ODS

Politici ODS dlouhodobě hovoří o tom, že Spojené království hraje důležitou roli v evropské politice i evropské bezpečnosti. ODS má blízko zejména k britské Konzervativní straně (jsou ve stejné politické frakci Evropských konzervativců a reformistů), což v posledních letech také určovalo vztah ODS ke Spojenému království.

Bývalý předseda britských konzervativců David Cameron, toho času budoucí premiér, přijel před evropskými volbami v roce 2009 do Prahy, „aby pomohl ODS v kampani.“ Premiér Topolánek tehdy uvedl, že s Cameronem mají „společnou vizi Evropy a EU. Evropu otevřenou, spolupracující, Evropu, která je pružná a dokáže reagovat na všechny výzvy globálního světa.“

Zdroj: idnes.cz

Rok poté se Cameron stal britským ministerským předsedou a dobrý vztah navázal i s dalším premiérem za ODS, Petrem Nečasem. Tito dva v roce 2012 dokonce společně vyrazili z Londýna vlakem na summit do Bruselu, aby tam hájili společnou pozici České republiky a Spojeného království.

Zdroj: novinky.cz

Kromě blízkého vztahu s britskými konzervativci hovoří často politici ODS o výjimečné pozici Spojeného království zejména ve vztahu k USA a také ve vztahu k evropské politice.

Předseda ODS Petr Fiala po referendu o brexitu uvedl, že „dochází nebo dojde ke změně geopolitické rovnováhy v rámci Evropské unie. Odchodem Velké Británie ztrácí Evropská unie něco, co bychom mohli nazvat atlantickou kotvou. A naším úkolem bude nastavit vztahy s Británií tak, aby byla i nadále mostem transatlantické vazby se Spojenými státy americkými, aby byla také naším spolehlivým a klíčovým partnerem nejenom v otázce obrany, ale i v otázce bezpečnosti a zpravodajské spolupráce.“

V roce 2017 uvedl europoslanec za ODS Jan Zahradil, že „transatlantická vazba, kde bude Spojené království i nadále figurovat jako most mezi Spojenými státy a Evropou,“ je pro nás „životně důležitá“.

Další europoslanec za ODS, Alexandr Vondra, v květnu letošního roku napsal: „S odchodem Velké Británie přichází EU o vnitřní rovnováhu, která ji drží pohromadě. Až dosud dominantně určovaly agendu i výsledky vyjednávání tři klíčové evropské mocnosti: Francie, Německo a Velká Británie. Vnitroevropská rovnováha byla výsledkem komplexního balancování uvnitř pomyslného trojúhelníku s vrcholy v Berlíně, Londýně a Paříži. [...] Díky Británii a jejím zvláštním vztahům s USA celý trojúhelník držel EU v gravitačním poli Západu. Vnitřní soudržnost a vzájemnou komunikaci posilovala angličtina jako unijní lingua franca.“

Anglie, potažmo od roku 1707 Velká Británie, byla v posledních tisíci letech vždy svázána s děním v kontinentální Evropě. Anglie nikdy nebyla v tomto období izolovaným ostrovem, po celé období více či méně ovlivňovala nebo byla ovlivňována zeměmi kontinentální Evropy.

Od doby Normanské invaze do Anglie v roce 1066 do roku 1475 se řešil nárok a feudální vztahy anglického krále k francouzské koruně. V době zámořských objevů a počátků kolonialismu poprvé musela Anglie řešit otázku kontinentální dominance, která vyvrcholila pokusem o španělskou invazi do Anglie v roce 1588. Od konce 17. století můžeme pozorovat vzestup Anglie jako obchodního centra světa a zastánce politiky mocenské rovnováhy v Evropě. Až do období první světové války se politika VB dala shrnout slovy: obchodovat globálně a blokovat vzestup dominantní kontinentální mocnosti.

I přes krátké období tzv. Splendid isolation na konci 19. století byla VB zapojena do dění v Evropě. V roce 1907 opět v rámci udržení kontinentální rovnováhy vstupuje do diplomatických spojenectví, v tomto případě na straně Francie a Ruska do tzv. Trojdohody. Narušení neutrality Belgie a neochota Německa ukončit boje vedly ke vstupu VB do 1. světové války 4. srpna 1914 (.pdf, str. 3-4).

