Z kontextu rozhovoru vyplývá, že Josef Středula kritizuje rozpočtovou politiku státu a pro porovnání uvádí schodek 40 mld. korun z roku 2019 a letošní schodek ve výši 400 mld. korun. V naší analýze se proto zaměříme na to, zda tato čísla uvádí správně.

Podle zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2019 z 19. prosince 2018 měl stát hospodařit se schodkem ve výši 40 mld. korun. Konečný deficit byl nicméně nižší než původní plán, konkrétně (.pdf, str. 13) 28,5 mld. korun.

K prudkému zvyšování schodku státního rozpočtu došlo již v roce 2020, což vláda zdůvodňovala pandemií covidu-19 a s tím souvisejícím propadem ekonomické aktivity (.pdf, str. 3; .pdf, str. 3; .pdf str. 3). Schodek rozpočtu byl původně naplánován na 40 mld. korun, následně byla tato částka třikrát předmětem novelizace. Nejprve se v březnu 2020 zvýšila na 200 mld. korun, o měsíc později na 300 mld. korun a v červenci došlo k navýšení na 500 mld. korun. Skutečný deficit na konci roku nakonec činil (.pdf, str. 13) 367,4 mld. korun, tedy o více než 130 miliard méně oproti červencovému plánu.

Pro rok 2021 poslanci nejprve v prosinci předešlého roku schválili rozpočet se schodkem 320 mld. korun. V únoru 2021 však zákonodárci navýšili schodek na 500 mld. korun. Podle Ministerstva financí novela rozpočtu reflektovala „aktuální vývoj boje s pandemií, úpravy ve vládních programech přímé pomoci, snížení daňového zatížení zaměstnanců o čtvrtinu a aktuální výzvy související se zatížením zdravotního systému, masivní vakcinací a testováním obyvatelstva“. Výsledný deficit na konci roku činil (.pdf, str. 13) 419,7 miliard korun.

Návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2022, který předložila bývalá vláda premiéra Babiše 4. listopadu 2021, počítal (.pdf, str. 1) se schodkem 376,6 miliard korun. Nicméně 17. prosince byla po sněmovních volbách jmenována nová vláda v čele s Petrem Fialou, která se rozhodla připravit nový rozpočet. Původní návrh Babišova kabinetu tak nebyl v Poslanecké sněmovně projednán a stát od ledna 2022 hospodařil v rozpočtovém provizoriu.

Nový zákon o státním rozpočtu na rok 2022 nakonec schválila Sněmovna 10. března 2022 a státní schodek stanovila na 280 mld. korun. Aktuální novelizované znění zákona, které vstoupilo v účinnost 19. listopadu 2022, počítá s částkou téměř o 100 miliard vyšší, tedy 375 mld. korun. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury navýšení schodku státního rozpočtu v listopadu 2022 ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu, kompenzace rostoucích cen energií, nutnost druhé mimořádně valorizace penzí, vyplácení příspěvků pro rodiny s dětmi a historicky první nákup plynu do státních hmotných rezerv. Hodnoty jednotlivých verzí rozpočtových schodků pro rok 2022 i roky předchozí zachycuje následující tabulka:

Zdroje dat k tabulce: Návrh (.pdf, str. 1) Babišovy vlády na rok 2022, schválené rozpočty 2019, 2020, 2021 a 2022, novely 2020 (1, 2, 3), 2021 a 2022, výsledky (.pdf, str. 13) hospodaření

Josef Středula tedy správně poukazuje na to, že mezi lety 2019 a 2022 došlo k násobnému navýšení schodku státního rozpočtu. Reálný schodek však Středula neuvádí přesně. Výsledek hospodaření v roce 2019 byl ještě nižší než uvedených 40 mld. Kč, konkrétně 28,5 mld. Kč. Nižší než 400 mld. je také nynější plánovaný schodek: 375 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že Josef Středula poukazuje především na nárůst schodku státního rozpočtu a plánovaný schodek byl v roce 2019 skutečně 40 miliard Kč, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Na začátek uveďme, že státní rozpočet se přijímá ve formě zákona o státním rozpočtu. Státní rozpočet předkládá vláda Poslanecké sněmovně, která jej musí schválit nadpoloviční většinou přítomných poslanců, zatímco Senát je z této procedury vynechán. Přijatý zákon o státním rozpočtu může prezident vetovat, www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl50-2">veto pak může být překonáno nadpoloviční většinou všech poslanců.

