Pavel Fischer v kontextu výroku uvádí, že si váží práce analytiků, kteří zpracovávají předvolební průzkumy, a že těmto průzkumům důvěřuje. Své tvrzení podtrhuje vlastní profesní zkušeností v této oblasti.

Senátor a kandidát na prezidenta Fischer byl ředitelem organizace STEM, která provádí veřejné průzkumy. Na pozici ředitele této společnosti působil od 4. listopadu 2015 do 20. října 2017. Na tento post rezignoval kvůli své kandidatuře v prezidentských volbách 2018. Novým ředitelem STEM se stal v dubnu 2018 sociolog Martin Buchtík. 

Doplňme, že historie tohoto výzkumného střediska sahá do roku 1990. V roce 1994 se pak z organizace vyčlenila sesterská společnost STEM/MARK, která se zaměřuje na výzkum trhu, spotřebního chování a médií.

Senátor Pavel Fischer ohlásil svou kandidaturu v prezidentských volbách 2018 později než většina jeho soupeřů, přesněji až na začátku října 2017. První kolo voleb se tehdy konalo 12. a 13. ledna 2018 a tento termín byl vypsán již v srpnu 2017.

V prvních průzkumech v listopadu, přesněji zmiňme ten od agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi, byl Pavlu Fischerovi ve volbách připisován zisk pouze 2,5 % hlasů. Výrazně tedy zaostával za první trojicí kandidátů: Milošem Zemanem s 42 %, Jiřím Drahošem se 30 % a Michalem Horáčkem se 16,5 %. V průzkumu se umístil také za bývalým premiérem Mirkem Topolánkem, který by podle tohoto volebního modelu získal 4,5 % hlasů.

Tentýž volební průzkum Fischerovi zároveň připisoval volební potenciál (tedy podíl respondentů, kteří jeho volbu zvažovali) ve výši 11,5 %. To nakonec nebylo daleko od reálného zisku v prvním kole prezidentských voleb, ve kterém se umístil na celkovém třetím místě s 10,23 % hlasů. Jiří Drahoš, který se umístil o jednu příčku výše a postoupil tak do druhého kola, tehdy obdržel 26,6 % hlasů. Podpořilo jej o zhruba 840 tisíc voličů více než Pavla Fischera.

V průběhu předvolební kampaně Fischerův zisk ve volebních průzkumech stoupal. Průzkum agentur Kantar TNS a Median, který Česká televize zveřejnila 17. prosince 2017, například přisuzoval Pavlu Fischerovi zisk 5 % hlasů a celkové 5. místo. Jeho volební potenciál dokonce přesáhl hranici 20 %. Podle posledního průzkumu těchto agentur před prvním kolem prezidentských voleb, který vyšel 8. ledna 2018, by Pavla Fischera volilo 7 % respondentů, a podle volebního modelu by tak skončil na 4. místě.

Jak hodnotí sociolog Daniel Prokop, za velmi výrazným nárůstem Fischerova zisku mohla stát například jeho kampaň na sociálních sítích: „Byl relativně vidět na sociálních sítích, dostal podporu některých osobností. Možná mu také pomáhalo, že se začal umisťovat v průzkumech v první pětici.“

Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer tvrdí, že Petr Pavel a Andrej Babiš byli členové Komunistické strany Československa (KSČ), a zároveň zmiňuje, že se zapojili do represivních složek tehdejšího režimu. V první části odůvodnění se zaměříme na členství obou politiků v KSČ.

Členství v KSČ

Andrej Babiš vstoupil do KSČ v roce 1980. V roce 2013 to označil za chybu a prohlásil, že byl ke vstupu do strany donucen svou matkou, která mu chtěla zajistit karierní postup. Údajně mělo jít o kariéru v podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava, kam bývalý premiér nastoupil v roce 1978. Členem strany byl Andrej Babiš až do roku 1989 (.doc, str. 1).

Petr Pavel o vstup do KSČ požádal v únoru roku 1983, plnohodnotným členem strany byl poté od roku 1985. Během jeho studia jej spolužáci zvolili předsedou základní organizace KSČ. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989. Rovněž Petr Pavel své členství v KSČ považuje (video, čas 7:36) za chybu.

