V době před odvoláním Sykové se skutečně objevily informace, které ukazovaly na etické pochybení profesorky Sykové a jejího týmu, a které byly později částečně potvrzeny.

Jiří Drahoš odvolal Evu Sykovou z funkce ředitelky Ústavu experimentální medicíny AV ČR v květnu 2016. Tomuto odvolání předcházela kauza s léčbou pomocí kmenových buněk, kterou Syková propagovala. Pořad Reportéři ČT upozornil v listopadu 2015 na to, že Syková umožňuje pacientům experimentální léčbu amyotrofické laterální sklerózy mimo věděckou studii a za úplatu. V pořadu se Syková bránila, že pacienti pouze dobrovolně darovali peníze spolku Buněčná terapie, jemuž Syková předsedala. Buňky pro tuto léčbu kultivovala firma Bioinova, sídlící ve stejné budově jako Buněčná terapie, a kde měl ÚEM AV ČR 43 procentní podíl.

V reportáži ČT však pacienti a jejich blízcí uváděli, že poskytnutí daru bylo podmínkou začátku léčby. Syková odmítala (čas 13:59), že poskytnutí daru by bylo podmínkou začátku léčby: "Nikdy jim to nebylo nabídnuto. Naopak pacientům bylo vždycky řečeno, že si to nemohou platit, že je tady jediná možnosti že jim to uhradí ta nadace, a ta nadace sbírá peníze z různých zdrojů. A oni, pokud to dají na výzkum, tak to rozhodně není tak, že rozhodně dostanou kmenové buňky. Nemusí je vůbec dostat. Je to prostě dar na výzkum." Na otázku, jestli by si pacienti měli takovou léčbu hradit sami, odpověděla: "Neměli, ale pak by to nemohli zase dostat, protože my když do té nadace nenasbíráme žádné peníze, tak nemůžeme žádné buňky vyrábět." ( tamtéž, čas 18:02)

Reportérkou oslovení odborníci její jednání označili za neetické, zvláště pak s ohledem na to, že Syková měla nemocným dávat naději na zlepšení jejich stavu, což ale neodpovídalo dosavadním zjištěním.

Jan Roth, neurolog (čas. 10:35): "Z etického hlediska.... to tak nemůže být." (aby pacienti platili za neprověřenou léčbu, pozn. Demagog.cz)

Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR (čas 23:35): "Pokud je to metoda, u které neexistuje žádný nebo prakticky žádný případ na světě, že by někomu pomohla, tak si myslím, že to je naprosto neetické." Na toto téma se vyjádřil později i sám Jiří Drahoš s tím, že věc není eticky v pořádku, ale nemá důvod zasahovat. (čas 10:18)

V reportáži ČT, která následovala půl roku po první, tedy v květnu 2016, se dále ukázalo, že peníze byly požadovány i od pacientů, zařazených do klinické studie. V reportáži zazněla nahrávka (čas 19:38), kde člen týmu Sykové neurolog Bojar mluví o tom, že takoví pacienti musí některé náklady hradit. To je ale protizákonné. Na základě tohoto Drahoš Sykovou odvolal.

Syková později reagovala, že se bude soudně bránit. Etická komise Univerzity Karlovy dospěla k názoru, že jednání týmu profesorky Sykové bylo neetické. Interní šetření v nemocnici Motol došlo k názoru, že k pochybení nedošlo, neboť peníze od pacientů v klinické studii nebyly vybírány. Neurolog Martin Bojar z nemocnice sám odešel.

Pospíšil jako předseda správní rady má ve jmenovaných institucích skutečně vliv.

Je třeba poznamenat, že Muzeum Kampa a Werichova vila jsou zřizovány právě Nadací Jana a Medy Mládkových. Pospíšil se stal členem správní rady nadace v roce 2011, v roce 2016 se pak stal jejím předsedou.

