V odůvodnění tohoto výroku budeme vycházet z dat (.pdf) o odměňování zdravotníků, která zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) na začátku září 2021. Dokument ÚZIS totiž kromě finálních dat za rok 2020 obsahuje i odhady průměrných platů a mezd lékařů a sester pro rok 2021 stanovený dle údajů z prvního kvartálu 2021. V platové sféře by měly letos průměrné odměny sester dosáhnout výše přibližně 55 419 Kč (str. 29). Průměrná odměna lékařů by v roce 2021 měla činit 97 636 Kč (str. 24).

Jedná se o predikci bez mimořádné odměny. Tu dostali zdravotníci v souvislosti s epidemií covidu-19 v roce 2020, přičemž průměrně dosahovala částky 6 250 Kč na měsíc. Pokud budou zdravotníkům i v letošním roce přiznány mimořádné odměny, můžou být jejich platy ještě vyšší.

Důležité je také poukázat na rozdíl mezi výdělkem zdravotnických pracovníků v nemocnicích zřizovaných státem či samosprávami, které se řídí platovými tabulkami, a mzdami v soukromých nemocnicích. Například v roce 2020 byl průměrný plat zdravotních sester 54 663 Kč (.pdf, str. 12), zatímco průměrná mzda sester ve stejném roce činila pouze 47 526 Kč.

Přehled vývoje průměrných platů sester (všeobecných sester a porodních asistentek) a lékařů (včetně zubních lékařů) v sektoru lůžkové péče poté ilustruje následující tabulka.

Andrej Babiš tedy uvádí hodnoty, které v rámci našeho 10% tolerančního pásma odpovídají platům, které ÚZIS predikuje pro letošní rok.

Pro lepší pochopení kontextu výroku Andreje Babiše se nejprve stručně zaměřme na to, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) 3 sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí zhruba 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, za uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků může ovlivnit především nastavením plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj dat v grafu: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Z grafu je vidět, že k 90miliardovému meziročnímu nárůstu nedošlo. Nejvyšší meziroční nárůst plateb za státní pojištěnce nastal mezi lety 2020 a 2021, kdy celková suma vzrostla o 30 miliard Kč.

Doplňme, že ani prostřednictvím rozpočtu Ministerstva zdravotnictví nemohlo dojít k takto výraznému nárůstu. Celkový rozpočet Ministerstva totiž zdaleka této částky nedosahuje, natož aby o ni byl meziročně navýšen. Například na rok 2022 vláda plánuje nárůst o 6 miliard korun.

Zdroj dat v grafu: 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021.

Pro objasnění toho, jakým způsobem měla vláda na platech přidat zdravotníkům 90 miliard, jsme se obrátili na Úřad vlády, zatím jsme však nedostali odpověď.

Zaměřme se nicméně na samotnou částku 90 miliard Kč a zasaďme ji do kontextu celkových výdajů na platy ve zdravotnictví. V roce 2019 pracovalo (.pdf, str. 16) ve zdravotnictví v přepočtu na celé úvazky 218 842 lidí. Jejich průměrný plat/mzda činil 41 031 Kč (str. 26). Celkem tedy všichni pracovníci ve zdravotnictví v roce 2019 dostali na odměnách za práci přibližně 108 miliard Kč.

Meziroční navýšení platů a mezd ve zdravotnictví o 90 miliard by tedy představovalo nárůst o zhruba 80 %. Lékaři by například dostávali v průměru přibližně o 70 tisíc měsíčně navíc. Částka 90 miliard korun tak zjevně neodpovídá realitě. Přestože nedokážeme s jistotou říct, jestli nedošlo k určitému navýšení platů, například ve státem zřizovaných nemocnicích, ani vzhledem k chybějícím aktuálním datům nemůžeme vyloučit, že došlo k nárůstu celkových výdajů (.pdf, str. 1) na zdravotní péči (všechny výdaje ve zdravotnictví, nejen odměny za práci) o 90 miliard Kč.

