Danuše Nerudová zmiňuje tuto prezidentskou pravomoc ve spojitosti s tím, jak podle ní může prezident ovlivňovat přijímání zákonů a reforem.

Hlava státu se opravdu může účastnit schůzí vlády i Poslanecké sněmovny. Konkrétně tuto možnost prezidentu republiky zajišťuje čl. 64 Ústavy České republiky, podle něhož má prezident právo účastnit se schůzí Sněmovny i Senátu a také „jejich výborů a komisí“. Slovo se mu přitom musí udělit, „kdykoliv o to požádá“.

Zároveň má prezident také „právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti“.

Doplňme, že současný prezident Miloš Zeman se schůze vlády zúčastnil např. v září 2018 a září 2019, kdy vládní kabinet jednal o schvalování návrhu státního rozpočtu. Na jednání Poslanecké sněmovny o státním rozpočtu pak vystoupil například v listopadu 2020 či v únoru 2022.

Kandidátka na prezidentku Danuše Nerudová v kontextu výroku uvádí, že se od ostatních kandidátů liší svou kontaktní kampaní. Následně reaguje na poznámku novinářů, že Andrej Babiš také ve velké míře jezdí do regionů. Bývalá rektorka nicméně poukazuje na rozdíl, jakým způsobem se oproti Andreji Babišovi rozhodla splnit podmínky prezidentské kandidatury. Tvrdí, že zatímco ona sbírala podpisy od běžných občanů, předseda hnutí ANO Andrej Babiš šel cestou podpory z řad poslanců.

Nejprve tedy přibližme, jakým způsobem mohou uchazeči o prezidentský post získat podpisy potřebné ke kandidatuře. Zákon o volbě prezidenta republiky stanovuje, že kandidátní listinu musí podepsat buď 20 poslanců, 10 senátorů, nebo 50 000 občanů.

Danuše Nerudová potvrdila záměr sbírat občanské podpisy na twitteru v den oznámení své kandidatury, tedy 31. května 2022. Po vlastní předběžné kontrole jich na Ministerstvo vnitra dne 2. listopadu 2022 odevzdala přes 82 tisíc.

Andrej Babiš svou kandidaturu na prezidenta oznámil 30. října 2022 ve vysílání televize Nova. Tehdy uvedl (video, čas 1:20), že bude shánět podpisy poslanců svého hnutí. Kandidaturu na Ministerstvu vnitra podal 4. listopadu a dle svých slov získal 56 podpisů členů dolní komory Parlamentu.

Dodejme, že kandidátní listiny registruje Ministerstvo vnitra. Pro nadcházející prezidentské volby museli uchazeči o Hrad podat přihlášku nejpozději do 8. listopadu do 16:00. Resort následně do 25. listopadu rozhodl o registraci a případném odmítnutí podaných kandidátních listin.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tedy skutečně nesbíral podpisy občanů a pro svou kandidaturu má podporu poslanců. Bývalá rektorka Danuše Nerudová naopak podpisy občanů sbírala. Podle svých slov jich na Ministerstvo vnitra doručila přibližně 82 tisíc. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Danuše Nerudová ve výroku hovoří o tom, že v EU jsou výdaje na důchody v průměru z 53 % hrazeny z vybraného pojistného.

Danuše Nerudová zde pravděpodobně vychází z dokumentu, který v říjnu 2019 zveřejnila Komise pro spravedlivé důchody, jíž Nerudová v letech 2019 a 2020 předsedala. Daný materiál (.pdf, v souboru str. 204) totiž v souvislosti s výdaji na důchody zmiňuje, že v EU je kryto pojistným zpravidla „50–60 %“ výdajů, jedná se nicméně o statistiku popisující výdaje na celý systém sociálního zabezpečení. Ten v ČR kromě důchodů zahrnuje např. i jiné dávky, jako jsou dávky nemocenského pojištění, rodičovský příspěvek a další (.pdf, str. 1‒3). Dokument obsahuje i graf mezinárodního porovnání podílu výdajů krytých sociálním pojištěním, podle něhož průměr EU odpovídal přibližně 53 %, o nichž mluví Danuše Nerudová (.pdf, v souboru str. 204).

