Švýcarsko má zkušenosts přímou demokracií již od 19. století. Občané zde tak celostátně hlasují o legislativě, změnách ústavy nebo mezinárodních dohodách: „Referenda se konají i k novým zákonům a mezinárodním dohodám. Zapotřebí je souhlas osmi kantonů nebo sehnat během sto dnů 50 tisíc podpisů od občanů. Od roku 1874 proběhlo kolem 180 takových referend, ve skoro osmdesáti z nich nový zákon neprošel.”

V České republice však proběhlo pouze jedno celostátní referendum, a to o vstupu do Evropské unie.

Miloš Zeman se skutečně několikrát postavil do role odpůrce inkluze. Debatu rozpoutal v lednu roku 2015, kdy se jasně vymezil proti společnému vzdělávání. Inkluze byla i důvodem veta novely školského zákona z května 2016. Téma změn současné podoby inkluze řešil Zeman i při letošní povolební schůzce v Lánech, v prosinci 2017.

Podle serveru Aktuálně.cz v lednu 2015 při návštěvě rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí oznámil, že zdravé a handicapované děti by se měly vzdělávat odděleně.

„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tímto výrokem tehdy rozpoutal debatu o inkluzivním vzdělávání, kterou jsme již ověřovali v jednom z našich minulých výroků v březnu 2016. I tady se profiloval jako jasný kritik inkluze.

V květnu 2016 Miloš Zeman vetoval novelu školského zákona. Tato novela se sice týkala zavedení mateřských škol pro dvouleté děti, Zeman se ale i tak k tématu inkluze vyjádřil. Novela inkluzivního vzdělávání již v té době byla zavedena. Zeman při příležitosti veta novely o školkách vyjádřil opětovnou kritiku inkluze. V dopise adresovaném tehdejšímu předsedovi Sněmovny Janu Hamáčkovi sdělil:

„Zákon představuje v krátké době další novelu školského zákona, když předchozí novelou byl do školského zákona zapracován princip tzv. inkluze. Sděluji, že s tzv. inkluzí vyjádřily negativní stanovisko rady všech krajů, neboť její zavedení považují za předčasné, a to je další důvod, pro který zákon Poslanecké sněmovně vracím.“

Inkluze byla předmětem povolební schůzky s ministrem školství Robertem Plagou v Lánech v prosinci 2017. Ten podle ČT schůzku shrnul následovně: „Shodli jsme se na potřebě navyšování prostředků pro školy, a to jak na pedagogické, tak nepedagogické pracovníky. Také jsme se věnovali tématu inkluze, tam jsme diskutovali poměrně podrobně o potřebě revize finanční i věcné. A věnovali jsme se i otázce sportu a jeho systematické podpory ze strany státu.“

Pavel Fischer pronesl 3. prosince 2017 v Blansku výrok, že by ústavním soudcem nikdy nejmenoval homosexuála.

„Prezident jmenuje ústavní soudce. Já tam můžu jmenovat pedofila, v dobré víře, nebo homosexuála, nebo lesbu, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval.“

Po dvou týdnech se Fischer na svém facebookovém profilu omluvil: „Jedná se o výrok vytržený z kontextu otázky ohledně adopcí dětí. Omlouvám se za svůj nešťastný výrok. Rozhodně nehodlám diskriminovat žádnou skupinu občanů pro její původ či způsob života, to jsem ostatně nikdy nedělal a jako prezident nikdy nebudu.“

K nákladům na inkluzivní vzdělávání se Miloš Zeman již dříve vyjádřil. V březnu 2016 odhadoval celkové náklady na první dva roky inkluze na 3,5 mld. Kč. Už tehdy jsme jeho výrok hodnotili jako nepravdivý. Celkové náklady se oproti dosavadními stavu měly zvýšit o 2,91 mld. Kč, nikoli o 4 mld. Kč.

Důsledkem zavedení inkluze se náklady měly zvýšit o 0,41 mld. Kč v roce 2016, 1 mld. Kč v roce 2017 a 1,5 mld. Kč v roce 2018. Vyplývá to z Odůvodnění k vyhlášce (.pdf, str. 116).