Můžeme však konstatovat, že nic nenasvědčuje tomu, že někdy došlo k takto výraznému – a vzhledem k objemu peněz v českém zdravotnictví bezprecedentnímu – navýšení platů. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš v diskuzi na CNN Pirma News vyjmenovával (video, čas 26:05) profese, kterým jeho vláda měla přidat na platech, a mezi nimi zmínil také učitele: „Za naší vlády bylo nejvíc navýšené platy. Vojáků, policistů, hasičů, učitelů o 150 procent, o 150 procent. Ano?“ Tvrzení, že za doby jeho vlády vzrostly učitelské platy o 150 %, však neodpovídá jeho dalším výrokům ani slibům vyplývajícím z programového prohlášení (.pdf, str. 14) vlády. Vláda se totiž zavázala do roku 2021 navýšit platy učitelů na 150 % hodnoty z roku 2017, nikoliv o 150 %. 

Nicméně Andrej Babiš v rámci tohoto výroku skutečně uvedl a ještě zdůraznil, že došlo k nárůstu o 150 %, a proto jej v tomto znění budeme ověřovat.

Podle dat MŠMT (.xlsx, list A4.1.2) průměrný plat učitelů v regionálním školství v roce 2017 (před nástupem druhé vlády Andreje Babiše) činil 31 578 Kč, a růst o 150 % by proto měl odpovídat 78 945 Kč.

V roce 2020 nicméně dosáhl průměrný plat 44 224 Kč (.xlsx, list A4.1.2), což odpovídá pouze nárůstu o 40 % platu učitelů v roce 2017, nikoli o 150 %. Pro úplnost nicméně musíme také dodat, že na konci roku 2020 vláda rozhodla o dalším navýšení platů učitelů, konkrétně o zvýšení jejich tarifní části o 4 %. Podle ministra školství Roberta Plagy ale další peníze – zbývajících 5 % – dostanou učitelé v odměnách a příplatcích, a celkový objem prostředků na jejich platy by tak měl v roce 2021 skutečně narůst o 9 %. 

MŠMT dosud nezveřejnilo poslední data o přesné výši učitelských platů v roce 2021. Pokud ale budeme vycházet ze srpnové predikce projektu IDEA Cerge-Ei (.pdf, str. 6), jež se týká vývoje poměru učitelských platů a průměrné mzdy, a platy učitelů oproti roku 2020 narostly o 9 %, odpovídal by v roce 2021 průměrný plat učitele 48 204 Kč. To představuje nárůst o 53 %, zdaleka tedy ne o Andrejem Babišem uváděných 150 %.

Jak lze vidět v grafu výše, průměrný plat učitelů nerostl pouze během současné vlády Andreje Babiše. Nominální hodnoty těchto platů i reálné platy, přepočtené pomocí indexu spotřebitelských cen, se výrazně zvyšovaly i v jiných obdobích. Uveďme, že data v grafu vycházejí ze statistických ročenek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z roku 2020, 2014, 2010 a 2008 (vše .xlsx) a Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v hlavním městě Praze ve školním roce 2005/2006 (.docx, str. 83).

K výraznějšímu reálnému navýšení došlo mimo jiné i za vlády Vladimíra Špidly v roce 2003, a to meziročně o 11,5 % z 21 633 Kč na 24 127 Kč. Doplňme však, že i poté byli učitelé s výší svých platů a kroky tehdejší vlády nespokojení a na začátku září 2003 uspořádali stávku. Pokud srovnáme průměrnou roční míru nárůstu reálných platů učitelů za vlády Vladimíra Špidly a vlád Andreje Babiše, zjistíme, že tempo růstu za Babišovy vlády je skutečně nejvyšší. Za vlády Vladimíra Špidly (mezi lety 2002 a 2004) vzrostly reálné platy o 5,5 % ročně. V letech 2017–2020 bylo tempo růstu 7,3 %.