Pokud jde o Muzeum Kampa, podle stránek nadace se pod Pospíšilovým vedením „rozšiřuje sbírka nadace a výstavní program se obohatil o představení autorů, kteří kvůli zde panujícímu totalitnímu režimu opustili Československo a jejichž tvorba není dostatečně jejich původně domácímu publiku známá.“ Ve Werichově vile se Pospíšil společně s Medou Mládkovou „věnoval dopracování ideového řešení expozice věnované životu a tvorbě Jana Wericha.“ Pospíšil také „koordinuje celý projekt Oživení Werichovy vily.“

OPRAVA (4. června 2018)Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ve sněmovním týdnu od 22. do 25. května se skutečně ze schůze musely kvůli absencím ministrů (Ťok a Schillerová) vyškrtávat některé projednávané body. Vláda totiž za své nepřítomné ministry, kteří měli návrhy předložit, neurčila náhradníky. V původním znění jsme přehlédli body, které měla v PSP představovat za vládu ministryně financí. Za tuto chybu se čtenářům i Ivanu Bartošovi omlouváme.

K původnímu odůvodnění dodáváme informaci, že nejen ministr Ťok, ale také Schillerová se jednání sněmovny nezúčastnila. V jejím případě konkrétně v pátek 25. května. Tehdy se měly projednat 2 body, které však musely být vynechány. Vláda totiž za Schillerovou neurčila náhradu a nebyl přítomen ani premiér v demisi, který by ji mohl nahradit.

Původní odůvodnění:

Předsedovi Pirátů Bartošovi zde připisujeme nepravdu, jelikož ze stenozáznamů schůzí Poslanecké sněmovny z minulého týdne vyplývá, že se z důvodu nepřítomnosti ministra dopravy musel přerušit 1 bod. A to konkrétně vládní novela zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Na třináctou schůzi Poslanecké sněmovny datovanou na 22. května 2018 byly zařazeny tři návrhy, které předkládal ministr dopravy v demisi Dan Ťok. Jedná se o vládní novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích (tisk 51), poslanecký návrh novely zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tisk 76) a dohodu mezi ČR a Mongolskem o leteckých službách (tisk 107).

Začněme od nejjednoduššího: tisk 107 doposud k 28. květnu na plénu projednán nebyl stejně jako další smlouvy v prvém a druhém čtení.

Na začátku schůze 22. května navrhl předseda poslaneckého klubu ODS Stanjura projednání tisku 76 na další den, k čemuž následně došlo. Bod však doposud nebyl projednán a je zařazen na středu 30. května ve 14.30. Ministr dopravy Ťok byl pro úterý 22. května na celý den omluven, v odůvodnění návrhu změny programu však není řečeno, že by nepřítomnost ministra byla pro změnu programu podstatná.

Ani třetí návrh (tentokrát vládní) ve stanovený den, tedy 22. května, projednán nebyl. Místopředseda Sněmovny Filip vyzval ministra dopravy, aby zasedl ke stolku zpravodajů pro tisk 51, ačkoli byl čten na začátku schůze mezi omluvenými. Po zjištění nepřítomnosti Dana Ťoka byl vyzván k odůvodnění návrhu předseda vlády Babiš, který to však odmítl. Místopředseda Filip tak přerušil bod a nechal jej propadnout do druhého čtení. (čas 8.03–11.11)

Další body, které Bartoš míní, již dohledatelné nejsou. To, že poslanci zařazují body různě, je naprosto obvyklé.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě předchozího ověření i z nově zjištěných dat. To, jestli skutečně funguje tzv. koalice ANO, SPD a KSČM, už Demagog.cz ověřoval. Z přiložených dat jednoznačně vyplynulo, že tato politická uskupení skutečně hlasují velmi často jednotně. A hlasují spolu také nejčastěji.

Jednota při hlasování se projevila na schůzi Poslanecké sněmovny 22. května 2018. Poslanec KSČM Leo Luzar navrhl, aby bylo z programu schůze vyřazeno projednávání kauzy novičok. Návrh programu byl již předtím schválen organizačním výborem PS (kauza novičok - bod 97).

Pro vyřazení tohoto bodu hlasovali poslanci hnutí ANO (kromě Radka Vondráčka), KSČM (kromě Jiřího Dolejše), SPD a jeden poslanec za ČSSD. Většinou (109 hlasů) tak návrh prošel a kauza novičok nebyla projednávána.

