Ačkoliv po výdajové stránce Margaret Thatcherová do britského zdravotnictví výrazněji nezasahovala, ke konci svého mandátu učinila některé reformní kroky, které proměnily jeho podobu.

Veřejné výdaje na zdravotnictví ve Spojeném království zůstávaly během dekády (rok 1979 není započítán) vládnutí Thatcherové (vzhledem k hospodářskému vývoji země) prakticky neměnné. Pohybovaly se v rozpětí 5,05 % HDP až 5,57 % HDP. V roce 1980 činily právě 5,05 % HDP (absolutně 11,8 miliard liber; celkově 11,3 % všech vládních výdajů), na konci politické kariéry Thatcherové pak 5,14 % domácího produktu (absolutně 29,3 miliard liber; celkově 14,6 % všech centrálních útrat).

Thatcherová se ovšem ke konci své premiérské éry do způsobu organizace a řízení britského národního zdravotnictví (NHS) několikrát pokoušela zasahovat. Její administrativa vydala dvě bílé knihy (white papers): Working for Patients (abstrakt zde) a Caring for people (abstrakt zde). Tyto pracovní materiály nastínily strukturu a organizaci zdravotnických služeb ve Velké Británii pro další desetiletí podle tzv. zásad "vnitřního trhu".

V roce 1990 byl na základě těchto dokumentů přijat tzv. National Health Service and Community Care Act, který de facto zaváděl do zdravotnického systému jisté tržní principy.

Nelze říci, co ministr Heger mínil souslovím "nedovážila sáhnout", nicméně Thatcherová, ač ke konci svého mandátu, určité reformy anglické zdravotní soustavy skutečně nastartovala. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ačkoliv ministerstvo zdravotnictví původně plánovalo rozšířit seznam nadstandardů až o 70 položek, dle informací uvedených na serveru ČTK z listopadu 2012, a odkazujíce se na Hospodářské noviny, dostalo ministerstvo od lékařů jen tři návrhy, které by mohly být zařazeny do seznamu. K této věci ministr zdravotnictví, dle uvedených serverů, konkrétně uvedl: "Řekli jsme si, že to odložíme, máme jen tři návrhy a kvůli těm se nevyplatí kohokoli provokovat. Od ledna nic zavádět nebudeme."

Rozdělení zdravotní péče na standart a nadstandart bylo kritizováno poslanci ČSSD a právě oni poslali návrh Ústavnímu soudu na jeho zrušení. ČSSD kritizuje nejen samotné pojetí „nadstandardů“, ale argumentuje i tím, že pro 90% občanů bude nadstandard nedostupný. K celé věci se vyjadřuje např. Jiří Běhounek v přímém přenosu České televize z července 2012. K dnešnímu datu, 26. března 2013, se Ústavní soud k dané problematice definitivně nevyjádřil.

Dle informací ze serveru Hospodářských novin však takovéto rozdělení zdravotní péče nepodporují ani lékaři, od kterých měli samotné návrhy na rozdělení péče přicházet. Jaroslava Kunová, šéfka Asociace nemocnice a ředitelka Fakultní nemocnice v Plzni v listopadu 2012 doslova poznamenala: "Na tom to vlastně celé ztroskotalo. V létě se při ministerstvu ustavila komise, která měla posuzovat, co lékaři navrhnou, jenže oni nic nenavrhovali, takže jsme se sešli jen jednou“. Z rozhovoru s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, pořízeném v listopadu 2011, také vyplývá, že i tato lékařská profesní organizace shledává zavedení nadstandardů problematické.

Vzhledem ke skutečnosti, že realizace reforem naráží na problém nejen, co se týče rozhodnutí Ústavního soudu, ale také kvůli přístupu lékařů, a že se původně měl seznam nadstandardů rozšiřovat každý rok - a očekávaný počet návrhů na rok 2013 se měl pohybovat okolo 70 položek – je výrok ministra do jisté míry diskutabilní.

Akceptujeme-li však 3 návrhy za „sadu“, lze považovat tvrzení ministra Hegera za pravdivé.

V říjnu 2012 podepsal český ministr průmyslu a obchodu s iráckým ministrem obchodu dohodu o spolupráci a Česká exportní banka přislíbila financování části výstavby paroplynové elektrárny.

Česká exportní banka 12. 10. 2012: "Největším projektem v Iráku, na kterém se ČEB podílí, je výstavba paroplynové elektrárny v Erbilu. Během červnové irácké návštěvy ministra průmyslu Martina Kuby byla kromě dohody o spolupráci s TBI podepsána také mandátní smlouva mezi Českou exportní bankou a iráckou společností Kar Group. ČEB se bude podílet na financování výstavby parní části o výkonu 300 MW v hodnotě 500 miliónů USD. Českým exportérem je firma PSG a český podíl se zde pohybuje kolem sedmdesáti procent."