Nadto je inkluzivní vzdělávání financováno z dotačních a rozvojových programů ministerstva školství, přičemž pro rok 2015 je podpora odhadovaná na 340 mil. Kč (.pdf, str. 37). Od dubna 2016 budou školy podpořeny v rámci OP VVV výzvou na zjednodušené projekty, na které je vyčleněno celkem 4,5 miliardy korun (.pdf, str. 5).

Z Analýzy společného vzdělávání vyplývá (údaje k říjnu 2017), že finanční náročnost na podpůrná opatření v běžných školách zřizovaných krajem, obcí či svazkem obcí byla od 1. září 2016 do konce září 2017 v celkové výši 2,071 mld. Kč.

Radek Vondráček před hlasováním o předsedovi Sněmovny s kandidátským proslovem vystoupil. Podobně jako on to ale udělali v roce 2010 Lubomír Zaorálek a v roce 2006 Miloslav Vlček, který byl zvolen. Ten navíc při jednání explicitně pojmenoval svůj závazek. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Radek Vondráček byl zvolen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny 22. listopadu 2017. Před samotnou volbou skutečně na žádost Pirátů vystoupil, jak dokazuje tento stenografický zápis celého projevu. V něm také poznamenal, že jeho předchůdce Jan Hamáček měl na rozdíl od něj proslov až po zvolení.

Předcházející předseda PSP Jan Hamáček byl zvolen 27. listopadu 2013. Podle záznamu z této schůze před svým zvolením jako kandidát nevystoupil. V roce 2010 byli kandidáty na post předsedy PSP Miroslava Němcová a Lubomír Zaorálek. Možnost vyjádřit se před volbou využil Lubomír Zaorálek.

Podobně jako Zaorálek měl kandidátský proslov také Miloslav Vlček, jediný kandidát v roce 2006. Jeho závazek byl následující:

„A nyní bych přečetl veřejné prohlášení kandidáta na dočasného předsedu Poslanecké sněmovny a veřejný závazek politické strany, která ho nominuje:Strana, která získá pozici předsedy Poslanecké sněmovny, se zavazuje, že předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky rezignuje na svoji funkci nebo bude odvolán hlasy všech poslanců, včetně poslanců vlastní strany:1. okamžitě po vyslovení důvěry nové vládě Poslaneckou sněmovnou v prvním pokusu a svolání schůze následující,

2. okamžitě poté, co je předsedou vlády jmenován kandidát ze stejné strany jako předseda Poslanecké sněmovny,

3. odstoupí předtím, než by využil svého ústavního práva předložit prezidentu republiky nominaci na předsedu vlády ČR.“ V červenci 2002 se volilo mezi Lubomírem Zaorálkem a Václavem Klausem. Ani jeden z nich před hlasováním nevystoupil.

Kandidáty v roce 1998 byli Václav Klaus a Stanislav Volák. I když oba před hlasováním proslov měli, reagovali jím pouze na probíhající diskuzi a nevyjadřovali se nijak ke své kandidatuře nebo představování své osoby.

V roce 1996 pronesli řeč Jozef Wagner, Zdeněk Jičínský a Jiří Vlach, aby se vzdali své kandidatury. Ostatní kandidáti – Miloš Zeman a Jan Vik – nevystoupili.

