Vouchery na pobyt v lázních poskytuje stát v rámci programu COVID – Lázně (.pdf, str. 3), který v polovině roku 2020 připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Cílem programu je především „podpora lázeňského cestovního ruchu a nahrazení výpadku zahraniční klientely v lázeňských zařízeních v ČR“, který zapříčinila pandemie covidu-19. Upřesněme, že ministerstvo původně program COVID – Lázně vypsalo pro období od 1. července 2020 do 31. prosince 2020, v únoru 2021 však vláda rozhodla o jeho prodloužení (.pdf) až do konce letošního roku.

Turisté z České republiky, ale i ze zemí EU a Evropského hospodářského prostoru (.pdf, str. 6) mohou v rámci tohoto programu získat slevový voucher na pobyt v českých lázeňských zařízeních v hodnotě až 4 000 Kč. Pobyt přitom musí trvat nejméně 6 nocí a návštěvník během něj musí absolvovat alespoň 5 lázeňských procedur. Lázeňské poukazy, které si mohou zájemci vygenerovat na stránkách agentury CzechTourism Kudyznudy.cz, pak již nelze dále kombinovat s jinými slevami (.pdf, str. 6).

V létě 2020 také vláda rozhodla (.pdf) o vytvoření dotačního programu COVID – Ubytování (.pdf), který následně Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlásilo pro období od 7. září 2020 do 3. listopadu 2020. V tomto případě cílilo ministerstvo podporu přímo na provozovatele hromadných ubytovacích zařízení, kteří tak mohli získat dotační příspěvek až 330 Kč na jeden pokoj za noc (.pdf, str. 1).

Stejná maximální sazba za jeden pokoj byla poté stanovena (.pdf, str. 6) i pro dotační program COVID – Ubytování II (.pdf), který se týkal období od 25. ledna do 29. dubna 2021 (str. 1).

Podpora v rámci programů COVID – Ubytování I a II se tedy vztahovala k jednomu pokoji, nikoli k jednomu lůžku, jak ve výroku uvádí poslankyně Jana Mračková Vildumetzová. I přes tuto nepřesnost v jejím vyjádření nicméně výrok celkově hodnotíme jako pravdivý. Doplňme, že stejná nepřesnost se objevovala také v některých médiích.

O zařazení kulturních či přírodních památek na seznam světového dědictví rozhoduje každoročně Výbor pro světové dědictví sestávající ze zástupců 21 států.

Co se týče světového dědictví v Karlovarském kraji, v roce 2018 byla na tento seznam zařazena tzv. Kynžvartská daguerrotypie. Jedná se o jednu z nejzachovalejších fotografií pořízenou Louisem J. M. Daguerrem, vynálezcem první metody fotografování. Na zasedání v roce 2019 byla mezi světová dědictví zanesena také česko-saská Hornická kulturní krajina Erzgebirge/Krušnohoří. 

Na prozatím posledním zasedání, konkrétně dne 24. července 2021, schválil výbor zařazení 11 evropských lázeňských měst na seznam světového dědictví. Mezi nimi byla také tři česká města – Mariánské Lázně, Františkovy Lázně a Karlovy Vary. Všech těchto 11 měst bylo do seznamu zahrnuto v rámci jedné položky pod názvem The Great Spa Towns of Europe.

Petr Třešňák mluví (video, čas 1:30:51) o tom, že v České republice chybí institucionální „uchopení“ cestovního ruchu. Poukazuje na to, že chybí náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR), který by se věnoval výhradně cestovnímu ruchu. Také říká, že je potřeba se bavit o zákonu o cestovním ruchu, který by řešil „destinační management celé republiky jako celku, ve spolupráci právě s těmi jednotlivými samosprávami, ať už krajskými nebo přímo těmi městy“.

Na Ministerstvu pro místní rozvoj funguje sekce regionálního rozvoje, která se zabývá tématy spojenými s regionální politikou, cestovním ruchem a projektem RESTART. Jejím náměstkem je David Koppitz, vedoucí odboru cestovního ruchu je potom Renata Králová. Funkce náměstka pouze pro cestovní ruch tedy opravdu neexistuje.

Právě Ministerstvo pro místní rozvoj pak zřizuje i příspěvkovou organizaci CzechTourism, jejímž cílem je propagace Česka v zahraničí. V Česku funguje také tzv. destinační mangement, který slouží ke koordinaci a propagaci turismu v jednotlivých oblastech. Provádí jej oblastní agentury cestovního ruchu, které jsou zřizovány jednotlivými kraji či obcemi, přičemž jejich certifikaci zaštiťuje právě CzechTourism.