Represivní složky státu

Represivní složky v Československé socialistické republice (ČSSR) tvořily především policejní sbory a armáda, nad nimiž měla kontrolu Komunistická strana Československa. Hlavním nástrojem upevňování moci komunistů v ČSSR byla – spolu s Lidovými milicemi – zejména Státní bezpečnost (StB), tj. tajná policie.

Cílem StB bylo bojovat proti „vnitřnímu“ i „vnějšímu" nepříteli, k čemuž sloužily její složky – civilní kontrarozvědka, rozvědka a vojenská kontrarozvědka. Budovala navíc i rozsáhlou síť „agentů“, kterou tvořili jak dobrovolní, tak přinucení spolupracovníci.

Komunistická strana ihned po uchopení moci v únoru 1948 provedla rozsáhlé čistky mj. i v armádních strukturách, následkem čehož si zajistila úplnou kontrolu nad armádou, která od 50. let (.pdf, str. 17) nesla název Československá lidová armáda (ČSLA). Zejména v důstojnickém sboru našli své místo lidé oddaní režimu a součástí vojenské služby nebyl jen fyzický výcvik, ale také systematická politická výchova ve prospěch KSČ.

Armáda nesloužila jen pro obranu proti „vnějšímu“ nepříteli, ale i k případnému potlačení nepokojů na území Československa. ČSLA byla např. v roce 1953 nasazena proti demonstrantům, kteří vyšli do ulic vyjádřit nesouhlas s měnovou reformou. Armáda vůči občanům zasahovala i během prvního výročí Pražského jara v roce 1969. Dodejme, že o ozbrojenou vojenskou výpomoc mohlo požádat mj. Ministerstvo vnitra nebo krajské správy StB (.pdf, str. 118).

Spojitost Petra Pavla a Andreje Babiše s represivními složkami

Andrej Babiš se v roce 1980 podle dokumentů slovenského Ústavu paměti národa stal důvěrníkem Stb a později také agentem pod krycím jménem „Bureš“. Předseda hnutí ANO kvůli archivním svazkům, podle kterých s StB jako agent spolupracoval, na zmíněný slovenský ústav 17. ledna 2012 podal žalobu.

Okresní soud a následně i vyšší soudy rozhodly, že je Andrej Babiš jako agent ve svazcích Stb veden neoprávněně. Ústav paměti národa se poté odvolal až k Ústavnímu soudu, který rozhodl o zrušení předchozích rozsudků. Bratislavský krajský soud v červnu 2022 v obnoveném líčení nakonec zamítl žalobu Andreje Babiše, že je neoprávněně veden jako agent StB. Dle dostupných zdrojů tedy bývalý premiér skutečně agentem byl.

Co se týče Petra Pavla, ten podle zveřejněného lustračního osvědčení z roku 1992 v StB nebyl, byl ovšem příslušníkem Československé lidové armády. V armádě působil (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu (.pdf, str. 37). Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Upřesněme, že se formálně jednalo o vojenskou rozvědku (.pdf, str. 9), která podléhala Federálnímu ministerstvu národní obrany. Nešlo tedy např. o vojenskou kontrarozvědku, jež se věnovala např. odhalování aktivit západních tajných služeb na našem území a spadala pod tehdejší ministerstvo vnitra (.pdf, str. 9), či civilní kontrarozvědku, patřící ke Státní bezpečnosti (.pdf, str. 9).

Závěr

Závěrem shrňme, že oba zmiňovaní kandidáti na prezidenta, tedy jak Andrej Babiš, tak Petr Pavel, byli členy Komunistické strany Československa. Předseda hnutí ANO Babiš podle dostupných informací zahájil spolupráci s StB a později se stal také agentem. Petr Pavel pak byl příslušníkem zpravodajských služeb a působil v Československé lidové armádě. Lze tedy říci, že se oba kandidáti zapojili do represivních složek komunistického režimu, a výrok Pavla Fischera tak hodnotíme jako pravdivý.