Při přípravě zákona či jeho novely se zpravidla připravuje věcný záměr zákona, ke kterému podávají své připomínky (čl. 5) subjekty státní správy či samospráv a mj. také Kancelář prezidenta republiky. Podle Legislativních pravidel vlády (LPV) nicméně „u návrhu zákona o státním rozpočtu na příslušný rok věcný záměr nahrazuje zpráva k návrhu státního rozpočtu na příslušný rok“. Její projednání se Legislativními pravidly vlády neřídí (.pdf, str. 298), ale postupuje se v rámci zvláštního režimu (čl. 5 odst. 4) dohodnutého ministrem financí s ostatními správci kapitol státního rozpočtu. Zda se v této fázi procesu ke zprávě k návrhu státního rozpočtu vyjadřuje i Kancelář prezidenta republiky, se nám nepodařilo dohledat. Nicméně vzhledem k tomu, že se postupuje ve speciálním režimu, nelze zatím mluvit o řádném připomínkovém místě (dle LPV).

Poté, co je zpráva k návrhu rozpočtu projednána ve zvláštním režimu, postupuje legislativní návrh již jako návrh zákona o státním rozpočtu do druhé fáze (.pdf, str. 270) meziresortního připomínkového řízení a materiál je, stejně jako jiné návrhy zákonů, rozeslán (čl. 5, čl. 8 odst. 1) na připomínková místa včetně Kanceláře prezidenta republiky. Tato fáze meziresortního připomínkového řízení je již veřejná, všechny jednotlivé materiály a připomínky jsou zveřejněny ve veřejné části elektronické knihovny legislativního procesu (VeKLEP).

Aktuálně je ve VeKLEP veřejně dostupný návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2023, jedním z mnoha připomínkových míst je i Kancelář prezidenta republiky (zkráceně Hrad). Hrad vložil 22. července 2022 k návrhu zákona o státním rozpočtu dokument (.pdf), ve kterém kancléř Vratislav Mynář uvádí, že k návrhu zákona nemá Kancelář prezidenta republiky žádné připomínky.

Kandidát na prezidenta Josef Středula zastává od roku 2014 pozici předsedy ČMKOS (Českomoravské konfederace odborových svazů). Díky své funkci se tak k otázce zdanění příjmů pracujících vyjadřoval v médiích opakovaně. K progresivnímu zdanění se vyjádřil například v roce 2015. „My dlouhodobě nesouhlasíme s konceptem rovné daně a progresivní zdanění je i ze zkušeností v zahraničí lepší a vhodnější,“ uvedl tehdy pro iDNES.cz. Svá slova zopakoval i v roce 2016, kdy pro web Finmag.cz řekl, že „rozhodně jsme pro větší daňovou progresi u daně z příjmů fyzických osob.“

„Co se týče daňové progrese, tak ČMKOS ji prosazuje,“ řekl odborový předák Josef Středula deníku Právo tentýž rok. „Na daňové progresi není vůbec nic špatného, funguje ve všech vyspělých zemích,“ napsal zase o rok později.

ČMKOS podporovala (.pdf, str. 5) progresivní daň i ve svém programu na období 2018 až 2022. V současném programu, který je platný pro roky 2022 až 2026, se píše o potřebě zajistit přiměřenou solidaritu v daňovém systému. Kromě samotné progresivní daně Josef Středula vyzýval v roce 2020 vládu ke zvýšení daňové slevy na poplatníka.

Josef Středula obhajuje stávající nastavení systému navyšování důchodů a poukazuje na to, že se objevují „náměty, že by se to valorizační schéma mělo snižovat“. Zmiňuje také, že bychom měli být rádi, že minulá vláda Andreje Babiše odsouhlasila automatickou valorizaci důchodů. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli Babišova vláda skutečně nějakým způsobem schválila tento mechanismus.

Automatická valorizace důchodů je stanovena zákonem o důchodovém pojištění, který je v České republice platný s určitými úpravami již od roku 1995. Pojem valorizace důchodů značí princip, s jehož pomocí stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. Podle zákona se důchody zvyšují v závislosti „na růstu indexu spotřebitelských cen“ (inflace) a „na růstu mezd“. Toto zvyšování se přitom vztahuje k oběma složkám důchodu, tedy jak k základní, tak i k procentní (neboli zásluhové) výměře.

Základní výměry důchodů se navyšují vždy na začátku roku tak, aby jejich výše odpovídala určitému procentu průměrné mzdy. Od roku 2012 se jednalo o 9 % (.pdf, str. 21). V březnu 2018 předložila první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v rámci níž navrhla změnit původních 9 % na 10 % (.pdf, str. 3). Díky této novelizaci tak nakonec došlo od roku 2019 ke zvýšení základní části důchodu právě na 10 % průměrné mzdy.