Cestovní ruch je upraven zákonem č. 159/1999, který bývá označován jako zákon o cestovním ruchu. Ten upravuje podmínky pro nabízení, prodej a zprostředkování zájezdů a spojených cestovních služeb, rozsah ochrany zákazníků pro případ úpadku cestovní kanceláře a výkon státní správy v oblasti cestovního ruchu. Zákon také definuje, jaké typy služeb v cestovním ruchu existují nebo co lze považovat za zájezd, cestovní kancelář a agenturu, a vymezuje některé jejich povinnosti. Dále pak například obsahuje vymezení základní činnosti horské služby. Oblast samotného cestovního ruchu však pojímá spíše okrajově, a vyjmenovává dokonce ty oblasti cestovního ruchu, na něž se vůbec nevztahuje. Otázku destinačního managementu ani spolupráci se samosprávami pak vůbec neřeší. Komplexně se tak tento ani jiný zákon cestovním ruchem nezabývá.

Petr Třešňák má tedy pravdu v tom, že oblast cestovního ruchu nemá na MMR svého náměstka, i v tom, že neexistuje zákon, který by tuto oblast komplexně upravoval.

V roce 2019 tvořil cestovní ruch v Česku 2,9 % HDP, což odpovídá 165 miliardám korun. Vyplývá to z nejnovějších dat Českého statistického úřadu. Podíl cestovního ruchu na hrubém domácím produktu se přitom dlouhodobě drží na obdobných hodnotách.

V roce 2018 tvořil cestovní ruch v Karlovarském kraji 18 % HDP. Význam cestovního ruchu pro Karlovarský kraj lze zkoumat i pomocí jiného makroekonomického ukazatele, tzv. hrubé přidané hodnoty (tj. hodnoty, která byla podniky vytvořena nad rámec vstupních nákladů). Cestovní ruch v tomto regionu tvořil v roce 2019 5,4 % (4,9 miliardy korun) celkového objemu hrubé přidané hodnoty za všechna odvětví. V porovnání s ostatními kraji vykazuje Karlovarský kraj v této statistice dlouhodobě nejvyšší hodnoty. Například v roce 2018 tvořil cestovní ruch dokonce 5,6 % regionální hrubé přidané hodnoty.

V turismu je v Karlovarském kraji zároveň zaměstnaný přibližně každý jedenáctý pracující. Podle Českého statistického úřadu „vyšší objem lidské práce v tomto regionu typicky souvisí i s převážně lázeňskými službami“. V tomto ohledu tak Karlovarský kraj předčí nejen celorepublikový průměr, ale i Prahu, kde je v odvětví cestovního ruchu zaměstnán téměř každý patnáctý pracující.

Cestovní ruch tedy dlouhodobě tvoří přibližně 2,9 % HDP České republiky. V Karlovarském kraji ovšem dosahuje podíl cestovního ruchu na celkovém objemu hrubého domácího produktu vyšších hodnot, a to 18 % HDP.  Výrok poslance Třešňáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Při ověřování jsme procházeli weby německých pojišťoven i německou legislativu. Nepodařilo se nám však najít informace, které by daný výrok potvrzovaly. Informace o nároku na lázně pro zaměstnance se nenachází v německém zákoníku upravujícím zdravotní pojištění, webech věnujícím se zdravotnímu pojištění v Německu ani na stránkách jednotlivých pojišťoven.

Kontaktovali jsme proto Pavla Hojdu s žádostí o zaslání zdroje, z nějž vychází. Ve své odpovědi nicméně Pavel Hojda pouze uvedl, že „je to osobní zkušenost a informace od pracovníků z Bavorského Německa. Informace je stará cca 3 roky.“

Německé pojišťovny pobyty v lázních proplácí, musí to ale být vždy na doporučení lékaře, ne plošně každému pracovníkovi po dvou letech. Většinou také poskytují příspěvky na tzv. cesty za zdravím, které kombinují relaxační pobyt s aktivním preventivním programem. Výše dotace přitom obvykle nepřesahuje 200 eur za rok.

Všechny dostupné zdroje hovoří jen o pobytech v lázních podmíněných doporučením lékaře a žádný z nich, včetně německého zákoníku, s nárokem na lázeňský pobyt po dvou letech zaměstnání nepočítá. Výrok Pavla Hojdy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že zmínku o možnosti každé dva roky získat příspěvek na pobyt ve wellness hotelu se nám podařilo dohledat pouze v případě některých rakouských pojišťoven. Zdůrazněme však, že se jednalo o komerční plány pojištění a příspěvek se týkal jen části nákladů (.pdf).

Dálnice D6 má po svém dobudování zajišťovat spojení Prahy s Karlovými Vary a Chebem. Její dostavba zároveň obstará mezinárodní propojení ČR s Německem. V současné době je zprovozněno 9 ze 17 úseků.

