Luděk Niedermayer (TOP 09) v debatě zmiňuje, že předchozí premiér Andrej Babiš „odstartoval“ cestu ke klimatické transformaci tím, že při jednáních v EU podpořil Green Deal. Niedermayer zjevně mluví o Green Dealu jako o základní dohodě, ne o později schválených jednotlivých nařízeních, která principy dohody uvádí do praxe. Následně totiž dodává, že řadu klimatických zákonů dojednala až vláda Petra Fialy.

Návrh Green Dealu neboli Zelené dohody pro Evropu zveřejnila Evropská komise v prosinci 2019. Záměrem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížit emise skleníkových plynů. Jedním z hlavních cílů, které tehdy Komise v dokumentu představila (.pdf, str. 4), je snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality.

Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Při schválení Zelené dohody přitom svou roli sehrál i bývalý předseda vlády Babiš, který se tehdejšího jednání zúčastnil. V Evropské radě totiž Českou republiku zastupuje její premiér, jímž v době schválení Zelené dohody byl právě Andrej Babiš. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021.

Green Deal tedy za Českou republiku na Evropské radě skutečně odsouhlasil někdejší premiér Andrej Babiš. Výrok Luďka Niedermayera proto hodnotíme jako pravdivý.

České předsednictví v Radě Evropské unie probíhalo od 1. července do 31. prosince 2022. Předsednický stát má přitom za úkol „fungovat jako spravedlivý a nestranný prostředník“ a mezi jeho hlavní povinnosti patří určování priorit a agend na jednáních Rady. Předsednická země tedy působí jako vyjednavač. S tím se pojí i možnost urychlit či naopak zpomalit projednávání určitých témat. Předsedající země může svůj vliv uplatnit zejména v rámci tzv. trialogů, tedy neformálních jednání, kterých se spolu se zástupci Rady Evropské unie účastní i zástupci Evropského parlamentu a Evropské komise. Cílem těchto jednání je dosáhnout shody mezi jednotlivými orgány unie.

Během českého předsednictví bylo v Radě Evropské unie dosaženo pokroku v klimatické legislativě, zejména v rámci balíčku s názvem Fit for 55, tedy strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Ten je součástí širší snahy k dosáhnutí klimatické neutrality do roku 2050.

Zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2035

Českému předsednictvu se v říjnu 2022 podařilo uzavřít dohodu mezi Radou EU a Evropským parlamentem o zpřísnění emisních předpisů pro osobní automobily a dodávky. Toto opatření směřuje ke snížení emisí skleníkových plynů z dopravy, což je jedna z oblastí, kde EU usiluje o snížení své uhlíkové stopy.

Tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, jen má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí.

Nařízení o sdílení úsilí

V listopadu 2022 předsednictvo dosáhlo předběžné dohody se zástupci Europarlamentu u tzv. nařízení o sdílení úsilí (ESR). To stanovuje limity emisí pro sektory, které nejsou zahrnuty do systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Původní cíl snížit emise o 30 % do roku 2030 se ve srovnání s rokem 2005 zvýšil na 40 %.

O pár dní později byla uzavřena předběžná politická dohoda o stanovení cíle čistého pohlcení 310 milionů tun ekvivalentu oxidu uhličitého v odvětví využívání půdy a lesnictví.

Rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami

V následujícím měsíci se českému předsednictvu podařilo uzavřít předběžnou dohodu o rozšíření systému pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Na základě tohoto systému znečišťovatelé za poškozování životního prostředí musí zaplatit.

Upravený systém se bude vztahovat také na vytápění budov a silniční dopravu, tedy i na pohonné hmoty. Tyto emise budou v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Zároveň se českému předsednictvu podařilo vyjednat předběžnou dohodu o snížení emisí z letecké dopravy.

Sociální klimatický fond

Současně s výše zmíněným zahrnutím budov a silniční dopravy do systému obchodování s povolenkami se Rada EU a Europarlament dohodly na zřízení Sociálního fondu, který má regulovat dopady klimatických opatření. Pomoc bude směřována domácnostem a malým podnikům nejvíce postiženým energetickou chudobou (.pdf). Prostředky fondu budou pocházet z prodeje emisních povolenek.

