Podle zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2022 má Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v tomto roce k dispozici celkem 249,5 miliardy Kč. Z této částky přitom 12,8 miliardy Kč přitom pokrývají prostředky z EU a tzv. finančních mechanismů (FM), tedy zahraniční zdroje. Výdaje státního rozpočtu na školství tedy z českých zdrojů (bez započtení EU a FM) činily dohromady 236,7 miliardy. S dalším navýšením (.pdf, str. 19) rozpočtu MŠMT pak počítá návrh novely státního rozpočtu na letošní rok, k jehož schválení nicméně prozatím nedošlo. 

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2023, o němž ve výroku mluví Petr Fiala, by mělo MŠMT v příštím roce pracovat s prostředky v celkové výši 263,9 miliardy korun (.pdf, str. 32). Bez zahrnutí výdajů, které jsou kryté zdroji ze zahraničí, činí celková částka 253,6 miliardy korun (.pdf, sešit B, str. 53). „Proti roku 2022 jsou celkové výdaje kapitoly (Ministerstva školství, pozn. Demagog.cz) na rok 2023 navýšeny o 16,9 mld. Kč, tj. o 7,15 % (bez započtení výdajů krytých příjmy ze zahraničních zdrojů),” uvádí k tomu dokument Ministerstva financí. Návrh rozpočtu nyní čeká na schválení Poslaneckou sněmovnou, jež ho 26. října 2022 projednala v prvním čtení.

Návrh rozpočtu na rok 2023 tedy skutečně počítá s tím, že prostředky pro MŠMT, které jsou financované z českých zdrojů, stoupnou o přibližně 17 miliard korun oproti nyní platnému rozpočtu na rok 2022. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že při započítání českých i zahraničních zdrojů by se celkový rozpočet MŠMT v roce 2023 meziročně zvýšil o 14,4 mld. Kč.

Navzdory navrženému navýšení pak rozpočet MŠMT kritizuje například spolek Pedagogická komora, jenž upozorňuje na některé nedostatky návrhu. Poukazuje například na nedostatečné zohlednění inflace, co se týče růstu mezd pedagogických pracovníků. „Platy pedagogických pracovníků nominálně vzrostou o 4 %, ale kvůli vysoké inflaci (aktuálně 17 %) dojde k jejich reálnému poklesu,“ komentuje web Pedagogické komory navržený rozpočet.

Petr Fiala svým výrokem obhajuje, proč vláda, respektive ODS nechce ani dnes daně zvyšovat. Vzhledem k tomu, že nijak nespecifikuje, zda mluví o nějakém konkrétním typu daní, či o daních obecně (celkové daňové zátěži), předpokládáme, že mluví v obecné rovině. Zaměříme se tedy na to, jestli vládní programové prohlášení obsahuje obecný závazek nezvyšování daní.

Vláda programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. Fialův kabinet v něm uvádí, že cesta ke stabilizaci veřejných financí „je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže“. Jedná se tedy o poměrně obecné vyjádření, ze kterého vyplývá, že vláda se zvyšováním daňové zátěže nesouhlasí. Nelze to však označit za závazek daně či daňovou zátěž nezvyšovat.

Dále vláda o daních v programovém prohlášení píše např. i v části „Veřejné finance“, kde se nicméně k nezvyšování daní přímo nezavazuje. Konkrétně v dokumentu stojí: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ Slib se týká daňového stropu, jehož výši vláda nijak nespecifikuje, a není závazkem nezvyšovat daňovou zátěž nad současnou úroveň.

Lednové prohlášení vlády obsahuje obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže, a závazek na vytvoření stropu daňového břemene. To, jak vysoký by měl tento strop být, ovšem vláda v prohlášení neupřesňuje. Fialova vláda se tedy – na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) – k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) již dříve např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty (DPH) ani daň z majetku.

Daňový balíček, o kterém Petr Fiala (ODS) hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon předložila tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO). Zákon skutečně zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % a 23 %. Pro přijetí zákona hlasovali všichni tehdy přítomní poslanci klubu ODS.

Superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítaly odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Představovala tedy celkové náklady, které měsíčně vynaložil zaměstnavatel na svého zaměstnance. Dodejme, že superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí s účinností od roku 2008.