Předně uveďme, že se námi ověřovaná předvolební debata uskutečnila 1. září. K tomuto datu hnutí ANO skutečně nezveřejnilo žádný program pro nadcházející sněmovní volby, o kterém ve výroku hovoří Marian Jurečka. K oficiálnímu zahájení kampaně tohoto hnutí následně došlo až 2. září. Právě tehdy také hnutí ANO představilo svůj program (.pdf) pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny, a učinilo tak jako poslední z parlamentních stran.

Doplňme, že hnutí ANO některé předvolební propagační kroky učinilo i před oficiálním startem kampaně. V červnu 2021 například Andrej Babiš rozeslal do českých domácností leták, v němž vyzdvihoval výsledky své vlády. Uveďme, že předseda vlády tento dokument prezentoval jako osobní dopis občanům.

Při interpelacích v Poslanecké sněmovně konaných 8. července se nicméně premiér Babiš vymezil proti tomu, že by byl tento dopis součástí předvolební kampaně. Ve své odpovědi na dotaz pirátského poslance Jakuba Michálka, proč transparentní volební účet hnutí ANO neobsahuje výdaje spojené s rozesíláním dopisu, tehdy Andrej Babiš uvedl, že hnutí ANO „žádnou kampaň“ nedělá. „Naše vláda má plno práce a nemáme čas dělat kampaň,“ dodal. Dále zmínil, že se vyúčtování na volebním účtu objeví, až hnutí zaplatí fakturu.

V polovině července poté premiér Babiš vydal knihu s názvem Sdílejte, než to zakážou! (.pdf). V ní například vypočítává své dosavadní politické úspěchy ve funkci předsedy vlády a představuje své další vize do nadcházejícího volebního období. Za jasně formulovaný volební program však tyto části knihy označit nelze.

Doplňme, že o tom, že hnutí ANO zveřejní svůj volební program pro říjnové volby až na začátku září, hovořil 16. července 2021 i sám premiér Babiš. Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť k datu 1. září 2021 hnutí ANO skutečně nezveřejnilo program pro nadcházející sněmovní volby a publikována byla pouze kniha, kterou Andrej Babiš představil v červenci letošního roku.

Poslanecká sněmovna 4. prosince 2019 schválila původní rozpočet na rok 2020. V rozpočtu se mělo hospodařit se schodkem 40 mld. korun. Tento návrh byl prosazen ještě před vypuknutím koronavirové krize, a tak s žádnými mimořádnými opatřeními nepočítal. Vláda do rozpočtu prosadila mj. navýšení průměrného starobního důchodu, zvýšení platů učitelů a zaměstnanců ve veřejné sféře a také nárůst rodičovského příspěvku. 

Připomeňme, že první dva případy nákazy covidem-19 v Evropě zaznamenala Francie 24. ledna 2020. V České republice se pak první případy nákazy objevily 1. března téhož roku.

Kvůli navyšování výdajů v důsledku krize byl rozpočet na rok 2020 třikrát novelizován. Poprvé byla novela zákona o státním rozpočtu na rok 2020 Poslaneckou sněmovnou přijata 24. března 2020, čímž se navýšil deficit rozpočtu na 200 mld. korun. Navýšení bylo reakcí na pokles daňových příjmů a navýšení výdajů k zajištění zdraví obyvatelstva.

O měsíc později byla novela zákona o státním rozpočtu aktualizována a deficit státního rozpočtu byl navýšen o dalších 100 mld., počítalo se tedy s celkovým schodkem ve výši 300 mld. korun.

Na začátku července 2020 byl deficit navýšen o dalších 200 mld. korun. Schodek státního rozpočtu se tedy dostal na celkovou částku 500 miliard. Ministryně financí Alena Schillerová navýšení shrnula následovně: „Hlavním cílem této novely je masivně podpořit investice, a to především investiční akce obcí a krajů. Pro obce jsme už připravili několik dotačních titulů, díky kterým budou moci okamžitě zahájit své projekty. Výrazně proto navyšujeme vládní rozpočtovou rezervu, kterou použijeme nejen k financování těchto programů. Navýšená rezerva bude sloužit také jako finanční polštář, abychom se pokud možno vyhnuli potřebě další novely.“

Za rok 2020 nakonec schodek rozpočtu dosáhl 367,4 mld. korun a nebyl tedy naplněn o 132,6 mld. korun. Na boj s pandemií covidu-19 bylo utraceno 216,5 mld. korun. Deficit nebyl naplněn díky vyšším příjmům, než se kterými se během roku počítalo.

