Výrok hodnotíme jako neověřitelný kvůli nejasnosti vyjádření. Podle dostupných materiálů totiž balíček vůbec neřeší finanční prostředky.

Jak shrnuje například Svaz průmyslu a dopravy ČR, cílem balíčku je především liberalizace evropských železnic, dále snížení administrativní zátěže, ochrana pracovníků železnic a oddělení vlastníků kolejí od provozovatelů dopravy.

Podobně balíček shrnuje Evropská komise, která 30. ledna 2013 schválila jeho původní znění. Od té doby balíček prošel Radou a výbory a 26. února 2014 také prvním čtením na plénu Evropského parlamentu. Pravdou ale je, že o tomto schválení neinformovalo ani Ministerstvo dopravy ani například parlamentní Výbor pro evropské záležitosti nebo České dráhy.

Vzhledem k praktické neexistenci jasné ceny silové energie hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Cena elektrické energie je složena ze dvou částí: regulované a neregulované. Neregulovaná složka je tvořena velkoobchodní cenou silové elektřiny. Druhou část ceny tvoří regulovaná složka stanovovaná Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Tato složka ale kromě podpory obnovitelných zdrojů zahrnuje např. náklady na dopravu, skladování a distribuci. Silová elektřina může činit přibližně 45 % celkové výsledné ceny elektřiny. Dle kalkulátoru ceny elektrické energie do r. 2013 skutečně podíl podpory obnovitelných zdrojů na ceně elektrické energie rostl. V r. 2014 má nicméně i dle vyjádření ERÚ cena regulované části elektrické energie poklesnout. V r. 2012 dle serveru FinExpert došlo k navýšení ceny silové energie oproti r. 2011.

Uvedená čísla je nutno brát s rezervou, u cen elektřiny záleží na daném specifickém tarifu a také na druhu odběratele. Vzhledem k neexistenci jasných dat výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok byl Andrejem Babišem pronesen 22. ledna 2014 v relaci Interview Daniely Drtinové.

Protože se nám nepodařilo dohledat celoevropskou statistiku výběru DPH (patrně neexistuje), musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

V rámci Evropské unie jsme pak v roce 2011 podle studie (.pdf) Evropské komise obsadili 7. místo (viz tabulka na str. 29) ve statistice mezi státy, jejichž rozdíl mezi částkou, která se měla vybrat a částkou, která byla skutečně vybrána, byl v poměru k HDP nejvyšší. Jde však o poměrně komplexní problematiku (.pdf, s. 24) a nelze tedy jednoznačně říci, že by toto dělalo z České republiky "jednu z nejhorších zemi z hlediska výběru DPH." Jako kritérium posuzování systémů DPH totiž lze použít i jiné něž kvantitativní měřítko zohledněné ve studii, například kvalitativní nastavení systému plátců DPH či subjektů podléhajících tomuto typu zdanění (kdo je a kdo není považován za plátce DPH atp.).

Tuto otázku také zpracovává článek serveru Novinky.cz

Zákon č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl předložen do Sněmovny v lednu 2012, v Senátu byl pak projednán 15. srpna 2012 (byl zamítnut). V té době ještě Tomio Okamura nebyl senátorem, byl zvolen až v říjnu 2012.

Zákon skutečně neobsahuje žádný výčet majetku, který má být vydán. Naopak oprávněná osoba (církve) musí požádat o vydání majetku a má také povinnost dokázat, že na navrácení majetku má nárok.u

Na webu Ministerstva kultury, v jehož gesci vyjednávání o zákoně probíhalo, jsou sice k dispozici doklady o církevním majetku, soupisy pozemků a další dokumenty, nemůžeme ovšem určit, zda byly v období, kdy se po nich senátor Okamura pídil, a kdy byly projednávány restituce ve Sněmovně, k dispozici. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Náklady zdravotních pojišťoven činily za 4. čtvrtletí roku 2012 a první tři čtvrtletí roku 2013 (tedy za ta období, pro která má ČSÚ data) 233 343 miliard korun. Za rok 2012 činila tato částka 237 376 miliard, z toho 222 841 miliard šlo přímo na zdravotní péči. Náklady Všeobecné zdravotní pojišťovny činily v roce 2012 154 695 875 miliard korun (.pdf, str. 31). Všechna tato čísla při zohlednění naší desetiprocentní tolerance korespondují s čísly uváděnými Andrejem Babišem.

Podle posledních dostupných dat Ministerstva financí naakumulovaná výše daňových nedoplatků od roku 1990 činila 118 821 miliard korun. Tyto údaje jsou však již z roku 2012 a je proto možné, že od té doby toto číslo narostlo. Údaje o tom, jakou část daňových nedoplatků tvoří příslušenství, jsme nenalezli.

