Bezpečnostní výbor Sněmovny v usnesení (.pdf) ze dne 3. února 2022 doporučil Národnímu bezpečnostnímu úřadu (NBÚ) a archivní a spisové službě Ministerstva vnitra zkontrolovat, jak Kancelář prezidenta republiky dodržovala požadavky na ochranu utajovaných informací. Kontrola se měla týkat období od začátku roku 2021 do data schůze výboru pro bezpečnost. Avizoval to i předseda výboru Pavel Žáček.

Výbor pro bezpečnost k tomuto rozhodnutí dospěl při projednávání mimořádného bodu, v jehož rámci poslanci rozebírali skartování tajné zprávy o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničního areálu ve Vrběticích. Dokument byl údajně skartován v Kanceláři prezidenta republiky na konci roku 2021. Výbor usnesení schválil poté, co mu informace o tomto případu sdělil šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka a zástupci policie.

Tiskový odbor Ministerstva vnitra 14. února 2022 pro ČTK uvedl, že ministerstvo v tento den „zahájilo desetidenní kontrolu, která bude v Kanceláři prezidenta republiky (KPR) prověřovat správu dokumentů a spisů.“ 7. března poté Ministerstvo vnitra informovalo o ukončení této kontroly. Zároveň však sdělilo, že její závěry zatím zveřejněny nebudou, protože ještě probíhá zpracovávání kontrolního protokolu, po kterém bude mít prezidentská kancelář možnost podat námitky.

Národní bezpečnostní úřad v KPR zahájil kontrolu dodržování předpisů v oblasti ochrany utajovaných informací 21. února 2022. O 3 dny později NBÚ oznámil uzavření kontroly na Hradě. „Aktuálně NBÚ vyhodnocuje a zpracovává její výsledky a předpokládá, že protokol o výsledku kontroly předá kontrolované osobě nejpozději do 14 dnů," sdělil tehdy ČTK náměstek ředitele NBÚ Jaromír Kadlec.

10. března, tedy 2 dny po výroku Markéty Pekarové Adamové, Hrad uvedl, že nakládání se zprávou o výbuchu ve Vrběticích bylo dle NBÚ v pořádku.  Vyjádření ze strany NBÚ zatím nicméně není známé. „Protokol z provedené kontroly byl dne 2. března předán kontrolované osobě. Dokud marně neuplyne lhůta pro podání námitek, nebo dokud nebudou podané námitky vyřízené, kontrola není dokončena a informace nepodáváme," sdělila ČTK Dagmar Urbancová z kanceláře ředitele NBÚ.

Právní zástupce prezidenta Zemana Marek Nespala na začátku března uvedl, že podá trestní oznámení pro „zvlášť závažný trestný čin sabotáže“ kvůli situaci nastalé na podzim 2021. Nespala neuvedl konkrétní jména, na která by oznámení mělo cílit. V rozhovoru pro Seznam Zprávy však řekl (video, 3:25): „Všichni víme, kdo veřejně vystupoval.(…) Všichni víme, kdo se k tomu vyjadřoval.“ Spekuluje se tedy převážně o senátorech, například předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, místopředsedovi Jiřím Růžičkovi nebo Pavlu Fischerovi.

Důvodem trestního oznámení má být situace z loňského října. Prezident Zeman byl hospitalizován v Ústřední vojenské nemocnici. Podle pozdější lékařské zprávy nebyl schopen vykonávat pracovní povinnosti. Také kvůli nejasné dlouhodobé zdravotní prognóze začali senátoři vážně zvažovat aktivaci článku 66 Ústavy. Tento článek by převedl prezidentské pravomoci na jiné, Ústavou určené činitele, což mohlo být v době svolávání nové Poslanecké sněmovny a skládání vlády důležité. 

Dodejme, že prezident Zeman dříve nazval tuto situaci „pokusem o puč".

Frank-Walter Steinmeier poprvé zastával post ministra zahraničních věcí Spolkové republiky Německo v letech 2005 až 2009 a v těchto letech byl také jejím vicekancléřem. Podruhé nastoupil do čela ministerstva zahraničí v roce 2013 a tuto pozici zaujímal až do ledna 2017. V únoru téhož roku byl poprvé zvolen prezidentem SRN. 

K jeho znovuzvolení pak došlo 13. února 2022. Při této příležitosti pronesl Steinmeier proslov, v němž mimo jiné hovořil také o současné eskalaci vztahů na rusko-ukrajinské hranici. Uvedl, že za eskalaci, a tedy i případný konflikt na východě Ukrajiny, nese odpovědnost právě Rusko, a vyzval ruského prezidenta Vladimira Putina, aby „uvolnil smyčku kolem krku Ukrajiny a hledal společnou cestu, která zachová mír v Evropě“. 