Procentní výměra důchodů se v praxi vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd. Výpočet růstu cen se přitom odvíjí buď od indexů spotřebitelských cen domácností obecně, nebo od indexů spotřebitelských cen přímo domácností důchodců. Podle zákona se použije ten růst cen, který je vyšší. Doplňme, že životní náklady domácností důchodců zahrnula do výpočtu vláda Bohuslava Sobotky v roce 2017 (.pdf).

K valorizaci procentní výměry důchodů dochází vždy na začátku roku, v průběhu roku musí nicméně podle zákona automaticky dojít k další, mimořádné valorizaci, pokud ve sledovaném období „dosáhl růst cen aspoň 5 %“. Upřesněme, že i když se jedná o automatickou valorizaci, stanovuje z čistě formálního hlediska i toto zvýšení důchodů vláda prostřednictvím nařízení, které musí nejdříve schválit (.pdf).

Vláda může do růstu penzí zasahovat i ze svého uvážení nad rámec zákonného zvyšování. K mimořádnému zvyšování důchodů došlo v období vlády Andreje Babiše několikrát. Poprvé v roce 2018, kdy se zvýšil průměrný starobní důchod pro následující rok nad rámec valorizace o 300 Kč, a to právě díky výše zmiňovanému navýšení základní části důchodu z 9 %na 10 % průměrné mzdy. Zároveň se tehdy procentní výměry u občanů starších 85 let zvýšily o 1 000 Kč, u lidí starších 100 let dokonce o 2 000 Kč. Podruhé bylo o navýšení nad rámec zákonem dané valorizace rozhodnuto v roce 2019, kdy se jednalo o navýšení o dodatečnou částku 151 Kč. V roce 2021 byl schválen návrh, podle něhož se k částce zvýšení procentní výměry důchodu v roce 2022 přičetla navíc částka 300 Kč.

V březnu 2018 předložila tehdy ještě první vláda Andreje Babiše ve Sněmovně novelu zákona o důchodovém pojištění, v níž navrhla změnit výpočet základní části důchodů. V době, kdy poslanci novelu schvalovali, už vládl druhý kabinet Andreje Babiše, tedy doslova „minulá vláda“. Pro návrh hlasovali vládní i opoziční poslanci. Díky této novelizaci se základní složka důchodů od roku 2019 vždy na začátku roku automaticky zvyšuje tak, aby její výše odpovídala 10 % průměrné mzdy namísto původních 9 %.

Josef Středula tedy správně uvádí, že minulá vláda, respektive vládní poslanci v době Babišovy druhé vlády, kromě zvýšení základní výměry o procentní bod také potvrdila stávající systém automatické valorizace důchodů. Lze tedy říct, že automatickou valorizaci důchodů vláda „odsouhlasila“. Josef Středula ale opomněl zmínit, že systém automatické valorizace penzí fungoval již dříve, a svým vyjádřením tak vyvolává nepravdivý závěr, že minulá vláda stojí za zavedením samotného systému automatické valorizace, nejen za jejím faktickým potvrzením (odsouhlasením). Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Předně uveďme, že o tom, že český zaměstnanec odpracuje o 11 let více než německý, mluvil Josef Středula například už v roce 2019. Jako zdroj tehdy zmiňoval analýzu (.pdf) Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), které od roku 2014 předsedá. Autoři dokumentu (.pdf, str. 55–56) se při vlastních výpočtech odkazují na data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) či data Eurostatu za roky 2015 a 2017.

Podle posledních dostupných dat OECD z roku 2021, odpracuje německý zaměstnanec průměrně 1 306 hodin ročně, zatímco v Česku stráví zaměstnanec v práci ročně 1 722 hodin, tj. o 416 hodin více. Český zaměstnanec tedy pracuje zhruba o třetinu delší dobu než ten německý (přesněji o 31,9 %). Pokud by tedy německý zaměstnanec pracoval 40 let, na českého pracovníka by po přepočtu připadalo o 12,74 let více. Podobný výsledek bychom získali, i kdybychom vycházeli z dat OECD za rok 2017 či z dat pro všechny zaměstnané osoby, tedy nejen zaměstnance, ale i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Doplňme, že srovnání jednotlivých zemí na základě výše uvedených dat je do určité míry problematické, protože podle OECD tato statistika slouží především ke sledování trendů v čase. OECD uvádí, že není vhodná pro porovnání počtu odpracovaných hodin za daný rok kvůli odlišnostem zdrojů a rozdílnosti způsobů výpočtu v jednotlivých zemích. Rozdílnou metodiku používá i Česko a Německo (.pdf, str. 3–4, 6). Do jaké míry má tento fakt vliv na rozdílnost výsledků, nejsme schopni zcela přesně určit. Podle OECD však v případě metodiky, kterou používá ČR, mohou být ve srovnání s tou německou podhodnoceny počty hodin neodpracované kvůli nemoci, pracovním úrazům či mateřské dovolené (.pdf, str. 6). Výsledné číslo ovlivňuje i řada dalších faktorů, např. způsob sběru dat o práci přesčas či ve standardní pracovní době.