Mezinárodní srovnání, které by popisovalo, z jaké části pojistné kryje přímo výdaje důchodového systému, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Evropský statistický úřad Eurostat například nabízí jen statistiky, které zobrazují poměr výdajů na důchody k HDP či průměrnou výši dávek na jednoho obyvatele. 

Doplňme, že v Evropě neexistuje jednotný důchodový systém a že způsoby, kterými země EU financují své penzijní systémy, se liší (.pdf. str. 53).

Senátor a kandidát na prezidenta Marek Hilšer se v rozhovoru vymezil proti způsobu financování kampaní ostatních kandidátů. V kontextu výroku tvrdí, že dění v politice skrze poskytování peněz ovlivňují „zájmové až oligarchické skupiny“. Dále uvádí, že je dle něj třeba zlepšit politickou kulturu, a proto o finance nepožádal žádné milionáře.

Hospodářské noviny 20. září 2022 skutečně vydaly článek s názvem „Miliardáři se sešikovali za generálem Pavlem. Ten si hlídá, aby jeho sponzoři neměli tunelářskou minulost“. Redaktor v článku informuje o podporovatelích kandidatury Petra Pavla, popisuje jejich podnikání, postoje i výši jejich příspěvků. 

Podnikatele podle autora článku spojuje to, že patří do žebříčku nejbohatších Čechů, dále jejich „filantropické aktivity a dlouhodobý zájem o téma demokracie“. Někteří z nich pak podnikají v oblasti technologií. Jedním z byznysmenů, kteří Pavlovu kampaň podpořili, je Libor Winkler z investiční skupiny RSJ, který v minulost finančně podporoval také např. Jiřího Drahoše, který kandidoval ve volbách v roce 2018.

Uveďme, že mezi dalšími milionáři, kteří podpořili kampaň Petra Pavla, jsou podle Hospodářských novin např. Zbyněk Frolík (zakladatel firmy vyrábějící lůžka Linet), dvojice investorů Dušan Šenkypl a Jan Barta, majitelé Livesportu Martin Hájek a Jiří Mareš, zakladatel Eurowagu Martin Vohánka, ředitel společnosti Siko Tomáš Vala, zakladatel Mall.cz Ondřej Fryc nebo spolumajitel Tipsportu Jaroslav Beran.

Dodejme, že výdaje na prezidentskou volební kampaň nesmí přesáhnout 40 milionů korun, případně 50 milionů, pokud kandidát postoupí do druhého kola. Petr Pavel na svém webu uvádí, že nepřijímá finanční dary mj. od „osob spojených s divokou privatizací, tunelováním a jinými nekalými praktikami v uplynulých 30 letech“. 

Doplňme také, že Pavel na začátku října serveru Seznam Zprávy oznámil, že od jednoho podnikatele přijme maximálně tři miliony korun. Dle transparentního účtu obdržel Petr Pavel k 18. listopadu 2022 nejvyšší sumu 2,5 milionu korun, a to od zmiňovaného zakladatele Eurowagu Martina Vohánky. Marek Hilšer si dle svého transparentního účtu hradí většinu kampaně sám skrze svou stranu Marek Hilšer do Senátu, přičemž zbytek příjmů jeho kampaně tvoří drobné dary, které k 18. listopadu 2022 činí souhrnně několik desítek tisíc korun.

Na webu Hospodářských novin tedy skutečně vyšel článek, který říká, že se za Petrem Pavlem „šikují“ milionáři, kteří finančně podporují jeho kampaň. Autor neuvádí, že by se jednalo o progresivní milionáře, pouze zdůrazňuje jejich filantropické aktivity. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Srovnání cen mobilních tarifů lze nalézt ve statistikách vícero organizací, které často k porovnání mezi státy používají odlišné metodiky. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) například ve své Zprávě o vývoji cen na trzích elektronických komunikací (.pdf) za rok 2021, kterou zveřejnil 5. října 2022, odkazuje na statistiky společnosti Teligen a Evropské komise (.pdf, str. 37, 45). Další srovnání nabízí například také analýza (.pdf) finské společnosti Rewheel. V následujících odstavcích se na ně zaměříme podrobněji.