• EGAP - specializovaná státní úvěrová pojišťovna
• Ministerstvo průmyslu a obchodu 11. 10. 2012 - dohoda o hospodářské spolupráci a podpoře obchodu mezi ČR a Irákem

Ze seznamů oficiálních stránek projektu Czech POINTU vyplývá, že počet těchto poboček se dostal na číslo 6925. Převyšuje tedy počet obcí, který je podle oficiálních informací Českého statistického úřadu 6 250 (tuto informaci nalezneme v odkazované publikaci na straně 136).

Výrok ministra Hegera hodnotíme jako neověřitelný, neboť lze sice dohledat mediální vyjádření Hegera v duchu jím připravovaných změn, nicméně samotný návrh zákona není veřejně dostupný a není tedy možné zcela jistě uvést, že toto opatření přináší zmíněné změny.

V kontextu výroku je zřejmé, že Leoš Heger mluví o novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je na stránkách Ministerstva zdravotnictví uvedena v sekci připravované legislativy. Nicméně samotný návrh, jak uvádí web, je nyní v meziresortním připomínkovém řízení a není zde veřejně dostupný, tudíž nelze zcela jasně říct, obsahuje-li ministrem zmíněné prvky.

Z veřejných zdrojů lze však vyčíst, že Heger má v plánu bonifikaci pojištěnců, kteří se o své zdraví starají. Viz. server Aktuálně.cz. Konkrétní opatření text popisuje následovně:... "A to zavedení takzvaného dvousložkového pojistného. Hegerův úřad v zákoně počítá s tím, že nově pacienti zaplatí část pojištění své pojišťovně sami."Navrhujeme mechanismus dvousložkového pojištění, které spočívá v tom, že by si pojišťovny mohly vybrat více zdravotního pojistného nebo by ho mohly naopak snížit. Mluvíme o desetinách procenta toho, co dneska platí zaměstnanec. Tím by jasně daly najevo, jestli mají hospodářské problémy, nebo jsou velmi dobré," řekl ministr Heger v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jeho úřad chce však také v zákoně podle Plíška motivovat lidi k tomu, aby se o své zdraví starali.

V praxi by to mohlo například vypadat tak, že ti pacienti, kteří budou chodit pravidelně na preventivní prohlídky, dostanou odměnu. Heger před časem uvedl, že by třeba zaplatili nižší poplatek u lékaře." Novinky, které by měly tento efekt, popisuje také text na webu strany ministra Hegera (TOP09) z 20. prosince 2012.

Výrok jako celek hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomáš Jirsa správně pojmenovává personálie obsažené ve výroku (pokud si odmyslíme jistou expresivnost v hodnocení Lukáše Jelínka).

Ve čtvrtek 6. prosince v tajné volbě zvolili senátoři členy rady Ústavu pro studium totalitních režimů Emilii Benešovou,Lukáše Jelínka a Michala Uhla.

Lukáš Jelínek byl v letech 2004-2006 poradcem předsedy Poslanecké sněmovny PČR Lubomíra Zaorálka, takže jisté spojení s tímto politikem lze potvrdit.

Michal Uhl je členem Strany zelených a angažoval se v kampani Jiřího Dientsbiera.

Co se týče názoru obou zmiňovaných členů Rady nedokážeme přesně posoudit, jak oba o ústavu smýšlejí, resp. formulace výroku senátora Jirsy je poměrně vágní. Jeho poznámka o tom, že oba zmínění radní odmítají "daný koncept" není součástí našeho hodnocení. Nicméně pro informaci přikládáme vyjádření obou zmíněných členů Rady ÚSTR směrem k této instituci:

Například pro týdeník RESPEKT se Michal Uhl vyjádřil takto:

„Jmenují se Ústav pro studium totalitních režimů, ne ústav pro studium StB,“ říká Uhl a dodává: „Už název ústavu je špatný. Někteří historikové se přiklánějí k názoru, že třeba v osmdesátých letech už tu žádná totalita nebyla, byl tu jen autoritářský režim. Akademické bádání je svobodné, nemůže být svazováno předem deklarovaným názvem.“

Lukáš Jelínek ve stejném článku zmiňuje:

„Že ústav umí popsat uzlové momenty represe v naší historii, o tom nikdo nepochybuje,“ říká radní Lukáš Jelínek. „Jenže mně chybí jiné pohledy,“ argumentuje Jelínek. „Třeba jak vnímali komunismus dělníci na Ostravsku, jaká byla tehdy skutečná úroveň zdravotnictví (...) Prostě úhel, který se týká obyčejných lidí, kteří snad ani neměli tušení, co to je StB.“

Vzhledem k informacím získaným na serveru Poslanecké sněmovny ČR a ze samotného návrhu poslance Farského hodnotíme výrok jako pravdivý.