Nařízení proti odlesňování

Rada ministrů pro životní prostředí přijala obecný přístup k návrhu nových pravidel pro odlesňování na konci června 2022, tedy těsně před začátkem českého předsednictví. Většina jednání, včetně klíčových trialogů, se nicméně odehrála již během něj. Schválené nařízení vyžaduje od evropských firem, aby prokázaly, že jejich produkty nepřispívají k odlesňování.

Nařízení o snižování emisí metanu u fosilních paliv

V prosinci 2022 taktéž Rada dosáhla dohody o návrhu na snížení emisí metanu v energetickém sektoru. Nařízení klade důraz na zlepšení monitorování a vykazování emisí metanu energetickými společnostmi, a to především z ropných a plynových zařízení. Metan je jedním z hlavních skleníkových plynů a má tak významný dopad na klimatické změny.

Shrnutí

České předsednictví se během svého působení ve druhé polovině roku 2022 podílelo na schválení či urychlení vyjednávání předběžných dohod u řady nařízení z balíčku Fit for 55, prostřednictvím kterého chce EU dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Výrok Luďka Niedermayera tak hodnotíme jako pravdivý.

Kandidáti do Europarlamentu v debatě odpovídají na otázku, jestli jsou cíle zahrnuté v Green Dealu v zájmu mladé generace. Lídr koalice SPD a Trikolory Petr Mach říká, že rozhodně nejsou. V současnosti se podle jeho názoru „straší” oxidem uhličitým (CO₂), jehož vliv na globální oteplování je dle Macha sporný. To údajně nezpochybňuje ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC).

IPCC

Mezivládní panel pro změnu klimatu je jedním z orgánů Organizace spojených národů. Založen byl v roce 1988 a v současnosti zahrnuje 195 členských států. Jeho hlavním úkolem je poskytovat vědecké poznatky o klimatické změně a hodnotit její dopady, aby s ohledem na ně mohla být tvořena klimatická politika.

Vztah CO₂ a globálního oteplování

O souvislosti produkce skleníkových plynů, tedy i CO₂, a globálního oteplování IPCC informoval již v roce 2014. Ve své zprávě tehdy uvedl, že antropogenní emise skleníkových plynů jsou od dob průmyslové revoluce vyšší než kdy předtím a jsou „extrémně pravděpodobně“ hlavní příčinou pozorovaného oteplování (.pdf, str. 7).

Své závěry z roku 2014 panel potvrdil ve fyzikálních základech, ze kterých vychází hodnotící zpráva z roku 2021 (.pdf). V dokumentu stojí, že s vysokou spolehlivostí existuje přímý vztah mezi antropogenními emisemi CO₂ a globálním oteplováním (.pdf, str. 43). Ve shrnující zprávě IPCC zmiňuje také vliv přirozených faktorů jako je sopečná či solární činnost, které globální teplotu změnily o −0,1 až +0,1 °C (.pdf, str. 5). Kromě toho ale zpráva uvádí, že výraznější vliv na oteplování měly skleníkové plyny, jejichž nárůst od roku 1970 jednoznačně způsobují lidské aktivity (str. 5).

Závěr

Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu je zřejmé, že již v minulosti považoval emise skleníkových plynů (a tedy i oxidu uhličitého) za zdroj globálního oteplování. V roce 2021 přímo uvedl, že emise CO₂ pocházející z lidské činnosti oteplování způsobují. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako nepravdivý.

Marcel Kolaja v kontextu výroku kritizuje politiky, kteří rozporují vědecké závěry ohledně klimatické změny. Podle něj mají politici povinnost řídit se daty a zjištěním vědců. Uvádí tak, že podle vědecké shody skleníkové plyny (a zejména oxid uhličitý) mají vliv na globální teplotu.

Skleníkové plyny

Za hlavní příčinu globálního oteplování jsou považovány skleníkové plyny. Mezi ně patří i oxid uhličitý, jehož koncentrace v atmosféře dosahuje přibližně 0,04 %. I přesto, že tvoří jen malou část atmosféry, má i malý nárůst jeho koncentrace v ovzduší velké dopady na atmosférické procesy.

