První exekutivní funkcí Václava Klause byl post ministra financí, který vykonával od prosince 1989 do července 1992. V říjnu roku 1991 byl jmenován navíc místopředsedou vlády ČSFR. Po volbách v roce 1992 se ujal role předsedy vlády a svou pozici obhájil i po volbách v roce 1996. Demisi na post ministerského předsedy podal v listopadu 1997 a z funkce odstoupil k 2. lednu roku 1998. Poté již žádnou exekutivní funkci s aktivním vlivem na chod státu nezastával.

Z výše uvedeného vyplývá, že Václav Klaus stojí mimo exekutivu 15 let a 2 měsíce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V letech 1998 - 2002 byl předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V únoru roku 2003 byl zvolen prezidentem ČR. Podrobný životopis Václava Klause je k dispozici na jeho webových stránkách.

Volební program ČSSD pro volby do Poslanecké sněmovny ČR pro rok 2010 se poměrně jasně vymezoval vůči zdravotnickým poplatkům. V rozsáhlém programovém dokumentu se píše například: „Zachováme charakter zdravotnictví jako veřejné služby a trváme na zrušení poplatků u lékaře a v lékárnách.” (str. 6) nebo „Nejsme proti rozumné motivační spoluúčasti, chceme pouze zrušit její neefektivní a asociální formy. Jsme pro spoluúčast pacientů formou dobrovolného pojištění." (str. 21).

Jednoznačné odmítnutí veškerých poplatků najdeme i v takzvané Oranžové knize pro zdravotnictví.

Ve Volebním manifestu ČSSD ke krajským a senátním volbám v říjnu 2012 je již mírnější formulace „Zrušíme poplatky ve zdravotnictví, s výjimkou časově ohraničeného příspěvku na stravu v nemocnici." (str. 8).

Záměr poslanci ČSSD zopakovali v důvodové zprávě k novele zákona o zrušení povinnosti platit poplatek pro děti do 18 let, předložené 12. dubna 2013.

Na základě výše uvedeného hodoníme výrok jako pravdivý.

Jiří Dienstbier společně se skupinou senátorů předložil 10. prosince 2011 návrh (.pdf) na změnu zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.

Tento návrh zákona mimo jiné upravuje pravidla pro financování politických stran a volebních kampaní.

Na své 23. schůzi 14. června Senát návrh zákona schválil a 21. června jej předložil Poslanecké sněmovně. 23. července vyslovila Vláda s tímto návrhem nesouhlas. Celý proces je k dispozici na webových stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Přikládáme také aktuální znění zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. (předpis č. 424/1991 Sb.)

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý.

Jak je uvedeno na webu Víta Bárty a v článcích na serverech iHNED.cz a Lidovky.cz, slíbil, že věnuje na dobročinné účely svůj poslanecký plat, na který ovšem po přijetí ministerského křesla nemá nárok. V této otázce bylo prohlášeno, že částku odpovídající poslaneckému platu a poslaneckým náhradám bude na dobročinné účely věnovat nadále. Je však nutné podotknout, že ministerský plat s náhradami (112 512 17 100), který Bártovi náležel v době jeho činnosti na Ministerstvu dopravy ČR (červenec 2010 - duben 2011), je vyšší než plat poslance s náhradami (58 944 43 300 Kč).

Kam směřovaly přebývající peníze se nepovedlo dohledat. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Nejaktuálnější dohledatelné informace o počtu akciových společností v České republice nabízí analýza agentury ČEKIA , která se zabývá poskytováním ekonomických informací (překvapivě tyto údaje nejsou k dispozici ze statistik veřejných institucí typu ministerstva spravedlnosti - spravuje obchodní rejstřík, Ministerstva průmyslu a obchodu či ČSÚ).

Podle údajů ČEKIA, vztažených k prosinci roku 2012, je v České republice celkem 25 081 akciových společností, z nichž 24 151 má své akcie v listinné podobě (zahrnuty jsou firmy, které mají své akcie jak na jméno, tak na majitele - popř. doručitele, tak i ty, které mají akcie obojího druhu). Z těchto společností s akciemi v listinné podobě pak celkem 13 411 subjektů má akcie na doručitele (tzv. anonymní akcie).