Předpokládané parametry státního rozpočtu pro rok 2022 předložilo Ministerstvo financí na konci května 2021. Vládou schválené parametry počítaly se schodkem 390 mld. korun. Ve druhém návrhu rozpočtu na rok 2022, kterou Ministerstvo financí představilo vládě 1. září, však očekávaný schodek klesl. Plánovaný deficit dosahuje výše 376,6 miliard.

Vzhledem tomu, že se debata odehrávala 1. září, nedokážeme určit, zda Marian Jurečka reagoval na parametry rozpočtu či na návrh Ministerstva financí z téhož dne. Oba návrhy nicméně převyšují deficit z roku 2020, a to o 22,6 mld., respektive o 9,2 miliard Kč. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Plán zvyšovat důchody zahrnula vláda Andreje Babiše již do svého programového prohlášení (.pdf, str. 8) z června 2018. Prohlášení tak například obsahuje část, v němž vláda slibuje prosazení novely zákona o důchodovém pojištění, „která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy“. Vláda se dále také zavázala prosadit „navýšení důchodu o 1000 Kč lidem, kteří dosáhnou věku 85 let“. 

Návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který obsahoval (.pdf, str. 3) uvedené dva body, předložila Poslanecké sněmovně ještě první vláda Andreje Babiše v březnu 2018. Sněmovna poté schválila tuto novelu ve třetím čtení 29. června 2018, kdy získala podporu všech sněmovních stran. Z deseti poslanců KDU-ČSL tehdy bylo pět z jednání omluveno, zbývajících pět poslanců hlasovalo pro přijetí. Zmiňme, že podobně tomu bylo i 22. srpna 2018, kdy Sněmovna o návrhu novely hlasovala znovu poté, co ji dolní komoře vrátil Senát s pozměňovacími návrhy. Poslanci tehdy setrvali na znění schváleném na konci června. Novela, kterou došlo ke zvýšení základní výměry důchodu a k navýšení důchodu u seniorů nad 85 let, následně vešla v účinnost v září 2018.

Dalším příkladem, kdy KDU-ČSL podpořila vládu při navyšování důchodů, je také novela zákona o důchodovém pojištění z roku 2019, díky níž v roce 2020 narostl (.pdf, str. 3) průměrný důchod o zhruba 900 Kč měsíčně. Tedy přibližně o 200 Kč nad zákonnou valorizaci. 

Dále pak KDU-ČSL podpořila i návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který vláda předložila v květnu 2021. Poslanecká sněmovna tuto novelu schválila 30. července 2021, a to díky hlasům poslanců vládního hnutí ANO a ČSSD, KSČM, SPD a rovněž díky šesti hlasům KDU-ČSL. V důsledku přijetí této novely tak v roce 2022 dojde ke zvýšení důchodů nad rámec zákonné valorizace o 300 Kč (.pdf, str. 3).

Výrok Andreje Babiše, že KDU-ČSL nikdy nepodpořila vládu při navyšování důchodů, z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Premiér Babiš tento výrok uvádí ve spojitosti s podporou důchodců během jeho vlády. Konkrétně pak mluví o valorizacích starobních důchodů.

Hodnota starobních důchodů stoupá kontinuálně již od roku 1989, a to hlavně kvůli zákonné valorizaci. Tento pojem, jak jsme již zmiňovali v jednom z minulých výroků, značí princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a poloviny růstu reálných mezd (.pdf). Valorizace každoročně způsobuje nárůst důchodů, výše přidaných peněz se může pohybovat od desítek korun až po doposud nejvyšší valorizace v hodnotách i přes 800 Kč.

