Od roku 1990 lze sice najít případy, kdy byl prezidentem jmenován premiér, který pouze počítal s tolerancí opozice a nedisponoval tedy nutně šancí na většinu, přesto zde určitý předpoklad většiny na základě dohod existoval.

Prvním takovým případem byla druhá vláda Václava Klause po volbách v roce 1996, kdy se pro vyslovení důvěře vlády vyjádřilo pouze 98 poslanců, avšak vláda získala důvěru díky toleranci ČSSD (61 poslanců nepřihlášeno).

Dalším případem je pak například sestavování vlády Miloše Zemana z roku 1998, kdy tento menšinový kabinet získal důvěru pouze díky opoziční smlouvě, na jejímž základě se 63 poslanců ODS zdrželo hlasování a ČSSD tak získala převahu s pouze 73 přítomnými poslanci.

Dále pak například vláda Mirka Topolánka v roce 2006 nezískala potřebný počet hlasů pro vyslovení důvěry (pro 96, proti 99). Lze tedy říct, že prezident ČR při jmenování premiéra od roku 1990 bral ohled na přání sněmovny a možnost zisku většiny, resp. u 1. vlády Mirka Topolánka byla vzata v úvahu podpora případné vlády nejsilnější stranou ve Sněmovně.

Nikdy však nedošlo k situaci, kdy by vláda neměla prakticky žádnou podporu ve Sněmovně.

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý na základě dostupných dokumentů Evropské komise a Evropského parlamentu.

Dle tiskové zprávy Evropské komise (pdf cs) ze dne 30. dubna 2013 komisař pro regionální politiku Johannes Hahn oznámil, že Komise navrhla poskytnout těmto zemím finanční podporu 14,6 milionu eur (ne Oldřichem Vlasákem zmiňovaných 14,3 milionu). Návrh čeká na první čtení v Evropském parlamentu.

Odpovědnost v otázce finanční pomoci má dle serveru mapujícího události v Evropském parlamentu Parltrack (html eng) zpravodaj z rozpočtového výboru EP José Manuel Fernandes z frakce EPP.

Pro bližší informace o celkových škodách těchto povodní v jednotlivých zemích viz seznam zásahů Fondu solidarity na stránkách Evropské komise.

Tereza Bernardová odkazuje zřejmě na pardubickou nemocnici, která v roce 2010 dosáhla téměř stamilionové ztráty. Za důvody tohoto výsledku bylo považováno špatné hospodaření, nárůst mezd a právě nákup magnetické rezonance a počítačového tomografu. Obě tato zařízení už přitom byla ve dvacet kilometrů vzdálené nemocnici v Hradci Králové.

Výrok hodnotím jako pravdivý na základě statistiky ČSÚ, kde je konkrétně uvedeno, že za rok 2012 bylo 80,8% českého exportu do zemí EU.

Při jmenování nových profesorů v Carolinu Miloš Zeman opravdu vzpomínal laudatio na svého vysokoškolského profesora Pavla Hrubého: "Moje osobní vzpomínka bude laudatio na profesora VŠE Pavla Hrubého. Proč? Byl to člověk, který byl začátkem padesátých let v procesu s tzv. velkou trockistickou radou odsouzen k dlouhodobému vězení a z toho čtyři roky prožil na samotce. Myslím si, že velká část z nás, včetně mě, by tento traumatizující životní zážitek přetavila do ukončení své odborné a někdy i lidské dráhy. Profesor Pavel Hrubý, u něhož jsem měl tu čest vykonávat zmíněnou funkci pomvěda, vyšel z vězení, v době tání a Pražského jara se stal profesorem VŠE a byl to člověk s nesmírnou láskou k životu a s nesmírnou vitalitou. (...) "

Záznam projevu Miloše Zemana ze jmenování profesorů najdete zde.

Pavel Hrubý přednášel od r. 1950 na VŠPVH, na Fakultě sociálních nauk ČVUT a od r. 1948 na PF UK, kam přešel ve školním roce 1951–52. Na této fakultě byl 28. 5. 1952 protiprávně zatčen; v únoru 1954 byl odsouzen k 18 letům vězení. V květnu 1960 byl propuštěn a amnestován. Od srpna 1960 pracoval jako právník v Závodech průmyslové automatizace. V červnu 1963 byl s celou skupinou rehabilitován. Na podzim téhož roku byl jmenován profesorem na VŠE, kde působil do r. 1971 (přednášel do r. 1968). Od r. 1971 pracoval v Institutu poradenství a po jeho likvidaci od 1. 1. 1975 ve Výzkumném ústavu plánování a řízení národního hospodářství.