Skleníkové plyny absorbují většinu infračerveného záření vyzařovaného povrchem Země, které by jinak odešlo do vesmíru. Tím dochází k ohřívání vzduchu, který po zahřátí také vyzařuje infračervené záření, a část energie se tak vrací zpět Zemi. V důsledku se ohřívá zemský povrch spolu s nejspodnějšími částmi atmosféry (.pdf, .pdf, str. 18). Jedná se o tzv. skleníkový efekt (.pdf, str. 1).

Zvýšenou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře připisují vědci zejména lidské emisní činnosti. Za poslední století se totiž prudce zrychlilo spalování fosilních paliv jako je uhlí nebo ropa. Právě tato činnost, při které vzniká i oxid uhličitý, je vnímána jako hlavní způsob, jakým se člověk podílí na klimatické změně.

Vliv CO₂ na klima

Oxid uhličitý ze všech skleníkových plynů přispívá k emisím nejvíce. V celosvětovém měřítku představuje 76 % všech emisí způsobených lidskou činností. Zbytek tvoří metan, oxid dusný a fluorované plyny.

Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2023 koncentrace CO₂ v atmosféře přibližně 419 ppm (parts per million). V roce 1973 to bylo 330 ppm. Podobná data uvádí i další instituce, mezi nimi např. Čínský meteorologický ústav (.pdf, str. 2).

Nárůst koncentrace CO₂ v ovzduší zesiluje skleníkový efekt, který v konečném důsledku zvyšuje teplotu na zemském povrchu (.pdf, str. 2). Vliv CO₂ na globální oteplování potvrzují závěry Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který ve své zprávě z roku 2023 potvrzuje, že emise skleníkových plynů zapříčinily globální oteplování (.pdf, str. 10 z 42). Kromě IPCC stejný závěr uvádí například také NASA či britská Královská společnost.

Závěr

Zvýšená koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře zesiluje skleníkový efekt, který způsobuje globální oteplování. Vlivem lidské činnosti vznikají emise různých skleníkových plynů, přičemž 76 % z nich tvoří právě oxid uhličitý. Výrok Marcela Kolaji proto hodnotíme jako pravdivý.

Kandidátka do Europarlamentu za hnutí STAN Danuše Nerudová reaguje na lídra SPD a Trikolory v evropských volbách Petra Macha, který v kontextu výroku kritizuje Green Deal a vyjadřuje se skepticky ohledně vlivu oxidu uhličitého (CO₂) na globální oteplování. Mach v rámci svého vystoupení zdůrazňuje prospěšnost CO₂ pro člověka i rostliny, které ho spotřebovávají při fotosyntéze. Nerudová argumentuje, že s nárůstem globálních teplot lesy mění způsob, jakým absorbují CO₂, a začínají ho ve větší míře vylučovat.

Lesy a CO₂

Lesy oxid uhličitý současně produkují i pohlcují. Přes den rostliny oxid uhličitý pohlcují prostřednictvím fotosyntézy a produkují kyslík, který vypouští do atmosféry. Zachycený oxid uhličitý rostliny ukládají v půdě, kde se částečně přeměňuje na organickou hmotu a stává se součástí půdního uhlíku. Naopak v noci se fotosyntéza zastavuje a rostliny a mikroorganismy v půdě část CO₂ vydechují zpět do atmosféry prostřednictvím buněčného dýchání.

Díky této schopnosti působí lesy jako významný pohlcovač skleníkových plynů. Data ukazují, že v letech 2001–2019 celosvětově zadržely dvakrát více uhlíku, než kolik ho vypustily. V Evropě lesy každý rok pohltí zhruba 7 % z celkových emisí skleníkových plynů, které zde byly vyprodukovány. V posledních letech však studie naznačují, že se funkce lesů s rostoucí teplotou mění a stává se z nich vlivem lidské činnosti naopak zdroj emisí.