Vondráček se ve svém projevu dotkl několika bodů souvisejících s postem předsedy Sněmovny. Jedním z nich je třetí pokus jmenování vlády:

„Jsem pevně přesvědčený, že je to výraz parlamentarismu a že ten návrh, který předloží prezidentovi předseda Sněmovny, musí vycházet ze Sněmovny a musí mu předcházet nějaké jednání a nějaká velká pravděpodobnost, že bude složena vláda, protože je to poslední hranice před propastí předčasných voleb za určitých okolností. Dneska jsme slyšeli, že lze vykládat Ústavu i tvůrčím způsobem. Myslím si, že logické by byly předčasné volby.“

Dále deklaroval, že bude požadovat pět místopředsedů PSP. Chtěl by být také garantem férové diskuze ve Sněmovně. Poslední zmínka se týkala jeho spolupráce s projektem Rekonstrukce státu a postoje ke korupci a lobbingu:

„Určitě je možná na čase vzhledem k tomu, že stále se objevují různé spekulace na téma, že nějaké finanční skupiny tady ovlivňují legislativní proces, tak aspoň nějaká základní pravidla lobbingu. Jsem připravený na diskusi o zákonu o státním zastupitelství, případně novelizací vůči přijetí nového trestního řádu, protože to je jedna z věcí, kterou nám skupina států GRECO stále vyčítá. Já souhlasím s některými tezemi Rekonstrukce státu a už jsme se dohodli, že bych byl rád účasten tohoto procesu.“

Výrok Miloše Zemana o amerických prezidentských volbách a loňských volbách do Parlamentu České republiky lze rozdělit do dvou dílčích částí.

Pokud se zaměříme nejprve na volby z roku 2000, tak George W. Bush na Floridě vyhrál o pouhých 537 hlasů. Záhy se však objevily nesrovnalosti a Al Gore neuznal výsledky voleb. Následně Nejvyšší soud státu Florida schválil ruční přepočítání hlasů, s tím, že měly být započteny do konečných výsledků.

Na základě tohoto sčítání byl vítězem uznán G. W. Bush (26. listopadu 2000). O osm dní později Nejvyšší soud USA zrušil verdikt Nejvyššího soudu státu Florida a vrátil kauzu zpět na Floridu, kde tamější Nejvyšší soud rozhodl o opětovném přepočítání hlasů. Bushův volební štáb požádal o pozastavení těchto přepočtů a po rozpravě mezi volebními štáby obou kandidátů Al Gore odstoupil a definitivním vítězem se stal George W. Bush.

V druhé části výroku strany parlamentních voleb 2017 poukazuje Miloš Zeman na situaci, kdy na základě stížnosti jednoho z voličů, jehož preferenční hlas nebyl započítán, nařídil Nejvyšší správní soud přepočtení přednostních hlasů, a to v 915 volebních okrscích Středočeského kraje.

Důvodem špatného započítání přednostních hlasů byly dvě skutečnosti:

• kandidát Martin Kupka byl na rubové straně volebního lístku;
• volební komise špatně započítaly preferenční hlasy, neboť přičítaly preference automaticky prvním čtyřem kandidátům na volebním lístku, ačkoli tito nebyli označeni.

Výsledkem přepočítání hlasů byla skutečně personální změna, kdy poslance Petra Bendla (ODS) ve sněmovně nahradil jeho spolustraník Martin Kupka.

V důsledku pochybení volebních komisí se začalo také diskutovat o změně pravidel v rámci voleb, která by přispěla k větší přehlednosti, zamezila zmatkům ve volebních místnostech a především zajistila správnost výsledkových statistik po sčítání. Například volební komise by měly být v budoucnu efektivněji proškoleny a volební lístky tisknuty pouze jednostranně.

Výrok Miloše Zemana hodnotíme jako neověřitelný, a to proto, že Martin Nejedlý spolupracuje s prezidentem republiky pouze na základě ústní dohody, nikoli písemné smlouvy.

Martin Nejedlý, jeden z nejbližších lidí Miloše Zemana, zastává funkci externího prezidentského poradce. Mimo jiné stojí ve vedení SPO, je jejím místopředsedou. Ve vztahu k Zemanovi má Nejedlý představovat poradce pro energetiku. Jelikož však nemá oficiální smlouvu s KPR a není oficiálním zaměstnancem, jeho náplň práce nelze ověřit ani dohledat. Hrad rovněž nezveřejňuje u Nejedlého jeho životopis.

Jisté však je, že se Zemanem udržuje kontakt již od jeho vstupu do funkce v roce 2013, dodnes patří k nejužšímu okruhu spolupracovníků a osobně ho doprovází na zahraničních cestách.