Ani ve 2. světové válce nezůstala VB stranou, když těsně před válkou ztroskotala britská politika appeasementu obsazením Československa v březnu 1939. Následoval seznam kroků, který vedl k válce. VB se společně s Francií zavázala bránit Polsko, nejdříve poskytnutím garancí v březnu a pak spojeneckou smlouvou v srpnu 1939 . Po napadení Polska Německem vstupuje VB 3. září 1939 do války na straně Polska. Opět se nejednalo o nezištnou pomoc, Německo představovalo hrozbu britské bezpečnosti a VB proto musela vstoupit do války na ochranu velmocenské rovnováhy v Evropě a zachování pozice VB ve světě.

V moderních dějinách po druhé světové válce se musela Británie vypořádat nejen s rozpadem impéria, ale také balancovat svoje postavení v rámci transatlantických vztahů mezi Evropou a USA.

O britském impériu nelze hovořit jako o časově neomezené skutečnosti. První počátky lze položit do konce 17. století, kdy Anglie získala své první kolonie v Severní Americe, Karibiku a v Indii. Vrcholem pak bylo 19. století, kdy Velká Británie kontrolovala čtvrtinu zemského povrchu a tehdejší světové populace.

Je tedy zavádějící tvrdit, že by Anglie lavírovala na pozici v Evropě. Během posledních 1000 let byla její integrální součástí. Nelze také tvrdit, že by se v období od 16. do 19. století VB nějak zásadně odlišovala od trendů v Evropě. Pokud vezmeme například imperialismus, tak i mnohé další státy Evropy procházely svým obdobím kolonialismu a budováním imperií. Jediná zásadní faktická odlišnost je skutečnost, že Velká Británie je evropským ostrovem, respektive souostrovím.

Teď již bývalý slovenský prezident Kiska oficiálně oznámil založení nové politické strany v dubnu 2019, i když se v minulosti vyjádřil, že založení politické strany neplánuje. Nově vzniklou stranu Za ľudí pak bývalý slovenský prezident Kiska blíže představil dne 17. června 2019 v Banské Bystrici. Začátkem srpna 2019 odevzdal ministerstvu vnitra SR potřebné podpisy pro registraci strany. Na programu strany by mělo pracovat více než 16 pracovních skupin.

V rozhovoru, který poskytl Denníku N ještě v březnu 2019, na otázku, zda nebyl problém v jeho prezidentských pravomocích, uvedl: „Když jsem nastupoval, přesně jsem věděl, jaké jsou. Určitě bych je neposílil. Odcházím však s pocitem, že dnes toho vím podstatně víc. Proto chci pomoci této zemi mít novou, slušnou, kompetentní a spravedlivou vládu. Chci to udělat a přesně vím, co jdu udělat. Jdu do toho, proto neodcházím s žádným smutkem, spíše mnohem více nabitý energií.“

Dále v rozhovoru pro SME v dubnu 2019 uvedl (přibližně od 21:40): „Zase se udály věci, které změnily mé rozhodnutí. (...) To co se událo v 2018, kdy zavraždili Jana Kuciaka, Martinu Kušnírovou, kdy se vyplavila všechna ta arogance vládní moci, taková jejich představa, že tento stát vlastní mohou si dělat, co chtějí. Ta obrovská špína a ta arogance vyplula. Tak jsem si řekl, poslouchej, ale stále tě lidé asi mají rádi, neměl by si vyzkoušet této zemi ještě znovu pomoct? (..)“

Bývalý slovenský prezident Kiska skutečně zakládá novu politickou stranu. Podle jeho vyjádření je také pravdou, že si uvědomoval omezenost pravomocí, které měl jako prezident. Nikdy však nevyjádřil názor, že by strana mohla mít více vlivu nebo toho dělat více než prezident, z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

ODS v novém programu z 16. března 2019 prosazuje snižování daní či zrušení některých daní. Konkrétně v příspěvku hovoří o zrušení daně z nabytí nemovitosti, zrušení silniční daně či znovuzavedení pouze dvou sazeb DPH. V souvislosti s daněmi kritizují vládu za to, že neumí šetřit. V novém programu prosazují levný a efektivní stát. Tohoto by chtěli například dosáhnout zastropováním počtu úředníků. Důslednou ekonomickou politiku zde chápeme jako důraz na dlouhodobé prosazování těchto témat.