Evropský statistický úřad, který u jednotlivých zemí používá jednotnou metodiku, podobné celoroční srovnání jako OECD nenabízí. K dispozici jsou v rámci Eurostatu jen statistiky popisující průměrný týdenní počet hodin, které skutečně zaměstnanci (v hlavním zaměstnání) odpracují. Podle něj čeští zaměstnanci v roce 2021 za týden v průměru odpracovali 37,8 hodiny, u německých zaměstnanců to bylo 34 hodin. V případě Česka tak byl počet hodin o 11 % vyšší než v Německu. Totéž procento získáme i výpočtem nad daty za rok 2019, tedy ještě v době před pandemií covidu-19.

Pokud bychom tedy vycházeli z dat OECD, čeští zaměstnanci za rok odpracují přibližně o třetinu delší dobu než ti němečtí a za 40 let pracovního života odpracují o 12,7 let více. Josef Středula tedy správně (byť nepřesně) poukazuje na rozdíl v datech OECD pro Česko a Německo. Zároveň ale opomíjí problematické aspekty této datové sady. OECD uvádí různá omezení u dat pro jednotlivé státy a poukazuje na to, že metoda sběru dat pro Česko a Německo je do značné míry odlišná. Přímo na webu OECD vedle tabulky se statistikou odpracovaných hodin je totiž uvedeno, že data by neměla sloužit k mezinárodnímu srovnání. Vzhledem k tomu, že Josef Středula bez uvedení těchto limitací dovozuje z dat obecné závěry, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Josef Středula v roce 2016 navštívil ruskou ambasádu u příležitosti 71. výročí od konce druhé světové války. V kontextu rozhovoru je zdůrazněno, že se tato recepce ke Dni vítězství konala dva roky po začátku okupace Krymu Ruskou federací. 

Mediální zprávy z události zdůrazňují především přítomnost prezidenta Miloše Zemana, který při této příležitosti pronesl projev v ruštině. Ve svém proslovu mluvil o sjednocení v boji proti mezinárodnímu terorismu. Zmínil především potřebnou spolupráci ve válce s náboženskou nenávistí v kontextu agrese ze strany organizace Islámský stát.

Vedle prezidenta Zemana se recepce zúčastnili i exprezident Václav Klaus a bývalí premiéři Petr Nečas a Jan Fischer. Žádná média nicméně neinformovala, že by na zmiňované akci byl přítomen i tehdejší předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). Server iRozhlas.cz uvedl, že „českou vládu zastoupil ministr průmyslu Jan Mládek z ČSSD“.

Recepce se účastnili rovněž tehdejší šéfové obou komor Parlamentu: předseda Senátu Milan Štěch a předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (oba za ČSSD).

Pro zajímavost, mimo české politické osobnosti přijali pozvánku na recepci například i tehdejší americký velvyslanec v České republice Andrew Shapiro či muzikant Felix Slováček.

Ačkoliv se recepce na ruské ambasádě účastnily přední politické figury tehdejší doby včetně prezidenta Miloše Zemana a předsedů obou komor Parlamentu, premiér Bohuslav Sobotka nebyl na akci přítomen. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Danuše Nerudová mluví o svém působení ve funkci předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody, která vznikla za vlády Andreje Babiše v lednu 2019 pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí. Kromě odborné veřejnosti zasedli (.pdf, str. 2) v komisi také zástupci všech tehdejších poslaneckých a senátorských klubů. Své představitele tak v komisi měly i všechny politické strany a hnutí současné vládní koalice – tedy ODS, STAN, KDU‑ČSL, TOP 09 a Piráti. Hlavními tématy (.pdf, str. 1) komise tehdy mělo být především „narovnání nižších důchodů žen, vdovských a vdoveckých důchodů a dřívější odchod do penze u tzv. fyzicky náročných profesí“. Poslední zasedání komise proběhlo na konci listopadu 2020.

