Vít Rakušan

Ministr vnitra Vít Rakušan reaguje na slova moderátora, který popisoval, jak vláda dříve odůvodňovala původní plán na 14% navýšení platů poslanců a dalších ústavních činitelů. Zástupci vlády se konkrétně odvolávali na to, že k této změně (.docx) musí dojít kvůli rozhodnutí Ústavního soudu z května 2024. Jak ale moderátor zmiňuje, proti takové argumentaci se Ústavní soud ohradil a zdůraznil, že ve svém rozhodnutí za protiústavní označil jen loni prosazené snížení platů soudců, nikoli výpočet platů poslanců. Vít Rakušan vládní argumentaci obhajuje a říká, že výklad byl vždy takový, že se platy poslanců a senátorů odvozují od platů soudců.

Přímé navázání platů platí od roku 2024

V rámci konsolidačního balíčku navrhla Fialova vláda v roce 2023 zpomalení tempa růstu platů ústavních činitelů. Počítala přitom s tím, že se platová základna, ze které se platy vypočítávají, sníží o 6 %.

V roce 2023, před prosazením této změny, zákon stanovoval, že platová základna pro soudce odpovídá vždy 3násobku průměrné mzdy za předminulý rok. U ostatních ústavních činitelů, včetně poslanců, senátorů, členů vlády atd., platová základna činila 2,5násobek průměrné mzdy za předminulý rok. V přepočtu tak dosahovala 83,3 % platové základny soudců, obě dvě základny ale byly v zákoně stanoveny odděleně.

Na podzim 2023 Fialův kabinet konsolidační balíček prosadil a zavedl tak již zmíněné snížení platové základny o 6 %. Zároveň přímo navázal výpočet platu poslanců na výpočet platu soudců. Od ledna 2024 se tak pro soudce základna snížila na 2,822násobek průměrné mzdy (.pdf, str. 61–62, 433 z 1312). U ostatních ústavních činitelů je to nově „83,3 % platové základny“ soudců.

Rozhodnutí Ústavního soudu a reakce vlády

Kvůli této změně byla nakonec platová základna soudců nižší, než by měla být podle dřívějších pravidel z roku 2023, konkrétně zůstala pod hranicí 114 tisíc korun. Ústavní soud ale v květnu 2024 rozhodl (.pdf), že zákonodárci dostatečně nevysvětlili nutnost snížení „platové základny soudcovských platů“ a že její změna odporuje ústavnímu pořádku (str. 31). Spolu s tím Ústavní soud nařídil, že se od ledna 2025 musí ze zákona vyškrtnout zmínka o „2,822 násobku“ průměrné mzdy (.pdf, str. 1).

Poslanecká sněmovna tak na základě tohoto rozhodnutí musí jednat o novém způsobu výpočtu, aby bylo možné určit platy ústavních činitelů pro příští rok. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v této souvislosti v září představil návrh novely (.docx), podle kterého měla od ledna 2025 platová základna soudců opět odpovídat 3násobku průměrné mzdy za předminulý rok. U ostatních ústavních činitelů návrh počítal se zachováním platové základny ve výši 83,3 % základny soudců (.docx, str. 4). To by přitom znamenalo, že by se platy poslanců a senátorů zvýšily v příštím roce téměř o 14 %.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tuto úpravu skutečně označovalo za jediné možné řešení (.docx, str. 4) vzhledem k tomu, že Ústavní soud nařídil zrušit dosavadní výpočet platů soudců. Na to vzápětí reagovala řada ústavních právníků, kteří uváděli, že rozhodnutí soudu nesouvisí se zvyšováním platů politiků. To potvrdila i mluvčí Ústavního soudu, podle níž soud rozhodoval pouze o platech soudců, a ústavností snížení platů u politiků se nijak nezabýval. Po této kritice i po kritice opozice a odborů následně ministr Jurečka přišel s návrhem, že se platy ústavních činitelů zvýší „jen“ o 6,9 %.

