Piráti

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, a to s ohledem na přirovnání Miroslava Pocheho ke kmotrovi. Je problematické určit, jak přesně by se měla tato charakteristika projevit. Byť lze skutečně ve veřejném prostoru zachytit informace, že Poche je silným zákulisním hráčem, z našeho pohledu nelze objektivně vyhodnotit uvedenou charakteristiku. Dodejme, že zbytek výroku je od Michálka podán korektně.

Piráti se ve své povolební strategii zavázali, že nebudou podporovat ani nevstoupí do vlády, v níž budou lidé s korupční minulostí:

„Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií.“

Andrej Babiš je obviněn od října 2017 spolu s několika dalšími lidmi v souvislosti s padesátimilionovou dotací na farmu Čapí hnízdo. Poté, co byl Andrej Babiš ve sněmovních volbách 2017 zvolen znovu poslancem, a tím získal poslaneckou imunitu, bylo trestní stíhání na několik měsíců přerušeno. Po jeho opětovném vydání poslanci v lednu 2018 jeho trestní stíhání pokračuje.

Co se týče slov o pražském kmotrovi, neexistuje žádná obecně platná definice či vysvětlení toho, kdo může být označen za kmotra pohybujícího se v politickém prostředí a jaké musí splňovat charakteristiky pro takové označení.

Miroslav Poche má za sebou skandál s financováním ČSSD. V roce 2010 se Hospodářským novinám přiznal, že svůj několikasettisícový dar nechal skrytě rozdělit a rozepsat mezi jiné členy strany tak, aby strana z daru nemusela platit daň státu. Po tomto problému Poche rezignoval na stranické funkce.

Poche byl považován za součást známé zákulisní trojice Poche-Hulínský-Březina, která měla dominantní postavení v pražské organizaci ČSSD. Poche platí také za silného a vlivného vyjednavače uvnitř pražské i celostátní sociální demokracie. S Andrejem Babišem si v minulosti přes média o sobě vzájemně vyměnili několik vyjádření.

Pirátská strana schválila povolební strategii v srpnu 2017, tedy ještě před parlamentními volbami. Ve strategii je mimo jiné uvedeno:

„Podpora vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií.“

Pokud jde o účast hnutí ANO, strategie hovoří takto: „V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Druhá vláda Andreje Babiše byla jmenována 27. června 2018 a z patnácti postů (včetně ministerského předsedy) obsadili nominanti hnutí ANO deset. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Michálek se ve svém vidění problematiky neshoduje s ústavněprávními kapacitami či zavedenou praxí. Proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Ústava České republiky vyjadřuje jmenování ministra prezidentem republiky v článku 68 odst. 2: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“

Z pohledu čistě gramatického výkladu ústava jinou možnost pro prezidenta než jmenování navrženého ministra nepřipouští. Praxe, ústavní právníci či logický výklad ústavy však hovoří jinak.

Jak uvádí ve svém komentáři k problematice Zdeněk Koudelka: „... z ústavy totiž neplyne, že by prezident republiky, byť posléze vázán návrhem předsedy vlády, nemohl odmítat některé osoby navržené na funkci ministra jako nevhodné nebo nepřijatelné.“ Stejně tak Jan Wintr, který je Koudelkou citován, připouští, aby prezident nehrál pouze ceremoniální roli, ale byl „druhým párem očí, které dohlížejí, aby nebyl jmenován nějaký podezřelý, nedůvěryhodný, nebezpečný kandidát“ .

Jan Kysela v rozhovoru pro Aktuálně.cz dokonce jmenuje konkrétní příklady, kdy by prezident republiky dle jeho názoru nemusel navrženého kandidáta na ministra jmenovat.

„Kdyby kandidát představený předsedou vlády nesplňoval nějaké zákonné podmínky, například ty v zákoně o střetu zájmů a ten střet zájmů by byl neodstranitelný v dohledném čase, nebo kdyby kandidát představoval bezpečnostní riziko na základě informací rozvědky nebo kontrarozvědky, protože je to agent cizí moci, nebo protože by nastaly nějaké krajní případy - typově jako že člověk je analfabet nebo něco takového -, tak mám pocit, že takovým návrhům prezident vyhovět nemusí.“

Pokud jde o konkrétní případy nejmenování kandidáta ministrem v minulosti, lze se pozastavit například u Davida Ratha, kterého tehdejší prezident Klaus odmítl v roce 2005 jmenovat ministrem zdravotnictví, jelikož působil zároveň jako prezident České lékařské komory. Jmenován byl až po čtrnácti dnech, protože své působení v čele komory ukončil.