Výrok Jaroslava Faltýnka hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že kromě zemědělské a lesní půdy byly při výpočtu kompenzace zahrnuty i zastavěné plochy, u nichž byla použita pro výpočet finančního vypořádání cena 1106,78 Kč/m2, která výrazně přesahuje cenu zemědělské nebo lesní půdy. To Faltýnek v tomto svém výpočtu zcela opomíjí.

Při přípravě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byla již v roce 2007 ustavena Vládní komise, která měla za úkol ve spolupráci s Církevní komisí vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání. V roce 2008 byla navíc ustavena sněmovní komise, která si nechala vypracovat prověření výpočtu od společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. Celý proces vyjednávání o majetkovém vyrovnání s církvemi byl završen dohodou mezi církvemi a Vládní komisí a následným přijetím zákona v roce 2012.

Co se týče samotného výpočtu finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, byla opravdu cena za metr čtverečný zemědělské půdy stanovena na 44,48 Kč a na 27,74 Kč u lesní půdy.

Zemědělskou, respektive lesní půdou se rozumí půda, která byla zemědělská, respektive lesní v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena půdy ve venkovských oblastech.

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské a lesní půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť ČSSD si skutečně do koaliční smlouvy neprosadila podmínku odvolání politiků SPD z vyšších sněmovních funkcí. Zároveň ale v současné době neskončilo vyšetřování bývalého tajemníka poslaneckého klubu SPD Staníka, a nelze tak z veřejných zdrojů tvrdit, že se zmiňovaný incident skutečně stal.

Kvůli výrokům Tomia Okamury, které zlehčovaly realitu romského koncentračního tábora v Letech, chtěli opoziční poslanci (v té době včetně sociální demokracie) odvolat předsedu SPD z vedení dolní komory. Na mimořádné schůzi, svolané právě za účelem pokusu o odvolání Okamury, však hlasy opozice nestačily ani na to, aby byl schválen program, a na hlasování tak ani nedošlo. Nicméně z přihlášených poslanců ČSSD všichni hlasovali pro schválení programu.

Při jednání o koaliční smlouvě mezi ČSSD a hnutím ANO si původně sociální demokraté jako jednu z podmínek pro vstup do vlády kladli i odvolání jak Tomia Okamury z křesla místopředsedy Poslanecké sněmovny, tak odvolání dalších politiků SPD z předsednických pozic sněmovních výborů. Tato podmínka však byla z konečné koaliční smlouvy kvůli nelibosti hnutí ANO vynechána.

Jan Bartošek se také zmiňuje o bývalém tajemníkovi poslaneckého klubu SPD Jaroslavu Staníkovi, který podle bývalé ministryně za ČSSD Marksové-Tominové v jedné ze sněmovnách restaurací prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Podle bývalého poslance Marka Černocha, zvoleného za Okamurovu exstranu Úsvit, šel Staník s vyjádřeními ještě dál. Podle Černocha Staník vyzýval, aby se „všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození“. Staník tato tvrzení odmítá a i přes mnohá svědectví přítomných poslanců nelze potvrdit pravdivost tohoto tvrzení, jelikož nebylo prohlášeno veřejně, ale ve sněmovní restauraci.

Jaroslav Staník je v současnosti už bývalým tajemníkem poslaneckého klubu SPD, jeho nástupcem se začátkem května stal exposlanec ODS Zdeněk Mach. Staník je v současné době vyšetřován pražskou policií kvůli podezření z podněcování k nenávisti vůči skupině osob, omezování jejich práv a svobod a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy.

Andrej Babiš odpovídá tímto způsobem na dotaz interpelujícího předsedy Pirátů Ivana Bartoše, který se táže, zda bude probíhat výběr nového šéfa GIBS transparentně. V kontextu této otázky má Babiš pravdu, protože historicky výběrové řízení na tento post veřejně neproběhlo.