Letos má být zahájena výstavba v úseku Krupá, přeložka (.pdf), kde je vykoupeno více než 97 % pozemků. V roce 2022 má být zahájena výstavba dalších dvou úseků, jde o Hořesedly, přeložka (.pdf) a Hořovičky obchvat (.pdf). V prvním zmíněném úseku je vykoupeno téměř 80 % pozemků (.pdf, str. 4), ve druhém pak jen necelých 37 % (.pdf, str. 4).

U zbývajících pěti úseků má být stavba zahájena v roce 2023. V úseku Olšová Vrata – Žalmanov (.pdf) zatím výkup pozemků nezačal (str. 4). Ve zbylých úsecích je ve vlastnictví státu průměrně 8 % pozemků. Jedná se o úseky Karlovy Vary – Olšová Vrata (.pdf, str. 4), Žalmanov – Knínice (.pdf, str. 4), Knínice – Bošov (.pdf, str. 4) a Petrohrad – Lubenec (.pdf, str. 4).

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož pozemky pro dostavbu dálnice D6 nejsou zcela vykoupeny.

Dálnice D6 má po svém dobudování zajišťovat spojení Prahy s Karlovými Vary a Chebem. První úseky o celkové délce přibližně deset kilometrů byly zprovozněny již v osmdesátých letech. Jedná se o úsek Kamenné Žehrovice – Kačice a Kačice – Nové Strašecí.

Poslední úseky této dálnice mají být skutečně dokončeny do roku 2026. Jedná se o úseky mezi Karlovými Vary a Boršovem v celkové délce více než 30 km a 12kilometrový úsek mezi Petrohradem a Lubencem, který by měl být dokončen už v roce 2025.

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan mluví o návrhu rozpočtu na rok 2022, který kritizuje pro jeho nehospodárnost. Návrh rozpočtu předložilo Ministerstvo financí na konci května 2021. V tomto návrhu MF skutečně předpokládalo deficit státního rozpočtu ve výši 390 miliard a celkovou výši investic 189 miliard korun. Vláda tyto předpokládané parametry rozpočtu schválila 7. června.

Na začátku září však předložilo MF nový aktualizovaný návrh rozpočtu, v němž plánovaný schodek snížilo na 376,6 miliard a navýšilo hodnotu investic na 218 miliard korun. Tento návrh byl již zpracován (.zip) jako návrh zákona o státním rozpočtu, který musí vláda Poslanecké sněmovně předložit nejpozději do 30. září. Nový návrh nicméně prozatím nebyl schválen, vláda o něm bude jednat v průběhu září. Nejedná se ale o „úřednický“ návrh, ale o výsledek jednání mezi ministryní financí a jednotlivými ministry, proto jej lze považovat za návrh, na kterém panuje alespoň elementární shoda uvnitř vládní koalice.

Vít Rakušan tedy uvádí již neaktuální výši plánovaného schodku i investic. Vzhledem k tomu, že jím uváděné hodnoty se od hodnot aktuálně platných v případě investic liší o více než 10 %, což je námi tolerovaná odchylka u číselných údajů, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vít Rakušan mluví o návrhu Středočeského kraje omezit či úplně zastavit objednávanou veřejnou dopravu na některých lokálních tratích v kraji. Tento návrh vyvolal kritické reakce ze strany ministra dopravy Havlíčka a jeho resortu.

O zastavení a omezení provozu na některých lokálních tratích v kraji se začalo spekulovat na konci května 2021, kdy unikla tabulka s plánovanými redukcemi. Podle ní mělo dojít k omezení či zastavení provozu na 14 úsecích různých tratí. Středočeský radní pro oblast veřejné dopravy Petr Borecký o tomto tématu následně poskytl rozhovor serveru Zdopravy.cz.

Rada Středočeského kraje 29. července schválila usnesení, kterým dojde k omezení či zastavení provozu na 12 úsecích různých lokálních tratí v kraji. Celková úspora by dle údajů kraje měla dosáhnout 52,2 milionů Kč.

Karel Havlíček následně začal kritizovat Středočeský kraj a navštěvovat zmíněné lokální tratě. Ministr Havlíček například natočil jeden díl svého pořadu NA ROVINU, kdy si za své kulisy vybral nástupiště dobříšského nádraží. Na stejnou trať z Prahy do Dobříše vyrazil také na výlet vlakem se svým psem. Dále se po železnici vydal také do Mšena či Trhového Štěpánova. 

