ODS

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) v kontextu výroku porovnává jednotu v rámci hnutí ANO a v rámci koalice SPOLU. Mluví proto o svém kolegovi z koalice SPOLU Luďku Niedermayerovi (TOP 09) a argumentuje, že v zásadních otázkách oba zastávají podobný názor.

Emisní norma Euro 7

Emisní normy Euro stanovují limity škodlivin, které do ovzduší vypouštějí motorová vozidla. Jedná se o závazné právní akty, které se postupem času zpřísňují. Nejnovější normu Euro 7 schválili europoslanci v březnu 2024.

Euro 7 nahrazuje předcházející normy, a to konkrétně normu Euro 6, která platila pro osobní automobily, dodávky a lehká vozidla, a také Euro VI, která platila pro nákladní automobily a těžká nákladní vozidla. Euro 7 je tedy jedinečnou normou v tom, že se vztahuje na oba druhy vozidel.

Významnou změnou, kterou Euro 7 přináší, jsou nová opatření ke snížení emisí pevných částic z opotřebovávání pneumatik a brzd. Kromě toho např. zavádí požadavky na zvýšení životnosti baterií. Někteří europoslanci nakonec schválenou podobu návrhu kritizovali za to, že byla mírnější než původní představený návrh. Především u osobních automobilů totiž emisní limity z výfukových plynů zůstaly na úrovni předchozí normy (.pdf, str. 26).

Hlasování o Euro 7

Zpravodajem nové normy byl v Evropském parlamentu sám Alexandr Vondra. Jeho spolustraníci z ODS a kolegové z koalice SPOLU hlasovali pro přijetí této normy. Jedním z hlasů pro byl i ten Luďka Niedermayera, který měl dříve výhrady k tomu, že podle něj norma zasáhne jen málo aut nebo k údajně nedostatečné akcentaci zdravotních dopadů emisí.

Proti přijetí normy pak skutečně hlasovali všichni tři poslanci hnutí ANO, tedy Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík, které Vondra označil za „zbylé“. Tím odkazuje na skutečnost, že z hnutí Andreje Babiše v tomto volebním období odešly tři europoslankyně, původně zvolené právě za ANO.

Jako první se s hnutím ANO rozešla Radka Maxová, která jej opustila v roce 2020 a později navázala spolupráci se sociálními demokraty (SOCDEM). V roce 2023 se pro podobný krok rozhodla i místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová a také europoslankyně Martina Dlabajová, které nyní v europarlamentu působí jako nezávislé. Ve zmiňovaném hlasování normu Euro 7 podpořila Dita Charanzová i Radka Maxová, stejně jako zástupci koalice SPOLU. Martina Dlabajová se tehdy hlasování neúčastnila.

Závěr

Alexandr Vondra (ODS) správně uvádí, že jeho kolega z koalice SPOLU Luděk Niedermayer (TOP 09) hlasoval pro přijetí nové emisní normy Euro 7. Proti jejímu přijetí naopak hlasovali všichni tři z původních šesti zástupců hnutí ANO v Evropském parlamentu.

Lídr kandidátky SPOLU v evropských volbách Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na zachování práva veta. Uvádí, že toto právo nechce rušit, jelikož by to podle něj vedlo k oslabení Česka, které by se vzdalo nástroje k vynucení jednání. V tomto kontextu zmiňuje, že právo veta se aplikuje pouze na některé poslední oblasti.

Právo veta

Právo veta mohou členské státy uplatnit v Radě EU, která je složená z ministrů členských zemí. Ti mají tři způsoby, jak přijímat rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. 

Právo veta mohou státy využít ve třetím typu hlasování, ve kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti, která stojí na shodě mezi všemi členskými zeměmi. Ty tak nehledě na velikost či počet obyvatel mohou daný návrh vetovat. Jednomyslnosti je dosaženo i v případě, že se některý stát hlasování zdrží, a neblokuje tak schválení návrhu.