Ačkoliv sazba daně z příjmů činila u superhrubé mzdy 15 %, efektivní příjmové zdanění bylo kvůli navýšenému základu daně vyšší, konkrétně 20,1 %. Pro příjmy vyšší než čtyřnásobek průměrné měsíční (resp. 48násobek roční) mzdy se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

Nový daňový balíček z konce roku 2020 ponechal 15% sazbu daně, nyní se ale vypočítává pouze z hrubé mzdy, nikoliv ze superhrubé mzdy. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se, stejně jako dříve, uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Sleva na poplatníka

Prostřednictvím schválení daňového balíčku skutečně došlo také k úpravě základní slevy na poplatníka. V roce 2021 základní sleva na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob stoupla o 3 000 Kč na 27 840 Kč za rok. Součástí schváleného návrhu bylo také zvýšení slevy o další 3 000 Kč na konečných 30 840 Kč v roce 2022.

Uveďme, že sleva na poplatníka je základní daňová sleva, kterou může uplatnit každý poplatník daně z příjmů, tedy každá osoba, která má vlastní zdanitelné příjmy. Týká se tedy nejen všech zaměstnanců, ale také OSVČ nebo lidí pracujících na dohodu. Jedná se o peněžní částku, o kterou se snižuje záloha na dani z příjmů a která vede k lehce progresivnímu zdanění. Výhodnější je tedy pro nízkopříjmové skupiny.

Zbyde zaměstnancům o 7 % více?

Pokud bychom chtěli vypočítat základ daně z příjmů fyzických osob, tedy tzv. superhrubou mzdu v roce 2020, museli bychom hrubou mzdu vynásobit koeficientem 1,34 (odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem jsou totiž ve výši 34 % z vyplácené mzdy). Současně bychom při výpočtu čisté mzdy museli uplatnit nižší slevu na poplatníka, která v roce 2020 činila 24 840 Kč (2 070 Kč na měsíc). Zaměstnanec dále odvádí sociální a zdravotní pojištění ve výši 11 % své hrubé mzdy.

Uveďme si proto příklad. Kdyby hrubá mzda činila 40 000 Kč, čistá mzda v roce 2020 by byla 29 630 Kč, kdežto v roce 2022 by byla 32 170 Kč. Letošní čistá mzda je tedy v tomto případě přibližně o 8,6 % vyšší než v roce 2020.

Pokud bychom pro náš výpočet vzali v potaz výrazně vyšší mzdu, konkrétně například 139 340 Kč (což je hranice, do které se v roce 2020 neplatila solidární daň), dostaneme se při porovnání výše čistých mezd ještě blíže údaji 7 %, o kterém hovoří Petr Fiala. V roce 2020 by čistá mzda činila 98 106 Kč, letos pak 105 671 Kč. Zaměstnanec si tedy v tomto případě polepšil o 7,7 %. (Zároveň byla v roce 2020 čistá mzda o 7,2 % menší než v roce 2022.) Dodejme, že pro naše výpočty nebyly uplatněny žádné jiné slevy na dani.

Závěrečné shrnutí

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Petr Fiala správně popisuje, že ODS podpořila návrh tehdejší vlády Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy, kterým se rovněž snížilo daňové zatížení. Zároveň se navýšila sleva na poplatníka, která více pomáhá skupinám s nižšími příjmy.

Co se týče 7% navýšení čisté mzdy, vezmeme-li v potaz současnou průměrnou hrubou mzdu (tedy zhruba 40 000 Kč), má zaměstnanec oproti dřívějšku o 8,6 % vyšší čistou mzdu. V případě výrazně vyšší mzdy, konkrétně necelých 140 000 Kč, se dostaneme na číslo 7,7 %.

Prezident Miloš Zeman jmenoval první vládu Andreje Babiše v prosinci 2017. Vláda ale v lednu 2018 od poslanců nezískala důvěru a následně podala demisi, ve které vládla až do června 2018, kdy prezident Zeman jmenoval druhou Babišovu vládu. Rozpočet na rok 2018 s plánovaným schodkem 50 miliard korun (.pdf, str. 1) předložila ještě předešlá vláda Bohuslava Sobotky. Vláda Andreje Babiše tehdy rozpočet neaktualizovala a stát nakonec hospodařil s přebytkem 2,9 mld. Kč.