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) funguje od 24. listopadu 2011, oficiálně pak pracuje od počátku roku 2012. Ze zákona o GIBS vyplývá, že ředitele inspekce jmenuje a odvolává premiér na návrh vlády a po projednání věci v Bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny. Ředitel GIBS je zároveň předsedovi vlády odpovědný.

Co se týče historie ředitelů Generální inspekce, první z nich, Ivan Bílek, byl premiérem Nečasem jmenován 25. listopadu 2011 nejprve jako prozatímní šéf, následně 30. července 2012 jako ředitel GIBS.

Bílek rezignoval na svůj post v listopadu 2015 poté, co ho k tomu vyzvali někteří členové vlády Bohuslava Sobotky (včetně premiéra samého). Na začátku prosince 2015 pak byl do čela GIBS jmenován dosavadní náměstek ředitele Michal Murín, který úřad provizorně řídil po odstoupení Bílka.

Výše popsaný postup platí pro konkrétního nominanta vlády a premiéra, nicméně Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ukládá určitá kritéria pro zájemce o volné služební místo. Pro ředitele GIBS jsou požadavky zejména alespoň 12 let ve služebním poměru u bezpečnostního sboru a minimálně magisterské vysokoškolské vzdělání. Tato kritéria splňují především vedoucí republikových bezpečnostních útvarů, popřípadě jejich náměstci.

Konkrétní praxe volby jednoho nominanta vlády není veřejně známá, nicméně podle dikce zákona by se mohlo jednat i o výběrové řízení. To znamená, že nějaké výběrové řízení skutečně proběhnout mohlo, avšak nikoli transparentně – s vědomím veřejnosti – ale například v rámci pohovorů členů vlády s jednotlivými kandidáty.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zákon nepožaduje pro výkon funkce kancléře mít prověrku. Zároveň je ale také potřeba připomenout, že kancléř bez prověrky je prakticky omezen v možnostech vykonávat svoji funkci z důvodu nemožnosti pracovat s utajovanými materiály a účastnit se některých jednáních, kde se tajné informace prezentují.

Funkce kancléře je především upravena zákonem o Kancléři prezidenta republiky (zákon č.114/1993 sb.), který ale záležitost přístupu k utajovaným informacím neřeší. Přímá povinnost nevyplývá pro pozici kancléře ani ze zákona o ochraně utajovaných informací (zákon č. 412/2005 sb.), který tuto povinnost neurčuje přímo, ale s ohledem na možnost újmy, kterou daný dotyčný ze své funkce může provést.

Otázkou nutnosti prověrky k utajovaným skutečnostém u kancléře jsme se již zabývali v našem předchozím příspěvku zde.

Uvažování v rámci ČSSD v tomto směru opravdu probíhalo, a to zejména z důvodů usnadnění hlasování členům starších šedesáti let, kterých bylo v roce 2017 okolo 36 procent z celé členské základny ČSSD, prostřednictvím elektronického referenda.

Toto potvrzuje například i vyjádření předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jana Chvojky, který pro Lidové noviny v článku ze dne 4. dubna 2018 řekl následující: „Chceme elektronické referendum, které by bylo využitelné i do budoucna, nejenom nyní a jednorázově, ale i třeba pro otázky v rámci jednoho kraje. Má vzniknout webová aplikace či rozhraní, které by mělo být použitelné na všechny možné případy a otázky referend a anket.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem k významnému nárůstu voličských hlasů.

Předseda strany Sloboda a Solidarita (SaS), europoslanec Richard Sulík získal svůj mandát v Evropském parlamentu v roce 2014. Pokud budeme porovnávat výsledky voleb do Slovenské národní rady, tak v roce 2012 získala SaS 5,88 % hlasů, zatímco v roce 2016 12,1% hlasů. Rozdíl tedy činí 6,22 %.

Pokud bychom sledovali vývoj preferencí po posledních událostech na Slovensku, SaS v růstu pokračuje. Agentura Focus jí v březnu naměřila již 14 %, čímž strana pod Sulíkem navýšila svou podporu v daném období o 8 %, což odpovídá Pospíšilově tvrzení.