Z principů, které podle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí komise schválila, vzešel návrh důchodové reformy. Někdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a Danuše Nerudová jej společně představily 11. prosince 2020. Návrh si dával (.pptx, str. 1–4) za cíl, aby byl důchodový systém v budoucnu srozumitelný, spravedlivý a udržitelný. V tzv. první fázi důchodové reformy počítalo (str. 5) ministerstvo a komise se sedmi změnami, mezi které patřily:

• 500 Kč měsíčně k důchodu za vychované dítě pro hlavního pečujícího rodiče,
• nižší věk odchodu do důchodu pro náročné profese,
• základní důchod 10 000 Kč pro každého, kdo pracoval 25 let,
• zkrácení potřebné doby pojištění místo dosavadních 35 let na 25 let,
• vícezdrojový systém financování – v průběhu let se počítalo (video, čas 13:35) s daňovou reformou,
• nižší daně pro pracující důchodce,
• důchodová kalkulačka, aby se každý mohl dozvědět, jak velký bude mít důchod.

Na představený návrh důchodové reformy mířila z řad ostatních politických stran kritika. Člen důchodové komise Jan Bauer z ODS uvedl 11. prosince 2020 v ČT, že tento návrh nebyl dostatečně probrán (video, čas 22:04) v důchodové komisi ani v rámci tehdejší vládní koalice hnutí ANO a ČSSD. Návrh podle Bauera respektoval některé závěry komise, ale neřešil klíčové problémy. Také Lenka Dražilová, poslankyně hnutí ANO a členka (.pdf, str. 2) komise, pak potvrdila, že daný návrh vládě předložen nebyl, a pozastavila se (video, čas 25:55) nad tím, že se o představeném návrhu nedebatovalo ani v rámci komise.

„Nesouhlasím například s tím, že tady tato reforma, která byla dnes světu představena, je pod záštitou celé Komise pro spravedlivé důchody,“ uvedl (video, čas 6:45) další poslanec za hnutí ANO Aleš Juchelka. Tomuto názoru během diskuze v pořadu Události, komentáře oponoval (video, čas 7:47) někdejší poslanec ČSSD a člen (.pdf, str. 2) komise Roman Sklenák. Další členka komise Šárka Jelínková (KDU‑ČSL) dodala (video, čas 10:56), že na většině návrhů, které ministerstvo představilo, panovala většinová shoda. O ucelenou důchodovou reformu podle ní ale nešlo.

I další kritika směřovala zejména k tomu, že představený návrh není skutečnou reformou. Olga Richterová z Pirátské strany prohlásila, že nejde o reformu, ale pouze o úpravu důchodů. Předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová pak označila plán za „absolutně bezzubý návrh“, šéf STAN Vít Rakušan zase za „marketingový tah“. Předseda hnutí SPD Tomio Okamura například kritizoval hranici minimálního důchodu, která podle něj v návrhu byla „strašně nízká“.

Důchodovou reformu se Janě Maláčové již schválit nepodařilo. Nepočítala (video, čas 3:54:11) s ní ani tehdejší ministryně financí Alena Schillerová, a to vzhledem k tomu, že se blížil konec funkčního období Babišovy vlády. V létě 2021 se nicméně Sněmovně a Senátu podařilo schválit tzv. výchovné, tedy příspěvek 500 Kč na dítě k důchodu pro toho rodiče, který se o něj staral.

Dne 1. dubna 2022 vytvořil současný ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nový poradní tým zabývající se přípravou důchodové reformy. V tiskové zprávě se pak výslovně uvádí (.pdf, str. 1), že „poradní tým zhodnotí i návrhy zpracované v předchozím období, především ty zpracované komisemi profesorů Potůčka a Nerudové. Výsledkem bude doporučení parametrů změn důchodového systému.“ Upřesněme, že Martin Potůček byl členem Komise pro spravedlivé důchody a předsedou předchozí důchodové komise za vlády Bohuslava Sobotky (.pdf, str. 1).