Vzhledem k tomu, že nejsou veřejně dostupné aktuální relevantní průzkumy preferencí jednotlivých stran v Praze, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Piráti se sešli s prezidentem dvakrát. Poprvé bezprostředně po volbách a podruhé v dubnu letošního roku. Právě na druhém setkání (podle zápisu Ivana Bartoše na pirátském fóru) řešili s prezidentem Milošem Zemanem možnost jmenovat předsedou někoho jiného než Andreje Babiše. Dle uveřejněného zápisu Miloš Zeman reagoval negativně s tím, že pokud by to tak bylo, musel by být případný kandidát navrhnut hnutím ANO.

Ve stejný den měl schůzku s prezidentem i předseda ODS Petr Fiala, kterému prezident sdělil stejné stanovisko jako Ivanu Bartošovi - že respektuje volbu hnutí ANO dosadit Andreje Babiše na post předsedy vlády.

Premiér Babiš neodpovídá u pirátských interpelací vždy na to, na co se jej poslanci v rámci interpelací přesně ptali. V některých případech odpovídá k věci pouze částečně. Nicméně je problematické posuzovat míru této konkrétnosti. Interpelace jsou navíc specifické v tom, že interpelovaný není nijak svázán v tom, co říká. Dodejme, že i samotní Piráti v jednom případě využili interpelaci spíše nekonvenčně s tím, že poslanec Holomčík předal premiérovi přímo v sále jabloň.

Pirátští poslanci doposud interpelovali premiéra Babiše sedmkrát. Tři interpelace podal na premiéra Babiše Ivan Bartoš, dvakrát interpeloval Jakub Michálek a po jedné interpelaci přednesli František Elfmark a Radek Holomčík.

Jedna z Bartošových interpelací byla směřována na premiéra Babiše zrovna v době, kdy na daných interpelacích nebyl přítomen. Interpelaci poslance Holomčíka nelze považovat za klasickou interpelaci, neboť interpelaci využil k zpropagování tématu agrolesnictví a předání dárku premiérovi od agrolesníků.

Co se týče ostatních pirátských interpelací na premiéra, míra jeho odpovědí na záležitosti, na které se pirátští poslanci premiéra ptali, se obvykle lišila. Do velké míry mluvil k věci premiér Babiš u interpelace poslance Elfmarka ve věci afrického moru prasat ve Zlínském kraji.

Částečně k předmětu interpelace se premiér Babiš vyjádřil u Bartošovy interpelace ve věci nucené rezignace předsedy GIBS Michala Murína. Částečné odpovědi se u svých interpelací dočkali poslanci Bartoš a Michálek, kteří premiéra interpelovali ve věci obsazení postu ředitele GIBS, respektive obsazování významných pozic ve státní správě.

U interpelace poslance Michálka ohledně zavedení protikorupčních opatření vládou naopak premiér příliš k věci nemluvil, což mohlo být dáno i tím, že dle jeho slov mu nebylo příliš jasné, na co má odpovědět.

OPRAVA (4. června 2018)Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ve sněmovním týdnu od 22. do 25. května se skutečně ze schůze musely kvůli absencím ministrů (Ťok a Schillerová) vyškrtávat některé projednávané body. Vláda totiž za své nepřítomné ministry, kteří měli návrhy předložit, neurčila náhradníky. V původním znění jsme přehlédli body, které měla v PSP představovat za vládu ministryně financí. Za tuto chybu se čtenářům i Ivanu Bartošovi omlouváme.

K původnímu odůvodnění dodáváme informaci, že nejen ministr Ťok, ale také Schillerová se jednání sněmovny nezúčastnila. V jejím případě konkrétně v pátek 25. května. Tehdy se měly projednat 2 body, které však musely být vynechány. Vláda totiž za Schillerovou neurčila náhradu a nebyl přítomen ani premiér v demisi, který by ji mohl nahradit.

Původní odůvodnění:

Předsedovi Pirátů Bartošovi zde připisujeme nepravdu, jelikož ze stenozáznamů schůzí Poslanecké sněmovny z minulého týdne vyplývá, že se z důvodu nepřítomnosti ministra dopravy musel přerušit 1 bod. A to konkrétně vládní novela zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Na třináctou schůzi Poslanecké sněmovny datovanou na 22. května 2018 byly zařazeny tři návrhy, které předkládal ministr dopravy v demisi Dan Ťok. Jedná se o vládní novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích (tisk 51), poslanecký návrh novely zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tisk 76) a dohodu mezi ČR a Mongolskem o leteckých službách (tisk 107).

Začněme od nejjednoduššího: tisk 107 doposud k 28. květnu na plénu projednán nebyl stejně jako další smlouvy v prvém a druhém čtení.