Rozpočet na rok 2019 již připravovala vláda Andreje Babiše. Deficit rozpočtu nakonec dosáhl 28,5 mld. Kč. Za rok 2020 skončil rozpočet se schodkem 367,4 mld. korun. Jednalo se v té době o nejhorší výsledek v historii České republiky. Dodejme, že podobu rozpočtu ovlivnila pandemie covidu-19. Ještě vyššího deficitu však rozpočet dosáhl za rok 2021, kdy schodek činil 419,7 mld. Kč. 

Minulá vláda Andreje Babiše na letošní rok plánovala rozpočet s deficitem 376,6 miliard (.pdf, str. 4). Současný kabinet Petra Fialy nicméně v únoru 2022 schválil nový státní rozpočet s deficitem ve výši 280 mld. Kč (.pdf, str. 4). Vláda následně 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci níž navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard na celkových 330 miliard korun (.pdf, str. 1). Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům (.docx, .docx) některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda Petra Fialy schválila na konci letošního září, počítá se schodkem 295 mld. Kč. Ministerstvo financí pak ve výhledu odhaduje, že deficit dosáhne v roce 2024 280 miliard a v roce 2025 260 mld. Kč.

Zdroje dat: 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023–2025.

Současná vládní pětikoalice tedy v říjnu odsouhlasila návrh, podle nějž by měl deficit v letošním roce činit 375 mld. Kč. Schodek v téměř totožné výši 376,6 mld. Kč přitom pro rok 2022 navrhovala i předchozí vláda Andreje Babiše. Pětikoalicí schválený schodek 375 miliard na rok 2022 je zároveň vyšší než deficit 367,4 mld. Kč, který vznikl za Babišovy vlády v roce 2020. 

Petr Fiala má pravdu v tom, že pětikoalicí připravené návrhy rozpočtu počítají s nižšími schodky, než byl např. ten v roce 2021. Zároveň však opomíjí fakt, že pětikoalicí schválený schodek na rok 2022 převyšuje schodky hospodaření Babišovy vlády z roku 2020 i z předešlých dvou let, přičemž na letošek je plánován prakticky stejný deficit, jaký plánovala Babišova vláda. Výrok Petra Fialy je tedy pravdivý pouze při velmi selektivním přístupu k datům, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.

Jako válečná daň je v současné době označována daň z neočekávaných zisků. Dle návrhu Ministerstva financí České republiky by tato daň měla platit pro roky 2023–2025 a měla sloužit jako dočasný (.pdf, str. 2) zdroj příjmů státního rozpočtu z důvodu probíhající energetické krize.

Nová daň by podle Ministerstva financí měla cílit na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. Není však zacílena na všechny firmy v daném odvětví, ale pouze na velké firmy, které splňují podmínky stanoveného „příjmového testu“: v případě firem z bankovního sektoru musí být čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč; v případě podniků z oblasti energetiky se posuzují celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 musí být vyšší než 2 mld. Kč. Válečná daň se bude aplikovat jako 60 % přirážka k dani z příjmu právnických osob na nadměrný zisk.

V odborné ekonomické literatuře nemá pojem „sektorová daň“ jasně danou definici (.pdf, str. 5). Dle srovnávací studie (.pdf, str. 3) Parlamentního institutu, zaměřené na sektorové zdanění, hovoříme o sektorové dani „v případě zdanění konkrétních sektorů ekonomiky daní v jiné (větší) výši než je zdanění ostatních právnických osob. Jedná se tedy primárně o speciální daň uvalenou na právnické osoby podnikající ve vybraném sektoru“. Svaz průmyslu a dopravy ČR pak sektorovou daň popisuje jako dodatečné zdanění určitého tržního segmentu, „tj. všech podniků v konkrétním sektoru“ (.pdf, str. 5). I Svaz průmyslu a dopravy ale připouští, že se sektorová daň nemusí týkat všech firem v daném odvětví stejně – uvádí mj. progresivní typ sektorové daně (str. 6), kdy dodatečné zdanění dopadá více na větší firmy.