Studie z roku 2021 analyzovala data z více než 200 míst po celém světě z posledních dvaceti let, která zaznamenávala přenos CO₂ mezi biosférou a atmosférou. Z dat zkoumala, jestli existuje teplotní limit, při jehož překročení stromy začnou uvolňovat více CO₂, než kolik dokážou absorbovat prostřednictvím fotosyntézy.

Metabolické procesy, jako jsou fotosyntéza a buněčné dýchání, jsou závislé na teplotě. S rostoucí teplotou rychlost procesů nejprve roste a po dosažení maxima opět klesá. Tyto dva procesy však na změnu teploty nereagují stejně. Maximum fotosyntézy bylo dosaženo na 18 °C u rostlin mírného pásma, které představují asi 90 % zemských rostlin (.pdf, str. 14) a 28 °C dalších druhů rostlin. U buněčného dýchání z dostupných dat sledujících teploty do 38 °C nebylo maximum možné stanovit. Vědci odhadují, že se může pohybovat až mezi 60 a 70 °C. Proces fotosyntézy tedy dosahuje maxima a začíná se zpomalovat mnohem dříve než proces buněčného dýchání.

V praxi to znamená, že s rostoucí teplotou se bude proces fotosyntézy zpomalovat a lesy budou exponenciálně vydechovat více CO₂. Tento obrat by mohl mít vážné důsledky, neboť by znamenal, že vegetace začne urychlovat klimatické změny, místo toho, aby je zpomalovala. Pokud by teploty nepřestaly stoupat současným tempem, do roku 2040 budou lesy pohlcovat pouze polovinu nynějšího množství CO₂.

V roce 2021 taktéž vědci poprvé prokázali, že Amazonský prales, především kvůli lidské činnosti, produkuje více CO₂ než absorbuje. Většina emisí je totiž způsobena požáry, z nichž mnohé byly založeny úmyslně za účelem vyčištění půdy pro produkci hovězího masa a sóji. Nešetrné hospodaření s lesy dle odhadu vědců ovlivňuje i přilehlé lesy, kterých se deforestace přímo netýká. Kvůli menšímu množství stromů se totiž v regionu může vyskytovat méně srážek, což by vedlo k většímu suchu a častějším vlnám veder. To by ve výsledku znamenalo zvýšení četnosti požárů a zmenšení počtu stromů.

Problémem současných lesů je také pomalá adaptace na rychlé změny klimatu za poslední dvě dekády. I české lesy se stávají větším zdrojem CO₂, kvůli silnější těžbě dřeva způsobené kůrovcem a vysychání dřevin. „Třemi hlavními příčinami, které les oslabují a činí jej zranitelnějším pro kůrovce, je způsob hospodaření v lesích, degradace lesní půdy a proměna klimatu,“ přiblížil nynější editor serveru Faktaoklimatu.cz Jiří Lněnička.

Závěr

Lesy jsou schopny absorbovat CO₂ prostřednictvím fotosyntézy, ale také jej uvolňují pomocí buněčného dýchání. To dle vědeckých poznatků s rostoucí teplotou exponenciálně narůstá, zatímco proces fotosyntézy se po dosažení určitých teplot začíná zpomalovat. Se zvyšující se teplotou tak lesy mohou postupně produkovat více CO₂, než ho absorbují. Výrok Danuše Nerudové tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Markéta Gregorová se odkazuje na zprávu o globálních hrozbách, kterou každoročně vydává Global Risks Initiative, což je platforma Světového ekonomického fóra (WEF) monitorující celosvětová rizika pro společnost a ekonomiku.

Riziko dezinformací

Zpráva z ledna 2024 (.pdf) rozdělila rizika na krátkodobá, která představují největší hrozbu v příštích dvou letech, a na dlouhodobá rizika pro příštích deset let. Dezinformace se přitom objevují v obou žebříčcích. V krátkodobém hledisku považuje WEF dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu, zatímco v měřítku příštího desetiletí jsou dezinformace vnímány jako páté největší riziko.

Je vhodné uvést, že tato data pocházejí z průzkumu WEF, ve kterém měli účastníci za úkol odhadnout dopad či vážnost několika různých rizik (.pdf, str. 8). V desetiletém období se na prvních příčkách umístily zejména problémy spojené s klimatickou změnou, přičemž na prvním místě skončilo extrémní počasí.