To, že s návrhem komise, které Danuše Nerudová předsedala, počítá jako s materiálem, na kterém by nový tým mohl do jisté míry stavět, pak Jurečka potvrdil i 11. dubna 2022 v rozhovoru pro server Peníze.cz: „Mnoho věcí bylo už dobře prodiskutováno i připraveno v předchozí důchodové komisi, kterou vedla Danuše Nerudová. Nemám ambice to rozmetat a říct, že bylo všechno špatně. Naopak jsou tam věci, na kterých byla široká shoda, tak je pojďme dopracovat.“ 

Daný návrh se tedy skutečně „na stůl“ současného ministra dostal. Nelze o něm nicméně říci, že jako celek „měl širokou politickou shodu“, naopak se vůči němu vymezovali jak členové někdejších opozičních, tak dokonce i vládních stran. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Manžel prezidentské kandidátky Danuše Nerudové Robert Neruda působí jako partner v advokátní kanceláři Havel & Partners. Server E15 se proto kandidátky dotázal, zda by nemohlo dojít ke střetu zájmů vzhledem ke smlouvám, které má kancelář uzavřené se státem, nebo v případě, že by její manžel řešil trestněprávní kauzu. Například podle právníka Transparency International Petra Leyera by totiž Nerudová musela postupovat opatrně při udělování milostí, jelikož by se mohlo jednat o klienty kanceláře Havel & Partners. Nerudová nicméně podotkla, že střet zájmů nehrozí, jelikož její manžel je antimonopolní právník, který se věnuje pouze hospodářské soutěži. Dodala také, že je vázán advokátním tajemstvím, a ona tak neví, kdo jsou jeho klienti. 

Robert Neruda působí v advokátní kanceláři Havel & Partners přes 12 let. Na starosti má tým, který se z pohledu práva a ekonomie věnuje hospodářské soutěži. „Specializuje se na poradenství v oblasti kartelů, zneužití dominance, soutěžněprávního posuzování fúzí a akvizic, významné tržní síly, veřejné podpory a veřejných zakázek,“ píše se na firemním profilu (.pdf) Roberta Nerudy. Jeho specializaci na soutěžní právo potvrzuje také webový vyhledávač České advokátní komory.

Manžel kandidátky na prezidentku dříve působil (.pdf) na Úřadě pro ochranu hospodářské soutěže, kde se vypracoval až na pozici místopředsedy. V roce 2020 se pak ucházel o post předsedy, kterým se nicméně nakonec stal tehdejší náměstek ministra vnitra Petr Mlsna. Dodejme, že Robert Neruda napsal o soutěžním právu řadu publikací a vyučuje jej na Masarykově univerzitě.

Potenciální střet zájmů

Danuše Nerudová svým výrokem poukazuje na advokátní tajemství jejího manžela, které by mělo možný střet zájmů vyloučit. Robert Neruda skutečně musí zachovávat advokátní tajemství, což je povinnost každého advokáta, která chrání jeho klienty. Jedná se především o nutnost „zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb“. Nicméně pokud by bylo zahájeno trestní řízení, bude ve spisu u obžalovaného uvedeno (čl. 79b odst. 2 písm. e) také jméno obhájce. Tudíž pokud by se Danuše Nerudová jako prezidentka rozhodla udělit někomu milost, viděla by, kdo potenciálního omilostněného zastupoval, respektive jestli obhájcem není advokátní kancelář jejího manžela.

Kandidátka Nerudová také odpovídá na dotaz týkající se smluv, které má advokátní kancelář Havel & Partners uzavřené se státem. Pokud bychom zůstali u pravomocí a působnosti prezidentky, mohl by se střet zájmů objevit v případě, že by Havel & Partners získávala zakázky přímo od Kanceláře prezidenta republiky. Z přibližně 180 zakázek, které má advokátní kancelář od orgánů státu a samospráv, nicméně žádná nepochází z Hradu. 

Prezident republiky také podepisuje (či vetuje) všechny zákony, které schválí Parlament. Střet zájmů by tak mohl vzniknout také v této oblasti, jelikož se advokátní kancelář Havel & Partners podílí na přípravě legislativy. Členem týmu legislativců advokátní kanceláře je také Robert Neruda. Některé z těchto zákonů, které spoluvytváří právníci Havel & Partners, by se tak mohly případně dostat na stůl Danuše Nerudové.

Závěr

Robert Neruda se skutečně věnuje antimonopolnímu právu. Z jeho zaměření vyplývá, že by ke střetu zájmů při udělování milosti nemělo dojít, nicméně to platí pouze o jeho osobě. I když jsou advokáti vázáni advokátním tajemstvím, Danuše Nerudová by v případě, kdy by se rozhodovala o udělení prezidentské milosti, věděla, zda je potenciální omilostněný klientem kanceláře Havel & Partners, jejímž společníkem je Robert Neruda. Podobný problém může vzniknout také v rámci prezidentské pravomoci podepisování či vetování zákonů, protože kancelář manžela Danuše Nerudové připravuje legislativu pro orgány státní správy.