Z dat Ministerstva financí vyplývá, že k výraznému nárůstu důchodů došlo až v období let 2017 až 2021. V grafu výše lze vidět, že valorizace důchodů v roce 2010 opravdu neproběhla (.pdf) a také že v roce 2014 činilo navýšení důchodů 49 Kč.

Uveďme, že Andrej Babiš se stal ministrem financí 29. ledna 2014. K pravidelnému zvyšování důchodů dochází vždy od lednové splátky důchodů. Pravidelná valorizace důchodů v roce 2014 byla oznámena vyhláškou č. 296/2013 Sb., která vstoupila v platnost 27. září 2013, tedy ještě za vlády Jiřího Rusnoka a před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2013.

Z kontextu výroku vyplývá, že premiér Babiš považuje za svoje období vlády celou dobu, kdy se hnutí ANO podílí na vládě, tedy období právě od ledna 2014. Z informací zveřejněných (.pdf) Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) lze zjistit, že průměrný starobní důchod vyplácený v posledním čtvrtletí roku 2014 činil 11 075 Kč. Poslední zveřejněná data ČSSZ pocházejí ze druhého čtvrtletí roku 2021, kdy ČSSZ vyplácela průměrný starobní důchod ve výši 15 385 Kč. Po dobu, co je hnutí ANO ve vládě, tedy od roku 2014 dodnes, tak došlo ke zvýšení průměrně vypláceného starobního důchodu o částku 4 310 Kč.

Data o průměrných starobních důchodech zveřejňuje také Český statistický úřad, který porovnává průměrné prosincové starobní důchody. Pokud použijeme jeho data (.pdf), zjistíme, že průměrný starobní důchod vyplácený v prosinci 2014 byl 11 090 Kč. V porovnání s průměrně vypláceným starobním důchodem za druhé čtvrtletí roku 2021 se jedná o zvýšení o 4 295 Kč.

Pro celkové zhodnocení je však nutné započítat valorizaci i plánované navýšení důchodů nad rámec valorizace, které proběhne v lednu 2022. Toto zvýšení již schválil Parlament ČR a je vyhlášeno ve Sbírce zákonů. Průměrné zvýšení důchodů bude tedy dle tiskové zprávy (.pdf) Ministerstva práce a sociálních věcí 758 Kč, průměrný důchod se pak vyšplhá na 16 195 Kč. V takovém případě bude rozdíl mezi průměrně vypláceným starobním důchodem v roce 2014 a průměrným důchodem v roce 2022 po již schváleném navýšení 5 120 Kč.

Andrej Babiš tedy uvádí nižší částku celkového nárůstu, než jaká vyplývá z dat ČSSZ. Vzhledem k malé odchylce a tomu, že poukazuje na podle něj výrazný nárůst důchodů tím způsobem, že jej „podstřelil“, hodnotíme jeho výrok jako pravdu s výhradou.

Dále také uveďme, že pokud sečteme částky, o které byly v námi sledovaném období důchody valorizovány a navýšeny nad rámec valorizace, získáme celkovou sumu 4 442 Kč. Pro úplnost doplňme, že do výpočtů nezahrnujeme například jednorázově vyplacený příspěvek 5 000 Kč z roku 2020, tedy tzv. rouškovné.

Jan Hamáček svým výrokem odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/07 (.pdf), který byl veřejně vyhlášen 16. dubna 2010. Ústavní soud jím s účinností od 30. září 2011 (.pdf, str. 1) zrušil tehdejší ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (.pdf, str. 7).

V České republice se důchod skládá ze dvou složek – základní výměry a procentní výměry. Základní výměra je státem pevně stanovená částka, jež je stejná u každého příjemce důchodu. Oproti tomu procentní výměra se stanovuje individuálně na základě výpočtového základu. A právě způsobem výpočtu tohoto základu se zabýval i Ústavním soudem zrušený § 15 (.pdf, str. 7).