I přes mírné odlišnosti (je nutné říci, že Pavel Bém hovoří v termínech "zhruba" či "téměř") a v kontextu debaty (zjištěnými čísly by síle svého argumentu spíše přidal), výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok Lubomíra Zaorálka hodnotíme na základě dohledaného prohlášení premiéra a předsedy ODS jako pravdivý.

Petr Nečas vydal 21. března prohlášení, kde skutečně popisuje své obavy o ÚSTR v duchu výroku místopředsedy ČSSD Zaorálka.

Nečas konkrétně uvádí (zdroj - web ODS): "Včerejší rozhodnutí Senátu, kde nebyl zvolen kandidát Poslanecké sněmovny do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Liška, a naopak byl zvolen pouze další kandidát satelitu ČSSD Masarykovy demokratické akademie Jan Bureš, pokládám za další nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera.Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům.

Mám důvodnou obavu, že dalším krokem má být úplná paralyzace Ústavu pro studium totalitních režimů ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM. Stále otevřenější příprava na odvolání dosavadního ředitele Daniela Hermana, stejně jako reorganizační plány na převedení digitalizace z Ústavu na Archiv a jejího následného utlumení, což je mimochodem v rozporu se zákonem, jsou toho zřetelnými signály."

Premiérovo prohlášení převzala i média; např. Deník (ČTK) a Český rozhlas. Lubomír Zaorálek tedy popisuje výrok Petra Nečase korektně.

Podle výhledu z roku 2011 (.pdf, strana 4) mělo Ministerstvo školství v roce 2013 disponovat s rozpočtem ve výši 108 308 489 000 Kč. Podle zákona o státním rozpočtu na rok 2013 (.pdf, strana 24) je rozpočet Ministerstva školství 140 411 693 000 Kč. Rozdíl tedy nečiní zhruba 20 miliard, ale 32 miliard.

Celkový rozpočet 2013

140 411 693 000 Kč

Předpokládaný rozpočet 2013 v roce 2011

108 308 489 000 Kč

Rozdíl

32 103 204 000 Kč

Považujeme za možné, že Petr Fiala má na mysli objem financí plynoucí pouze ze státní pokladny (bez peněz z evropského rozpočtu a dalších fondů). Jak v jednom z výroků níže podrobněji rozebíráme, tato částka dosahuje 122 659 880 000 Kč.

Prostředky pouze ze státní pokladny122 659 880 000 KčPředpokládaný rozpočet 2013 v roce 2011108 308 489 000 KčRozdíl 14 351 391 000 Kč

Ani v jednom z případů nedosahuje rozdíl "zhruba 20 miliard" a výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako nepravdivý. Skutečný rozpočet je opravdu vyšší než bylo plánováno v roce 2011, rozdíl je ovšem jiný, než Petr Fiala říká.

Dle důvodové zprávy k návrhu zákona o úřednících, kterou lze nalézt v Knihovně připravované legislativy jako Přílohu k návrhu zákona pod názvem "zd_korn8xfd46ra.doc", by realizace služebního zákona z roku 2002 (resp. jeho uvedení v účinnost) vyžadovala finanční obnos 8 mld. korun ročně (viz. str. 70 uvedeného dokumentu).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, na tuto částku byly náklady skutečně vyčísleny. Pro zajímavost uvádíme i způsob, jakým způsobem k tomuto číslu ministerstvo došlo.

Na konkrétní výpočet této částky se Ministerstva vnitra dotázal politolog Kamil Gregor. Odpověď ministerstva je možné dohledat zde. Z odpovědi vyplývá, že Ministerstvo vnitra pouze upravilo částku, uvedenou v důvodové zprávě k původnímu zákonu z roku 2002 (který tehdy připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí), o inflaci a nevycházelo z podrobnější analýzy současného stavu veřejné správy.

V současném platném znění Občanského zákoníku (.pdf) dostupného na portálu veřejné správy lze nalézt celkem 64 zákonů měnících tento zákoník od jeho přijetí v roce 1964. Pokud akceptujeme mírné zaokrouhlení, lze označit výrok Pavla Blažka za pravdivý.

Na základě dostupných informací na webových stránkách vlády ČR hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož se na tomto serveru nepodařilo nalézt žádné informace o schválení tohoto návrhu vládou ČR.

Stejně tak se nepodařilo nalézt tento návrh zákona v seznamu návrhů, které budou do budoucna projednávány Poslaneckou sněmovnou ČR.