Danuše Nerudová správně popisuje pracovní zaměření svého muže, nicméně skutečnost, že jeho praxe podléhá advokátnímu tajemství, ještě neznamená, že by se Danuše Nerudová v rámci výkonu prezidentských pravomocí nemohla dostat do střetu zájmů. Z toho důvodu hodnotíme její výrok jako zavádějící. Doplňme, že nijak nepředjímáme, zda by v případě zvolení Danuše Nerudové docházelo ke střetu zájmů, i s ohledem na to, že sám Robert Neruda nevyloučil, že by svou advokátní praxi přerušil. Pouze poukazujeme na skutečnost, že advokátní tajemství by samo o sobě k eliminaci střetu zájmů nevedlo.

Daň z nadměrných zisků

Jako tzv. windfall tax se označuje daň z neočekávaných zisků firem. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) 6. října 2022. Ministerstvo se tehdy rozhodlo nepodat zcela nový návrh zákona, ale pouze předložit pozměňovací návrh (.docx) k nyní projednávanému daňovému balíčku, k čemuž následně došlo 21. října.

Podle návrhu Ministerstva financí se má windfall tax vztahovat na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V případě společností z bankovního sektoru by se daň týkala jen těch, u nichž byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. V případě podniků z oblasti energetiky by se podle návrhu posuzovaly celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 by musel být vyšší než 2 mld. Kč (.pdf, str. 2).

Zdanění by mělo fungovat jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, bude se aplikovat na nadměrný zisk. Platit by podle návrhu mělo v letech 2023 až 2025 (.pdf, str. 3).

Uvedený návrh na zavedení windfall tax Poslanecká sněmovna schválila 4. listopadu 2022, stejně jako celý daňový balíček, který poté zamířil do Senátu.

Příjmy státního rozpočtu

Ministr financí Zbyněk Stanjura k návrhu na zavedení windfall tax na začátku října řekl, že vláda plánuje pomocí mimořádné daně napřesrok vybrat přibližně 85 mld. Kč. Důvodová zpráva k jeho návrhu (.docx, str. 10) přesněji mluví o 84,8 mld. Kč, v roce 2024 pak předpokládá výběr daně ve výši 38,6 mld. Kč a v roce 2025 25,4 mld. Kč.

Dodejme, že vláda také později předložila novelu energetického zákona, prostřednictvím níž plánuje v návaznosti na nařízení Rady EU z 6. října (.pdf, str. 7) zavést stropy pro tržby výrobců elektřiny. Část tržních příjmů, která by daný strop převyšovala, by směřovala přímo do státního rozpočtu (.pdf, str. 4). Ministerstvo financí počítá s tím, že díky tomuto opatření vybere dalších 15 miliard korun. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu z konce září tak předpokládá, že stát vybere v roce 2023 díky zastropování tržních příjmů u výrobců elektřiny a díky windfall tax celkem 100 miliard korun (.pdf, str. 79).

Podle analytika finančních trhů ze společnosti XTB Štěpána Hájka je výnos daně 85 miliard korun poměrně ambiciózní. „Konkrétně u bankovního sektoru bych odhadoval, že bude výběr mimořádné daně složitější,“ komentoval v říjnu vládní plán s tím, že banky by mohly zvyšovat své náklady, například navyšovat úroky na spořicích účtech, aby snížily základ pro výpočet daně.

Podobně se vyjadřoval například i vedoucí partner daňového poradenství společnosti PwC ČR Martin Diviš. „Teď sice bankám pomáhají vysoké sazby ČNB, ale s nastávajícím hospodářským útlumem nejspíš poklesnou příjmy z hypotečních, korporátních nebo podnikatelských úvěrů. Obávám se proto, že představy ohledně výše očekávaných přínosů windfall tax do státního rozpočtu jsou optimističtější, než jaká bude realita,“ uvedl v listopadu.