Oblastí, ve kterých státy hlasují jednomyslně, v průběhu vývoje Evropské unie ubylo. Po přijetí Lisabonské smlouvy se tento způsob hlasování týká oblastí evropské politiky, které členské země považují za citlivé. Web Rady Evropské unie i databáze eur-lex jako oblasti jednomyslnosti vyjmenovávají následující: zdanění, sociální zabezpečení nebo sociální ochranu, přistoupení nových členských států a společnou zahraniční, bezpečností a obrannou politiku. Dalšími oblastmi, kterých se jednomyslnost týká, jsou udělení nových práv občanům EU, některá ustanovení v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, jako je policejní spolupráce mezi členskými státy či rodinné právo, jazyková pravidla a rozhodování o sídlech unijních institucí.

Česká republika využila své právo veta jen jednou, a to v daňové oblasti. Stalo se tak v roce 2006, kdy vetovala snahu o zvýšení minimální spotřební daně na pivo.

Závěr

Přímé daně a zahraniční, obranná a bezpečnostní politika skutečně patří mezi jedny z posledních oblastí, kde se stále hlasuje jednomyslně. Členské státy mohou navíc vetovat i návrhy týkající se sociální ochrany a zabezpečení, jazykových pravidel či udělení nových práv unijním občanům. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Europoslanec Alexandr Vondra se vyjadřuje ke způsobu boje proti dezinformacím. V souvislosti s tím podotýká, že v případě války vypnutí dezinformačních webů považuje za správné, což se podle něj stalo před dvěma lety po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Vládní výzva

Fialova vláda 25. února 2022, tedy den po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, vyzvala k přijetí kroků, které by vedly k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, jenž dle vládního usnesení „slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině“ (.pdf).

Patřičné kroky učinil správce tuzemské domény CZ.NIC, který po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokoval osm webů, které podle něj šíří dezinformace a ohrožovaly národní bezpečnost. Národní centrum kybernetických operací při Vojenském zpravodajství (NCKO) poté žádalo, aby se zablokovalo ještě více webů, k čemuž CZ.NIC a také mobilní operátoři přistoupili. Velkou část webů s českou doménou CZ.NIC znovu zpřístupnil v květnu 2022 kvůli tomu, že v daný moment již podle něj nepředstavovaly bezprostřední bezpečnostní hrozbu.

Proti výzvě vlády a Vojenského zpravodajství se už v červnu 2022 vymezily některé neziskové organizace, které si u soudu stěžovaly na to, že blokace webů je nezákonná a jde proti principům právního státu. V dubnu 2024 ale Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že se nejednalo o zásah státu, který k blokaci pouze nezávazně vyzval, a nešlo tak o vymahatelný příkaz.

Už dříve Ústavní soud odmítl obdobnou stížnost pražského advokáta. V březnu 2024 ale Městský soud v Praze vydal rozsudek, podle kterého byla blokace webu porušením zákona o svobodném přístupu k informacím, čímž řízení vrátil zpět obvodnímu soudu.

Závěr

Bezprostředně po ruském útoku na Ukrajinu byla skutečně zablokovaná řada webů, které byly označeny za dezinformační. Učinili tak správci domény a mobilní operátoři na základě doporučení vlády a žádosti Národního centra kybernetických operací. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra uvádí, že do poslední chvíle váhal, jak bude o aktu o umělé inteligenci (AI) hlasovat. Nakonec se zdržel, protože dle svých slov chápe potřebu tuto oblast regulovat, na druhou stranu se vývoj a inovace dle něj přesune jinam. To může způsobit, že Evropská unie (EU) bude za ostatními regiony zaostávat.

Zákon o umělé inteligenci

Akt o umělé inteligenci představila Evropská komise v dubnu 2021. Jeho cílem je zavedení jednotného právního rámce pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Zajistit má také to, aby systémy AI byly bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU.

Evropský parlament o návrhu hlasoval v březnu 2024. Pro jeho přijetí hlasovalo 523 europoslanců, proti bylo 46 a zdrželo se jich celkem 49 (.pdf, str. 11–12). Jedním z těch, kdo se zdržel, byl právě Alexandr Vondra (str. 12).