Dne 14. února 2022 ruský ministr obrany Sergej Šojgu o vojenských cvičeních ruské a běloruské armády, která se konají v blízkosti ukrajinských hranic, uvedl: „Chci ještě jednou zopakovat, že cvičení proběhnou, některá z nich byla dokončena, některá se dokončují, něco zbývá udělat (…).“

Podle vyjádření mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova z 15. února ruské jednotky Jižního a Západního vojenského okruhu splnily své úkoly a začaly se vracet na svá původní stanoviště. Uveďme, že oba vojenské okruhy sousedí s Ukrajinou. Dále však Konašenkov upozornil na to, že cvičení ruských a běloruských jednotek v Bělorusku a další cvičení, do kterých jsou zapojeny „prakticky všechny vojenské okruhy, flotily vojenského námořnictva a výsadková vojska“, nekončí.

Pro úplnost doplňme, že média a politici spekulují, co je Putinovým záměrem. Po tom, co bylo oznámeno stažení části jednotek, například stoupla hodnota rublu a zlepšila se situace na ruském trhu. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg zmínil, že vidí důvod k mírnému optimismu, zároveň ovšem poukázal na to, že velká část ruských vojenských jednotek zůstává v blízkosti hranic s Ukrajinou. Americký prezident Joe Biden pak ruský útok stále nevylučuje.

Samotný Pavel Žáček svým výrokem upozorňuje na to, že by zprávy o ukončení cvičení mohly být falešným signálem a že by Rusko mohlo mít zcela opačné plány.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) je významnou organizací kooperativní bezpečnosti, která je součástí euro-atlantické bezpečnostní architektury a je tzv. regionálním bezpečnostním ujednáním dle hlavy VIII (.pdf, str. 22) Charty OSN. Členskou základnu OBSE tvoří státy z Evropy, Kavkazu, Střední Asie a Severní Ameriky, které spolupracují se středomořskými a asijskými partnery. Ministerstvo zahraničních věcí ji označuje za největší existující regionální bezpečnostní organizaci.

OBSE je primárním nástrojem pro včasné varování, prevenci konfliktů, zvládání krizí a obnovu po ukončení konfliktů. Jedná se o fórum pro politický dialog, které se zaměřuje na otázky bezpečnosti a stability nejen z politicko-bezpečnostní stránky, ale také z pohledu lidskoprávního, ekonomického a environmentálního. 

Zakládající dokument OBSE, Helsinký závěrečný akt z roku 1975, zmiňuje (.pdf, str. 10) „potřebu přispět ke snížení nebezpečí ozbrojeného konfliktu a nedorozumění nebo nesprávného vyhodnocení vojenských aktivit, které by mohly vyvolat obavy, zejména v situaci, kdy účastnickým státům chybí jasné a včasné informace o povaze takových činností“.

OBSE se proto věnuje i vytváření a prosazování opatření, která mají vést k budování bezpečnosti a důvěry. Tato opatření tak zahrnují výměnu informací, inspekce a ověřovací návštěvy, jakož i různé formy vojenské spolupráce. Jejich cílem je snížit rizika konfliktu, zvýšit důvěru mezi účastnickými státy OBSE a přispět k větší otevřenosti a transparentnosti v oblasti vojenského plánování a vojenských činností.

Klíčovým dokumentem OBSE je v tomto případě Vídeňský dokument o opatřeních k budování důvěry a bezpečnosti. V něm můžeme nalézt (.pdf, str. 20) povinnost států OBSE informovat minimálně 42 dní před zahájením vojenských činností většího rozsahu ostatní členské státy této organizace. Oznámení musí vždy podat také účastnický stát, na jehož území se daná vojenská činnost plánuje uskutečnit. 

Vojenskou aktivitou, která musí být OBSE nahlášena, je dle Vídeňského dokumentu každá aktivita (typicky cvičení), která zahrnuje alespoň 9 000 vojáků, 250 bitevních tanků, 500 obojživelných bojových vozidel nebo 250 kusů dělostřelecké techniky, přičemž tyto síly spadají pod strukturu divize či nejméně pod dvě brigády nebo pluky.

Dne 11. ledna 2022 informovala agentura Interfax s odkazem na vyjádření ruských ozbrojených sil, že ruská armáda vyslala na cvičení k ukrajinským hranicím asi 3 000 vojáků a 300 jednotek vojenské techniky. Dle odhadů agentury Reuters soustředilo Rusko v posledních měsících u hranic s Ukrajinou zhruba 100 000 vojáků. Podle představitelů Ruské federace se cvičení účastní například jednotky ruského Jižního i Západního vojenského okruhu, tedy více brigád. Počty ruských vojáků lze sledovat na interaktivní mapě deníku The New York Times.

