Výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem faktu, že úkolem BIS je zabezpečovat informace v oblastech, které jsou jí vymezeny § 5 zákona č. 153/1994 Sb. (.pdf), nikoli konkrétně zasahovat do trestního řízení. Zároveň do její působnosti spadá ochrana ekonomických zájmů státu.

Heinz Fischer je současným rakouským spolkovým prezidentem a v letech 1990 - 2002 zastával funkci předsedy dolní komory parlamentu. Vystudoval práva.

Níže uvádíme počty hlasů v prezidentských volbách, které si v letech 2004 a 2010 připsal a na základě nichž zvítězil Heinz Fischer, a počty hlasů pro Rakouskou stranu lidovou v parlamentních volbách od roku 1945. Data byla čerpána z Evropské volební databáze, v případě voleb do roku 1986, pak ze stránek wikipedia.org.

Prezidentské volby, počet hlasů pro Heinze Fischera:

2004 - 2 166 690

2010 - 2 508 373

Parlamentní volby, počty hlasů pro Rakouskou stranu lidovou:

1945

1 602 227

19702 051 012

19941 281 846

1949

1 846 581

19711 964 713

19951 370 510

1953

1 781 777

19751 981 291

19991 243 672

19561 999 986

19791 981 739

20022 076 833

19591 928 043

19832 097 808

20061 616 493

19622 024 501

19862 003 663

2008

1 298 512

19662 191 109

1990

1 508 600

Jelikož Heinz Fischer v roce 2010 skutečně dosáhl vyššího počtu hlasů, nežli kdy dosáhla Rakouská strana lidová, hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga na základě výše uvedených zdrojů jako pravdivý.

Na stránkách Evropského parlamentu lze dohledat archivní stránku s informacemi o aktivitách Jany Bobošíkové. Pozměňovací návrhy i projevy zde najít opravdu můžeme, publikace ani akce, za kterými by Jana Bobošíková stála už ale nikoli. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Na základě dohledaných informací o postojích jak pojišťoven, tak i politické opozice, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zavedení tzv. 2 pilíře v rámci penzijní reformy prosadila vláda Petra Nečase. Pochybnosti pojišťoven lze ilustrovat např. na výrocích dnes již bývalého prezidenta Asociace penzijních fondů ČR Jiřího Rusnoka, který svůj odchod zdůvodnil také rozhodnutím jeho zaměstnavatele, pojišťovny ING, se tzv. 2. pilíře nezúčastnit. O tomto informoval např. Český rozhlas, servery Lidovky.cz a Novinky.cz či Týden.cz (obojí ČTK). Další fond, který se 2. pilíře nebude účastnit, je AEGON.

Opoziční ČSSD skutečně prostřednictvím svých vysokých představitelů uvádí, že má v plánu tento nově vytvářený pilíř zrušit. Pro Hospodářské noviny o tom mluvil stínový ministr financí strany Jan Mládek, pro stejný tisk se obdobně vyjádřil i expremiér a bývalý eurokomisař Vladimír Špidla (v současnosti Mluvčí stínové vlády pro evropské záležitosti), ve stejném duchu pak své vyjádření uvedl pro časopis Týden i 1. místopředseda strany Michal Hašek.

Samotný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka (.pdf) zaslal penzijním fondům v ČR dopis, v němž je informoval, že: " Vzhledem k tomu, že ČSSD podobu vládní důchodové reformy nepodpořila a nepodílela se na žádné politické dohodě o její další budoucnosti, vyhrazuje si plné právo zrušit nebo upravit příslušné zákony, pokud k tomu získá mandát od voličů v příštích volbách do Poslanecké Sněmovny...ČSSD si zejména legitimně vyhrazuje právo zrušit po příštích volbách do Poslanecké sněmovny tzv. druhý pilíř..."

Státní dluh lze za jednotlivé roky (posledním dostupným údajem je rok 2011) zjistit díky makroekonomickým údajům (.xls) ze stránek Českého statistického úřadu. Podle výpočtu, kdy nárůst státního dluhu za jednotlivé roky (1998-2002) sečtený dohromady vydělíme celkovým počtem dní za jednotlivé roky, se dostaneme na částku přibližně 138 mil. Kč za den. Stejný postup jsme zvolili i pro roky 2010 a 2011 s výsledkem přibližně 425 mil. Kč za den. Vzhledem k nedostupnosti zdrojů za rok 2012 tuto nepřesnost tolerujeme a označujeme výrok Miloše Zemana za pravdivý.

Výrok Jany Bobošíkové hodnotíme jako pravdivý, neboť závazek ČR přijmout euro je skutečně platný, byť pro zavedení eura není žádná nejzazší hranice.

Internetový portál zavedenieura.cz k tomuto problému uvádí: " Česká republika se zavázala přijmout euro podpisem přístupové smlouvy k EU. Souhlas se zněním přístupové smlouvy vyjádřili občané v referendu. V článku 4 Aktu o přistoupení ČR k EU je novým členským zemím udělena dočasná výjimka na zavedení eura, což znamená závazek v budoucnu euro zavést."