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní, do kterých je rozřazuje podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Systémy jako jsou chatboty nebo deepfakes spadají do omezeného rizika, což znamená, že budou muset informovat o tom, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoké úrovni zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky AI jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Závěr

Europoslanec Alexandr Vondra se při hlasování o aktu o umělé inteligenci opravdu zdržel. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra mluví o aktu o umělé inteligenci (AI) a uvádí, že se hlasování o jeho přijetí zdržel. Tvrdí, že ačkoliv rozumí nutnosti regulovat technologie, zastává názor, že akt omezuje příležitosti pro inovace v oblasti umělé inteligence v Evropské unii (EU). Jedním z důvodů je dle něj právě to, že EU přistoupila k regulaci AI dříve než USA.

Opravdu byla Evropa první, kdo přistoupil k regulaci AI? A jaké snahy regulovat umělou inteligenci nebo zavést podobný zákon probíhají v USA?

Akt o umělé inteligenci

Europoslanci schválili akt o umělé inteligenci (.pdf) v březnu 2024, přičemž v platnost vejde nejdříve v roce 2025. Jeho cílem je zavést jednotný právní rámec pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Má také zajistit, aby byly systémy AI bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU. Akt se dotýká využití AI v řadě oblastí od vojenství, vzdělávání nebo bankovnictví až po medicínu a cestování.

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Chatboty nebo deepfakes spadají do systémů s omezeným rizikem, což znamená, že budou muset obsahovat informaci, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoká úroveň zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI, nacházející se například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Za vůbec první rozsáhlý právní rámec pro regulaci AI označují akt jak samotná EU, tak některá česká i zahraniční média. Prvenství má EU především díky přípravě právního dohledu nad umělou inteligencí. Ten je založený na bezpečnostních požadavcích, které musí společnosti splnit, než daný systém s AI uvede na evropský trh.

Pokyny, pravidla nebo národní strategie k používání umělé inteligence zavádějí státy po celém světě, Evropská unie je ale první, kdo zavedl komplexní soubor předpisů s vymahatelnými pokutami. Regulace AI se v různých zemích liší, ale ve všech je cílem legislativy rovnováha mezi podporou rozvoje a omezením rizik (.pdf, str. 2).

Regulace AI v USA

Alexandr Vondra konkrétně zmiňuje USA jako zemi, která obdobný akt nemá. Spojené státy vydaly řadu směrnic a doporučení k umělé inteligenci, neexistuje však žádný zastřešující zákon jako v EU. Pravidla v současnosti určuje kombinace federálních zákonů (.pdf, str. 26–27), legislativ jednotlivých států a soudních rozhodnutí, ale také samotné odvětví.

Americký Kongres vydal pouze legislativu, jejímž účelem je zachovat vedoucí postavení Spojených států ve výzkumu a vývoji AI (.pdf, str. 93). Schválil také zákon, který kontroluje, jak umělou inteligenci využívá vláda (.pdf, str. 1105). Za zmínku stojí i zákon o Národní iniciativě pro umělou inteligenci z roku 2020, který vytvořil pravidla pro výzkum, vývoj a vyhodnocování AI ve federálních vědeckých agenturách (.pdf, str. 1).

V květnu 2023 administrativa amerického prezidenta Joea Bidena aktualizovala Národní strategický plán výzkumu a vývoje umělé inteligence (.pdf). Jeho nové znění zdůrazňuje potřebu koordinovaného přístupu k mezinárodní spolupráci ve výzkumu AI (.pdf, str. 26).

V říjnu 2023 vydal Joe Biden výkonné nařízení o umělé inteligenci, který zdůrazňuje nutnost předcházet hrozbám, jež AI představuje pro občanské svobody a národní bezpečnost. Také jeho cílem je zajistit domácí výzkum AI a globální konkurenceschopnost USA v této oblasti.

Bidenovo výkonné nařízení, obdobně jako unijní legislativa, požaduje monitorování a transparentnost technologií AI pro spotřebitele. Jedná se ale pouze o výkonné nařízení. Akt o umělé inteligenci je zákonem, na základě kterého mohou orgány EU vymáhat pokuty, jak jsme zmínili výše.

