Výrok Zuzany Roithové hodnotíme jako zavádějící na základě dohledaných informací např. ze Světové banky, stránek CIA (World Factbook), Ústavy Čínské komunistické strany a odborné knihy Politické systémy. Hodnocení vyžaduje podrobnější vysvětlení. Zuzana Roithová má ve svém výroku z větší části pravdu, chyby se však dopouští v případě tvrzení o odmítnutí marxismu-leninismu v současné ČLR.

Čínská lidová republika je specifická země - je označována (anglicky) za komunistický stát, což podle definice (anglicky; Government type) přímo na stránkách CIA mj. znamená zemi, kde stát plánuje a kontroluje hospodářství a moc drží strana. Státní kontrola je prováděna rušením soukromého vlastnictví majetku nebo kapitálu. Čína je však také paradoxně země (anglicky) s tržním hospodářstvím. K tržní orientaci se přihlásila svými ekonomickými reformami od roku 1978.

Čínská ideologie je nicméně stále založená na marxistickém základě. Podle Ústavy (anglicky) Čínské komunistické strany přijaté na XVIII. národním kongresu Strany dne 14. listopadu 2012 hned ve druhém a třetím odstavci svého obecného programu (General Program) je uvedeno, že Strana oficiálně stále považuje jako základy své ideologie mj. marxismus-leninismus, myšlenky Mao Ce-tunga nebo Teng Siao-pchinga.

Absenci svobody a dodržování lidských práv v Čínské lidové republice dokládají například reporty (tento z r. 2012, anglický jazyk) z organizace Amnesty International, která uvádí následující problematické oblasti: svoboda projevu, persekuce aktivistů v oblasti lidských práv, násilná zmizení, nucená vystěhování, trest smrti a svoboda náboženského vyznání.

Spíše jako upřesnění zde uvádíme, že v odborné knize politologů Víta Hlouška, Lubomíra Kopečka a Jakuba Šeda s názvem Politické systémy z roku 2011 se na str. 41 dočteme, že Čína pod vedením Mao Ce-tunga byla totalitní stát a svým uplatňováním teroru patřila k opravdovým extrémům. Současnou Čínu autoři na str. 52 označují ale jako posttotalitní stát (tzn. zvláštní typ nedemokratického režimu).

Slovensko je skutečně na druhém místě, co se týče významu pro český obchod.

Podle analýzy (pdf. str.62) české agentury zahraničního obchodu je také patrné že Slovensko je po Německu, co se týče obratu druhý nejvýznamější obchodní partner.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť lze dohledat vyjádření Jany Bobošíkové v této věci.

Podařilo se nám dohledat tvrzení Jany Bobošíkové z rozhovoru pro Český rozhlas 23. 11. 2012, kde říká: „My jsme vždy říkali, že od chvíle, kdy jsme odevzdali ty archy, tak jsme se stali rukojmím ministerstva vnitra bez jakékoliv veřejné kontroly. Ona možná by se nám teď všem mluvilo lehčeji, kdyby z každého týmu, každého kandidáta tam u toho mohli být lidé a jenom se dívat, jenom se dívat, co se tam děje, ale žádná taková veřejná kontrola nebyla a my jsme se stali rukojmími ministerstva, které bez výběrového řízení vybralo nějakou firmu technologickou a poté najalo šedesát brigádníků."
Ve stejný den pak poskytl České televizi rozhovor ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych. V rozhovoru tvrdil, že metoda přepočtu hlasů byla známa dlouho dopředu a žádná kritika k ní vznesena nebyla.

„My toto stanovisko říkáme dva měsíce, takže kdyby vznikla nějaká pochybnost, samozřejmě bychom o ní okamžitě diskutovali," řekl Henych.

Výrok predsedu vlády Róberta Fica hodnotíme ako pravdivý, pretože krajská štátna správa bola skutočne k 1. januáru 2013 zrušená a úspora reformy ESO je plánovaná do roku 2016.

Predseda vlády hovorí o vládnom programe ESO (Efektívna, Spoľahlivá a Otvorená štátna správa). Členovia vlády už v minulosti proklamovali zámer ušetriť vďaka tomuto programu do roku 2016 až 700 miliónov eur. Prvým krokom k naplneniu cieľov tohto programu je zákon č. 345/2012 Z.z. (.pdf) o niektorých opatreniach v miestnej štátnej správe, ktorý nadobudol účinnosť práve 1. januárom roku 2013. Týmto dátumom bolo zrušených 64 úradov krajskej štátnej správy. Kompetencie zrušených úradov krajskej štátnej správy prešli na existujúce obvodné úrady v sídlach krajov.

