Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací jako pravdivý. Pakt stability a růstu, dokument přijatý roku 1997, má zajistit dodržování zodpovědné rozpočtové politiky po vstupu státu do eurozóny. Podle tohoto dokumentu mají země i po vstupu do eurozóny dodržovat kritéria nízkého rozpočtového deficitu pod 3 % HDP a vládního dluhu pod 60 % HDP (tato kritéria jsou také součástí tzv. maastrichtských kritérií). Sankcí je pak myšlena (str.114, ENG) kauce ve prospěch Evropské komise, a to až ve výši 0,5 % HDP. Pokud není nadměrný deficit do dvou let odstraněn, kauce nevratně propadá.

U Německa a Francie byly zahájeny předběžné procedury (tzn. porušení Paktu) v roce 2002 a hrozily také případné sankce. V listopadu 2003 však již bylo zřejmé, že doporučení, která vydala v této souvislosti Rada ministrů financí, nejsou brána v potaz a sankce tedy měly být na oba státy uvaleny. (.pdf, str. 59-60, ENG) Na nátlak francouzské a německé vlády ovšem došlo k “ odkladu uplatnění Paktu ”, v důsledku čehož se obě země sankcím vyhnuly. (.pdf, str. 59, ENG) Následná revize paktu pak proběhla v roce 2005.

V domovech důchodců v jižních Čechách se v posledních dnech objevily kontroverzní letáky, na kterých stálo heslo “Kdo nevolí Zemana, není Čech”. Text letáku schválila SPOZ.

Jelikož se jednalo o odpověď na otázku “Na co z vaší předvolební kampaně nejste hrdí?”, měl Miloš Zeman hovořit o problémech s vlastní předvolební kampaní. Miloš Zeman se ale pravděpodobně přeřekl a zaměnil jména, když namísto “Kdo nevolí Zemana, není Čech” řekl “Kdo nevolí Schwarzenberga, není Čech”.

Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Tento výrok považujeme za pravdivý vzhledem k politické historii a kandidaturám Karla Schwarzenberga.

Současný předseda politické strany TOP 09, byl v letech 1996 - 2007 členem Občanské demokratické aliance. V roce 2002 neúspěšně kandidoval v senátních volbách v rámci obvodu Strakonice. V roce 2004 naopak uspěl v senátním volebním obvodu Praha 6. V obou případech byl nominován stranou US-DEU. Dne 9. ledna 2007 byl Karel Schwarzenberg jmenován ministrem zahraničních věcí ČR, kde byl nominován Stranou zelených. V roce 2009 se stává členem a prvním předsedou politické strany TOP 09, za kterou je zvolen v roce 2010 do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Karel Schwarzenberg nebyl v žádných uskutečněných volbách kandidátem Strany Zelených.

Ak sa pozrieme na vývoj rastu HDP a prognózy stanovené Eurostatom (uvedené 2. januára 2013), vidíme, že kým Nemecko by si malo v tomto roku počínať rovnako ako v minulom, Francúzsko by malo svoj rast HDP v roku 2013 zvýšiť. Štvrťročné údaje Eurostatu ukazujú v prípade Francúzska ekonomický rast.

Pri štatistike OECD (Economic Outlook) je v prípade Nemecka skutočne uvedený pokles rastu HDP, v prípade Francúzska sa potvrdzuje zvýšenie rastu ekonomiky.

Reálny rast HDPOECD vs. Eurostat ( v %)

OECD 2012

20132014

Nemecko0,95

0,56

1,94

Francúzsko0,170,34

1,26

Eurostat

2012

2013

2014

Nemecko0,80,8

2,0

Francúzsko0,20,41,2

Eurostat/Štvrťročné údaje Q4 2011Q1 2012Q2 2012Q3 2012Nemecko-0,10,50,30,2Francúzsko0,00,0-0,10,2

Poznámka: Všetky údaje uvedené v tabuľke sú odhadmi.

Keďže rast HDP sa uvádza ako najčastejší a najobecnejší ukazovateľ vývoja ekonomiky, nemôžeme dať R. Ficovi v tomto momente za pravdu. Výrok by bol pravdivý len ak by obidvom ekonomikám bol predpovedaný pokles rastu HDP prípadne pokles HDP. Keďže ani jedna vierohodná štatistika nepotvrdzuje takýto vývoj, R. Fico nehovorí pravdu. Iná situácia by nastala, len ak by sa zmenili predpovede vývoja HDP. V tomto momente však narábame s oficiálnymi údajmi zverejnenými k 3. januáru 2013.

Ministerstvo financí uvádí v dokumentu Investiční pobídky v ČR, že: “ (...)Poskytování investičních pobídek investorům bylo zahájeno na základě usnesení vlády č. 298 ze dne 29. dubna 1998, a to cestou pilotních projektů do zpracovatelského průmyslu.” Zmíněné vládní usnesení skutečně potvrzuje, že toto opatření bylo přijato vládou Josefa Tošovského na jednání 29. dubna 1998.