Jako sektorová daň se tedy označuje vyšší míra zdanění konkrétních sektorů ekonomiky, typicky všech firem v odvětví. Sektorovou daní ale mohou být výrazněji zdaněny jen některé (větší) firmy. Právě tomuto typu sektorové daně se podobá vládou navržená daň z neočekávaných zisků, která se vztahuje pouze na některé (největší) firmy v daných odvětvích. Daň z neočekávaných zisků tedy není „klasickou“ sektorovou daní dle obecných definic, splňuje ale základní znak sektorové daně (zdanění vybraných odvětví) a ani svým příjmovým testem se podstatně neodlišuje od některých typů sektorových daní. Vzhledem k tomu, že se Petr Fiala neodkazuje na žádnou definici sektorové daně a nezmiňuje ani specifika navrhované daně, vyvolává svým výrokem dojem, že daň není sektorová v obecném smyslu slova. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Doplňme však, že sektorová daň se také obecně vyznačuje (.pdf, str. 4) vyšší sazbou daně uvalenou na celý příjem právnických osob. Takové zdanění může v důsledku vést ke snížení výroby a zvýšení ceny, a poškodit (.pdf, str. 5) tak výrobce i spotřebitele. Nově navrhovaná daň se od běžné sektorové daně liší tím, že má být uplatněna (.pdf, str. 5) pouze na nadměrný zisk. Takto nastavená daň by podle ekonomů neměla odrazovat od podnikání a zvyšovat cenu pro spotřebitele.

Návrh válečné daně připravený Ministerstvem financí Sněmovně předložil ministr financí Zbyněk Stanjura jako pozměňovací návrh (.docx) k projednávanému daňovém balíčku. Sněmovna pak 4. listopadu 2022 pozměňovací návrh přijala a schválila i daňový balíček jako celek. O návrhu zákona následně bude jednat Senát.

Hazardní hry, mezi které patří právě i loterie, se definují jako „sázení peněz na nejisté výsledky určitých událostí, které se do jisté míry odvíjejí od náhody“ (.pdf, str. 7). Zákon o hazardních hrách mezi loterijní hry řadí číselné loterie (typicky Sportka apod.), okamžité loterie (typicky stírací losy) a peněžité/věcné loterie (při nichž je výhra podmíněná vylosováním určitého losu).

Ke změně daňových sazeb u hazardních her naposledy došlo v lednu 2020. Sazba u loterií se tehdy zvýšila z 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). Na ostatní hazardní hry, např. na kursové sázky, tombolu, ruletu, karetní hry atd., se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Letos v říjnu pak při projednávání novely zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Marek Benda (ODS) předložil pozměňovací návrh, jehož přijetím by u loterií došlo ke snížení sazby daně zpět na 23 % (.docx, str. 1). Nejvyšší sazba daně (35 %) by zůstala zachována jen u daně z technických her. Benda konkrétně argumentoval tím, že „loterie představují v rámci hazardních her společensky nejméně škodlivou formu“. Danění výnosů z loterií nejvyšší sazbou je proto podle něj v rozporu s principem diferencování sazby daně „podle škodlivosti jednotlivého druhu hazardních her“ (.docx, str. 3). V rozhovoru pro Seznam Zprávy Benda 27. října dodal, že se nesnaží snížit zdanění hazardu, ale „srovnat loterie s ostatním hazardem“.

Co se týče vyjádření odborníků, podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (NMS) byla v Česku v roce 2021 loterie nejčastěji uváděnou hazardní hrou v obecné populaci. Největší podíl lidí, u nichž existuje riziko rozvoje problémů s hraním hazardních her je podle NMS „mezi hráči technických her a on-line kurzového sázení“.

Stanovisko českého think-tanku Racionální politiky a závislosti (.pdf, str. 2) pak ke zmiňovanému návrhu Marka Bendy uvádí, že „dosavadní odborné studie dlouhodobě ukazují, že nejvyšší počet rizikových hráčů je zastoupen mezi hráči živých her a hráči kurzových sázek. (…) Oproti tomu číselné loterie vykazují nejmenší rizikovost“. Zmíněný think-tank, který založil národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (ODS), tak Bendův návrh podpořil (.pdf, str. 2) s odkazem na to, že při řešení problematiky závislostí prosazuje princip minimalizace škod a rizik. „Jedním z nástrojů této politiky je i daňová politika, kdy jsou škodlivější produkty zatíženy vyšší daní a jsou tak méně přístupné. Proto prosazujeme nižší zdanění (…) u hazardních her, které mají nižší závislostní potenciál,“ stojí ve zveřejněném stanovisku.