Proměnlivý poměr platů v minulosti

Přestože konsolidační balíček z roku 2023 zavedl doslovné provázání platů poslanců s platy soudců (.pdf, str. 172 z 502), v minulosti platové základny provázané nebyly a jejich poměr se navíc různě měnil. Příkladem je zejména novela z roku 2014. Ta platovou základnu soudců stanovila na 3násobek průměrné mzdy (tehdy ještě mzdy v nepodnikatelské sféře), základnu ostatních ústavních činitelů ale v letech 2015 až 2018 postupně zvyšovala z 2,25násobku až na 2,5násobek průměrné mzdy.

V roce 2015 tak například platová základna poslanců v přepočtu odpovídala 75 % platové základny soudců, o rok později 78 %. Na 83,3 % se dostala až v roce 2018.

Ústavní soud již v minulosti zrušil některá ustanovení, která se v zákoně snažila snížit platy soudců (.pdf, .pdf, str. 3 z 22). V roce 2010 například zrušil snížení u platů soudců, ale v platnosti jej nechal u ostatních ústavních činitelů, čímž se také ve výsledku změnil poměr mezi platy těchto dvou skupin. Dostupné nálezy Ústavního soudu týkající se zákona o platech ústavních činitelů neukazují, že by se soud někdy zabýval tím, jestli jsou na sebe platy soudců a poslanců navázané.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2023 prosadila snížení platové základny soudců na 2,822násobek průměrné mzdy za rok 2022. Spolu s tím od ledna 2024 platí ustanovení, podle kterého se nově od soudcovské platové základny odvozuje základna ostatních ústavních činitelů, např. poslanců, senátorů, členů vlády atp. Do té doby zákon obě základny stanovoval samostatně, poměr mezi nimi se navíc v minulosti různě měnil.

Ústavní soud již dříve zrušil některá ustanovení, kterými se minulé vlády snažily snížit platy soudců. V roce 2010 například zrušil snížení platů soudců, ale v platnosti nechal stejné snížení platů poslanců. Ani tehdy tak nerozhodl, že by se platy poslanců musely odvíjet od platů soudců a zachovávat stejný poměr. Letos v květnu Ústavní soud s platností od roku 2025 zrušil i současné nastavení platové základny soudců. Podle jeho pozdějšího vyjádření ale toto rozhodnutí neznamená, že se při zvýšení platů soudců musí zvyšovat platy poslanců. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) v prosinci 2023. Domnívá se, že by se měla zpřísnit legislativa pro vlastnictví zbraní s tlumiči, což by dle něj napomohlo v budoucnu podobným tragédiím zabránit. Dodává, že resort předložil návrh, který by vlastnictví zbraní zpřísnil a opozice následně předložila pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo tyto změny z návrhu odstranit.

Střelné zbraně a legislativní změny

Již na konci ledna letošního roku schválila Poslanecká sněmovna návrh zákona o zbraních a střelivu. Na základě tohoto zákona se budou policii hlásit podezřelé nákupy zbraní a střeliva, například v případě nestandardního množství. Tento návrh zákona měla v plánu Sněmovna projednat i bez ohledu na střelbu na Filozofické fakultě – vláda jej schválila už v květnu 2023 (.pdf) a poslancům předložila v červnu stejného roku. Zákon nabude účinnosti 1. ledna 2026.

Poslanecká sněmovna poté projednávala dva vládní návrhy novel zbraňové legislativy, které připravilo Ministerstvo vnitra. Návrh novely zákona o střelných zbraních, kterou Fialova vláda představila v reakci na střelbu na FF UK, předložil resort Sněmovně v dubnu 2024 a jde o sněmovní tisk 689. Ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru čekal na třetí čtení. Schválení této novely by znamenalo, že by prodejci zbraní a střeliva museli podezřelé nákupy hlásit dříve než od roku 2026. Tento návrh tlumiče vůbec nezmiňuje (.pdf).

Druhý návrh, který upravuje celkem 24 zákonů, resort vnitra představil už v září 2023. Jeho vznik konkrétně souvisel se starším plánem na implementaci unijní směrnice o zbraních z roku 2017 (.pdf). Po připomínkovém řízení, které skončilo v říjnu 2023, Fialův kabinet tento návrh nakonec předložil Sněmovně v květnu 2024 jako sněmovní tisk s číslem 695. Ke dni vysílání rozhovoru v dolní komoře prošel pouze prvním čtením. K tlumičům uvádí, že „nově nebudou tlumiče hluku výstřelu považovány za zbraně, ale za regulované součásti zbraní“ (.pdf, str. 71 z 244). V návrhu dále stojí, že tlumiče budou spadat pod obdobnou regulaci jako zbraně kategorie R4, pro které je třeba mít zbrojní oprávnění nebo licenci.