Teligen

Analytická společnost Teligen, kterou ve své zprávě zmiňuje ČTÚ, při tvorbě statistik dlouhodobě spolupracuje s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Její přehled za 4. čtvrtletí roku 2021 (.pdf, str. 37) srovnává několik kategorií mobilních tarifů (tzv. spotřebních košů zahrnujících volání, SMS i datové služby). Jednotlivé země podle metodiky Teligenu reprezentují vždy dva největší operátoři. Ceny analýza uvádí bez DPH a přepočítává je podle tzv. parity kupní síly, a tak zohledňuje rozdílnost cenových hladin mezi zeměmi.

V rámci této statistiky se Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi EU neumístila na nejhorší příčce ani v jedné ze čtyř sledovaných kategorií (.pdf, str. 37–41), ačkoli se vždy umístila v první pětici evropských států s nejvyššími cenami.

Evropská komise

Mezinárodní srovnání pravidelně zpracovává i Evropská komise, která poslední statistiku za rok 2021 vydala v červenci 2022. I její přehled zahrnuje více mobilních operátorů za každou zemi a srovnává ceny podle parity kupní síly (.pdf, str. 45). V případě mobilních služeb posuzuje celkem 12 kategorií tarifů. Český telekomunikační úřad o tomto srovnání uvádí, že zobrazuje „cenovou úroveň mobilních služeb v ČR jako vůbec nejvyšší v celé EU, když z 12 spotřebních košů řadí ČR do levnější poloviny zemí pouze u jednoho koše s nejnižším objemem dat (0,5 GB)” (.pdf, str. 45).

Česko se konkrétně řadí mezi země s vysokými cenami v rekordních sedmi kategoriích, ve čtyřech pak do skupiny států „s relativně vyššími cenami” a ve zmíněné jedné kategorii mezi země s relativně nižšími cenami. Hned za Českou republiku se řadí Kypr, který má ale nejhorší hodnocení jen v případě pěti kategorií tarifů, nikoli sedmi jako ČR (.pdf, str. 45).

Úplně cenově nejdražší tarify ČR měla ve dvou kategoriích z celkových 12 (.pdf, str. 115–126). Přesněji se jednalo o tarif v objemu 20 GB bez minut na telefonování (str. 119) a 2 GB se 100 hovory (str. 122).

Rewheel

Finská společnosti Rewheel pak jako jediná nabízí srovnání již za první pololetí roku 2022 (.pdf). Používá nicméně odlišnou metodiku než předchozí dvě statistiky, co se týče cen, a nepřepočítává je podle parity kupní síly (.pdf, str. 13).

České mobilní tarify podle této analýzy nejsou v rámci Evropské unie nejdražší. Například minimální částka za 100 GB a 1 000 minut za měsíc, kterou u nás zaplatíme, je šestá nejvyšší z členských států EU (.pdf, str. 2). V případě tarifu s objemem 1 000 GB pak Česká republika patří k nejlevnějším zemím EU (.pdf, str. 2).

Pokud ale porovnáme maximální počet GB, které dostaneme za 30 eur, je Česká republika druhá nejdražší zemí EU za Maltou (.pdf, str. 1).

Doplňme ovšem, že po přepočtu cen podle parity kupní síly může být výsledné pořadí jednotlivých zemí odlišné. Údaje o tomto ukazateli za rok 2022 nicméně ještě nejsou k dispozici.

Na závěr tedy shrňme, že ceny mobilních tarifů lze srovnávat pomocí různých metodik, podle různých kategorií tarifů a za použití různých cenových vyjádření. Analýza společnosti Teligen za rok 2021 řadila Českou republiku mezi země s drahými tarify, nikoli však přímo na nejhorší příčku. V některých kategoriích tomu bylo podobně i v případě srovnání finské společnosti Rewheel za první část roku 2022. 