Nenašli jsme žádná veřejná data, která by potvrzovala či vyvracela výši pohledávek zdravotních pojišťoven vůči státním firmám. Z důvodu nedostatku veřejně dostupných dat nejsme schopni ověřit pravdivost výroku.

Doporučená délka, hmotnost či zakřivení okurky byla skutečně stanovena Nařízením č. 1677/1988. To se odvolávalo také na "požadavky maloobchodních a velkoobchodních trhů". Nařízení bylo v roce 2008 zrušeno. Mezi důvody se tehdy uvádělo mimo jiné to, že obchodní řetězce již mají dostatečnou sílu, aby si správnou jakost vynutily.

Státy dále mohou regulovat jakost na úrovni národních norem, ta česká však byla zrušena již v roce 2005. V současnosti tedy není v České republice tvar okurek regulován. Žádný příklad ze zahraničí se bohužel nepodařilo dohledat.

Na základě veřejně dostupných informací se nám výrok bohužel nepodařilo ověřit.

J. Lorencová zřejmě odkazuje na případ úvěrových podvodů z 90. let založených na nadhodnocených kamenech. Podvedené banky přišly společně o téměř 404 milionů. Obvinění byli nakonec osvobozeni.

Podobná je ale i kauza bývalého místopředsedy ODS Miroslava Macka. Privatizace Knižního velkoobchodu proběhla za podezřelých okolností, většina majetku zmizela výměnou za bezcenné "drahé kameny". Dohledat informace o vyšetřovacím týmu Šutr a dalších okolnostech, které popisuje J. Lorencová, se nám ale nepodařilo.

Poslanci ČSSD hlasovali pro usnesení o rámci politiky pro klima a energetiku, které nesouhlasí se stanoviskem Sobotkovy vlády, nepodařilo se nám však ověřit, zda se někteří sociálnědemokratičtí zástupci podíleli na podobě finální zprávy.

Usnesení o rámci politiky pro klima a energetiku do roku 2030 bylo přijato 5. února 2014, přičemž z českých europoslanců a europoslankyň pro něj hlasovali pouze zástupci ČSSD a Zuzana Roithová. Sobotkův kabinet přitom skutečně požaduje mírnější závazky než ty přijaté Evropským parlamentem. Europoslanci však tímto stanoviskem nejsou nijak vázáni, neboť„vykonávají svůj mandát nezávisle“.

Přijatý návrh usnesení vypracoval Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku. Členem prvního jmenovaného je i sociální demokrat Pavel Poc, který se účastnil ([2] .pdf, str. 3) společného jednání obou výborů, na němž se projednával Rámec politiky pro klima a energetiku. Neboť však nejsou dostupné záznamy jednání výborů, nemůžeme určit, zda se podílel na konkrétní podobě konečného návrhu. Poc přinejmenším Rámec pro klimatickou a energetickou politiku do roku 2030 jednoznačně podporuje, případné zapojení kteréhokoliv ze zástupců ČSSD na finálním návrhu jsme ale bohužel nedohledali.

Finanční správa zveřejňuje na webu pouze roční statistiky, poslední dostupná čísla jsou tedy z konce roku 2012, tehdy se jednalo o necelých 135 miliard. Na přímý dotaz potvrdilo Generální finanční ředitelství, že k 31. říjnu 2013 činila tato částka 141 572 milionů korun.

Pohledávky České správy sociálního zabezpečení jsou pak zveřejňovány čtvrtletně, poslední dostupný údaj k 30. září jsou necelé 64 miliardy korun, dohromady s nedoplatky na daních se tedy skutečně jedná o více než 200 miliard korun.

Údaje o dovozu najdeme na stránkách Českého statistického úřadu, jsou založeny na výkazech Intrastat, tedy pochází přímo od firem. Podle této evidence byla hodnota dovozu v roce 2012 více než 2,7 bilionu korun. Údaje o vykazování DPH z dovozu se nám však nepodařilo dohledat, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Na základě definice ve vyhlášce č. 345/1999 Sb., Řádu výkonu trestu odnětí svobody, a předchozí diskuse ve studiu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Vězenský řád v § 21 stanoví, že "koupání se odsouzeným umožní nejméně jednou týdně. Pokud to vyžaduje pracovní zařazení odsouzených nebo jiné okolnosti, umožní se koupání častěji."

Zároveň ve studiu potvrdil praxi generální ředitel Vězeňské služby ČR, který říká: "Samozřejmě zákon hovoří tak, že u odsouzených nebo odsouzení se musí koupat minimálně jedenkrát týdně, nicméně praxe je taková, že jak jsem říkal, že nám 65% odsouzených pracuje a odsouzení, kteří pracují, se například koupou denně, po každé práci. Rovněž po každé sportovní aktivitě, které mají odsouzení, se mohou vykoupat. Takže toto citujete pouze zákon a v praxi to je úplně jinak."