Mezi odpůrce důchodové reformy, která zavádí druhý pilíř, tedy spoření do individuálních kapitálových fondů, patří i Tána Fischerová. Negativní postoj Táni Fischerové k této formě důchodové reformy lze nalézt již v roce 2010 v přepisu rozhovoru z pořadu Českého rozhlasu 2 s názvem Jak to vidí Táňa Fischerová z 30. listopadu: "...z nova opakuji, já jsem odpůrce této podoby důchodové reformy, protože si myslím, že se přesměrují peníze z veřejných fondů do soukromých a samozřejmě, že ty soukromé na tom budou vydělat, to přece každý ví, protože ty jsou založeny na zisku. Takže já to nepovažuju vůbec za dobrý nápad a pokud by se opravdu zdražilo to DPH, aby se to naplnilo, tak já bych se ani nezlobila, kdyby ministr Kalousek teda splnil svůj slib a odešel."

Negativní postoj vyjádřila např. i v průběhu 2011 (16. března a 16. září) a v roce 2012 (13. prosince).

Vyjádření Lukoil Aviation Czech, s.r.o., ani její mateřské společnosti ke sponzorským darům pro prezidentskou kampaň Miloše Zemana není dohledatelné. K dispozici je pouze rozhovor Martina Nejedlého (Lidovky.cz), jednatele společnosti a místopředsedy Zemanovců, že zmíněná firma dar straně neposkytla. Toto prohlášení je ovšem z 11. října 2010, nejde o oficiální prohlášení firmy, ale o soukromý rozhovor Nejedlého. Tento rozhovor se navíc prezidentské kampaně Miloše Zemana vůbec netýká.

Vzhledem k tomu, že se v médiích výrok opakuje a částečně posouvá, tak jej doplňujeme.

Miloš Zeman se 8. ledna 2012 v pořadu TV Nova Televizní Noviny: Cesty na Hrad vyjádřil podobně v duchu svého původního výroku. Uvedl, že zmíněné oficiální vyjádření firmy Lukoil bylo zveřejněno v posledních 4 měsících v tištěném médiu. Vyšlo najevo, že oním deníkem je MF Dnes, která otiskla následující článek (uvádíme jej celý). Pod článkem také přidáváme náš komentář.

MF DNES - 29. 11. 2012. Str. 11. Rubrika Ekonomika. Autor: Jana Klímová.

Bez rafinerie moc dalších pump nebude, říká LukoilRuský ropný gigant, který ovládá čtyři procenta českého trhu s pohonnými hmotami, by rád získal podíl v tuzemských rafineriích. Unipetrol, Shell či ENI na jeho vábení zatím neslyší.PRAHA Síť čtyř desítek čerpacích stanic ruské firmy Lukoil, které ve srovnání s konkurencí nabízejí nižší ceny benzinu a nafty, se v dohledné době nebude výrazně rozrůstat. "Chceme ji dál rozšiřovat, ale teď nemá smysl mluvit o nějakém skokovém nárůstu počtu pump, protože zde nemáme rafinérské kapacity. To náš růst limituje," řekl MF DNES ředitel Lukoilu pro střední Evropu a země Beneluxu Bulat Subajev.
Lukoil je třetí největší soukromá firma na světě, která jen za letošní třetí čtvrtletí vydělala v přepočtu 68 miliard korun čistého. Kromě těžby ropy vlastní i rafinerie, žádné z nich však nejsou ve střední Evropě. Koupit si podíl v tuzemských rafineriích a mít přístup k vlastním pohonným hmotám by tak z finančního hlediska asi nebyl problém. Potíž je ale v tom, že se zatím žádný ze tří akcionářů rafinerií, Unipetrol ovládaný polským PKN Orlen, americký Shell či italská ENI, zatím k prodeji nerozhodl. Jednání zřejmě dříve vedl Shell, dohoda však nikdy nebyla uzavřena.
"Mít ucelený řetězec od těžby přes rafinerie až po prodej dává smysl, proto máme zájem i o zdejší rafinerie. Ale všechno záleží na podmínkách. Až dostaneme nabídku, rádi ji vyhodnotíme podle našich investičních kritérií. Jsme připraveni jednat,"dodal Subajev.
Dovážet vlastní pohonné hmoty je podle něj drahé, takže letos Lukoil vše nakupuje právě od České rafinérské. To, že prodává pohonné hmoty o korunu až dvě levněji než ostatní velké řetězce pump, je podle Subajeva díky tomu, že firma nedělá nákladné marketingové kampaně a tím ušetří.
Vydělávat chce navíc hlavně na prodeji zboží v shopu, jež doplňuje stojany s palivy. "Neinvestujeme do velkých reklamních kampaní, protože to stojí spoustu peněz a také se snažíme být méně a méně závislí na marži z prodeje paliv. Nemyslím, že ta ještě někdy poroste, proto jsou pro nás takovou prioritou naše obchody. Cílem je, aby zboží mimo paliva hrálo v našich ziscích čím dál větší podíl," uvedl Subajev.