Témata nízkých daní a vyrovnaného rozpočtu se prosazují dlouhodobě. Objevují se již v programu z roku 2010 (.pdf, str. 8, 9). Prosazovali zjednodušení daňových zákonů, transparentnost výběru daní či střídmou rozpočtovou politiku. V roce 2010 vytvořili ještě kromě volebního programu dokument s názvem Vize 2020 (.pdf, str. 9). V tomto dokumentu kromě jiného zmiňují potřebu efektivnějšího a levnějšího státu pomocí využití moderních komunikačních a informačních technologií.

I v dalším programu z roku 2013 (.pdf, str. 4, 6) se zabývají efektivitou státu a vyrovnaným rozpočtem. V tomto programu ale neprosazují snížení daní. Staví se zde pro zachování sazeb u DPH či u daně z příjmu fyzických osob. Snižování daní však prosazují ve volebním programu do Evropského parlamentu v roce 2014 (.pdf, str. 6), v programu (.pdf, str. 6) ke komunálním a senátním volbám. Dále v nich hovoří kromě jiného o efektivních nástrojích proti zadlužování státu či o levné a efektivní státní správě. Toho chtěli dosáhnout v obou programech likvidací zbytečných úřadů a institucí.

V programu z roku 2016 určeného pro krajské a senátní volby také prosazují zrušení některých daní či sjednocení DPH do jednotné sazby. V programu připraveném pro volby v roce 2017 se také věnovali snížení daní a levnějšímu státu. Naopak v programu určeném pro senátní a krajské volby z roku 2018 se těmto tématům nevěnují.

Pokud se podíváme na vývoj počtu státních zaměstnanců, můžeme pozorovat nárůst přibližně od roku 2013. V tomto roce byl počet státních zaměstnanců nejnižší (413 595) a podle státního rozpočtu pro rok 2019 by měl jejich počet meziročně narůst o více než 16 tisíc na 464 446 (oproti loňskému roku). Podobná čísla se objevují i ve zprávě (.pdf, sešit B, str. 41) ke státnímu rozpočtu pro rok 2019.

Mezi lety 2013 a 2018, tedy v době, kdy s obměnami vládla ČSSD s hnutím ANO, tak opravdu došlo k nárůstu počtu státních zaměstnanců přibližně o 45 tisíc.

Zdroj: Ekonom

Martin Baxa však hovoří o státních úřednících, což je nepřesné vzhledem k tomu, že z celkových 448 tisíc státních zaměstnanců v roce 2018 pracovalo 230 tisíc lidí ve školství, téměř 55 tisíc představují celníci či policisté a dalších téměř 25 tisíc vojáci. Většina státních zaměstnanců tak není úředníky v pravém slova smyslu. Podle údajů z roku 2015, kdy vstoupil v účinnost zákon o státní službě, měla Česká republika přibližně 68 tisíc státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru, v roce 2018 (.pdf, sešit B, str. 42) to bylo opět přibližně 68 tisíc. To, že se nezvyšuje počet zaměstnanců ve služebním poměru, však neznamená, že se nemůže zvyšovat počet „úředníků“ zaměstnaných dle zákoníku práce.

Spolu s nárůstem státních zaměstnanců se pochopitelně zvyšují i náklady na platy a ostatní platby za provedenou práci. Nárůst platů je však strmější než nárůst počtu zaměstnanců a průměrný plat se tak zvyšuje, a to o téměř deset tisíc korun za čtyři roky.

Zdanění církevních restitucí podpořila vláda na začátku minulého roku. KSČM touto podporou svého návrhu podmínila podporu menšinové vlady hnutí ANO a ČSSD. V lednu tohoto roku pak Poslaneckou sněmovnou díky hlasům vládní koalice, KSČM a SPD prošel návrh na zdanění církevních náhrad a novela zákona postoupila do Senátu. Ten ji následně vetoval a poslanci se tak budou komunistickým návrhem znovu zabývat.

Co se týče počtu státních zaměstnanců, podle návrhu státního rozpočtu na rok 2018 i 2019 jejich počet roste, konkrétně z 453 431 zaměstnanců za rok 2018 na 469 737 v letošním roce. Počet státních úředníků však naopak klesl (.pdf str. 148, úředníci jsou uvedeni jako "Zaměstnanci na služebních místech dle ZSS") z 67 752 na 67 029. Zde tedy Martin Baxa nepřesně rozlišuje mezi státními zaměstnanci a státními úředníky. Podobná čísla se objevují i v níže přiloženém grafu, jehož autorem je Ministerstvo financí a byl zveřejněn týdeníkem Ekonom.