Dle analýz využití vychází jako nejnákladnější na provoz trať č. 233 Čelákovice–Mochov. Podle dodatku ke smlouvě (.pdf, str. 3) z roku 2020 o provozu na této trati činí kompenzace dopravci KŽC Doprava s. r. o. 178,73 korun za vlakkilometr. Roční kompenzace dopravci za provedené dopravní výkony činí aktuálně v roce 2021 1 890 240 Kč (.pdf, str. 3). V pracovní dny zde jezdí 6 vlakových spojů každým směrem, tedy 12 spojů celkem. Tyto spoje využije za den v průměru přibližně 29 cestujících. Jedním spojem tak cestuje 2,4 osob. Vlaky nejezdí v době letních a vánočních prázdnin, jezdí tedy zhruba 210 dnů v roce a za celý rok je využije přibližně 6 090 cestujících. Náklady na jednu přepravenou osobu na trase tedy činí 310 Kč. Pokud si představíme, že krajský úřad každému cestujícímu, který využije vlak mezi Mochovem a Čelákovicemi, zaplatí jízdenku, byla by to právě tato částka.

K částce přesahující 100 000 Kč na jednoho cestujícího se dostaneme v případě, že budeme předpokládát, že těmito lokálními linkami jezdí převážně místní, a to každý pracovní den do práce a následně zpět domů. V tom případě by se na jednoho takového cestujícího doplácelo 620 korun 210 dní v roce, tedy 130 000 Kč. Doplňme, že podobné částky v poslední době v souvislosti s tratí Čelákovice–Mochov zmiňovala také hejtmanka Petra Pecková (video, čas 3:01) a její náměstek Věslav Michalik (oba STAN).

Jaký je na trati Čelákovice–Mochov podíl cestujících, kteří tento spoj využívají každý pracovní den, se nám nicméně z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Obrátili jsme se proto s žádostí o objasnění výpočtu na hejtmanku Peckovou i na Víta Rakušana. Zatím jsme však neobdrželi odpověď, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro lepší pochopení výroku Víta Rakušana jej uveďme v kontextu jeho dalších slov: „Asociace krajů tehdy žádala ministerstvo dopravy opakovaně o to, aby přišlo s finančním programem podpory regionálních tratí. Peníze na jejich údržbu od ministerstva dopravy, které řídí pan Havlíček, nepřišly. Havlíček nedal peníze na něco, co se nyní musí zavírat, a ten samý Havlíček jezdí vláčkem a kritizuje, že se to zavírá. Že se zavírá trať, kde se na jednoho cestujícího doplácí ročně sto tisíc korun.“.

Rakušan tedy mluví o penězích, o které měla žádat Asociace krajů ČR po ministru dopravy Havlíčkovi na podporu ztrátového provozu na regionálních tratích. Slovo „údržba“ tak zjevně není použito v jeho pravém významu – nejedná se o problematiku údržby tratí, ale o udržení nebo zachování provozu vlakových spojů. V následujících odstavcích se tak zaměříme na výrok s touto interpretací.

Mezi tiskovými zprávami Asociace krajů České republiky (AKČR) od roku 2014 se objevují žádosti o navýšení financí na lokální železniční dopravu. V usnesení z 26. března 2020 (.pdf) například Rada AKČR žádala Ministerstvo dopravy, aby v roce 2020 krajům dofinancovalo „navýšení cen za použití dopravní cesty v rámci regionální železniční dopravy“ v souladu se smlouvou, kterou o financování uzavřel stát s kraji v roce 2016 (.pdf).

Dle této smlouvy mají kraje každoročně možnost získat státní příspěvek na dopravní obslužnost v regionu, a to ve výši přibližně 30 % (.pdf, str. 4). Zbývajících cca 70 % (.pdf, str. 14–15) prostředků na regionální železniční dopravu tedy platí samy kraje.

V dubnu 2021 pak Rada AKČR například ve svém usnesení (.pdf) žádala Ministerstvo dopravy, „aby krajům pokrylo ztráty z tržeb veřejné dopravy“ ve výši cca 3,6 milionu Kč. Ty měly být způsobené snížením počtu cestujících v souvislosti s protiepidemickými opatřeními. Ministerstvo nicméně uvedlo, že kompenzace pro kraje za ztráty v regionální dopravě nechystá. Právě chybějící kompenzace pak byly podle zástupců Středočeského kraje jedním z důvodů, který vedení kraje dovedl k rozhodnutí zrušit nebo výrazně omezit provoz na celkem 12 regionálních tratích. Dodejme, že výrok Víta Rakušana (STAN) se vztahuje k tématu rušení tratí Středočeským krajem, v jehož čele stojí hejtmanka Petra Pecková (taktéž STAN).

Asociace krajů tedy skutečně vícekrát žádala Ministerstvo dopravy o finance na regionální železniční dopravu. Ministerstvo dopravy ale uvedlo, že kompenzace pro kraje za ztráty v regionální dopravě nechystá.