Problémem tohoto ustanovení bylo, že do určité hranice se tzv. osobní vyměřovací základ, který můžeme chápat jako průměrný měsíční příjem člověka v rozhodném období, započítával do důchodu v plné výši. Ovšem po překročení této hranice se tato individuální složka důchodu výrazně zmenšovala. Pokud tedy měl člověk v produktivním věku vysoké příjmy, tak při výpočtu důchodu mohlo docházet ke značným redukcím.

Ústavní soud přezkoumával ustanovení na základě návrhu Krajského soudu v Ostravě, který se zabýval konkrétním případem Karla Sochora. Tomu byl v roce 2006 vyměřen invalidní důchod ve výši 13 346 korun, ačkoli jeho průměrný výdělek mezi lety 1986 a 2005 odpovídal 68 635 korun (.pdf, str. 1–2).

Pro odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud využíval i jednu ze zásad českého důchodového pojištění – tzv. zásluhovost, tedy pojem, který ve svém výroku použil i Jan Hamáček. Princip zásluhovosti zaručuje, že se ve výši důchodu odráží příjmy jedince v produktivním věku, respektive jeho odvody na pojistném (.pdf, str. 12). Čím více pojištěnec v produktivním věku odvedl na pojistném, tím vyšší má pak důchod. Ústavní soud také upozornil na to, že další principy důchodového systému „nemohou absolutně převážit a vést k praktické nivelizaci důchodů, resp. že nemohou téměř úplně potlačit též princip ekvivalence, resp. zásluhovosti“.

Ustanovení § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění v tomto znění tak bylo podle nálezu Ústavního soudu protiústavní, „neboť ve svých důsledcích a v kombinaci s ostatními parametry a stávající konstrukcí důchodového systému negarantuje dostatečně ústavně zaručené právo na přiměřené hmotné zabezpečení dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vede k neakceptovatelné nerovnosti mezi různými skupinami důchodových pojištěnců“.

Ústavní soud tedy připouští, že v tomto ohledu může existovat určitá nerovnost. Zrušené ustanovení ovšem zakládalo takovou nerovnost, která již byla neakceptovatelná pro svůj zjevný rozpor se zásadou zásluhovosti, a proto jej Ústavní soud zrušil jako protiústavní. Pro úplnost dodejme, že k redukcím při výpočtu procentní výměry dochází i za současné právní úpravy.

Jan Hamáček tedy nejprve ve svém výroku připomíná, že při stanovování výše důchodů se reflektuje mj. zásada zásluhovosti. Dále tvrdí, že důchody lze navyšovat pouze procentuálně, protože pokud by došlo k plošnému navýšení všech důchodů o stejnou částku, bylo by to protiústavní. Takto explicitně otázku ústavnosti potenciálního navýšení důchodů pochopitelně Ústavní soud ve svém nálezu neřešil. Jan Hamáček nicméně správně poukazuje na jádro nálezu, tedy že nedostatečné zohlednění rozdílů v příjmech, respektive odvodech na pojistném, a ve výši důchodu, může vést až k protiústavní míře nerovnosti. Pokud by všichni důchodci dostávali například každoročně přidáno o stejnou částku, postupně by se zmenšovala míra zásluhovosti v důchodovém systému, což by mohlo vést až k rozporu s ústavou.

Jan Hamáček mluví o návrhu ČSSD na uzákonění tzv. výchovného, které spočívá v navýšení důchodu o 500 Kč za každé vychované dítě. Marian Jurečka pak poukazuje na to, že poslanci ČSSD již v minulosti o tomto návrhu (z pera KDU-ČSL) dvakrát hlasovali, pokaždé proti. V následujících odstavcích se proto zaměříme na případy, kdy byl v předchozích letech projednáván návrh na zavedení výchovného.

V rámci projednávání vládního návrhu na navýšení důchodů v roce 2022 o 300 Kč nad zákonnou valorizaci předložili poslanci vícero pozměňovacích návrhů. Jedním z nich byl také návrh poslanců ČSSD Jana Hamáčka (.pdf), respektive Romana Sklenáka (.pdf, str. 27). Ti navrhovali, aby se důchod od 1. ledna 2023 zvýšil každému, kdo vychoval dítě, přičemž by se důchod zvýšil o 500 Kč za každé vychované dítě. Poslanecká sněmovna návrh novely, i díky hlasům ČSSD, schválila na konci července a legislativní proces zakončil prezident republiky svým podpisem na konci srpna 2021.