Závěrečné hodnocení

Europoslanec Vondra má pravdu v tom, že Evropská unie vytvořila rozsáhlý zákon, který reguluje umělou inteligenci, jako první. Jako první totiž stanovila bezpečnostní požadavky, které musí jednotlivé společnosti splnit pro uvedení určité technologie AI na evropský trh. V USA sice existují snahy o komplexnější regulaci umělé inteligence, ty ale nyní stanovují spíše priority ve využití AI a nezavádí vymahatelná legislativní opatření. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) uvádí, že prostřednictvím zákazů, příkazů a dotačních systémů v Evropě „vytváříme trh pro Čínu.“ Kritizuje tak Green Deal, neboli Zelenou dohodu pro Evropu, která si klade za cíl omezit dosavadní množství emisí skleníkových plynů vypouštěných v Evropské unii (EU). EU předpokládá, že díky přijetí jednotlivých pravidel, která s Green Dealem souvisejí, dojde do roku 2030 ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990.

Podle poslance Vondry bychom se v Evropě měli přizpůsobit zvyšujícím se teplotám. Podle jeho názoru obdobné množství emisí, které se členské státy za cenu velkých nákladů snaží limitovat, vypustí do atmosféry Čína. Tam dle něj vzniká jedna uhelná elektrárna za každé dva týdny.

Čínské uhelné elektrárny

Centrum pro výzkum energie a čistého ovzduší (CREA) v únoru 2023 publikovalo zprávu s názvem „Čína v roce 2022 povolila dvě nové uhelné elektrárny týdně“ (.pdf). Jedná se o nezávislou neziskovou organizaci, která je zaměřená na odhalování trendů, příčin, řešení a zdravotních dopadů souvisejících se znečištěním ovzduší. Organizace čerpala z dat Global Energy Monitor (GEM), americké nevládní organizace, která zpracovává a analyzuje mezinárodní údaje o energetické infrastruktuře.

Podle této analýzy čínské orgány v roce 2022 zrychlily povolování a výstavbu nových uhelných elektráren, ve které dosáhly nejvyšší úrovně od roku 2015 (.pdf, str. 2). Kapacita uhelných elektráren ve výstavbě byla za rok 2022 šestkrát větší než ve zbytku světa dohromady (str. 2).

Celkem Čína odsouhlasila projekty s celkovou kapacitou 106 gigawattů (GW), přičemž jeden GW je ekvivalentem jedné velké uhelné elektrárny (.pdf, str. 1). Velikost a kapacita uhelných elektráren se ale liší, v reportu CREA vydaného v únoru roku 2023 stojí, že se v Číně za rok 2022 konkrétně jednalo o povolení výstavby 168 uhelných bloků v 82 elektrárnách, což je podle CREA ekvivalent dvou velkých uhelných elektráren týdně.

Expandování uhelných elektráren v Číně pokračovalo i v roce 2023. Podle odhadu CREA sice Čína ve zmíněném roce nově povolila vybudování uhelných elektráren o kapacitě 114 GW, zahájila ale výstavbu elektráren o celkové kapacitě pouze 70 GW (.pdf, str. 1). Podle GEM se více než 95 % uhelných elektráren, jejichž výstavba započala v roce 2023, nachází právě v Číně. Ta tak zachovala tempo povolování výstavby z roku 2022.

V Číně se k lednu 2024 nachází 1155 uhelných elektráren, přičemž dalších 332 je ve stádiu povolení nebo se již buduje. Pro srovnání – na světě je v provozu dohromady 2 438 uhelných elektráren, v Číně tedy najdeme téměř polovinu z nich.

Na druhou stranu v zemi dochází také k velké odstávce uhelných elektráren. Od roku 2000 již odložila nebo přerušila výstavbu uhelných elektráren či odstavila do té doby fungující elektrárny o celkovém výkonu 775 GW. Většinou se jednalo o elektrárny, které vypouštěly největší množství emisí oxidu uhličitého na megawatthodinu (MW).

Čína a obnovitelné zdroje

Čína také býváoznačována za lídra v instalaci obnovitelných zdrojů energie. Například kapacita solární energie v Číně v prvním čtvrtletí roku 2023 dosáhla více než ve zbytku světa dohromady. Budování nových uhelných elektráren tak země zdůvodňuje snahou zajistit „podpůrnou“ kapacitu pro zajištění integrace a stability sítě obnovitelných zdrojů energie (.pdf, str. 2–3). Např. vlna veder a sucha v roce 2022 vedla k poklesu zásobovacích kapacit vodních elektráren a nedostatku energie. Právě to znovu odstartovalo zájem o schvalování uhelných elektráren.