Jednou z odborných prací, které se tomuto tématu věnovaly, je např. analýza (.pdf) švédského Centra pro výzkum veřejného sektoru, která shrnovala výsledky 18 studií z let 1999 až 2007 (str. 5). Ta uvádí, že se většina odborníků na hazardní hry shoduje, že některé formy hraní jsou škodlivější než jiné (.pdf, str. 4). Dále švédský dokument říká, že „loterie a okamžité loterie se zdají být relativně neškodné“ (str. 1) a data z většiny dřívějších studií ukazují, že z hazardních her mají právě loterie nejmenší spojitost s problémovým hraním (str. 18).

Dodejme, že Marek Benda svůj návrh 4. listopadu ze Sněmovny stáhl, přestože ho podpořilo Ministerstvo financí. Odmítl ho ale sněmovní rozpočtový výbor, kritizovala ho i opozice a nepanovala na něm shoda ani uvnitř vládní koalice. Benda podle svých slov návrh dál pokládá za správný a věří, že se diskuze znovu otevře příští rok.

Skupina 41 poslanců v čele s Markem Bendou (ODS) podala v červenci 2020 k Ústavnímu soudu (ÚS) návrh na zrušení novely, kterou od ledna 2020 došlo ke změně zákona o dani z hazardních her. Sazba daně se tehdy zvýšila u loterií, a to z dosavadních 23 % na 35 %, tedy na stejnou úroveň daňové sazby, která platí pro tzv. technické hry (hrací automaty). V případě ostatních hazardních her se výše daně nezměnila. Na kurzové sázky, rulety, karetní hry atd. se stále vztahuje nižší sazba 23 %.

Poslanci, kteří předložili návrh k Ústavnímu soudu, kritizovali například proceduru přijetí novely, protože třetí čtení ve Sněmovně bylo předčasně ukončeno. To podle nich vedlo k tomu, že jako tehdejší opozice neměli dostatek prostoru pro diskuzi. Dále také poukazovali na nerovnost ve zdanění výher, které dle nich neopodstatněně znevýhodňuje provozovatele loterií. 

Ústavní soud jejich návrh v květnu 2021 zamítl. V nálezu sice uznal, že došlo k porušení jednacího řádu Sněmovny, když bylo 3. čtení předčasně ukončeno, tato formální vada legislativního procesu nicméně podle ÚS nezpůsobila omezení práv opozice. 

Co se týče zdanění výher, Ústavní soud uvedl, že „konkrétní výše sazby pro jednotlivé daně je výsledkem politického rozhodnutí“. Toto rozhodnutí přitom podle ÚS zohledňuje odlišnou škodlivost jednotlivých hazardních her tak, aby daň plnila svou ochrannou a regulační funkci (ve vztahu ke gamblerství) a zároveň fiskální funkci (tj. zajištění dostatečných příjmů státního rozpočtu).

V rozhodnutí Ústavní soud popisuje, že nemůže posuzovat optimálnost nastavení daňového systému z pohledu naplnění základních funkcí daní – tedy funkce alokační (v tomto případě odejmutí prostředků z oblasti, kde je jich příliš), distribuční (přerozdělovací) a stabilizační (.pdf, str. 19). Náleží mu posuzovat jen to, zda se daň bezdůvodně příčí principu rovnosti. Zaujetí zdrženlivého postoje, Ústavního soudu vůči daňové politice státu je dle něj v zájmu zachování dělby moci.

Skupina poslanců tedy skutečně podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení novely zákona o dani z hazardních her. Tento návrh byl zamítnut, jelikož posuzování konkrétního nastavení daňové politiky není v kompetenci Ústavního soudu. Pokud tedy nejde o porušení ústavních principů, je daňová politika v rukou volených zákonodárců – politiků. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Fialy jako pravdivý.

Pavel Fischer v rozhovoru zmiňuje, že ohlásil kandidaturu na prezidenta ještě před senátními volbami v říjnu 2018, kterými následně úspěšně prošel. Poukazuje přitom na to, že „není lepší test pro politika, než jsou volby“.

Ve volbách do Senátu v roce 2018 kandidoval jako nestraník za obvod Praha 12. V prvním kole, které probíhalo 5. a 6. října, se tehdy umístil na 1. místě. Ve druhém kole o týden později následně s přehledem porazil Evu Tylovou kandidující za Piráty. Jeho vítězství bylo oznámeno 13. října 2018.