(Podrobnější informace o Pavlu Hrubém zde.)

Miloš Zeman začal v roce 1965 dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, tam studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Během studia bydlel na koleji Jarov. Je také spoluzakladatelem diskusního Studentského futurologického klubu a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého.

Podle dostupných informací z médií platí kupující daň z převodu nemovitostí v šestnácti zemích Evropské Unie, tedy většině zemí. Výrok ministra financí v demisi Jana Fishera proto hodnotíme jako pravdivý.

Ivan Bartoš hovoří o zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Povinnost zveřejňovat informace se podle tohoto zákona vztahuje na státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Podle § 2 odst. 1 mají tyto subjekty povinnost poskytnout informace, které se vztahují k jejich působnosti.

Podle § 3 odst. 1 tohoto zákona si může o informaci zažádat každá fyzická i právnická osoba.

Podle § 3 odst. 3 se informací rozumí „jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ Povinné subjekty poskytují informace na základě žádosti nebo zveřejněním.

Do vzniku samostatné České republiky v roce 1993 probíhalo vládnutí na federální a státní úrovni. Během tohoto období byla KDU-ČSL součástí vlád na obou těchto úrovních. Výjimku tvořila federální vláda sestavená po volbách v roce 1990, kdy strana"[d]o federální vlády nedelegovala na protest proti nekorektnímu postupu představitelů vítězného Občanského fóra v době předvolebního agitačního moratoria žádného kandidáta." Od ustavení samostatné ČR se pak KDU-ČSL nepodílela celkem na pěti vládách. Poprvé v letech 1998 až 2002, kdy byla, s podporou ODS, Milošem Zemanem sestavena jednobarevná menšinová vláda. Dalším případem byla první vláda Mirka Topolánka (2006 až 2007) skládající se pouze z ministrů za ODS a nestraníků, která však nezískala důvěru parlamentu.

KDU-ČSL se dále nepodílela ani na úřednické vládě Jana Fischera (2009 až 2010), do níž byli jednotliví ministři navrhováni politickými stranami ODS, ČSSD a Stranou zelených. Po následujících sněmovních volbách, kdy KDU-ČSL nepřekročila 5% volební klauzuli, premiér Petr Nečas sestavil vládní koalici ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Stejně tak se KDU-ČSL nijak nepodílela ani na sestavování současné vlády premiéra Jiřího Rusnoka.

Z výše uvedených zjištění vyplývá, že, pokud vezmeme v úvahu obě vládní úrovně z dob federativního uspořádání státu, politická strana KDU-ČSL od roku 1990 neparticipovala celkem na šesti vládách, což zcela koresponduje s výrokem Pavla Bělobrádka.

Výrok označujeme jako pravdivý i přesto, že lze počet preferenčních hlasů pro Miloše Zemana, Petru Buzkovou a Stanislava Grosse ve volbách do PSP ČR v roce 1998 porovnávat dvěma způsoby.

Přirozeně tak můžeme učinit v absolutních číslech:

Miloš Zeman Severomoravský kraj 59 123 hlasů Stanislav Gross Středočeský kraj 36 197 hlasů Petra Buzkovákraj Praha 29 295 hlasů

Zde by prohlášení předsedy ČSSD mohlo být označeno jako nepravdivé.

Ovšem, aby byla komparace"spravedlivá", je nutné zohlednit počet preferenčních hlasů zmíněných osobností ve vztahu k celkovému počtu hlasů pro kandidátku v příslušném kraji:

Petra Buzkovákraj Praha17,31 %Stanislav Gross Středočeský kraj16,55 %Miloš ZemanSeveromoravský kraj13,93 %

Druhé (reprezentativnější) srovnání dává Bohuslavu Sobotkovi za pravdu.

Na základě internetové prezentace Velvyslanectví ČR v Moskvě hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Bývalý velvyslanec ČR v Rusku Petr Kolář byl 1. ledna 2013 ve vedení velvyslanectví dočasně nahrazen chargé d'affaires a.i. Martinem Klučarem. Tato situace tedy skutečně nastala ještě v době, kdy prezidentský úřad zastával Václav Klaus. Miloš Zeman byl státní volební komisí vítězem (pdf., str. 139). prezidentských voleb oficiálně vyhlášen 28. ledna 2013. K inauguraci nového prezidenta následně došlo 8. března 2013.