Na začátek uveďme, že současný kandidát na post hlavy státu Pavel Fischer se prezidentského klání účastnil i před pěti lety. V tomto výroku bývalý diplomat Fischer tvrdí, že před koncem minulých prezidentských voleb existovaly předpovědi o tom, že kdyby volební kampaň pokračovala ještě dva týdny, mohl se dostat druhého kola voleb na post hlavy státu.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nicméně nepodařilo dohledat, že by takové odhady či volební průzkumy existovaly. Obrátili jsme se proto na tiskovou mluvčí Fischerovy nynější prezidentské kampaně s dotazem, z jakých predikcí bývalý diplomat Fischer vychází. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

Predikce, ze kterých Pavel Fischer mohl ve svém výroku vycházet, nemusí být nutně veřejné. Mohou jimi disponovat například pouze týmy ve volební kampani. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext dodejme, že Pavel Fischer vstoupil před pěti lety do boje o Hrad začátkem října 2017. Oznámil tedy svou kandidaturu později než většina ostatních kandidátů a zpočátku byl i relativně neznámou postavou. Listopadový průzkum agentur Kantar TNS a Median pro Českou televizi mu tehdy ve volbách přisuzoval zisk 2,5 % hlasů. Začátkem ledna 2018 by pak podle volebního modelu stejných agentur obdržel 7 % hlasů. Fischer nakonec skončil ve volbách na třetím místě, a to se ziskem více než 10 % hlasů. Druhý v pořadí Jiří Drahoš obdržel v prvním kole 26,6 % hlasů a získal o zhruba 840 tisíc hlasů více než Pavel Fischer.

To, že Pavel Fischer vstoupil do kampaně poměrně pozdě, komentoval například tehdejší senátor Zdeněk Papoušek, který Fischerovu kandidaturu také sám podepsal: „Bohužel začal s kampaní pozdě, ale myslím, že při té dynamice se to může ještě za týden zvednout tak, že se možná budeme divit,“ uvedl v lednu 2018 před prvním kolem voleb.

Poslanecká sněmovna 16. června 2021 schválila návrh zákona o opatřeních k přechodu ČR k nízkouhlíkové energetice, tzv. lex Dukovany. Jeho původní verzi (.pdf) předložila tehdejší Babišova vláda a Jan Lipavský, který byl poslancem za Piráty, k němu spolu s Pavlem Žáčkem (ODS) podal dva pozměňovací návrhy.

První pozměňovací návrh (.pdf) ve výsledném textu zákona rozšířil (.pdf, str. 2) definici nízkouhlíkové výrobny. Takovouto výrobnou se v návrhu rozumí výrobna, „při jejíž výstavbě byly užity pouze technologie od dodavatelů, kteří jsou státními příslušníky státu, který přistoupil k Dohodě o vládních zakázkách a jejichž ovládající osoby jsou státními příslušníky takové země“. Rusko ani Čína tuto dohodu nepodepsaly, proto by podle návrhu neměl stát využít jejich nabídek na výstavbu nového bloku Dukovan. Sněmovna tento pozměňovací návrh schválila.

Dodejme, že důvodová zpráva uváděla (.pdf, str. 3), že „je v ekonomickém zájmu České republiky, aby tato stavba byla realizována s dodavateli ze zemí, které mají ve své legislativě nejvyšší možnou právní ochranu a zároveň umožňují českým společnostem se ucházet o podobné veřejné zakázky a státní podporu v daných státech“.

Druhý pozměňovací návrh (.pdf) měl do zákona doplnit (str. 2): „Ministerstvo návrh na uzavření smlouvy o výkupu nepředloží, pokud by uzavření smlouvy mohlo ohrozit bezpečnost, svrchovanost nebo jiný životně důležitý zájem státu, životy, zdraví, významné majetkové hodnoty, energetickou bezpečnost státu a dlouhodobou stabilitu dodávek energií (…).“

Ustanovení bylo navrženo (.pdf, str. 3) kvůli tomu, že se Rusko a Čína dle Bezpečnostní informační služby (BIS) dlouhodobě snaží ovlivňovat rozhodování Česka v oblasti energetiky a mohou tak ohrozit bezpečnost státu. I tento návrh (.pdf, str. 2) poslanci odsouhlasili.