Kritika Danuše Nerudové

Jak jsme zmínili, návrh na daň z mimořádných zisků se v Poslanecké sněmovně objevil 21. října 2022. Danuše Nerudová se pak k návrhu vyjádřila v Otázkách Václava Moravce na ČT 30. října, tedy o několik dní později. V pořadu byla vznesena otázka, zda by banky, kterých se návrh týká, mohly být schopné daň obcházet. Moderátor Václav Moravec se tehdy Danuše Nerudové konkrétně zeptal (video, čas 16:52): „Podle vás tedy nebudou naplněny daňové výnosy podle propočtů ministerstva financí?“ Odpověď zněla: „To je moje další kritika, protože si myslím, že (…) se ty společnosti budou moci tady na toto připravit, a já neočekávám, že se z té daně vybere tolik, kolik je naplánováno v rozpočtu na příští rok.“

O několik minut později navíc směrem k ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi (KDU-ČSL) uvedla (video, čas 22:45): „Já se obávám, že nevíme, jaká bude ziskovost (bank, kterých se windfall tax týká, pozn. Demagog.cz) příští rok a přespříští rok, ona může být výrazně nižší. (…) Může to vést k tomu, že se do rozpočtu nevybere taková částka, jakou očekáváte.“ Následně doplnila, že částka 100 mld. Kč, se kterou vláda počítá, je „zcela přemrštěná“. Na dotaz moderátora sdělila, že sama odhaduje příjmy z této daně ve výši „nižších desítek“ miliard.

Danuše Nerudová tedy v minulosti skutečně upozorňovala na to, že vláda dle jejího názoru ve spojitosti s windfall tax nadhodnocuje příjmy státního rozpočtu. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Takzvaná digitální daň, o níž Danuše Nerudová mluví, spočívá ve zdanění některých digitálních služeb a vztahuje se především na velké technologické firmy. V České republice, jak také Danuše Nerudová v rozhovoru uvádí, můžeme v současné době hovořit pouze jako o navrhované dani. Projednávání návrhu zákona na zavedení této daně se totiž v roce 2021 zastavilo.

Návrh, který předložilo Ministerstvo financí v září 2019 tehdejší vládě Andreje Babiše, počítal se 7% zdaněním (.pdf, str. 9–12, 25). Vláda 18. listopadu 2019 návrh schválila (.pdf) a 27. listopadu 2019 jej předložila Poslanecké sněmovně, kde prošel prvním a druhým čtením. V květnu 2021 rozpočtový výbor doporučil (.pdf, str. 1) přijetí pozměňovacích návrhů Romana Onderky (ČSSD) a Jana Hrnčíře (SPD) na snížení (.pdf, str. 1, 4) výše navrhované sazby daně na 5 %. Tuto možnost v lednu 2021 připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová.

K hlasování o těchto úpravách se Sněmovna nicméně nakonec v průběhu minulého volebního období nedostala. Nová vláda s digitální daní na české národní úrovni nepočítá.

Srovnání výše sazeb digitální daně států EU je k dispozici na stránkách americké neziskové organizace Tax Foundation, která uvádí data k 27. červnu 2022. 

Maďarsko zavedlo zdanění příjmů z internetové reklamy i dalších druhů inzerce už v roce 2014 a o tři roky později ho z tehdejších 5,3 % zvýšilo na 7,5 %. Evropská komise nicméně později shledala podobu této daně neslučitelnou s pravidly EU, v důsledku čehož Maďarsko od července 2019 snížilo daň na 0 %. Dané snížení mělo původně platit do konce roku 2022, maďarská vláda letos nicméně oznámila, že dojde k posunutí termínu až na konec roku 2023. Není tedy jasné, zda Maďarsko tuto daň znovu obnoví.

V Rakousku platí digitální daň ve výši 5 %, a to na online reklamní služby. V Portugalsku činí digitální daň 4 či 1 % (podle druhu digitálních služeb), ve Španělsku, Francii a Itálii 3 % a v Polsku 1,5 %.

Čtyři členské státy EU (včetně České republiky) zatím podle přehledu Tax Foundation stanovily zamýšlenou sazbu daně. Belgie a Lotyšsko stanovily 3% sazbu. Dánsko, které ale svůj návrh představilo až v roce 2022, předpokládá zavedení daně ve výši 6 %.

Na závěr shrňme, že Maďarsko v roce 2017 zvýšilo daň z příjmů z internetové reklamy z původních 5,3 % na 7,5 %. V červenci 2019 však jejím snížením na 0 % v podstatě došlo ke zrušení této daně. Srovnání Tax Foundation, ale např. i starší přehled poradenské společnosti EY z roku 2020 (.pdf) ukazují, že na přelomu let 2019 a 2020, kdy vláda Andreje Babiše zavedení 7% digitální daně navrhovala, počítalo s druhou nejvyšší sazbou v EU Rakousko, a to s 5 %. Sazba 7 % tak v té době skutečně byla nejvyšší navrhovanou sazbou v EU. Doplňme však, že poslanci později chtěli daň snížit na 5 %, což připouštěla i tehdejší ministryně financí Alena Schillerová. Výrok Danuše Nerudové proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.