Nové uhelné elektrárny podle GEM vznikají především v regionech, které jsou v růstu výroby čisté energie opožděné (.pdf, str. 2–3). Většina nových míst, kde se projekty realizují, má navíc velké množství uhelné energie na „podporu“ stávajících a plánovaných větrných a solárních elektráren. To je problémem země – ačkoliv je celková energetická kapacita Číny dostatečná k pokrytí poptávky, neefektivní síť nedokáže dodávat elektřinu do míst potřeby, a to zejména přes hranice jednotlivých provincií, což podporuje výstavbu dalších elektráren.

Závěrečné hodnocení

Dostupná data a analýzy z CREA a GEM hovoří pouze o počtu uhelných elektráren, jejichž výstavba byla v Číně povolena. Za rok 2022 to konkrétně bylo 82, což je podle CREA ekvivalent dvou velkých uhelných elektráren týdně. Samotná výstavba ovšem neznamená, že ve stejném období došlo i ke zprovoznění elektráren. Ani z jiných veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo zjistit, kolik elektráren bylo v Číně otevřeno. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako neověřitelný.

Veronika Vrecionová v kontextu výroku mluví o negativních dopadech Zelené dohody pro Evropu (tzv. Green deal) a nadměrné byrokracii, která podle ní zatěžuje evropské zemědělce. Dle jejího názoru jsou to právě zemědělci, kteří pocítí negativní dopady Zelené dohody jako první. Dodává, že kvůli protestům, které se odehrávají napříč Evropou, se Evropská komise (EK) rozhodla některá opatření týkající se dohody revidovat.

Zemědělci a EU

Nejprve přibližme, že protesty zemědělců mají často rozdílné důvody. Co zemědělce ale trápí obecně, jsou vysoké náklady na pohonné hmoty a energie nebo dovoz levného zboží ze zahraničí. Některým českým farmářům vadí přímo i samotná Zelená dohoda, jiní však tento krok Evropské unie obhajují a souhlasí s tím, že je potřeba.

Evropským zemědělcům vadí také míra administrativní zátěže. Příkladem může být systém kontrol zemědělských ploch, který začal fungovat ve všech členských státech, aby zemědělcům usnadnil práci a počet kontrol se snížil. Stal se nicméně pravý opak, kdy se míra byrokracie zvýšila. Instituce EU ale následně navrhly snížení administrativy, o což se zasadil ministr zemědělství Marek Výborný, který podal návrh na jednání Rady EU ohledně zmírnění kontrol, přičemž se změnou souhlasily všechny členské státy. Evropská komise během března (.pdf) projedná úpravu, která by měla počet kontrol v zemědělských podnicích snížit v některých případech až o 50 a více procent.

Co se týče Zelené dohody, EK již k revizi některých opatření přistoupila. Původně v rámci dohody navrhovala (.pdf), aby se používání pesticidů do roku 2030 snížilo na polovinu. Návrh však neprošel hlasováním v Evropském parlamentu a následně na nátlak zemědělců předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová oznámila jeho stažení.

Zemědělcům se dále nelíbilo nařízení nechávat část půdy ladem, které vycházelo ze Společné zemědělské politiky (SZP). I v tomto případě ale Evropská komise nakonec ustoupila. Dále EK vyjmula zemědělce z plánu na snížení emisí skleníkových plynů o 90 % do roku 2040, i když původně měly být součástí všechny sektory.

Závěr

Protesty zemědělců napříč státy sedmadvacítky přiměly Evropskou komisi k jednání o opatřeních, která zemědělce trápí. Problémy se týkaly zejména nepřiměřené byrokracie, systému kontrol zemědělských ploch nebo kritiky určitých aspektů Zelené dohody. Komise některá opatření již upravila, přičemž některé další plány se chystá přepracovat. Výrok Veroniky Vrecionové proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci v kontextu výroku diskutují o konkurenceschopnosti výrobců v Evropské unii oproti jiným částem světa, kde platí odlišné podmínky pro ochranu klimatu. Marcel Kolaja zmiňuje přeshraniční uhlíkové vyrovnání, které by podle něj ke snížení produkce emisí mělo motivovat i zbytek světa. Veronika Vrecionová tuto uhlíkovou daň a hlavně kontrolu vyprodukovaných emisí v zemích výroby zpochybňuje.

