dále tento bod rozvádí v resortních prioritách Ministerstva spravedlnosti: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů s cílem zabránit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů, a zajistí, aby exekutor jako zástupce státu své právo vykonával způsobem garantujícím jak práva věřitele, tak dlužníka. Náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. Exekuce podle exekučního řádu bude nepřípustná v případech, kdy je možné vymáhat splnění povinností správní exekucí".

Není pravdou, že by Úsvit jako jediný kritizoval absenci zastropování příspěvků na bydlení. V předvolební debatě na Českém rozhlasu se např. na nutnosti zastropování příspěvků na bydlení shodli kandidáti napříč politickým spektrem (hosty byli Martin Komárek z ANO 2011, Jan Bartošek z KDU-ČSL, Soňa Marková z KSČM, Helena Langšádlová z TOP 09, Jaroslav Foldyna z ČSSD, Yvona Legierská ze SPOZ a Drahomíra Miklošová z ODS).

Na únorové schůzi Poslanecké sněmovny byl skutečně projednáván návrh na změnu zákona č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého by doplatek na bydlení bylo možné poskytnout jen „do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného“.O tom, že tento doplatek bývá skutečně zneužíván, informovalo na svém webu i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento návrh byl skutečně zamítnut. Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier při projednávání prohlásil: „Je to priorita a předpokládáme, že z resortu by to mělo jít do meziresortního připomínkového řízení nejpozději do dvou měsíců“.

Avšak tvrzení, že byli ministři přinuceni hnutím Úsvit, aby na mikrofon odpověděli, musíme hodnotit jako zavádějící. Jednalo se totiž o dotaz poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který řekl: „Chtěl bych tedy od paní ministryně slyšet, kdy předloží nová vláda, současná vláda, legislativní návrh svého řešení, kde budou zohledněny výtky, které tady zřejmě oprávněně byly vůči návrhu Úsvitu vzneseny. Pro mě je důležité slyšet, kdy se ty věci budou řešit, protože situace v mém volebním obvodu je už strašná“. Později se o slovo přihlásil Jiří Dienstbier, kterého předseda Poslanecké Sněmovny Jan Hamáček uvedl slovy: „Nyní má slovo pan ministr Dienstbier, který chtěl právě odpovědět formou faktické poznámky na dotaz pana poslance Foldyny. Prosím, pane ministře“. Na to Jiří Dienstbier odpověděl onou výše citovanou větou o dvou měsících.

Vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi byl projednáván v prvním čtení 17. července, což je od 12. února bezmála pět měsíců a nikoliv čtyři, jak říká Tomio Okamura. Navíc vláda Bohuslava Sobotky dostala důvěru až 18. února. Mohla tedy jen stěží před tímto datem předkládat jakékoliv návrhy zákonů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Zatímco v Polsku a Slovensku funguje přímá volba i odvolávání starostů, v Německu a Rakousku se situace liší dle jednotlivých zemí – volba i odvolávání starostů velmi závisí na jednotlivých zemích Spolku. Obecně má ale Okamura pravdu, že tento institut u našich sousedů ve větší či menší míře funguje.

Není jasné, co přesně Tomio Okamura myslí pod pojmem střední Evropa, jelikož pojem může historicky, politicky i geograficky nabývat různých podob (srov. Wikipedie). Vzhledem k tomu, že ale Tomio Okamura uvádí "všechny země okolo", budeme vycházet z velmi zúženého pojetí pouze sousedů České republiky, tj. Německa, Rakouska, Polska a Slovenska.

Podle analýzy Parlamentního Institutu (.pdf) z roku 2010 přímou volbu starostů zavedlo Německo, Polsko a Slovensko. Podle odborného článku v periodku Acta Politologica (.pdf, str. 8 a dále) je přímá volba starosty zavedena také v šesti z devíti rakouských spolkových zemí.

Podle další analýzy Ministerstva vnitra (.pdf) může být starosta zároveň i odvolán občany na Slovensku (str. 11; může to být v případech, kdy "o to peticí požádá alespoň 30 % oprávněných voličů, pokud starosta hrubě či opakovaně zanedbává své úřední povinnosti, resp. porušuje právní předpisy, pokud nepřítomnost starosty či jeho nezpůsobilost k výkonu funkce trvá déle než 6 měsíců"). Rovněž o osudu starosty mohou občané rozhodnout přímo i v Polsku (str. 14).

V Německu i Rakousku se liší systém podle jednotlivých spolkových zemí. V Rakousku, jak bylo zmíněno, je přímá volba ve všech zemích, vyjma Dolního Rakouska, Štýrska a Vídně. Veškeré rakouské obce mohou vyhlásit nezávazné lidové hlasování, přičemž v některých zemích je mohou iniciovat vedle rady a starosty také přímo občané. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda se takovéto referendum může konat i v otázce odvolání starosty (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 115–118).

V Německu funguje řada různých druhů uspořádání. S přímou volbou starosty se setkáváme hlavně v jihoněmeckém radním uspořádání a tzv. starostovském uspořádání, např. v Porýní-Falci (naopak třeba v Sársku je ale volen radou). Velmi rozdílné je opět postavení starostů i co se týče odvolávání – v Bádensko-Virtembersku a Bavorsku (s přímou volbou) nemůže být starosta odvolán, naopak v Hesensku (s nepřímou volbou) ano (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 126–130).

Předkladatelé novely zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně upravili § 28 určující příslušnost exekutorů tak, že v nové podobě by měla být založena na principu teritoriality (viz § 28 str. 8 dokumentu.)

Co se týče komparace exekutorské příslušnosti v Evropě, kontaktovali jsme Exekutorskou komoru, která e-mailem potvrdila, že místní příslušnost využívají všechny státy Evropy mimo ČR, Slovensko, Albánii a Nizozemsko.

Výrok poslance Okamury je tedy pravdivý.