Pozměňovací návrhy

Právě k tisku 695 Ministerstvo vnitra připravilo pozměňovací návrh, který by zakázal používání tlumičů u krátkých zbraní. Na konci září (.pdf, str. 5) se tímto návrhem (.pdf, str. 21–25) resortu vnitra zabýval sněmovní Výbor pro bezpečnost, při hlasování ho ale tehdy výbor zamítl (.pdf, str. 6). Až po námi ověřovaném rozhovoru nakonec stejný návrh (.doc) ve Sněmovně předložila skupina poslanců z vládních stran, mezi kterými byl i ministr vnitra Vít Rakušan. Konkrétně by podle návrhu tlumiče pro krátké zbraně byly přesunuty do kategorie R1 (str. 2), které můžou mít pouze držitelé zbrojních licencí (.pdf, str. 2).

K tomuto sněmovnímu tisku podali pozměňovací návrhy také opoziční poslanci. Ani jeden z nich se ale tlumiči nezabývá (.docx, .docx, .docx, .docx). Návrh podaný Pavlem Růžičkou a dalšími poslanci z hnutí ANO pouze reaguje na dřívější a neprosazené pozměňovací návrhy k tisku 689 přímo navázaného na střelbu na FF UK (.docx, str. 6). Tehdy Pavel Růžička a další dva poslanci ANO spolu s ministryní obrany Janou Černochovou navrhli, aby se zpřesnily některé formulace, např. o hlášení podezřelých nákupů zbraní (.pdf, str. 3 z 22, .docx, str. 2). Jejich návrh chtěl také zmírnit ustanovení, podle kterého by policie mohla vstupovat do obydlí „nebezpečných“ osob jen na základě předpokladu, že vlastní volně prodejnou (např. plynovou) zbraň kategorie D. Tento a ani další opoziční pozměňovací návrhy k tisku 695 ale ustanovení o tlumičích nijak neupravují (.pdf).

Závěr

Ministerstvo vnitra opravdu připravilo pozměňovací návrh, který by zakázal používání tlumičů u krátkých zbraní. Skupina poslanců jej poté předložila ke sněmovnímu tisku 695. Opoziční poslanci ovšem nepředložili návrh, který by měl za cíl tuto právní úpravu tlumičů zrušit. Výrok ministra vnitra tak hodnotíme jako nepravdivý.

K ověření procenta Ukrajinců v populaci nám stačí dva údaje – celkový počet obyvatel Česka a celkový počet Ukrajinců, kteří zde žijí.

Poslední data o počtu obyvatel zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ) k 31. březnu 2023. Dle nich populace Česka od prosince 2021 průběžně roste a na konci letošního března tak republika měla 10 850 620 obyvatel (.xlsx). Toto číslo přitom zahrnuje jak občany ČR, tak i cizince.

Informace o počtu Ukrajinců v Česku lze nalézt na webu Ministerstva vnitra, které publikuje data za jednotlivé měsíce. Vhodné je zde zdůraznit, že tato statistika započítává kromě uprchlíků i občany Ukrajiny, kteří v Česku žijí dlouhodobě a pobývali zde už před ruskou invazí. Dle těchto dat bylo na konci března 2023 (.xlsx) v ČR celkem 527 268 Ukrajinců (.pdf, str. 1). V celé populaci Česka tak tehdy tvořili 4,9 %. 

Dle nejnovějších dat k 31. červenci 2023 (.xlsx) počet Ukrajinců v Česku ještě narostl, a to na 559 243. Pokud pro výpočet procenta Ukrajinců v ČR použijeme poslední aktuální údaj o počtu všech obyvatel, dostaneme podíl dosahující přibližně 5,15 %. 