Evropská komise nicméně ve svém nejnovějším přehledu za rok 2021, který zveřejnila v červenci 2022, skutečně Česko klasifikuje jako zemi, která u většiny tarifů (.pdf, str. 20) spadá do nejhorší kategorie. Podle Českého telekomunikačního úřadu je tak cenová úroveň mobilních služeb ČR „nejvyšší v celé EU”. Ačkoli se tedy výše zmíněné statistiky a jejich metodika liší, hodnotíme výrok Marka Hilšera na základě říjnového vyjádření ČTÚ jako pravdivý.

Marek Hilšer, který je členem Senátu od roku 2018, v rozhovoru zmiňuje, že patří „mezi aktivní senátory“. Toto ilustruje právě tvrzením, že v horní komoře podal pozměňovací návrhy, které následně Senát schválil.

Svou aktivitu v Senátu ČR Hilšer prezentuje také na svém webu. Pozměňovací návrhy, o nichž zde informoval, lze najít také v záznamech o jednání horní komory.

V dubnu 2022 Hilšer předložil (video, čas 6:31:47) pozměňovací návrh k návrhu usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a masakru v Buči. Pozměňovací návrh měl do usnesení vložit nový bod, který vyzývá vládu ČR aby „vyvinula diplomatickou iniciativu, jejímž cílem je dopravit humanitární pomoc ukrajinským civilistům v obklíčených městech po zemi, po vodě a vzduchem.“ Senát tento pozměňovací návrh Marka Hilšera přijal a zmíněný bod se tak stal součástí schváleného usnesení (.pdf, str. 2).

V prosinci 2019 také Senát odsouhlasil přijetí pozměňovacího návrhu (.pdf), který tehdy předložil Marek Hilšer s dalšími senátory k novele zákona o státní sociální podpoře. Jejich návrh konkrétně žádal (.pdf, str. 2), aby tehdy plánované navýšení rodičovského příspěvku mohli získat i rodiče s dětmi do čtyř let věku, kteří původní příspěvek již vyčerpali. Senát tedy s tímto pozměňovacím návrhem vrátil celou novelu zpět do Sněmovny. Doplňme nicméně, že poslanci následně setrvali na své původní verzi novely a schválená novelizace tak úpravu navrženou Markem Hilšerem a dalšími senátory neobsahuje.

V prosinci 2018 pak senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku předložil pozměňovací návrhy k novele (.pdf) insolvenčního zákona, některé z nich přitom podle záznamů jednání Senátu v rámci výboru navrhl právě Marek Hilšer. Zmíněné úpravy novely (.pdf, str. 3–4) měly podle Hilšera nastavovat vstřícnější pravidla oddlužení a měly umožnit oddlužení co největšímu počtu dlužníků. Hilšer také na původní verzi novely insolvenčního zákona kritizoval výši minimální splátky pro vstup do insolvence, která měla představovat tisíc korun správci a tisíc korun věřiteli. Také v tomto případě Senát pozměňovací návrhy schválil a novelu vrátil do Sněmovny, ta však nakonec opět rozhodla o prosazení zákona v původním znění.

Pro úplnost dodejme, že Marek Hilšer kromě pozměňovacích návrhů spolu s některými dalšími senátory v Senátu podal také několik návrhů (.pdf, str. 1) na předložení nových novel a zákonů. Čtyři z nich (tisky č. 94, 111, 149 a 151) následně Senát skutečně předložil Poslanecké sněmovně. Rovněž byl autorem (.pdf) několika senátních usnesení (.pdf). 

Z výše zmíněného je zřejmé, že Marek Hilšer během svého působení v Senátu skutečně předložil několik pozměňovacích návrhů, které senátoři následně schválili. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý, doplňme ovšem, že žádný ze zmíněných pozměňovacích návrhů k legislativě nakonec nepřijala Poslanecká sněmovna.

21. října 2022 zveřejnila agentura STEM/MARK výsledky průzkumu konaného na přelomu září a října tohoto roku, ze kterého vyplývá, že svůj hlas by dalo Marku Hilšerovi v prvním kole prezidentských voleb 6 % voličů. Takovýto zisk by mu podle průzkumu přinesl celkové 7. místo. Pokud bychom do žebříčku nicméně započítávali jen ty, kteří k dnešnímu datu skutečně oznámili svou kandidaturu (tedy ne spekulované kandidáty Alenu Schillerovou a Karla Havlíčka), umístil by se Marek Hilšer na pátém místě. Doplňme, že pořadí kandidátů podrobněji rozebíráme zde. 