Zmiňme, že konečnou podobu odstavce, který chtěli Jan Lipavský a Pavel Žáček prosadit ve svém druhém pozměňovacím návrhu, ovlivnil Senát. Ten o zákonu jednal v červenci 2021 a vrátil jej s pozměňovacími návrhy zpět do Poslanecké sněmovny. Dodejme také, že tehdejší poslanec Lipavský se v obou případech, kdy Sněmovna zákon jako celek schvalovala, zdržel hlasování. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský tedy jako poslanec v minulém volebním období skutečně předložil dva pozměňovací návrhy, jejichž cílem bylo zabránit tomu, aby se Rusko a Čína zapojily do výstavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Tento výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Žáček v rozhovoru zmiňuje ukrajinskou žádost o vstup do NATO ve spojitosti s hypotetickým koncem války. Podle jeho názoru bychom neměli dopustit, aby po konci války zůstala Ukrajina „neutrální“. Zdůrazňuje, že by tím Západ mohl ukázat slabost a Ruská federace by mohla po nějaké době znovu na Ukrajinu zaútočit. V tomto kontextu poté právě zmiňuje fakt, že Ukrajina už žádost o vstup do NATO podala.

Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj oznámil podepsání a podání žádosti o vstupu do NATO 30. září 2022. Stalo se tak v reakci na vyjádření ruského prezidenta Vladimira Putina, který ve stejný den podepsal dokumenty o připojení čtyř území na východě Ukrajiny (přesněji Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti) k Ruské federaci.

Ukrajinská prezidentská kancelář následně vydala oficiální prohlášení, ve kterém zveřejnila i video, v němž prezident Zelenskyj podepisuje (čas 1:15) právě již zmíněnou žádost. Dodejme, že žádost podepsali také předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk a premiér Denys Šmyhal. Ukrajina podle Zelenského slov žádost podala takzvaném „urychleném“ procesu.

Doplňme, že o urychleném procesu se mluvilo již ve spojitosti s žádostí o přistoupení Finska a Švédska, formálně však není nijak definován. Jedná se pravděpodobně o snahu zkrátit dobu, po kterou se členské státy NATO rozhodují, zda daný stát přizvou k přístupovým rozhovorům. Samotné přijetí daného státu do Severoatlantické aliance poté ještě musí vždy schválit parlamenty všech členských států NATO.

Jeden z bojů, který se na ukrajinském území odehrál, byla bitva o Mariupol, která trvala od začátku války 24. února 2022 až do 20. května. Kvůli ruskému ostřelování bylo dle ukrajinských úřadů zničeno asi 95 % všech budov. Nejdéle odolávajícím místem byla oblast oceláren Azovstal, odpor vedl ukrajinský pluk Azov, spolu s dalšími ukrajinskými silami. I tito vojáci se nakonec po týdnech odporu na rozkaz ukrajinského velení také vzdali. Přibližně 2,5 tisíce ukrajinských vojáků, včetně zhruba 900 přímo z pluku Azov, tak padlo do zajetí Rusů. Dle dostupných informací měli být tito vojáci drženi na území samozvané Doněcké republiky a čekal je soud.

21. září ukrajinské úřady oznámily, že Rusko osvobodilo 215 ukrajinských zajatců, kteří bojovali o Mariupol, včetně členů pluku Azov. Kyjev výměnou za ně propustil 55 ruských zajatců a Viktora Medvedčuka, prorusky orientovaného ukrajinského politika. Součástí dohody bylo i to, že pět vojenských velitelů, včetně velitele pluku Azov Denyse Prokopenka a jeho zástupce Svjatoslava Palamara, bude až do konce války pobývat v Turecku.

Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že v případě propuštění ukrajinských velitelů šlo o výsledek osobní dohody mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. O tom, že Turecko pomohlo dojednat výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou, tehdy informovala například agentura Reuters, ale i turecké zpravodajské servery. Sám prezident Zelenskyj poté tureckému prezidentovi Erdoganovi poděkoval na svém twitteru „za jeho vedoucí roli v osvobození našich lidí“. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že podle vyjádření (video) ministryně obrany Jany Černochové ze začátku října hodnota vojenského materiálu, který byl letos vyvezen z Česka na Ukrajinu, přesáhla již 47 mld. Kč. Přímo stát Ukrajině poskytl techniku a vojenský materiál v hodnotě 4,2 mld. Kč.

Výši této pomoci Ukrajině ze strany státu nicméně kritizuje opozice, například expremiér Andrej Babiš, který na toto téma již v červnu prohlásil: „Buďme solidární, pomáhejme, ale nesmíme ohrozit obranyschopnost naší země. Humanitární pomoc ve všech formách je samozřejmě na místě. Do dodávek zbraní na Ukrajinu už ale český stát investoval 3,5 miliardy a ministryně chce vládu požádat o dalších 700 milionů.“

Ministerstvo obrany však dlouhodobě zastává postoj, že je nutné v pomoci Ukrajině pokračovat. Již v květnu však zároveň představitelé ministerstva dodávali, že tomu tak ale nesmí být „za cenu ztráty obranyschopnosti České republiky“. Podobně se vyjadřovala i samotná Jana Černochová například v září, kdy uvedla, že pomoc Ukrajině ze strany státu nijak neohrožuje bezpečnost a obranyschopnost republiky.

To, že státní pomoc Ukrajině „nijak nesnižuje“ schopnost české armády bránit zemi, pak v září zmiňoval také náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka na oficiálním twitterovém účtu Armády ČR:

Poslední schůze sněmovního výboru pro obranu, která proběhla před námi ověřovaným rozhovorem, je 16. schůze z 4. října. Mezi účastníky tehdy byla i ministryně obrany Jana Černochová a náčelník generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka (.pdf, str. 1–2). Zmiňme, že Pavel Žáček (ODS) patří mezi členy obranného výboru a schůze se také účastnil (.mp3, čas 35:49).

Jedním z bodů, který výbor tehdy probíral, byly i „informace k vývoji i na Ukrajině“ (.pdf, str. 2). Jednání o tomto tématu však bylo uzavřené, a mezi dokumenty na webu Poslanecké sněmovny tak nejsou k dispozici podrobné informace o jeho průběhu. Podobně tomu bylo i v případě předcházející schůze ze 13. září (.pdf, str. 3). 

Vyjádření ministryně obrany či Armády ČR, o nichž ve výroku mluví Pavel Žáček, se nám nepodařilo nalézt ani ve zvukových záznamech, které zachycují průběh veřejných částí schůze ze 4. října (.mp3; .mp3). Doplňme však, že o tom, že vojenská pomoc Ukrajině neohrožuje vlastní obranyschopnost Česka, v minulosti veřejně mluvila jak ministryně Černochová, tak i náčelník generálního štábu Řehka.

Patrik Nacher mluví o Dopravním podniku hl. m. Prahy (DPP) v souvislosti s kauzou Dozimetr, kvůli které se v podniku odehrály zásadní změny. Odvolán byl kromě člena představenstva Mateje Augustína i člen dozorčí rady Petr Hlubuček (STAN).

Dopravní podnik je největší firmou, kterou hl. m. Praha vlastní. Její dozorčí radu volí pražští radní, ta následně volí členy představenstva. Dozorčí rada představuje pro město kontrolní orgán, kterým magistrát realizuje svá vlastnická práva. Mezi její členy se mohou řadit jak nominanti politických stran, tak vítězové výběrových řízení z řad zaměstnanců.