Ukrajinci tedy tvoří přibližně 5 % obyvatel České republiky, jak v debatě uváděla moderátorka Terezie Tománková. Ačkoli je pravda, že dle dostupných dat počet Ukrajinců v české populaci mírně přesáhl zmiňovaných 5 %, Vít Rakušan nemá pravdu v tom, že by tento podíl byl narostl až k 5,5 %. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že ministr vnitra Vít Rakušan v dané části televizní debaty (video, čas 26:23–27:40) mluvil obecně o Ukrajincích a ukrajinských rodinách. Ve své odpovědi nezmiňuje přímo „ukrajinské uprchlíky“. Pro běžného diváka tak z kontextu vyplývá, že se uvedené počty vztahují ke všem Ukrajincům žijícím v ČR – jak k uprchlíkům, tak k lidem, kteří zde žili už před ruskou invazí.

Přestože Vít Rakušan poukazuje na to, že podíl pracujících Ukrajinců není malý, neuvádí přesné číslo. Zmíněných 110 tisíc odpovídá počtu pracujících ukrajinských uprchlíků (.pdf, str. 2), ne ale všech pracujících Ukrajinců. Těch je v Česku výrazně více.

Data o zaměstnanosti cizinců pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ). Podle jeho statistiky bylo v ČR na konci roku 2022 zaměstnaných 300 889 Ukrajinců (.xlsx). Z toho přibližně 270 tisíc byli lidé evidovaní na úřadech práce, dalších zhruba 31 tisíc tvořili Ukrajinci s živnostenským listem. 

Nejaktuálnější data ČSÚ z konce letošního června ukazují, že se počty pracujících Ukrajinců pohybují na podobné úrovni. Úřady práce totiž k 30. červnu evidovaly 269 tisíc občanů Ukrajiny (.pdf, str. 2), živnostníků pak bylo téměř 32 tisíc (.pdf, str. 6). Podle dat ČSÚ tak bylo zaměstnaných 301 000 Ukrajinců. Pro úplnost doplňme, že ke konci června (.pdf, str. 1) žilo v Česku 551 tisíc ukrajinských občanů (jakou část z nich tvoří lidé v produktivním věku nicméně nelze z veřejně dostupných zdrojů zjistit).

Vít Rakušan svým výrokem správně upozorňuje na to, že poměrně velká část Ukrajinců v Česku pracuje. V debatě, ve které mluvil o Ukrajincích obecně však k 110 tisícům pracujících ukrajinských uprchlíků opomněl připočítat ostatní pracující Ukrajince. Podle posledních dat ČSÚ z června 2023 bylo zaměstnaných Ukrajinců dohromady 301 tisíc. Toto celkové číslo je tak ještě vyšší, než uvádí Vít Rakušan. Jelikož se odchylka v tomto případě nepohybuje ani v rámci našeho 10 % tolerančního pásma, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.

Europoslanec Stanislav Polčák (STAN) se na plenárních zasedáních Evropského parlamentu k tématu klimatu vyjadřoval mnohokrát. V tomto kontextu je pro nás zřejmě nejdůležitějším jeho příspěvek do rozpravy o Zelené dohodě pro Evropu z 15. ledna 2020. Sám uvádí, že návrh Zelené dohody ho v některých svých částech zklamal, například protože neobsahuje podporu pro jadernou energetiku nebo vyčíslení jednotlivých plánovaných opatření. I přes tyto výtky však hlasoval pro návrh.

Za současné (2019–2024) ani za minulé (2014–2019) funkční období Evropského parlamentu se nám ale nepodařilo dohledat příspěvek, ve kterém by se europoslanec Polčák na plenárním zasedání vyjadřoval k posunu termínu zákazu těžby uhlí v České republice. S žádostí o vyjasnění, kdy měl Stanislav Polčák o posunu termínu zákazu těžby uhlí mluvit, jsme se obrátili na Stanislava Polčáka i Víta Rakušana, doposud jsme však, vzhledem k předvolebnímu presu, nedostali odpověď.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan mluví o návrhu rozpočtu na rok 2022, který kritizuje pro jeho nehospodárnost. Návrh rozpočtu předložilo Ministerstvo financí na konci května 2021. V tomto návrhu MF skutečně předpokládalo deficit státního rozpočtu ve výši 390 miliard a celkovou výši investic 189 miliard korun. Vláda tyto předpokládané parametry rozpočtu schválila 7. června.