WEF ve zprávě uvádí několik důvodů pro hodnocení dezinformací jako vážného rizika (.pdf, str. 18). Jednou z jeho obav je možnost zásahů do voleb v příštích dvou letech. Podle dokumentu mohou ve volbách během tohoto období hlasovat asi tři miliardy lidí, a dezinformace tak mohou vést k nedůvěře v regulérní průběh voleb, což může vyústit v občanské a násilné nepokoje (str. 19–20).

Závěr

Světové ekonomické fórum tedy ve zprávě z ledna 2024 označilo dezinformace dokonce za nejvážnější hrozbu pro období příštích dvou let. V horizontu deseti let vidí dezinformace jako páté největší riziko. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý.

Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.

Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“. Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Piráti, jmenovitě lídr kandidátky do evropských voleb Marcel Kolaja a další europoslanec Mikuláš Peksa společně s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem, představili stranický plán na pozměnění Green Dealu v první polovině dubna. Podle Pirátů by jejich návrh dohodu upravil tak, aby byla efektivnější v boji s klimatickou krizí a ochránila ty, kteří jsou dopady klimatických změn nejvíce ohroženi (.pdf, str. 1).

Je vhodné uvést, že všichni tři pirátští zástupci Green Deal v Evropském parlamentu podpořili (.pdf, str. 218). Z dubnového vyjádření předsedy strany Ivana Bartoše vyplývá, že Piráti považují tento plán za krok správným směrem, vadí jim ovšem nízké investiční prostředky. Jejich plán se tak dle jejich slov snaží tento nedostatek napravit.

Pirátský návrh

Návrh se skládá ze tří hlavních pilířů, kterými jsou inspirace u americké legislativy s názvem Inflation Reduction Act (IRA), posílení investic prostřednictvím zavedení dobrovolného důchodového spoření na evropské úrovni a podpora domácností (.pdf, str. 1).

Piráti navrhují např. zavést výjimku z korporátní daně pro investice do čistšího průmyslu, čímž by se dle nich podpořila i konkurenceschopnost ekonomiky (.pdf, str. 2–3). Další investice by podle plánu přineslo zavedení evropského důchodového systému, ve kterém by každý občan EU měl možnost vstoupit do dodatečného penzijního spoření u Evropské investiční banky (.pdf, str. 4). Kromě toho Piráti chtějí zabránit cílení evropských dotací na největší koncerny a jejich projekty a místo toho více podpořit domácnosti (str. 5).

Závěr

Piráti skutečně přišli s vlastním plánem na provedení změn v evropském Green Dealu, přičemž dokument shrnuje návrhy do tří pilířů. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.

Frans Timmermans, člen nizozemské levicové Strany práce a toho času zástupce frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) se po evropských volbách v roce 2019 ujal nové pozice výkonného místopředsedy Evropské komise (EK) pro Green Deal. Jeho ambice původně směřovaly na nejvyšší post v EK, tedy na jejího předsedu. Čelil ale odporu několika členských států včetně Česka, takže se tohoto místa ujala Ursula von der Leyen.

Timmermansova role

Ursula von der Leyen následně Timmermanse pověřila vedením politik EU v oblasti klimatu (.pdf, str. 2), jejichž cílem je stát se klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050. Vyzvala ho také k tomu, aby nastavil nové, ambicióznější snahy ve snižování emisí. Timmermans tedy vedl portfolio, které bylo pro EK pod vedením von der Leyen klíčové.

V dopise, který Timmermans od šéfky EK v roce 2019 dostal, stálo, že má za úkol „prověřit výrobu energie, odblokovat soukromé investice a podpořit nové čisté technologie“. Až do svého odchodu z Evropské komise v roce 2023 vedl vyjednávání legislativy, do které spadá například postupný zákaz spalovacího motoru, uhlíková daň či systém obchodování s emisními povolenkami pro silniční dopravu a budovy.