Aby bylo možné výrok Patrika Nachera ověřit, je potřeba zkoumat složení rady hl. m. Prahy a dozorčí rady DPP v průběhu volebních období. Seznam členů dozorčí rady dopravního podniku od roku 1993 lze nalézt v obchodním rejstříku. Informace o stranické příslušnosti některých lidí, kteří byli členy dozorčí rady v prvním volebním období let 1990 až 1994, nicméně nejsou ve veřejně dostupných zdrojích dohledatelné. V rámci našeho ověření se proto zaměříme na volební období začínající rokem 1994.

Volební období 1994 až 1998

Po volbách do zastupitelstev obcí na podzim roku 1994 koalici v Praze utvořily ODS, ODA a KDU-ČSL. V opozici tak skončila například Strana zelených, ČSSD či KSČM. Mezi členy dozorčí rady DPP byl v tomto volebním období i Jiří Paroubek (.pdf, str. 1) za ČSSD či Petr Zajíček za KSČM.

Volební období 1998 až 2002

Po volbách v listopadu 1998 do pražské rady zasedla koalice ODS a ČSSD. Primátorem byl do května 2002 Jan Kasl (ODS), v červenci ho nahradil Igor Němec (ODS). V opozici tehdy stála KSČM a Čtyřkoalice, která spojovala KDU-ČSL, Unii svobody, Občanskou demokratickou alianci a Demokratickou unii.

Členem dozorčí rady byl po celé toto období například výše zmiňovaný Petr Zajíček za KSČM (.pdf, str. 1). V únoru 1999 byl do rady zvolen i Vladimír Göringer, člen (.pdf, str. 1) opoziční Unie svobody, který v radě zůstal (.pdf, str. 9) až do března roku 2003 (.pdf, str. 9).

Volební období 2002 až 2006

Praha zůstala v těchto letech v rukou ODS a ČSSD, na post primátora zasedl Pavel Bém (ODS). V řadách opozice nadále zůstávala KDU-ČSL, Unie svobody, která se v roce 2001 sloučila s Demokratickou unií, dále pak koalice Sdružení nezávislých, Strany zelených a Strany pro otevřenou společnost a také uskupení Demokraté Jana Kasla.

Opozici v dozorčí radě reprezentoval (.pdf, str. 9, 61) v tomto volebním období například Petr Moos ze Sdružení nezávislých.

Volební období 2006 až 2010

Primátorem zůstal Pavel Bém (ODS) a v radě převažovali jeho spolustraníci, ČSSD se ale v tomto období zařadila k opoziční KSČM a v radě ji nahradili zástupci SNK Evropští demokraté a Strany zelených. Po vypuknutí kauzy Opencard v roce 2009 zůstala ODS v pražské radě sama.

V dozorčí radě na hospodaření DPP v tomto volebním období dohlížel (.pdf, str. 8) kromě zástupců radních stran i sociální demokrat Karel Březina, který v ní setrval i v roce 2010 (.pdf, str. 16).

Volební období 2010 až 2014

Pražský magistrát od podzimu 2010 nadále ovládala ODS, která nicméně rok po volbách ukončila stávající spolupráci s ČSSD. V listopadu 2011 se spojila s TOP 09 a tato koalice Prahu spravovala až do května roku 2013. Primátorem se na začátku volebního období stal Bohuslav Svoboda (ODS), v květnu 2013 byl ale v tajné volbě ze svého postu odvolán spolu s dalšími dvěma radními za ODS. Svou rezignací je následovali další dva jejich spolustraníci a menšinovou radu utvořila TOP 09 s podporou ČSSD.

V době první koalice, tedy ODS a ČSSD, se v dubnu 2011 stal členem dozorčí rady DPP Jiří Pařízek za TOP 09. Následná změna koalice na ODS a TOP 09 na podzim 2011 se odrazila i v dozorčí radě pražského dopravního podniku. V listopadu 2011 z ní byl odvolán Antonín Weinert (ČSSD) a tři zástupci ODS – Milan Richter, Dalibor Mlejnský a Marek Ječmének. Nahradili je členové TOP 09 Jiří Nouza a Michal Štěpán a také občanský demokrat Karel Hanzlík. Opozici v ní ale nadále reprezentoval Miloslav Ludvík (ČSSD), který byl nicméně na konci února 2012 odvolán (.pdf, str. 42) a ČSSD (ani jiná opoziční strana) tak v dozorčí radě neměla svého zástupce.