Uhlíková daň

Pomocí mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, kterému se přezdívá „uhlíková daň“, chce Evropská unie zabránit tzv. úniku uhlíku – tedy situacím, kdy se firmy vyhýbají přísným unijním standardům omezujícím vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Samotná EU v této spojitosti připouští, že závazky a dohody jako Zelená dohoda nebo Pařížská dohoda, jejichž cílem je přispět k ochraně klimatu v EU, nemusí být mimo členské státy dodržovány. Pokud by se tedy výroba v některých odvětvích kvůli nárůstu nákladů v Unii přesunula do jiných zemí, mohlo by podle EU dojít k celosvětovému nárůstu produkce emisí skleníkových plynů.

Nové nařízení tak nastavuje, že na celní území EU smí zboží dovážet jen schválení deklaranti, kteří podávají celní prohlášení (.pdf, str. 16–17). Ti si od členských států musí koupit certifikáty, které fungují na podobném principu jako emisní povolenky v rámci EU (.pdf, str. 19, 27). Pokud tedy bude někdo chtít zboží dovážet, musí získat takové množství certifikátů, které odpovídá vyprodukovaným emisím při jeho výrobě. Cena certifikátů se podle schváleného nařízení bude vždy odvíjet od průměrných cen evropských emisních povolenek (.pdf, str. 28).

Dovozci mají od října 2023 do konce roku 2025 pouze oznamovací povinnost. Uhlíková daň pak začne platit až od začátku roku 2026 (.pdf, str. 35, 38).

Hlasování v Europarlamentu

Europarlament o nařízení hlasoval v dubnu 2023, kdy se pro jeho přijetí vyslovilo celkem 487 europoslanců, proti 81 a hlasování se jich zdrželo 75 (.pdf, str. 14–15).

Europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová pak skutečně hlasovala proti přijetí tohoto nařízení (.pdf, str. 15). Z dalších českých europoslanců byli proti také ostatní zástupci ODS, hnutí ANO 2011 a také europoslanec za SPD Ivan David a nezávislý Hynek Blaško (.pdf, str. 15). Pro naopak byli europoslanci za Piráty, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 a Dita Charanzová (.pdf, str. 14), která byla do Europarlamentu zvolená za hnutí ANO, později se s ním ale rozešla.

Závěr

Cílem uhlíkové daně je zabránit úniku uhlíku, tedy přesunutí výrobních odvětví s velkou produkcí emisí mimo EU, kde je výroba díky jiným nařízením na ochranu klimatu levnější. Europoslankyně Veronika Vrecionová skutečně hlasovala proti tomuto nařízení. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na postoj vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslankyně Vrecionová tvrdí, že zásadní vliv na postoj vlády měl bývalý premiér Andrej Babiš (ANO), který v té době vykonával funkci ministra financí.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo s celkem čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS.

Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát. 

Postoj Sobotkovy vlády

Premiér Sobotka ale vyloučil státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny už ve svém projevu v Poslanecké sněmovně 6. února 2014. O pár měsíců později o problematice jednala vláda a k této variantě se postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen. Dodejme že negativní postoj k možné státní garanci výkupní ceny měli i někteří představitelé opozice, např. Miroslav Kalousek (TOP 09).

Neshody v roce 2021

O tom, kdo se na odmítavém postoji vlády podílel nejvíce, se rozběhly spory po vánočním projevu prezidenta Miloše Zemana až v roce 2021. Prezident Zeman v něm kritizoval váhavý postoj předchozích vlád k výstavbě nových jaderných bloků. Andrej Babiš poté na platformu X (dříve Twitter) napsal, že on při jednáních v roce 2014 prosazoval pokračování tendru.