Od 10. února pak začalo na území Běloruska (opět u hranic s Ukrajinou) společné rusko-běloruské cvičení Union Resolve 2022. Běloruská delegace oznámila toto cvičení 27. ledna a doplnila upřesňující informace na začátku února před začátkem cvičení. Běloruské oznámení ovšem dle výše zmíněných pravidel OBSE neznamená prominutí této povinnosti pro Ruskou federaci. Ruská delegace při OBSE nicméně 26. ledna 2022 uvedla (.pdf, str. 9), že podle náměstka ministra obrany počet účastníků a zbraňových systémů cvičení Union Resolve 2022 nepřesahují limity pro hlášení dle Vídeňského dokumentu. Podle odhadů se ale cvičení v Bělorusku mělo zúčastnit 30 tisíc ruských vojáků. Ministr zahraničí Spojených států amerických Antony Blinken naopak kritizuje nenahlášení vojenského cvičení Ruskem.

Ruská federace tedy uvádí, že k žádné vojenské aktivitě, kterou by bylo nutné hlásit OBSE, při cvičení v Bělorusku nedochází. Ani pro jiné vojenské aktivity Rusko neposlalo oznámení OBSE, zjevně tedy žádnou část svých vojenských aktivit nepovažuje za natolik významnou, aby ji bylo nutné ohlašovat. Zároveň však zjevně došlo k rozmístění velkého počtu ruských vojáků (převyšujícího limity OBSE) kolem ukrajinských hranic, což lze označit za „masivní vojenské cvičení“. Je tedy na místě očekávat, že by Rusko mělo takové cvičení nahlásit. Jelikož Pavel Fischer správně popsal pravidlo OBSE i rozsáhlost ruského působení v blízkosti Ukrajiny, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Současná ministryně obrany Jana Černochová byla předsedkyní sněmovního výboru pro obranu od podzimu 2017 do října 2021, tedy v minulém volebním období. Zástupci tohoto výboru podnikli služební cestu na Ukrajinu v termínu 5. až 8. března 2020. Delegaci tehdy skutečně vedla Jana Černochová jako předsedkyně výboru. Cesty se také zúčastnil tehdejší místopředseda výboru a stávající ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) a poslanec Pavel Žáček (ODS). 

Program této zahraniční cesty se skládal z několika pracovních setkání se zástupci ukrajinského parlamentu a exekutivy. „Dále zahrnoval jednání s představiteli významných ukrajinských paměťových institucí, Institutu paměti národa a Archivu bezpečnostních služeb, a v neposlední řadě návštěvu obce Sokolovo, kde se delegace zúčastnila pietního aktu k uctění památky československých vojáků, kteří se zde prvně zapojili do bojů na východní frontě 2. světové války," uvádí k průběhu této cesty web Poslanecké sněmovny.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám přesnou výši vnitřního dluhu armády nepodařilo dohledat. O vnitřním dluhu, který „přesahuje 100 a více miliard Kč“, nicméně hovořil v červenci 2020 například i současný předseda vlády Petr Fiala v rozhovoru pro Armádní noviny. Že má armáda dluh ve výši 100 miliard korun, pak podle informací serveru CZDefence.cz zaznělo také na neveřejném jednání Výboru pro obranu, jehož byla Jana Černochová (ODS) předsedkyní v minulém volebním období. Nemůžeme však vyloučit, že na jednání o této sumě hovořila samotná Jana Černochová, která ji v médiích zmiňovala již dříve, naposledy 10. ledna 2022. Na dluh ve výši 100 miliard korun pak v předvolebním speciálu v ČT v červnu 2021 upozornil i nynější ministr zahraničí Jan Lipavský.

Uveďme také, že na začátku června 2021 server CZDefence.cz přišel s informací, že vnitřní dluh armády „je odhadován na 300-400 mld. korun“. 400 miliard korun server uváděl již v roce 2020. Tuto informaci se nám však nepovedlo dohledat v jiných zdrojích. V roce 2011 tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra uvedl, že dluh se odhaduje na 80–90 miliard korun.

S dotazem ohledně přesné výše vnitřního dluhu armády jsme se obrátili již v únoru minulého roku na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR. Obdrželi jsme odpověď od Ministerstva obrany, které však „pomyslný vnitřní dluh (…) nikdy takto nevyčíslilo, protože se jedná pouze o teoretický konstrukt, který nezohledňuje řadu faktorů ovlivňujících každoroční sestavovaní rozpočtu resortu obrany“.