Skupina poslanců v zastoupení J. Farského předložila dne 28. 6. 2012 sněmovně návrh zákona (.pdf, strana 4) týkající se zavedení registru smluv, přičemž jedním z navrhovatelů byla i Karolína Peake.

Co se týče platnosti a účinnosti smlouvy, návrh zákona (.pdf, strana 13) se vyjadřuje k tomuto tématu následujícím způsobem:

"Zveřejnění smlouvy je podmínkou účinnosti smlouvy." Smlouva tedy nabývá účinnosti až ve chvíli jejího zveřejnění. Tato podmínka zároveň zajišťuje vnitřní sankční mechanismus:

"...nevytváří potřebu vnějšího kontrolního mechanismu, ale kontrolním mechanismem je sám sobě, neboť při nezveřejnění smlouvy vytváří sankci její "neplnitelnosti". ..."

Výrok je na základě dostupných zpráv o volbě členů Rady ÚSTR v Senátu hodnocen jako pravdivý.

Na úvod poznamenáváme, že nakolik "je signifikantní" nezvolení Jiřího Lišky do Rady ÚSTR, není součástí hodnocení. Soustředíme se pouze na fakta, která jsou ve výroku senátory Jirsy obsažena.

Jiří Liška, bývalý místopředseda Senátu, byl kandidátem do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterého nominovala Poslanecká sněmovna. Nicméně zvolen nebyl, jak dokládají mediální výstupy (ČT) z této volby, tak i stenozáznam (vystoupení senátorky Hany Doupovcové) z jednání Senátu, kdy výsledky volby, které se Liška účastnil, oznámila senátorka Doupovcová:

"...Druhá volba. První volba, druhé kolo – návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do Rady ÚSTR. Počet vydaných lístků 65, počet odevzdaných platných i neplatných lístků 65. Z toho neplatných lístků 5. Pro Jiřího Lišku bylo odevzdáno 23 hlasů. V druhém kole I. volby nebyl pan Jiří Liška zvolen. Děkuji." Tomáš Jirsa také zmiňuje politické aktivity Jiřího Lišky. Ten je skutečně bývalým senátorem (do roku 2010) a současným starostou Jičína.

Role Lišky při vzniku ÚSTR je taková, že byl jedním z předkladatelů zákona o Ústavu paměti národa (.pdf - 1. snahy o založení podobné instituce), tento návrh také v Senátu obhajoval. Informace o dalším vývoji, který směřoval k založení ÚSTR, lze dohledat na webu této instituce (chronologie vzniku), a to včetně podílu tehdejšího senátora Lišky.

Vít Bárta se dle svých slov (viz přepis diskuse) ve svém výroku opírá o informace společnosti Incoma GfK. Jedná se o soukromou společnost. Přístup k analýzám je zpoplatněn, a proto nejsou bohužel uvedená data veřejně dostupná.

Ani na stránkách samotného Plzeňského Prazdroje, a.s. nelze bohužel tato data dohledat.

Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Od 1. ledna 2013 došlo k reorganizaci systému policejních škol v tom smyslu, že původně šest samostatných institucí (vyšší policejní školy v Praze, Brně, Jihlavě, Holešově a školské účelové zařízení v Praze - Ruzyni) bylo administrativně sloučeno na tři vyšší policejní školy (v Praze s odloučeným pracovištěm v Jihlavě, Opatovicích s odloučeným pracovištěm v Praze Ruzyni, Holešově s odloučeným pracovištěm v Brně).

Problematickou částí výroku je však odhad výše úspor. Konkrétní analýzu dopadů tohoto opatření se nepodařilo dohledat. Podle vyjádření tiskové mluvčí ministerstva vnitra z 24. července 2012 byl odhad úspor vyčíslen zhruba na 144 milionů korun. Nicméně v září 2012, tedy období přijetí nové koncepce vládou, byla ministerstvem vnitra výše úspor odhadována na 115 milionů korun ročně.

Jelikož poslední dostupné odhady finančního dopadu těchto úsporných opatření uvádějí znatelně nižší částku, hodnotíme výrok jako zavádějící.