Zdroj: Ekonom

Opatrnost při práci s počtem státních zaměstnanců připomíná také irozhlas.cz: "...v letech 2013−2019 máme 44 tisíc nových zaměstnanců státu, ale z toho je 31 tisíc učitelů a pracovníků ve školství. Jejich počet se zvyšoval v reakci na demografický vývoj, tedy nárůst počtu studentů."

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) pak chce navrhnout při jednáních o rozpočtu na příští rok propuštění deseti procent státních zaměstnanců, z nichž by velkou část měli tvořit právě úředníci. Předseda ČSSD Jan Hamáček s tím nesouhlasí: „Opozice tady vytvořila představu, že nám stát za posledních pět let nabobtnal o nějakých 40 tisíc státních zaměstnanců. Reálně nám počet ministerských úředníků narostl o jedinou tisícovku."

Poslanci ODS navrhli (sami, nebo společně s poslanci jiných klubů) v tomto volebním období celkem 18 zákonů, ke kterým vydala druhá vláda Andreje Babiše stanovisko. Ke dvěma třetinám z těchto návrhů zákonů vydala vláda nesouhlasné stanovisko a ke zbylé třetině stanovisko neutrální. Pouze dva z návrhů ODS již byly schváleny (jedná se o novelu zákona o prodejní době a novelu zákona o státních svátcích) a většina ostatních byla zařazena na pořad 27. schůze, která bude pokračovat od 26. března 2019.

V případě dvou hlasování o návrzích poslanců ODS, které byly schváleny, hlasovali poslanci ODS pro návrh společně s vládními poslanci (u novely zákona o prodejní době však poslanci ČSSD nebyli pro návrh).

Poslanci ODS také předložili návrh (sněmovní tisk č. 254) novely zákona o daních z příjmů, ve kterém navrhují (pdf, str. 3) "zrušit institut tzv. superhrubé mzdy a nahradit jej jednoduchým systémem jedné sazby daně z příjmu z hrubé mzdy ve výši 15 %." Vláda k tomuto návrhu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

V srpnu 2018 Václav Klaus mladší zpochybnil působení české armády v Afghánistánu. V komentáři pro server Novinky.cz uvedl: „Smyslem armády je především chránit vlastní zemi, její svrchovanost. Tohoto cíle by armáda měla být schopná. Naše není.“ Dále komentoval smysl zahraničních misí v Afghánistánu: „Bojovat a umírat v cizích zemích čeští vojáci se souhlasem vlády a parlamentu mohou. Mělo by to mít ale nějaký jasný důvod a cíl. Já ho, promiňte, v Afghánistánu nevidím. Je to země mnoho tisíc kilometrů daleko.“ Klaus v komentáři zpochybnil smysl armády na zahraničních akcích.

Vojáků působících v Afghánistánu se zastala 1. místopředsedkyně klubu Jana Černochová, která na webu ODS reagovala na Klausův komentář. Výroky Klause mladšího se poté zabýval i poslanecký klub ODS.

Tento Klausův názor je v rozporu s dlouhodobým směřováním ODS, která podporuje působení českých vojáků na zahraničních misích po boku spojenců. Poslanecká sněmovna hlasovala loni v červnu o zahraničních misích a poslanci podpořili rozšíření vojenských misí české armády. Za ODS hlasovalo pro schválení misí 20 poslanců a 3 poslanci byli omluveni. Václav Klaus a Zuzana Majerová Zahradníková tuto vládní novelu nepodpořili, k hlasování se nepřihlásili.

V sobotu 16. března 2019 byl Václav Klaus mladší vyloučen z ODS z důvodu dlouhodobého poškozování dobrého jména strany a nerespektování jejích hodnot a principů. V tiskové zprávě ODS zmiňuje i Klausovu kritiku účasti českých vojáků ve vojenských misích. Předseda strany Petr Fiala uvedl, že Klaus mladší svým jednáním a vystupováním poškozuje dobré jméno ODS i přes to, že byl v minulosti několikrát varován a dostal tzv. symbolickou „žlutou kartu“.

Václav Klaus mladší zmínil v rozhovoru pro server Parlamentní listy, že v době voleb do Evropského parlamentu 2019 bude v Itálii. Dále v rozhovoru uvedl: „Já budu v době voleb v Itálii, takže v eurovolbách nejspíš nebudu volit. Jestli to půjde, tak v těch volbách budu s velkou chutí volit Salviniho, ale nevím, jestli to evropské volební právo přímo takhle umožňuje. Takže buď nebudu volit vůbec, nebo podpořím Salviniho v Itálii.“ Svou nepřítomnost v ČR během eurovoleb Klaus mladší potvrdil také v rozhovoru pro iDnes.cz. Zároveň však uvedl, že se redaktor snažil ať se k eurovolbám vyjádří, Klaus se však vyjádřit přímo nechtěl.