Zmíněný článek 4 Aktu o podmínkách přistoupení ČR k EU zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se nám nepodařilo dohledat, že by skutečně veřejně onu formulaci směrem k Íránu řekl.

Podle webu iDnes.cz se Miloš Zeman při setkání s odpůrci amerického radaru v Brdech skutečně vyjádřil o možnosti preventivního úderu na Írán. Doslovně říká: " Zasáhnout leteckým úderem. Preventivní úder je levnější a efektivnější." Preventivní úder ovšem podmiňuje zjištěním o budování ramp schopných odpalovat jaderné rakety. Preventivní vojenský úder na Írán Miloš Zeman podpořil i nedávno na galavečery Dny pro Izrael v Hradci Králové 15. října 2012. Výrok ve kterém by M. Zeman po bombardování Íránu přímo volal se nám dohledat nepodařilo.

Na základě výsledků průzkumů Centra pro výzkum veřejného mínění a agentury STEM hodnotíme výrok jako zavádějící. Senát si v poslední době udržuje větší popularitu, ale 7 až 8 let je přehnaný údaj.

Jak ilustruje například článek na serveru iHned.cz, popularita se často ztotožňuje s důvěrou obyvatel. Pro hodnocení výroku tedy použijeme výsledky průzkumů, hodnotících důvěru občanů v ústavní instituce, a to v období 2004-2012.

Agentura STEM provádí takové šetření jednou za čtyři roky. Dostupná relevantní data jsou tedy z let 2012, 2008 a 2004. (V tabulce uvádíme procento občanů, které důvěřuje dané instituci - určitě ano, spíše ano.)

STEM201220082004 PS24 %30 %42 %Senát28 %24 %20 %

Každý měsíc kromě letních provádí průzkum důvěry v ústavní instituce i Centrum pro výzkum veřejného mínění. V úvahu bereme výsledky od listopadu 2004 do listopadu 2012. Přehledy průzkumů, vždy pro celý uplynulý rok, jsou dostupné na stránkách CVVM (vše .pdf): 2012, 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005. Pro přehlednost jsme pro vás vytvořily celkový dataset (.xls) s grafem vývoje popularity obou institucí.

I údaje CVVM vyvrací tvrzení Přemysla Sobotky - v období říjen-prosinec 2010 a listopad 2006 měly obě instituce popularitu stejnou; v září 2010, od května 2005 do září 2006 a od listopadu 2004 do února 2005 se Poslanecká sněmovna těšila větší důvěře než Senát.

Z dlouhodobého hlediska by se podle údajů CVVM dalo říct, že Senát je v malých procentech populárnější než Poslanecká sněmovna, ale není tomu tak stále. Období 7 až 8 let je tedy přehnané. Převažující prvenství si Senát udržuje až od začátku roku 2007, a to pouze podle výsledků CVVM. Podle agentury STEM by tento výrok mohl být pravdivý nejpozději po roce 2008.

Pro Hospodářské noviny se Karel Schwarzenberg vyjádřil ke složení bankovní rady takto: "Budu vybírat lidi z různých ekonomických škol a institucí tak, aby byla zajištěna názorová pluralita." Toto vyjádření je ze 7. ledna - starší vyjádření se nám najít nepodařilo - výrok tehdy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je pravdivý, protože ČSL v době existence Národní fronty nebyla autonomní politickou stranou, ale byla ovládaná KSČ, stejně jako tomu bylo u jiných organizací Národní fronty.

Při svém vzniku byla Národní fronta útvarem, který sdružoval politické strany, za rozhodujícího vlivu Komunistické strany, mezi těmito stranami byla tehdejší ČSSD, Československá strana socialistická a Československá strana lidová (ČSL). Ve volbách 1946 mohly kandidovat pouze strany, které byly v Národní frontě a v této době tedy byla ČSL její součástí jako politická strana. Po únoru 1948 ale byla ČSL ovládnuta prokomunistickým vedením, a ti kteří nesouhlasili byli nuceni odejít do zahraniční nebo bylo uvězněno. V této době se také nedá říct, že by ČSL fungovala jako politická strana, jelikož se nemohla ucházet o přízeň voličů ve volbách a nemohla vytvářet svůj program, tedy ani plnit základní funkce politické strany. Byla tedy spíše organizací sdružující své členy, ve skutečnosti však ovládanou prostřednictvím akčních výboru KSČ, podobně jako tomu bylo u řady jiných organizací, o které byla Národní fronta rozšířena, jako Roithovou zmiňovaní Český ovocnářský a zahrádkářský svaz nebo Revoluční odborové hnutí. V podstatě organizace bez možnosti ovlivňovat politiku, což se vylučuje vylučuje z jednou z nejužívanějších definic, podle které je politická strana organizací snažící se získat podíl na moci prostřednictvím voleb, a politickou moc v té době držela pouze KSČ.