Za tři roky ztráty 140 milionů

Úspora za reklamu ovšem zjevně není tak velká, aby to společnosti finančně vycházelo. Podle výroční z p r á v y za rok 2011 měl totiž Lukoil ČR ztrátu více než 40 milionů a za poslední tři roky tak celkem dosáhla už kolem 140 milionů korun. Lukoil má v Česku čtyři procenta trhu s pohonnými hmotami, kterých loni prodal 197 milionů litrů a utržil za to 5,4 miliardy korun. Tržby z obchodů dosáhly 682 milionů. Ruští olejáři v Česku prosluli také jako firma, jež má blízko k lidem kolem Strany práv občanů Zemanovci v čele s čestným předsedou a nyní i kandidátem na prezidenta Milošem Zemanem.
Dva z významných straníků totiž mají na Lukoil vazby. Subajev však odmítá, že by Lukoil sám nějak stranu podporoval. "Nesponzorujeme žádné politické strany a nehrajeme žádné politické hry. Pokud chtějí naši zaměstnanci dát nějak najevo svoje politické preference, tak jim to nemůžeme zakazovat, ale jako firma jsme zcela apolitičtí," vysvětlil. O zájmech Lukoilu v politice se spekulovalo již před čtyřmi lety, kdy firma sponzorovala ruské vydání knihy prezidenta Václava Klause Modrá, nikoliv zelená planeta.

Foto: Bulat Subajev vede Lukoil ve střední Evropě a Beneluxu.
Foto: Shutterstock Tento text, jak z něj jasně vyplývá, není oficiálním prohlášením firmy Lukoil, který by konkrétně uváděl, že firma nedává straně SPOZ, resp. kampani Miloše Zemana ani korunu, ale článkem, který se primárně zabývá zcela jinou problematikou. Z tohoto důvodu trváme na původním hodnocení výroku Miloše Zemana.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť o záměru jmenovat do bankovní rady z jedné poloviny keynesiánce a z druhé monetaristy (nebo jak uvádí “friedmanovce”), hovoří např. v anketě Hospodářských novin, v debatě na pražské právnické fakultě, nebo na svých webových stránkách.

Výrok je na základě planého znění Ústavy hodnocen jako pravdivý.

Článek 56 Ústavy ČR, bod 5, konkrétně zní: " (5) Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů."

Grémium ODS po prvním kole voleb vydalo stanovisko k podpoře kandidatury Karla Schwarzenberga jako pravicového kandidáta.

Těsně před druhým kolem voleb byl však také hojně citovaný výrok premiéra Nečase v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kde prohlásil: "...nyní to se skřípěním zubů prázdnou obálkou neskončí. Budu volit Karla Schwarzenberga."

Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý.

Mezi zprávami a fotografiemi Fischerovy kampaně, mediálními zmínkami o ní, ani jinde se nám nepodařilo nalézt billboard se slovy "Každé slovo platí".