Na začátku září však předložilo MF nový aktualizovaný návrh rozpočtu, v němž plánovaný schodek snížilo na 376,6 miliard a navýšilo hodnotu investic na 218 miliard korun. Tento návrh byl již zpracován (.zip) jako návrh zákona o státním rozpočtu, který musí vláda Poslanecké sněmovně předložit nejpozději do 30. září. Nový návrh nicméně prozatím nebyl schválen, vláda o něm bude jednat v průběhu září. Nejedná se ale o „úřednický“ návrh, ale o výsledek jednání mezi ministryní financí a jednotlivými ministry, proto jej lze považovat za návrh, na kterém panuje alespoň elementární shoda uvnitř vládní koalice.

Vít Rakušan tedy uvádí již neaktuální výši plánovaného schodku i investic. Vzhledem k tomu, že jím uváděné hodnoty se od hodnot aktuálně platných v případě investic liší o více než 10 %, což je námi tolerovaná odchylka u číselných údajů, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

11. března 2021 zveřejnil neziskový ústav STEM výsledky výzkumu, jehož tématem bylo dodržování a hodnocení protipandemických opatření a důvěra lidí ve schopnost vlády zvládat pandemii covidu-19. Výzkum vychází z dat nasbíraných během února 2021 a ukazuje, že důvěra lidí ve vládu v současné situaci dosahuje 25 % (součet kategorií „určitě ano“ a „spíše ano“).

Od loňského jara, kdy vládě důvěřovalo dle dat STEM 83 % lidí, došlo k poklesu o 58 %. K poklesu důvěry došlo rovněž ve všech sledovaných zemích, v Česku se však jedná o největší propad. Důvěra ve vládu v České republice výrazně klesla i od předchozího měření v listopadu 2020, kdy dosahovala 38 %.

Ve výroku zmiňovaných 11 % s největší pravděpodobností vychází z výzkumu (.pdf) agentury Kantar CZ, který byl vytvořen pro Českou televizi na začátku března (.pdf, str. 3). Tento výzkum mimo jiné sleduje spokojenost s politickou situací obecně, nikoliv však důvěru ve vládu. Zde data ukazují (.pdf, str. 22), že na jaře loňského roku (při první vlně covidu-19) se spokojenost s politickou situací vyšplhala až na 61 %. Následně pak probíhal postupný pokles až na současných 11 %.

„Aktuální únorová vlna odráží hodnocení situace po dalším zhoršení epidemiologické situace a po přijetí přísných opatření vládou. (…) aktuálně tak kladně situaci hodnotí pouhých 11 % občanů, což je s přehledem nové historické minimum,“ komentuje tento vývoj agentura Kantar CZ (.pdf, str. 22).

Digitalizace státu je zakotvena v programovém prohlášení (.pdf, str. 11) vlády Andreje Babiše z 27. června 2018. Bod zvaný „Digitální Česko“ zmiňuje (str. 12): „Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Hlavní cíl v podobě „digitální revoluce“ je zde vytyčen jako: „(…) pokrytí cenově dostupným vysokorychlostním internetem, propojení všech státních databází a elektronickou identitu pro každého občana“ (str. 11).

Vláda vydala 3. října 2018 usnesení (.pdf) č. 629 ohledně programu „Digitální Česko“, čímž schválila 3 hlavní koncepce/pilíře programu, a to:

1. Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf)
2. Informační koncepce ČR (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf)
3. Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf)

15. dubna 2019 vláda schválila usnesením (.pdf) č. 255 implementační plány pro „Digitální Česko“. V dokumentu (.pdf) jsou stanoveny konkrétní cíle pro rok 2019. Digitální identita je v tomto dokumentu obsažena v rámci konkrétních priorit Informační koncepce ČR. Jde o následující oblasti (.pdf, str. 4–7): 

• „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“
• „Digitálně přívětivá legislativa“
• „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“
• „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“
• „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“ 