Na začátku schůze 22. května navrhl předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura projednání tisku 76 na další den, k čemuž následně došlo. Bod však doposud nebyl projednán a je zařazen na středu 30. května ve 14.30. Ministr dopravy Ťok byl pro úterý 22. května na celý den omluven, v odůvodnění návrhu změny programu však není řečeno, že by nepřítomnost ministra byla pro změnu programu podstatná.

Ani třetí návrh (tentokrát vládní) ve stanovený den, tedy 22. května, projednán nebyl. Místopředseda Sněmovny Filip vyzval ministra dopravy, aby zasedl ke stolku zpravodajů pro tisk 51, ačkoli byl čten na začátku schůze mezi omluvenými. Po zjištění nepřítomnosti Dana Ťoka byl vyzván k odůvodnění návrhu předseda vlády Babiš, který to však odmítl. Místopředseda Filip tak přerušil bod a nechal jej propadnout do druhého čtení. (čas 8.03–11.11)

Další body, které Bartoš míní, již dohledatelné nejsou. To, že poslanci zařazují body různě, je naprosto obvyklé.

Kontrola poslaneckou sněmovnou obecně funguje tak, že je vláda primárně odpovědná Poslanecké sněmovně a ta jí může vyjádřit nedůvěru. To v tuto chvíli není možné, protože kabinet Andreje Babiše vládne v demisi. Dále jsou zde jednotlivé výbory. Nicméně vláda má celou řadu exekutivních pravomocí, kde není třeba přijímat zákony a poslanci s tím reálně nic dělat nemohou, neboť nemají k dispozici hrozbu vyslovení nedůvěry.

Sněmovna tedy může interpelovat v různých věcech premiéra a další členy vlády, což jednotliví poslanci dělají. V neposlední řadě mohou také vyvolávat mimořádné schůze sněmovny k libovolným otázkám, pokud splní podmínky (50 sebraných podpisů). Takové schůze prozatím byly svolány 3, ani v jedné nebyl schválen program.

Nedošlo ke schválení programu mimořádné schůze ze 7. března, která byla navržena kvůli odvolání Tomia Okamury z funkce místopředsedy Poslanecké sněmovny. Podpisy na žádost této schůze byly sesbírány poslanci za KDU-ČSL. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali především poslanci za hnutí ANO, KSČM a SPD, kde se většina zdržela.

Nebyl také schválen program mimořádné schůze z 9. března, která byla opozicí svolána kvůli personálním změnám vlády v demisi. Pro zamítnutí tohoto návrhu hlasovali rovněž především poslanci za hnutí ANO, SPD a KSČM, kde se většina zdržela.

Dále nebyl po neveřejném hlasování schválen ani program mimořádné schůze z 27. března svolané rovněž opozicí, která se týkala informace předsedy vlády o správním řízení s ředitelem GIBS.

V povolební strategii Pirátské strany je stanoveno, že v případě zisku důvěry občanů se Pirátská strana bude účastnit jednáních o vládě s cílem prosadit jejich priority do vládního programu. Podpora vlády měla být podmíněna tím, že do ní nebudou nominováni nekompetentní lidé nebo lidé s korupční minulostí. Rovněž by nepodpořili vládu KSČM, SPD nebo vládu s převahou ANO.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny v roce 2010 Miroslav Poche přiznal, jak skrytě financuje ČSSD přes několik členů, aby nemusel platit daně. Nešlo o porušení zákona, protože politické strany své dary danit nemusí. Michal Poche se však následně vzdal všech stranických funkcí v ČSSD.

Andrej Babiš je i nadále trestne stíhán v kauze Čapí hnízdo, ve které se mělo jednat o dotační podvod.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Andrej Babiš zatím nebyl shledán vinným v kauze Čapí hnízdo, ale Miroslav Poche se ke skrytému financování ČSSD přiznal.

V minulém volebním období byly síly v Poslanecké sněmovně rozloženy značně odlišně od současného stavu. Hnutí ANO mělo „pouze“ 47 poslanců a s komunisty a Úsvitem (ten byl navíc po velkou část období rozdělen) měl pouze 94 hlasů.

Oproti současnému stavu navíc fungovala vládní koalice, která měla pevnou většinu a po celé období ji využívala. Bartoš má nepochybně pravdu, že lze najít hlasování, kde se hnutí ANO potkalo s komunisty a Úsvitem (resp. s řadou nezařazených, kteří byli za Úsvit zvoleni), nicméně jeho vyjádření je pro nás neověřitelné, neboť analýza dané věci přesahuje možnosti našeho zhodnocení (museli bychom projít všechna hlasování a motivace hnutí ANO v nich).