Podle volebního průzkumu agentury IPSOS by pak v případě, že by se volby konaly v říjnu, Marek Hilšer získal (.pdf, str. 1) dokonce 6,7 % hlasů. V tomto případě by Hilšer skončil pátý. Dodejme, že průzkum byl realizován mezi 7. a 12. říjnem.

Volební model, který byl v den vydání rozhovoru nejnovější, pochází od agentury Median. Výsledky průzkumu byly zveřejněny 7. listopadu (.pdf, str. 1) a senátor Hilšer by podle nich dosáhl (str. 7) na 4,5 % hlasů, čímž by se umístil na šesté pozici. Dodejme, že v předchozím volebním modelu této agentury by Marek Hilšer získal 5,5 % hlasů (.pdf. str. 9).

Vzhledem k tomu, že podle – ke dni konání rozhovoru – nejnovějších průzkumů společností STEM/MARK, IPSOS a Median by Marek Hilšer obdržel 4,5 až 6,7 % hlasů, hodnotíme výrok jako pravdivý. 

Nejaktuálnější volební průzkum v době rozhovoru pocházel od agentury Median, která jej zveřejnila 7. listopadu (.pdf). Volební model této agentury, jenž vychází z odpovědí respondentů získaných během října (.pdf, str. 2, 7), staví Marka Hilšera až na šesté místo za Petra Pavla, Andreje Babiše, Danuši Nerudovou i Pavla Fischera a Josefa Středulu. V zářijovém volebním modelu Medianu se pak Marek Hilšer nacházel na sedmé příčce (.pdf, str. 9).

21. října také svůj prozatím poslední průzkum publikovala agentura STEM/MARK. Její přehled volebních preferencí Marka Hilšera zařadil na sedmé místo. Průzkum ale probíhal na přelomu září a října, kdy ještě nebyl oznámen oficiální kandidát za hnutí ANO. Před senátorem Hilšerem se tedy umístili (.pdf, str. 3) i Alena Schillerová a Karel Havlíček, o nichž hnutí ANO dříve mluvilo jako o možných kandidátech, ale kteří nakonec nekandidují. Josef Středula se na přelomu září a října řadil na osmé místo až po Marku Hilšerovi (.pdf, str. 3).

V prvním kole prezidentské volby by se senátor Hilšer zařadil na sedmou pozici také podle říjnového průzkumu Střediska analýz a empirického výzkumu (SANEP).

Nejlépe si Marek Hilšer vedl v průzkumu (.pdf, str. 1) agentury IPSOS zveřejněném 18. října. V tomto případě sběr dat proběhl mezi 7. až 12. říjnem a senátor Hilšer se umístil na páté příčce za čtvrtým Pavlem Fischerem.

Dodejme, že agentura Kantar či CVVM, které se výzkumem veřejného mínění také zabývají, ve druhé polovině roku 2022 volební průzkumy k prezidentským volbám nevydaly.

V aktuálních průzkumech se tedy Marek Hilšer na čtvrtém místě nenachází, nejlépe se v říjnu umístil na páté pozici. Z tohoto důvodu tak jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Pro úplnost nicméně doplňme, že se senátor Hilšer na čtvrtém místě vyskytoval v létě – v červnu podle agentury SANEP a v červenci podle IPSOS. Od té doby však posílil Pavel Fischer a v případě průzkumu agentury Median i Josef Středula.

Senátor a kandidát na prezidenta Marek Hilšer v kontextu výroku uvádí, že by chtěl zlepšit politickou kulturu v České republice. Kritizuje způsob financování volebních kampaní a naznačuje, že kandidát s větším rozpočtem může snadno získat výhodu tím, že si zaplatí vylepování politických reklam. Jako příklad země, kde by k něčemu podobnému dojít nemohlo, uvádí Francii.