28. března 2019 byl v Poslanecké sněmovně předložen návrh zákona o právu na digitální služby. Podle důvodové zprávy (.pdf) má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Jedna z oblastí týkající se digitální identity zahrnuté v implementačních plánech 2019 „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“ (.pdf, str. 5) se týká např. využití Bankovní identity (BankID) jako poskytovatele elektronické identity (např. pro Portál občana). Návrh zákona (.pdf) umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment (.pdf, str. 8) byl předložen v Poslanecké sněmovně 12. července 2019. Úspěšně prošel legislativním procesem a vyšel v únoru 2020 ve Sbírce zákonů jako zákon č. 49/2020 Sb.

V květnu 2020 bylo vydáno nové Shrnutí implementačních plánů pro období 2020–2021 (.pdf). Zde jsou uvedeny služby, kterých se povedlo dosáhnout (str. 2): „Přes Portál občana vyřídíme z pohodlí domova zhruba 150 služeb. Na webu Businessinfo.cz pro podnikatele je přes 1000 formulářů. Všechny chceme digitalizovat a zpřístupnit z datové schránky. Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“

Akreditaci pro provozování Bankovní identity pro zjednodušení ověření totožnosti mají zatím ČSOB a Česká spořitelna. Komerční banka pak dostala akreditaci Ministerstva vnitra pro využívání BankID v prosinci 2020. Air Bank, Fio Banka a Moneta Money Bank se také chystají na spuštění bankovní identifikace v 1. čtvrtletí 2021, k tomuto účelu založily „Alianci pro bankovní identitu“. Další banky se následně mají k Bankovní identitě připojit v průběhu roku 2021.

Výrok Víta Rakušana, že se digitalizace v Česku „nepohla ani o centimetr“, je zjevnou nadsázkou, nelze jej tedy interpretovat doslovně. Nicméně podstata výroku, tedy že digitalizace státu stagnuje, případně se v oblasti digitalizace nic podstatného neděje, neodpovídá skutečnosti. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Premiér Andrej Babiš v první polovině září odmítal možnost zavedení nouzového stavu. Nicméně již v pátek 18. září 2020 nevyloučil, že by v Česku mohl být kvůli koronaviru znovu vyhlášen nouzový stav. V dalším vyjádření také uvedl: „Vývoj není dobrý. Co se děje, nikdo neočekával, predikce nejsou dobré. Všichni jsou překvapeni, že nákaza takto postupuje.“ O vážnosti situace hovořil Andrej Babiš také ve svém projevu dne 21. září 2020.

Informaci, že Andrej Babiš po 20. září prohlásil, že „situace není tak vážná, aby byl potřeba nouzový stav“, se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat.

Dodejme, že ještě v úterý 22. září například tehdy nově jmenovaný ministr zdravotnictví Roman Prymula uváděl, že nouzový stav nutné vyhlásit není. Podobně mluvil o den dříve i Jan Hamáček. Už v pondělí 28. září 2020 se však situace změnila a Roman Prymula vyjádřil záměr navrhnout zavedení nouzového stavu vládě. Andrej Babiš poté uvedl, že se vláda bude vyhlášením nouzového stavu zabývat na mimořádném jednání ve středu 30. září. 

V předvolební debatě na televizi Nova, která se konala 28. září, pak premiér Babiš zavedení nouzového stavu hájil. Na mimořádné schůzi 30. září následně vláda schválila zavedení nouzového stavu, který vstoupil (.pdf) v platnost 5. října 2020.

Pro doplnění uveďme, že v září 2020 panovaly spory mezi Andrejem Babišem a vicepremiérem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem ohledně svolání Ústředního krizového štábu. Andrej Babiš v pondělí 14. září 2020 uvedl, že svolání štábu „není na stole“, neboť dle jeho slov roli štábu zastupuje Rada vlády pro zdravotní rizika. Činnost Ústředního krizového štábu ovšem byla aktivována 21. září 2020.

Byť někteří členové vlády po 20. září opravdu prohlašovali, že není nutné vyhlásit nouzový stav, premiér Babiš se takto veřejně nevyjadřoval, naopak vyhlášení nouzového stavu připustil již 18. září. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.