Ústavní soud v roce 2009 zrušil předčasné volby, které se měly konat 9. a 10. října téhož roku. Vyhověl tak stížnosti poslance Miloše Melčáka, který si stěžoval na zkrácení svého mandátu. Ústavní soud tehdy zrušil zákon o zkrácení daného volebního období. Volby nakonec proběhly v řádném termínu a to v červnu 2010.

Na základě informací z portálu Poslanecké sněmovny ČR, Senátu ČR a vlastních výpočtů, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Plat poslanců (podle zákona 236/1995 Sb., §1, bodu 1 je jako poslanec označován poslanec i senátor) je stanoven zmíněným zákonem a vyhláškou. Celý výpočet je podrobně vysvětlen na stránkách Poslanecké sněmovny ČR.

Základní plat poslance je vypočten z platové základny vynásobené koeficientem 1,08. Platová základna je v současné době stanovena novelou zákona jako pevná částka. Od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2014 je to dle zákona 51 731 Kč. Pro poslance a senátora je tedy základní plat vypočten jako 51 731 x 1,08 = 55 869,48.

Stejný zákon ale jasně vyjmenovává i navýšení koeficientů, které nálěží funkcionářům obou komor. Do výpočtu průměrného platu poslanců a senátorů jsme tedy zahrnuli i tyto koeficienty (podrobně rozepsaný výpočet v tabulce (.xls)). Průměrný plat poslanců a senátorů je ve skutečnosti 68 397,22 Kč.

Zuzana Roithová zastávala funkci ministryně zdravotnictví v úřednické vládě Josefa Tošovského od 2. ledna 1998 do 17. července 1998. Náměstkem ministerstva zdravotnictví a ředitelem odboru farmacie byl tehdy Josef Suchopár. Josef Suchopár zastával svou funkci na ministerstvu od roku 1993 do 1998. Na základě dohody se Zuzanou Roithovou pak své místo opustil údajně již v den nástupu nové ministryně do funkce. Zda tomu však bylo právě kvůli obviňování z propojení s farmaceutickými firmami se nám nepodařilo dohledat.

Vladimír Dlouhý podle životopisu na svých stránkách opouští politiku v roce 1997 (mandát poslance konkrétně složil 2. června 1997) a odchází do soukromého sektoru, později také do akademické sféry. K dnešnímu dni letošního roku 2012 je to tedy skutečně přes 15 let.

Výrok Ludmily Müllerové označujeme za pravdivý na základě informací ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a zpravodajských článků.

O nalezené politické shodě mezi vládou i opozicí informovala různá média (např. socialnidialog.cz; financninoviny.cz nebo mediafax.cz).

Celý legislativní proces pak můžete shlédnout na stránkách Poslanecké sněmovny, zákon o tzv. předdůchodech byl předmětem hlasování č. 242 dne 26. září 2012. V tomto hlasování se pro vyslovilo 115 poslanců, proti nebyl nikdo. Podobná situace byla v Senátu na schůzi ze dne 25. října 2012. Zde se pro vyslovilo 51 senátorů z 58 a nikdo nehlasoval proti návrhu.

Ministr Kalousek zjevně vychází z revidovaných údajů o deficitu veřejných financí v roce 2009, které ještě v roce 2010 zveřejnilo ČSÚ. O předběžné hodnotě 5,9 % informovala např. agentura Mediafax, o pozdější revizi na 5,8 % mj. portál finance.cz.

Tuto hodnotu akceptujeme jako "dědictví" po Fischerově vládě. Kalousek totiž netvrdí, že ji Fischerova vláda (ve funkci mezi květnem 2009 a červencem 2010) způsobila. Zároveň nelze stanovit hodnotu deficitu, který se počítá za období kalendářního roku, pro okamžik výměny vlád. Kalouskem uvedená hodnota deficitu za rok 2009 je tedy nejpřesnější, která je k dispozici.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám k němu v zákoně o státním rozpočtu ČR pro r. 2012 (.pdf), nepodařilo dohledat relevantní informace. Na webu ČSÚ jsou pak k dispozici pouze statistiky výdajů vládních institucí od r. 1995 do r. 2007.

Ústava České republiky v článcích 62 a 63 vymezuje pravomoci prezidenta. Z formulace výroku vyplývá, že prezident ČR má pravomoci pouze v případě zahraniční politiky ČR. Prezident má však pravomoci i ve vnitřních věcech státu.

Je třeba také rozlišovat kontrasignované a nekontrasignované pravomoci prezidenta, kdy se i v případě zahraniční politiky dělí o své pravomoci s vládou ČR.

V rámci zahraniční politiky prezident například zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přijmá zahraniční mise, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. V rámci České republiky pak může prezident například jmenovat a odvolávat předsedu a další členy vlády, jmenovat soudce Ústavního soudu, předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu, jmenuje členy Bankovní rady ČNB, prezidenta NKÚ nebo může vrátit přijatý zákon Parlamentu zpět.

Pro přijetí ústavního zákona o přímé volbě prezidenta byla nutná tzv. ústavní většina (120 hlasů v PSP a 49 v Senátu) a pro zákon hlasovalo 186 poslanců a 49 senátorů.

Pro přijetí prováděcího zákona byla nezbytná prostá nadpoloviční většina přítomných senátorů a poslanců. Pro zákon hlasovalo 178 poslanců a 44 senátorů - tento zákon tedy neměl podporu ústavní většiny v Senátu.

V Československé republice nebylo křeslo hlavy státu obsazeno mezi 5. říjnem 1938 a 30. listopadem téhož roku, kdy šlo o dobu mezi abdikací Edvarda Beneše a zvolením Emila Háchy. Kratším obdobím bez prezidenta si též země prošla po událostech 17. listopadu 1989 - Gustáv Husák abdikoval 10. prosince 1989 a nový prezident byl zvolen 29. prosince 1989. Nejdelším obdobím bez prezidenta se však vyznačovala doba předcházející rozdělení Československé republiky. Václav Havel abdikoval 20. července 1992 jako prezident do té doby jednotného státu, aby byl 26. ledna 1993 zvolen prezidentem samostatné České republiky.