Ministerstvo financí také uvádí přehled dalších legislativních opatření, která byla přijata i v době vlády Miloše Zemana. “ Vyvrcholením celé snahy o ucelený systém investičních pobídek bylo schválení zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, který nabyl účinnosti dne 1.května 2000 a jeho následné aktualizace ve znění zákona č. 453/2001 Sb. (...)”.

Predseda vlády R. Fico sa viackrát pozitívne vyjadril k projektu spolupráce pri zabezpečovaní vzdušného priestoru medzi ČR a Slovenskom. R. Fico taktiež podporil ministra ministra obrany v tomto procese. Napriek tomu, že sa vždy hovorí o vzdušnej obrane ako takej, a pojem "radarová obrana" sme pri týchto správach nezaregistrovali, považujeme výrok za pravdivý, nakoľko sa jedná v princípe o prepojené procesy.

Agentúra SITA informovala 29.10.2012:

"Robert Fico je pripravený politicky vplývať na ministra obrany, aby sa hľadali podstatne hlbšie formy spolupráce ako len výmena dôstojníkov, informácií, či memorandá medzi obrannými priemyslami. „Ak aj budú existovať prekážky, bude mať minister obrany – prinajmenšom na Slovensku – politicky krytý chrbát, že môže prijímať rozhodnutia napriek možno odporu profesionálnej časti armády voči niektorým rozhodnutiam,“ povedal Fico."

Podobne sa vyjadril predseda vlády aj na tlačovej konferencii pri príležitosti návštevného dňa na ministerstve obrany, kedy ministerstvo obrany informovalo, že:

"Predseda vlády na dnešnom stretnutí povzbudil ministra Glváča aj k spolupráci s Českou republikou. „Hovorili sme predovšetkým o spoločnej ochrane vzdušného priestoru.Tento projekt je mimoriadne zaujímavý,“ uviedol premiér Robert Fico."

Trend k spolupráci s ČR pri téme ochrany vzdušného priestoru podľa tajomníka ministra obrany M. Koterca rezonuje vo vzťahoch s ČR a záujem o ňu je na oboch stranách.

"Téma spolupráce pri ochrane vzdušného priestoru však podľa neho skutočne rezonuje a záujem o ňu je z oboch strán. "Je treba prekonať viacero problémov, a to prvý - jednoznačne sa politicky dohodnúť ako to chceme a čo s tým chceme robiť; druhý - legislatívne tieto veci ošetriť na slovenskej aj českej strane; a tretie - vyriešiť technické záležitosti, to znamená koordinovaný výcvik, či zabezpečenie rádiolokátormi," priblížil štátny tajomník rezortu obrany Miloš Koterec"

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako pravdivý, neboť závazek ČR přijmout euro je skutečně platný, byť pro zavedení eura není žádná nejzazší hranice.

Internetový portál zavedenieura.cz k tomuto problému uvádí: " Česká republika se zavázala přijmout euro podpisem přístupové smlouvy k EU. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyjádřili občané v referendu. V článku 4 Aktu o přistoupení ČR k EU je novým členským zemím udělena dočasná výjimka na zavedení eura, což znamená závazek v budoucnu euro zavést."

Zmíněný článek 4 Aktu o podmínkách přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES."

Na základě informací z portálu EUROSKOP hodnotíme výrok jako pravdivý. Eurozóna má skutečně 17 členů, posledním přistoupivším se stalo 1. 1. 2011 Estonsko.

Dle článku 64 Ústavy České republiky se prezident republiky může zúčastnit nejen zasedání vlády, ale i obou komor Parlamentu ČR, kde je mu uděleno slovo pokaždé, když o to požádá.

Lisabonskou smlouvou bylo zahraniční zastoupení a reprezentace EU sdruženo pod nově vytvořenou Evropskou službu pro vnější činnost. Tato má na starosti všechny delegace Evropské unie jak v zahraničních zemích, tak u mezinárodních institucí. Podle jejích stránek disponuje vnější činnostu EU sítí 140 zastoupení. Na jednotlivých zastoupeních samozřejmě může pracovat více diplomatů, jako například zastoupení EU v USA (ang.), kde pracuje z celkového počtu 90 zaměstnanců 30 diplomatů. To zároveň ale svědčí i o faktu, že ne všichni zaměstnanci pracující na delegaci jsou diplomaty. Nepodařilo se nám najít oficiální statistiku počtu zaměstnanců celé Evropské služby pro vnější činost, v článku z roku 2010 lze však najít plánovaná čísla - v roce 2010 pracovalo v celé službě 5 500 lidí, z nichž 3 000 byli místní síly. Zmiňuje se plánovaných až 7 000 zaměstnanců, z nichž ale jistě nebude 6 000 diplomatů - velkou část musí nutně tvořit i administrativní síly a další pozice nutné k chodu celé agendy i jednotlivých zastoupení.