Fischer o svém záměru kandidovat na prezidenta republiky mluvil například právě 13. října. Po získání mandátu senátora uvedl: „Počítám s tím, že za čtyři roky bude ČR v jiném světle a bude mít možná úplně jinou agendu než dnes. Sám za sebe se ale chci připravit, aby voliči se mnou mohli počítat.“

Podobně se vyjadřoval už i v únoru 2018, tedy krátce po lednových prezidentských volbách, kterých se také účastnil a v nichž skončil na třetím místě. Na otázku, zda uvažuje o kandidatuře v prezidentských volbách v roce 2023, tehdy uvedl (video, 9:40): „Já mám pocit, že se nám podařilo něco nebývalého, během tří měsíců jsme získali obrovskou podporu a fantastický výsledek. Zároveň mám ale pocit, že nám chyběl čas, že jsme něco nedokončili, že tady zůstala nedodělaná práce. Proto jsem připraven, budou-li k tomu podmínky příhodné, znovu kandidovat a ucházet se o přízeň a o důvěru občanů.“

Pavel Fischer tedy mluvil o svém úmyslu kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách skutečně i v době před svým zvolením na post senátora. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že oficiálně kandidaturu na Hrad oznámil letos 18. října.

Pavel Fischer v kontextu výroku uvádí, že si váží práce analytiků, kteří zpracovávají předvolební průzkumy, a že těmto průzkumům důvěřuje. Své tvrzení podtrhuje vlastní profesní zkušeností v této oblasti.

Senátor a kandidát na prezidenta Fischer byl ředitelem organizace STEM, která provádí veřejné průzkumy. Na pozici ředitele této společnosti působil od 4. listopadu 2015 do 20. října 2017. Na tento post rezignoval kvůli své kandidatuře v prezidentských volbách 2018. Novým ředitelem STEM se stal v dubnu 2018 sociolog Martin Buchtík. 

Doplňme, že historie tohoto výzkumného střediska sahá do roku 1990. V roce 1994 se pak z organizace vyčlenila sesterská společnost STEM/MARK, která se zaměřuje na výzkum trhu, spotřebního chování a médií.

Senátor Pavel Fischer ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách 2018 později než většina jeho soupeřů, přesněji až na začátku října 2017. První kolo voleb se tehdy konalo 12. a 13. ledna 2018 a tento termín byl vypsán již v srpnu 2017.

V prvních průzkumech v listopadu, přesněji zmiňme ten od agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi, byl Pavlu Fischerovi ve volbách připisován zisk pouze 2,5 % hlasů. Výrazně tedy zaostával za první trojicí kandidátů: Milošem Zemanem s 42 %, Jiřím Drahošem se 30 % a Michalem Horáčkem se 16,5 %. V průzkumu se umístil také za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který by podle tohoto volebního modelu získal 4,5 % hlasů.

Tentýž volební průzkum Fischerovi zároveň připisoval volební potenciál (tedy podíl respondentů, kteří jeho volbu zvažovali) ve výši 11,5 %. To nakonec nebylo daleko od reálného zisku v prvním kole prezidentských voleb, ve kterém se umístil na celkovém třetím místě s 10,23 % hlasů. Jiří Drahoš, který se umístil o jednu příčku výše a postoupil tak do druhého kola, tehdy obdržel 26,6 % hlasů. Podpořilo jej o zhruba 840 tisíc voličů více než Pavla Fischera.

V průběhu předvolební kampaně Fischerův zisk ve volebních průzkumech stoupal. Průzkum agentur Kantar TNS a Median, který Česká televize zveřejnila 17. prosince 2017, například přisuzoval Pavlu Fischerovi zisk 5 % hlasů a celkové 5. místo. Jeho volební potenciál dokonce přesáhl hranici 20 %. Podle posledního průzkumu těchto agentur před prvním kolem prezidentských voleb, který vyšel 8. ledna 2018, by Pavla Fischera volilo 7 % respondentů, a podle volebního modelu by tak skončil na 4. místě.

Jak hodnotí sociolog Daniel Prokop, za velmi výrazným nárůstem Fischerova zisku mohla stát například jeho kampaň na sociálních sítích: „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici.“