Ministerstvo však připouští, že pokud bychom pomyslný vnitřní dluh armády chápali „jako prostý rozdíl v tom, jaké byly rozpočty Ministerstva obrany od vstupu do NATO, a jaké měly být, kdybychom ve všech letech dávali na obranu 2 % HDP, k čemuž jsme se tehdy zavázali, mohla by se jeho výše zřejmě orientačně skutečně blížit částce, kterou uvádí paní poslankyně Černochová a další odborníci na obranu a bezpečnost“.

Dodejme, že dle této definice vnitřního dluhu by nicméně celková částka od vstupu ČR do NATO v roce 1999 byla přibližně pětinásobná oproti sumě, kterou uvádí Jana Černochová. Částka 100 mld. Kč tedy vyjadřuje spíše hodnotu „podinvestovanosti“ Armády ČR, nikoli rozdíl mezi reálnými celkovými výdaji (např. na platy) a výdaji, které by odpovídaly 2 % HDP.

Co se týče podfinancování Armády ČR, bývalý armádní generál Petr Pavel uvedl například již v roce 2013, že „(…) celé části života armády jsou podfinancovány a to nejenom například údržba nemovité infrastruktury, kdy dlouhodobě se do údržby budov neinvestují žádné peníze, ale byly podfinancovány i věci související s nákupem zásob (…)“. Se stejným závěrem tehdy přišlo NATO, které v hodnotící zprávě zkritizovalo nedostatečné financování české armády.

Přesnou hodnotu podinvestovanosti se nám však nepodařilo dohledat, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Vlasta Parkanová byla ministryní obrany ve druhé vládě premiéra Mirka Topolánka. Úřad zastávala mezi lety 2007 a 2009. 

Kauza s nákupem armádních letadel CASA odstartovala 13. června 2012, kdy policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání ministryně obrany Parkanové k trestnímu stíhání. Sněmovna této žádosti 11. července vyhověla. Pro vydání hlasovalo celkem 117 poslanců, včetně tehdejšího premiéra Petra Nečase. Po svém vydání se Parkanová rozhodla rezignovat na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. 

Vlasta Parkanová byla obviněna ze dvou trestných činů. Podle policie se měla dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Toho se měla dopustit tak, že před nákupem letounů nenechala zpracovat znalecký posudek na ověření ceny zakázky. Policie údajnou škodu původně vyčíslila na 658 milionů Kč.

V březnu 2015 policie navrhla obžalovat Vlastu Parkanovou a jejího bývalého podřízeného Jiřího Staňka z výše zmíněných trestných činů. Zároveň změnila odhadovanou výši škody na 818,8 milionu Kč. V září roku 2016 obvodní soud pro Prahu 6 vrátil obžalobu k došetření. Soudní jednání nakonec začalo v květnu 2017, následně bylo nicméně odročeno na srpen téhož roku. Líčení se protáhlo až do roku 2020, kdy soud exministryni Parkanovou i Jiřího Staňka nepravomocně zprostil obžaloby. Státní zástupce Kořán ovšem podal odvolání a požadoval pro Parkanovou dvouletý podmíněný trest a pokutu 2 miliony Kč. Pro Jiřího Staňka požadoval trest odnětí svobody na 5 let a pokutu 5 milionů Kč. Zároveň požadoval pro oba obžalované pětiletý zákaz činnosti.

Trestní stíhání pro Vlastu Parkanovou a Jiřího Staňka pravomocně skončilo v říjnu 2021. Městský soud v Praze potvrdil osvobozující rozsudek a státní zástupce nepodal odvolání. Soudkyně Petra Benešová se v rozsudku vyjádřila takto: „V žádném směru nebylo zjištěno, že by České republice v souvislosti s obchodem s letadly a s nákupem transportního letounu CASA vznikla nějaká škoda.“ 

Kauza definitivně skončila v lednu 2022, když se nejvyšší státní zástupce Igor Stříž rozhodl nepodat dovolání k Nejvyššímu soudu. Zároveň Parkanová uvedla, že se bude domáhat finančního odškodnění a omluvy. Na definitivní osvobození Vlasty Parkanové zareagoval současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který přislíbil omluvu a vyjednání finanční kompenzace za neoprávněné trestní stíhání. Na konec kauzy reagovala také ministryně obrany Černochová, která Vlastě Parkanové zaslala omluvu za dlouhé roky trvající trestní stíhání.