Návrh na zavedení výchovného však nebyl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé. Lidovecká poslankyně Golasowská spolu s Vítem Kaňkovským podala návrh (.pdf) na zvýšení důchodu o 500 Kč za každé vychované dítě již v květnu 2018. Tento příspěvek se měl týkat pouze žen (str. 2). Doplňme, že se jednalo o pozměňovací návrh podaný v rámci projednávání návrhu novely zákona o důchodovém pojištění.

Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh zamítla. Pro přijetí návrhu hlasovalo pouze 49 poslanců, přičemž k přijetí bylo třeba 67 hlasů. Z klubu ČSSD se čtyři poslanci zdrželi a jeden, konkrétně Roman Sklenák, se vyslovil proti. Tentýž poslanec svoje tehdejší rozhodnutí v červenci 2021 odůvodnil tím, že byl špatně napsán text zákona. Byl podle něj diskriminující, jelikož se týkal pouze žen.

Pavla Golasowská a Vít Kaňkovský podali obdobný pozměňovací návrh v červnu 2019, rovněž při projednávání návrhu novely zákona o důchodovém pojištění. Poslanci znovu navrhovali (.pdf) přidání 500 korun k důchodu za každé vychované dítě. Text návrhu se ovšem tentokrát netýkal pouze žen, ale všech starobních důchodců (str. 2).

Tento pozměňovací návrh také nebyl přijat. Pro přijetí hlasovalo pouze 52 poslanců. Deset poslanců ČSSD se zdrželo a dva – Roman Sklenák a Václav Votava – hlasovali proti návrhu. Prvně jmenovaný své rozhodnutí odůvodňoval tím, že v zákoně chybí způsob, jak by byla výchova dítěte prokazována, a uvedl, že od ledna 2020 není tento návrh technicky realizovatelný.

Poslanec ČSSD Roman Sklenák tedy skutečně již dvakrát hlasoval proti návrhu KDU-ČSL na zavedení výchovného a poté předložil a pomohl schválit vlastní návrh. Většina zbývajících poslanců ČSSD se při hlasováních o lidoveckých návrzích zdržela, což mělo na výsledky hlasování stejný dopad, jako kdyby je odmítli. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

V rámci projednávání vládního návrhu na navýšení důchodů v roce 2022 o 300 Kč nad zákonnou valorizaci poslanci předložili vícero pozměňovacích návrhů. Jedním z nich byl také návrh poslanců ČSSD Jana Hamáčka (.pdf), respektive Romana Sklenáka (.pdf, str. 27). Ti navrhovali, aby se důchod od 1. ledna 2023 zvýšil každému, kdo vychoval dítě, přičemž by se důchod zvýšil o 500 Kč za každé vychované dítě. Tento pozměňovací návrh byl Sněmovnou přijat. Poslanecká sněmovna pak návrh novely schválila na konci července a legislativní proces zakončil prezident republiky svým podpisem na konci srpna 2021.

Uveďme, že obdobný pozměňovací návrh (.docx), který požadoval zavedení tzv. výchovného, podala i Pavla Golasowská z opoziční KDU-ČSL. Tento návrh, na rozdíl od návrhu Jana Hamáčka, výslovně uvádí (str. 2–4), že by se zvýšení důchodu o 500 Kč za každé vychované dítě týkalo pouze žen.

Jan Hamáček ve svém výroku opomíná zmínit, že návrh, který by zvýšil důchody o 500 korun za každé vychované dítě, podali rovněž lidovci. Nicméně ustanovení, které Poslanecká sněmovna v rámci novely schválila, pochází z dílny ČSSD. Vzhledem k tomu, že se součástí novely zákona o důchodovém pojištění stal pozměňovací návrh sociální demokracie, nikoli KDU-ČSL, hodnotíme výrok jako pravdivý.