Ve Francii je předvolební politická reklama ve formě billboardů či plakátů skutečně přísně regulována. Před volbami každá obec vybere speciální prostor, na kterém každý kandidát či strana smí vylepit své plakáty. V době oficiální volební kampaně, která dle francouzských pravidel začíná šest měsíců před dnem voleb, nesmí kandidáti – ani nikdo jiný – vylepovat volební plakáty mimo tato místa. Jakákoli volební propagace je zakázána taktéž v samotný den voleb. Kandidátům za porušení těchto pravidel hrozí pokuta a stržení plakátů z nepovolených míst.

V České republice oproti tomu téměř neexistuje přímá regulace politické reklamy ve formě billboardů. Politická propagace navíc nespadá pod zákon o regulaci reklamy, kterou se řídí běžná inzerce. Ta je v něm totiž definována pouze jako komunikační prostředek, který má za cíl podporu podnikatelské činnosti.

Zákon o volbě prezidenta republiky pak stanovuje, že „propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro využití velkoplošných zařízení“. Co se týče míst pro instalování volebních plakátů, „může starosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to nejpozději 16 dnů přede dnem volby prezidenta. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidátů na funkci prezidenta republiky. Plochu pro vylepení volebních plakátů poskytne obec k využití bezplatně". Obdobná pravidla platí rovněž pro volby do obou komor Parlamentu.

Pro úplnost dodejme, že skupina senátorů v roce 2015 navrhovala zákaz předvolebních plakátů či billboardů větších než osm metrů čtverečních (.pdf, str. 3). Horní komora však v březnu 2016 tento návrh zamítla (.pdf). Na základě zákona o pozemních komunikacích umístění reklamních zařízení v ochranném pásmu kolem dálnic a silnic podléhá povolení. Reklamní poutače tak z blízkosti komunikací měly být zcela odstraněny, některé billboardy však okolo silnic i nadále zůstávají. Zmiňme, že zákaz se týká všech reklamních billboardů, nikoliv pouze politických.

Ve Francii je tedy ve srovnání s Českou republikou politická reklama ve formě billboardů a plakátů regulována ve větší míře. V době oficiální volební kampaně smějí kandidáti, případně strany, své plakáty vylepit pouze na určená místa.

Návrh novely insolvenčního zákona předložila v lednu 2018 ve Sněmovně tehdejší první vláda Andreje Babiše. Poté, co novelu poslanci schválili, putoval návrh na projednání do Senátu. Zde se senátoři touto tzv. oddlužovací novelou zabývali v prosinci 2018.

Senátní Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, jehož členem je i Marek Hilšer, tehdy k novele předložil pozměňovací návrhy. Některé z nich přitom podle záznamů z jednání Senátu (přesněji podle vyjádření senátorů Jiřího Dienstbiera a Václava Lásky) navrhl v rámci tohoto výboru právě Marek Hilšer.

Zmíněné pozměňovací návrhy (.pdf, str. 3–4) měly podle Hilšera nastavovat vstřícnější pravidla oddlužení a umožnit jej co největšímu počtu dlužníků. Hilšer také na původní, Sněmovnou schválené, podobě insolvenčního zákona kritizoval příliš velkou výši minimální splátky pro vstup do insolvence, která měla představovat tisíc korun správci a tisíc korun věřiteli. Dle něj by totiž kvůli tomu nemohla řada lidí do procesu oddlužení vstoupit. Na plénu Senátu tehdy Hilšer mluvil o obchodu s chudobou ve spojitosti s exekutory. Právě pro ně byl totiž podle jeho pozdějšího vyjádření (.docx, str. 94) původní návrh novely výhodnější, než verze se senátorskými změnami.

Všechny pozměňovaní návrhy k novele, tj. včetně těch podaných Markem Hilšerem, Senát tehdy v hlasování schválil. Senátoři tak návrh novely vrátili (.pdf, str. 2) zpět k projednání do Sněmovny. Poslanci nicméně v lednu 2019 rozhodli o prosazení zákona v původním sněmovním znění (.pdf).

Dle záznamů z jednání Senátu ČR tedy Marek Hilšer skutečně k novele insolvenčního zákona předložil prostřednictvím senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pozměňovací návrhy. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.