Na Babišovo vyjádření pak reagoval např. prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza, jenž se jednání Sobotkovy vlády účastnil. Prohlásil, že za postojem vlády stál především sám Babiš: „Andrej Babiš vždy na jednání chodil a vykřikoval tam, jaký je to tunel, jak to nedovolí, že nebudou žádné záruky pro ČEZ na výstavbu a že to ČEZ musí postavit sám (…)“ Jeho slova následně potvrdil i tehdejší místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a někdejší premiér Sobotka, který řekl: „Babiš byl v roce 2014 největší odpůrce pokračování tendru na Temelín ve vládě.“

Závěr

Tím, kdo zrušil výběrové řízení na dostavbu třetího a čtvrtého bloku jaderné elektrárny Temelín, tedy byla společnost ČEZ. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš byl ale jedním z těch, kteří odmítali garantovat minimální výkupní ceny elektřiny, což byla hlavní podmínka ČEZu pro pokračování tendru. Ačkoli mezi Babišem a ostatními účastníky vládních jednání není shoda o tom, jak tato jednání probíhala, Babiš garance pro ČEZ odmítl i ve svém veřejném projevu. Nepřímo tak tendr skutečně zastavil. Výrok Veroniky Vrecionové tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku zmiňuje, že ministr financí Zbyněk Stanjura dříve řekl, že lidé už od Fialovy vlády do konce volebního období nemají čekat žádné velké reformy. Ptá se tak na to, jestli snaha Národní ekonomické rady vlády (NERV), která připravila 37 opatření pro udržitelný ekonomický růst (.pdf), nepřišla nazmar. Stanjura citaci následně upřesňuje a uvádí, že žádný z těchto návrhů by podle něj neměnil desítky zákonů, a nejedná se tak o velkou reformu, o kterých dříve mluvil.

Reformy nebudou

Zbyněk Stanjura už na začátku ledna řekl, že „žádné radikální přelomové reformy nepřijdou“. Zároveň z jeho vyjádření vyplynulo, že dle jeho názoru nelze jednoznačně říct, jaký krok vlády se dá označit za reformní. Podobně se vyjádřil i o pár dní později, když prohlásil: „Pokud se mě ptáte, jestli přijde nějaká dramatická změna legislativy, tak nepřijde.“ Svůj postoj odůvodnil tím, že velké reformy neodpovídají zájmu voličů a ani volebnímu cyklu. I v tomto případě ale upozorňoval na to, že pro každého může být reformou něco jiného.

Své vyjádření poté ministr financí korigoval na síti X, kde napsal, že nerad používá slovo „reforma“ a o změnách připravovaných Fialovou vládou spíše hovoří jako o parametrických změnách. Dále uvedl, že „v tomto kontextu řekl, že dramatické reformy upravující desítky zákonů jako třeba u ozdravného balíčku (…) tato vláda už nepřijme“.

Vůči těmto slovům se následně ohradili koaliční partneři ODS. Například ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) ujistili, že vláda bude v provádění reforem pokračovat. Rakušan vyzdvihoval hlavně změnu důchodového systému, schválení korespondenční volby nebo proměnu školství a energetiky. Bartoš pak řekl, že Piráti trvají zejména na reformě sociálních dávek nebo legalizaci marihuany. Se Stanjurovými slovy nesouhlasil ani ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a přiblížil, že předloží „minimálně tři věci, které považuje za reformy“.

Stanjury se naopak v rozhovoru na CNN Prima News zastal předseda vlády Petr Fiala. Podle jeho slov již současná vláda zásadní změny učinila (video, čas: 4:26). Fiala jako příklad uvedl ozdravný balíček, jehož cílem je snížit deficit státního rozpočtu. Dále zdůraznil, že se jeho kabinet bude nadále zabývat důchodovou reformou a začnou se projevovat reformy v oblasti digitalizace (video, čas: 8:00). Dodejme, že Marian Jurečka představil návrh penzijní reformy na začátku března.

Závěr

Ministr financí Zbyněk Stanjura tedy na začátku ledna řekl, že žádné výrazné reformy, které by vyžadovaly rozsáhlé legislativní změny, v tomto volebním období nepřijdou. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.