Vyjádření Václava Klause mladšího, že ve volbách do Evropského parlamentu nebude volit kandidátní listinu ODS, bylo také jedním z důvodů jeho vyloučení ze strany. Klause mladšího vyloučila výkonná rada ODS ze strany v sobotu 16. března 2019.

Dalším důvodem byla Klausova otevřená podpora vystoupení ČR z EU. Již v červenci 2016 v reakci na útok v Mnichově vyzval Klaus na Facebooku k vystoupení z EU: "Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme." V roce 2018 Klaus podpořil možnost vyvolání referenda o případném vystoupení České republiky z EU.

Naposledy se Klaus kriticky vyjádřil směrem k EU na jednání Poslanecké sněmovny 12. března 2019. Poslanec přirovnal schvalování zákonů kvůli předpisům EU k rozhodování o židovských transportech do koncentračních táborů. Kontroverzní výrok vyvolal vlnu kritiky a vedl k zmiňovanému vyloučení Václava Klause mladšího z ODS.

Matteo Salvini, ministr vnitra Itálie, vicepremiér a šéf vládní strany Liga, se vyznačuje protiimigrantskou politikou. Itálie a její přístavy byly migrační vlnou výrazně zasaženy a italští politici, včetně Salviniho, žádali přerozdělování migrantů napříč Evropou. Salvini také plánoval deportovat přibližně půl milionu přistěhovalců, kteří nemají potřebné doklady.

Itálie, podobně jako zbytek Evropy, ovšem postupně upouští od zavádění povinných kvót. Země například navrhla systém, kdy by si každá členská země Evropské unie stanovila vlastní kvóty na počet migrantů bez práva na azyl, jinak by jí hrozil finanční postih.

Salvini se k tématu kvót vyjádřil v červenci 2018: „Protože na summitu v Bruselu bylo ujednáno, že přijímání migrantů má být na dobrovolném základě, uplatní také Itálie svou vůli.“ Salvini spolu s premiérem žádá přerozdělování migrantů zachráněných ve Středozemním moři.

ODS odmítla přerozdělovací kvóty pro uprchlíky ve svých 5 cílech, v nichž vyjádřila svůj postoj k řešení migrační krize.

Klausovy kontroverzní názory se staly tématem jednání stranického klubu v souvislosti s komentářem Za co umírají čeští vojáci v Afghánistánu?, ve kterém Klaus mj. píše: „Bojovat a umírat v cizích zemích čeští vojáci se souhlasem vlády a parlamentu mohou. Mělo by to mít ale nějaký jasný důvod a cíl. Já ho, promiňte, v Afghánistánu nevidím. [...] Skoro největší armádu NATO má Turecko – a žádné vojáky v Afghánistánu nemá. Řada jiných zemí také ne. My tam vojáky mít chceme, není to naše povinnost. Fakt to chceme? Proč?“ Straničtí kolegové Klause však nekritizovali jen za to, že zpochybnil účast českých vojáků v Afghánistánu, kterou ODS podporuje. Dalším problematickým vyjádřením byla tehdy podpora Ladislava Jakla v senátních volbách, který kandidoval za SPD.

Předseda ODS Petr Fiala po jednání uvedl: „Václav Klaus mladší názor klubu zná a předpokládám, že se jím bude řídit.“ Tím byla debata o Klausových názorech dočasně uzavřena, podle serveru Aktuálně.cz však už tehdy někteří poslanci zmiňovali, že „nedostali od Klause jasný příslib, že do budoucna bude v zásadních politických věcech respektovat oficiální stanoviska strany. Debata o tom, jaké potíže způsobuje, by podle několika členů měla ještě pokračovat.“ V rozhovoru pro Události, komentáře 18. března 2019, pak Petr Fiala prohlásil, že „s Václavem Klausem mladším jsme opakovaně mluvili na tato témata nejenom já, ale celý poslanecký klub, a dnes už je i veřejně známo, že jsme mu udělili něco jako žlutou kartu, my jsme to tak dokonce nazvali a řekli jsme mu, že tyto věci se nesmí opakovat.“