Další zástupci ČSSD se do dozorčí rady dostali až v srpnu 2013, kdy byl do rady zvolen (.pdf, str. 5) Vojtěch Kocourek (ČSSD), o tři měsíce později se k němu přidal (.pdf, str. 9, 75) i jeho spolustraník Karel Březina. V té době už nicméně v Praze vládla třetí koalice, tj. TOP 09 s podporou ČSSD. Nyní opoziční ODS však v dozorčí radě svého zástupce měla, jelikož až do prosince 2014 byla její členkou např. Andrea Vlásenková (ODS).

Volební období 2014 až 2018

Na pražský magistrát se na podzim 2014 poprvé dostalo hnutí ANO a postu primátorky se ujala Adriana Krnáčová. V radě se k ANO přidala i ČSSD a trojkoalice Strany zelených, KDU-ČSL a STAN. Do opozice se tak postavila nejen KSČM, ale také ODS, TOP 09 a Piráti.

Nová administrativa první změny v dozorčí radě DPP provedla (.pdf, str. 13) už v prosinci 2014, kdy z ní odvolala výše zmíněnou Andreu Vlásenkovou (ODS), Martina Dlouhého (TOP 09) i jeho spolustraníky Jiřího Pařízka, Michala Štěpána, Jana Vašíčka a Marka Doležala. Poslední jmenovaný do ní ale byl ještě v prosinci 2014 znovuzvolen (.pdf, str. 25) a členem zůstal až do konce volebního období.

Prázdná místa v tomto kontrolním orgánu vyplnili (.pdf, str. 9) zástupci ANO Petr Novotný, Jarmila Bendová, Jaroslav Štěpánek a Martin Slabý spolu s Petrou Kolínskou (SZ), Petrem Hlubučkem (STAN), Petrem Dolínkem (ČSSD) a jeho spolustraníkem Vojtěchem Kocourkem, který se – podobně jako Doležal – vrátil po svém dřívějším vyloučení (.pdf, str. 13). Doplňme, že členem dozorčí rady byl spolu s těmito koaličními kandidáty zvolen i Petr Šimůnek (KSČM), který na tomto postu zůstal až do prosince 2018.

Volební období 2018 až 2022

Do současné pražské rady se v říjnu 2018 dostali zástupci Pirátů, kteří na post primátora dosadili Zdeňka Hřiba, a také Praha sobě a koalice Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL). Proti nim se do opozice postavili zastupitelé z ODS a ANO.

Po posledních komunálních volbách došlo v dozorčí radě DPP k zásadním změnám a nástupu mnoha nových tváří. Jejími členy zůstali (.pdf, str. 8) Petr Hlubuček (STAN), Marek Doležal (TOP 09), Petra Kolínská za Prahu sobě (.pdf) a několik dozorujících z řad zaměstnanců. Vrátil se i Michal Štěpán (TOP 09).

Dřívější členy z minulého volebního období na konci roku 2018 nahradili (.pdf, str. 8) členové Prahy sobě Adam Schneiherr, Pavel Vyhnánek a Michal Zdeněk spolu s Tomášem Mikeskou (STAN) a několika nestraníky a dopravními specialisty. V roce 2021 se k nim pak přidali (.pdf, str. 108) Jan Lička (Piráti) a nestraník Jakub Jiran, který je registrovaným příznivcem Pirátů.

Závěrem shrňme, že v každém volebním období od roku 1994 až do voleb v roce 2018 byl v dozorčí radě Dopravního podniku hl. m. Prahy alespoň jeden zástupce magistrátní opozice. Ve volebním období let 2010 až 2014 opozice svého člověka v dozorčí radě DPP zhruba rok neměla, ve zbývajícím čase ostatních tří let nicméně ano. Od začátku aktuálního volebního období se ovšem žádný zástupce opozice členem dozorčí rady DPP skutečně nestal, a výrok Patrika Nachera proto hodnotíme jako pravdivý.