Ministryně obrany nicméně správně poukazuje na nestandardně dlouhou dobu trvání celé kauzy. Vlasta Parkanová čelila obvinění nejméně od 13. června 2012 až do 13. ledna 2022 – 9 let a 7 měsíců. Janou Černochovou uvedená doba 11 let je o rok a 5 měsíců delší, její výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Několik vládních poslanců si v rámci svých vystoupení na 6. schůzi Sněmovny, na které se jednalo především o vyslovení důvěry vládě Petra Fialy, neodpustilo kritiku opozičních poslanců z řad hnutí ANO.  

Například poslanec Marek Benda (ODS) při své řeči zmínil: „Dlouhou dobu jsem myslel, že to bude normální, ale když jsem slyšel poslance Kolovratníka (poslance za ANO, pozn. Demagog.cz), kterého jinak pokládám za poměrně racionální bytost, jak říká šestou větu: A na závěr..., tak jsem pochopil, že to dnes racionální nebude (…).“ Pro úplnost uveďme, že v tomto případě Marek Benda Martinu Kolovratníkovi trochu křivdil, protože ten ve svém předcházejícím, přibližně 25minutovém vystoupení použil podobnou formulaci pouze zhruba čtyřikrát.

Patrik Nacher nicméně ve svém výroku pravděpodobně reaguje na slova poslance Pavla Žáčka (ODS), který ve svém příspěvku pronesl: „Je to radost slyšet kolegy z ANO, že jsou schopni mluvit souvisle, že neslyšíme jenom ten ječák premiéra Babiše.“ Proti Žáčkově vyjádření se ihned ohradili následující řečníci Robert Králíček či Alena Schillerová z hnutí ANO, kteří ho žádali, aby je neurážel.

Později při projednávání také ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) poprosil poslance z hnutí ANO, aby své projevy „nečetli z papírů“. Kritizoval také to, že některá vystoupení opozičních poslanců podle něj nesouvisela se situací řešenou na aktuálním jednání. „A když už si to píšete sami nebo možná u některých je to někým jiným napsáno, tak poprosím, ať jsou tam potom relevantní pravdivé informace,“ dodal Jurečka.  

K psaným projevům se následně vyjádřil také ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS): „Očekával jsem debatu. Někdy jsem se i dočkal, ale spíš to byl večer, nebo dopoledne, odpoledne a večer přátel čtení napsaných textů. Proč ne, mnohým to čtení šlo docela dobře a chci ocenit ty, kteří mluvili spatra, nejenom z poznámek, protože takhle je to debata.“

Během téměř 24 hodin dlouhé schůze, na jejímž závěru získal Fialův kabinet důvěru, tedy skutečně zazněly invektivy podobné těm, které zmiňuje Patrik Nacher. Jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Lidovecký předseda Marian Jurečka v Otázkách Václava Moravce (video, čas 32:54) 5. prosince 2021 uvedl, že pokud prezident Zeman nejmenuje navrženou vládu jako celek, dojde k porušení Ústavy a bude nutné podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu: „Já věřím, že pan prezident tak, jak se se všemi setkává, tak si ty věci, pokud má k někomu nějaké výhrady, vydiskutuje, vyříká, a nakonec tomu návrhu pana premiéra (Fialy, pozn. Demagog.cz) vyhoví. Pokud by se tak nestalo, tak by to bylo opravdu porušení Ústavy a v ten okamžik jednoznačně musí následovat, byť je nám to nepříjemné, já jsem si neuměl představit, že ta situace tady v České republice někdy bude nastávat, ale pak nebude jiného zbytí než odeslat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu.“

Doplňme, že čl. 68 odst. 2 Ústavy, říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Ústavní formulace zdánlivě prezidentu nedává možnost návrhu premiéra na jmenování člena vlády nevyhovět, praxe však přinesla vícero případů, kdy prezident odmítal jmenovat určitého kandidáta na ministra.

Jedním z možných řešení takového sporu je pak tzv. kompetenční žaloba, se kterou se může premiér obrátit na Ústavní soud. O oprávněnosti podání kompetenční žaloby ale panují i pochybnosti. V případě jmenování vlády se totiž nejedná o klasický kompetenční spor. Prezidentova kompetence jmenovat ministra je totiž jasná. Kontroverzní je podle právníků pouze lhůta, ve které tak musí učinit, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Petr Fiala v důsledku odmítavého postoje Miloše Zemana ke kandidátu na ministra zahraničí Janu Lipavskému naznačil, že kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu skutečně podá. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský pro Deník N již dříve odhadl, že kompetenční žalobu by soud řešil dva až pět měsíců.