Na společnou akciovou společnost Pavla Blažka a Zdeňka Koudelky upozornily internetové stránky Žít Brno. Dle tohoto serveru si výše zmínění měli v roce 2001 - konkrétně 30. března 2001 - založit společnou akciovou společnost s názvem Vysoké učení Brno, a.s.. Tuto informaci potvrzuje také výpis (jelikož nelze odkázat přímo na konkrétní zápis, zadejte do vyhledávání "Víno Marcinčák", a poté přejděte na "úplný výpis") z obchodního rejstříku. Předsedou představenstva byl v době založení firmy Pavel Blažek, členy představenstva pak Zdeněk Koudelka a Radovan Novotný. Společnost tedy měla tři zástupce. V dozorčí radě společnosti při jejím vzniku zasedali Radomír Daňhel, Václav Pícl, Michal Hašek, Petr Levíček a Markéta Vaňková.

1. října 2001 skončil ve funkci člena představenstva Zdeněk Koudelka, 1. dubna 2002 pak Radovan Novotný a 1. prosince 2003 ve funkci předsedy představenstva také Pavel Blažek. K 1. prosinci pak došlo k úplné obměně osob jak v představenstvu, tak v dozorčí radě společnosti.

29. dubna 2005 došlo k přejmenování společnosti na Víno Marcinčák, a.s.

Společnost Vysoké učení Brno, a.s. absolvovala 30-31. října 2001 akreditační řízení před akreditační komisí. Ze zápisu (pdf.) akreditační komise vyplývá, že společnosti neudělila akreditaci pro požádované právnické obory (viz. bod 5).

Ačkoliv v představenstvu seděly tři a nikoliv dvě osoby, ministr Blažek se ve zbylé části výroku nemýlil. Na základě těchto dostupných informací tedy hodnotíme výrok ministra Blažka jako pravdivý.

Evropská unie může vydávat celkem pět druhů právních aktů. Státu jako celku se závazně a přímo dotýkají dvě - směrnice a nařízení.

Směrnice je právní akt, který stanovuje závazný výsledek, kterého má být státy dosaženo. Směrnice je do národních právních řádu implementována skrze národní legislativní postupy - každý stát může mít vlastní úpravu, která ovšem musí dosahovat stejného stanoveného cíle.

Nařízení je právní akt, který je přímo a v celém svém znění závazný pro všechny členské státy. Po schválení evropským legislativním procesem a nabytí účinnosti je na celém území EU platný a závazný, má přednost před případně odlišnou národní úpravou.

Přemysl Sobotka tedy sice nepřesně uvádí terminologii jednotlivých právních aktů, co se však týče jejich různých účinků, má pravdu.

Na základě umístění Miroslava Kalouska v žebříčku ministrů financí EU, který každoročně sestavuje Financial Times, a žebříčku časopisu Emerging Markets, který hodnotí ministry financí rozvíjejících se evropských zemí hodnotíme výrok jako zavádějící.

Karel Schwarzenberg hovoří o pozici Miroslava Kalouska mezi ministry financí EU. Takový žebříček každoročně sestavuje Financial Times a letos se v něm Miroslav Kalousek celkově umístil na 11. místě (z 19 ministrů), což je kolem poloviny, nikoli jako jeden z nejlepších. Vloni se umístil na místě 8., což ho ale pořád neřadí na špici ministrů financí. Je pravda, že letos dosáhl dílčího primátu v jedné z podkategorií, to je však jen částí celkového hodnocení.

První místo získal Miroslav Kalousek v hodnocení časopisu Emerging Markets, tahle tabulka ale zahrnuje pouze ministry financí z oblasti střední a východní Evropy, ministry rozvíjejících se ekonomik, rozhodně ovšem nezahrnuje celou Evropskou unii.

Jak vyplývá z životopisu ministra průmyslu Martina Kuby, skutečně vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, specializaci anesteziologie.

Dle článku 62 Ústavy:

písm. e) prezident jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy

písm. f) prezident jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu

a dle článku následujícího (63):

odst. 1, písm. i) prezident dále jmenuje soudce (tento výkon je však podmíněn nutností kontrasignace předsedou vlády či jím pověřeným členem vlády - odst. 3)

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako pravdivý, neboť přesně popisuje výši dluhové služby za jeho vlády a také za vlády Petra Nečase.

RokVýdaje na dluhovou službu200121,33 mld.200221,99 mld.2011 (.pdf) 78,5 mld.2012 (.pdf) 79,4 mld.