Mezi Timmermansovy úkoly spadala i jednání o klimatu se světovými lídry nebo farmářskou lobby. Klimatický balíček přijel v roce 2021 představit i tehdejšímu českému premiérovi Andreji Babišovi. V pozici výkonného místopředsedy EK pro Green Deal ho v srpnu 2023 nahradil slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič (taktéž S&D), který v tomto evropském orgánu působí už od roku 2009.

Závěr

Nizozemský politik Frans Timmermans, člen levicové Strany práce, skutečně vedl vyjednávání o Green Dealu. Činil tak ze své pozice výkonného místopředsedy Evropské komise. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

OPRAVA: V odůvodnění jsme původně na základě přehledu Legislative Train Schedule zmiňovali, že Kateřina Konečná podpořila celkem 30 dílčích návrhů, které jsou součástí Zelené dohody. Po upozornění Kateřiny Konečné a dalším přezkumu obsahu jednotlivých návrhů a průběhu jednotlivých hlasování jsme text upravili.

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise (EK) v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. EK chce konkrétně do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

Projednávání Green Dealu

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí tehdy hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219). Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná hlasovala proti (str. 219).

Návrh následně v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Díky tomu se z ambic o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 stala právní povinnost.

Evropský parlament o evropském právním rámci pro klima hlasoval v červnu 2021, přičemž Kateřina Konečná byla pro jeho přijetí (.pdf, str. 11). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU posléze tento rámec schválili.

Další hlasování

Green Deal ale není jen jeden návrh, jedná se totiž o soubor iniciativ, do kterého kromě zmíněného právního rámce pro klima patří také např. balíček s názvem Fit for 55, strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu nebo další iniciativy, které se věnují zemědělství či průmyslu.

Webové stránky Legislative Train Schedule, které vytvořil Europarlament, sledují celkem šest politických priorit, které si Evropská komise stanovila pro toto volební období. Jednou z nich je právě Green Deal. Ne všechny položky, které Legislative Train Schedule vyjmenovává v kategorii Green Deal, jsou součástí Zelené dohody, prosazují ale cíle v Green Dealu obsažené.

Podle těchto záznamů Kateřina Konečná hlasovala například pro přijetí dvou nařízení, která jsou součástí balíčku Fit for 55. Prvním z nich bylo nařízení o vytvoření Sociálního fondu pro klimatická opatření (.pdf, str. 16). Jeho cílem je pomocí výnosů z emisních povolenek financovat zvyšování energetické účinnosti budov nebo využívání nízkoemisní dopravy a dočasně také poskytovat přímou finanční podporu zranitelným skupinám obyvatel (.pdf, str. 70). Ve druhém případě Konečná podpořila nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (.pdf, str. 111), jehož záměrem je např. zajistit větší množství veřejně přístupných elektrických dobíjecích stanic.

Kromě toho Konečná dále podpořila rozhodnutí o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030 (.pdf, str. 565). Ten se „zaměřuje na urychlení přechodu na klimaticky neutrální, čisté a oběhové hospodářství efektivně využívající zdroje spravedlivým a inkluzivním způsobem a podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu“.

Dalším podpořeným dokumentem je nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (.pdf, str. 4), jehož účelem je především uvést starší opatření do souladu se Zelenou dohodou tak, že stanoví další snížení emisí (.pdf, str. 2). Zpřísněním limitů, tentokrát u znečišťujících organických látek, se v souladu s Green Dealem zabývalo nařízení, pro které Konečná hlasovala v říjnu 2022 (.pdf, str. 24).

Kladně hlasovala i pro nařízení o vytvoření rámce pro certifikaci pohlcování uhlíku (.pdf, str. 133). Jeho cílem je usnadnit provozovatelům zavádění pohlcování uhlíku a tím dosáhnout „cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného v evropském právním rámci pro klima a dalších environmentálních cílů Zelené dohody pro Evropu“.

Závěr

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná má tedy pravdu v tom, že nehlasovala pro přijetí samotného Green Dealu. Následně však podpořila řadu dílčích návrhů, které jsou jeho součástí, počínaje právním rámcem pro klima, který mění některé cíle Grean Dealu na právní povinnost pro členské země. Její výrok tak hodnotíme jako zavádějící.