Kandidát má zřejmě na mysli text "Slovo, které platí", který na billboardech (např. zde, foto Mediafax) můžeme vidět.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož veřejné části zpráv od roku 1996 skutečně obsahují zmínky o korupci, přičemž tyto informace jsou ve většině případů vázány na organizovaný zločin v ČR.

Ve výroční zprávě za rok 2011 je celá jedna kapitola věnována tématu korupce a střetu zájmů na regionální úrovni:

"Potvrzuje se, že provázanost podnikatelské a komunální sféry je příčinou korupčních jevů při transakcích s veřejným majetkem a že klientelistické a korupční praktiky zasahují jak velká (statutární) města, tak malé obce. ..."

Výrok Miloše Zemana je pravdivý, neboť popisuje ústavní ustanovení korektně a také v otázce některých postupů Václava Klause je přesný.

Ústava České republiky popisuje pravomoc prezidenta v otázce jmenování ministrů následovně (Článek 62): "a) jmenuje (prezident republiky) a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi".

Miloš Zeman má tedy pravdu, že žádné časové ohraničení Ústava nepředpokládá, stejně tak není pro prezidenta pravomoc daného ministra nejmenovat.

Václav Klaus také skutečně nejmenoval/neodvolal ministry vždy zcela automaticky. V tomto volebním období se to týká např. ministrů za Věci veřejné, kdy premiér Nečas podal prezidentu jejich demise, Václav Klaus nicméně chtěl po premiérovi plán na další fungování vlády.

V době vlády Jiřího Paroubka pak Václav Klaus odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha, chtěl nejprve aby se nastupující ministr vzdal své prezidentské funkce v České lékařské komoře.

Ústava ČR s jakoukoli smlouvou mezi členy vlády nepočítá. Stejně tak ale nepočítá s programovým prohlášením.

Dle Ústavy ČR (čl. 68) prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh členy vlády. Není vůbec nutné, aby vláda byla "koaliční". Pro své setrvání ve funkci vláda pouze musí získat důvěru Poslanecké sněmovny. Tu v minulosti získaly nejen koaliční, ale i menšinové (Zemanova vláda z r. 1998) či úřednické (Fischerova vláda z r. 2009) kabinety, tedy i vlády bez koaličních smluv. Důvěru pak vláda může ztratit pouze vyslovením nedůvěry nebo zamítnutím žádosti o vyslovení důvěry ve sněmovně.

Ministr Kalousek ale zavádí, protože nad koaliční smlouvu vyzdvihuje programové prohlášení vlády. To přitom nemá větší právní význam než koaliční smlouva. Rozdíl mezi nimi je v tom, že prohlášení je čteno při projednávání žádosti vlády o důvěru ve sněmovně. Programové prohlášení Nečasovy vlády je dokonce z velké části s koaliční smlouvou totožné (vizte např. sekci zdravotnictví, str. 9 v obou textech). Vláda může vládnout bez koaliční smlouvy i bez naplňování programového prohlášení.

Wagnerová byla opravdu zpravodajkou pro nález I.ÚS 554/04, spojující délku řízení a trestu.

Je pravda, že Ústavní soud slovy soudkyně Wagnerové mnohokrát upozorňoval na nepřípustnost průtahů i v případech, kdy jsou způsobeny "objektivními" příčinami, např. přetížením daného soudu (I. ÚS 543/03, I. ÚS 660/03 či I. ÚS 296/04).

V citovaném nálezu I.ÚS 554/04 pak mj. uvádí:

"Doba mezi trestným jednáním stěžovatele a vynesením konečného rozhodnutí má bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétního trestu dosaženo."
a zpochybňuje účelnost trestu, uloženého s velkým odstupem pro průtahy řízení nezpůsobené obviněným.

Nepodařilo se nám sice ověřit, zda tento nález je první, který říká, že "délka řízení musí mít vliv na délku trestu", obsah výroku soudkyně Wagnerové je však obecně pravdivý.