Do června 2015 působil jako jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, která distribuovala palivo na česká letiště.

Je pravdou, že Jozef Banáš je veden jako agent StB a podnikal kroky, aby z této evidence vypadl. V rámci výroku hodnotíme pouze toto, nezabýváme se tím, zda jím skutečně byl, a ani tím, jestli je zde nějaká podobnost s případem Andreje Babiše.

Jozef Banáš je Ústavem paměti národa vedený jako kandidát tajné spolupráce a agent StB s krycím jménem LOTUS. Dodnes však odmítá svou účast na činnosti StB a tvrdí, že jeho podpis v spisech je zfalšován. Andrej Babiš je veden v spisech ÚPN nejdřív jako důvěrník StB a posléze také jako agent s krycím jménem Bureš. Rovněž svou účast na aktivitách StB odmítá. Jozef Banáš však ÚPN přímo nikdy nežaloval ani se s ním nesoudil.

Po zveřejnění spisu začal od roku 2005 vleklý spor mezi Banášem a tehdejším ředitelem ÚPN Ivanem Langošem o pravosti Banášova podpisu. Banáš jako tehdejší poslanec NR SR reagoval protlačením zákona, podle kterého ÚPN v případě sporu o pravdivost dokumentu musí vydat originál spisu právnické osobě na grafologické zkoušky.

Následně na Banášův podnět měl Ústav soudního inženýrství prozkoumat pravost podpisu. ÚPN však odmítl vydat spis k prozkoumání s odůvodněním, že ÚPN může vydávat spisy k ověření jenom tehdy, když je v soudním sporu v souvislosti s pravdivostí konkrétních dokumentů.

Jozef Banáš proto v listopadu 2005 podal na Generální prokuraturu SR trestné oznámení na neznámého pachatele pro falšování podpisu. Věc byla postoupena Policii SR, která také požádala o vydání spisu na prozkoumání, avšak s rovněž zamítavým postojem ÚPN. Výsledek tohoto vyšetřování však k dnešními datu nebylo možné dohledat.

Andrej Babiš vedl soudní spor přímo s ÚPN o neoprávněném vedení jeho jména na spisech StB. Po šesti letech 13. února 2018 však Krajský soud v Bratislavě rozhodl, že jméno Andreje Babiše je na spisech vedeno oprávněně a Andrej Babiš svůj spor prohrál.

Milost pro Jiřího Kajínka není jedinou milostí od Miloše Zemana udělená z jiného důvodu než špatného zdravotního stavu způsobeného nevyléčitelnou nemocí. Ačkoliv nezpochybňujeme závažnost jednotlivých případů, výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť fakticky byla podmínka nevyléčitelné nemoci v případě milostí porušena celkově dvakrát.

Miloš Zeman od začátku svého funkčního období udělil celkově osm milostí, přičemž tu první udělil ze zdravotních důvodů odsouzeného až v únoru roku 2016. V květnu téhož roku udělil prezident druhou milost, taktéž s ohledem na zdravotní stav odsouzeného. Třetí milost Miloš Zeman uložil v září roku 2016, a to odsouzenému, jehož postihla mozková cévní příhoda, kvůli které není schopen chápat smysl trestního řízení.

Dne 20. listopadu 2016 pak Miloš Zeman udělil milosti hned dvě. V pořadí čtvrtou milost udělil prezident ženě dlouhodobě psychicky nemocné a k témuž dni udělil milost z podnětu papeže Františka.

V oficiální tiskové zprávě Pražského hradu je uvedeno, že „výjimečnost této milosti k ukončení Svatého roku spočívá v tom, že omilostněná nesplňuje podmínku závažného zdravotního stavu“.

Omilostněná žena vykonávala trest odnětí svobody se svým malým dítětem, který by byl po dosažení maximální věkové hranice, kdy je možné ponechat dítě s matkou ve výkonu trestu, matce odebrán.

V průběhu svého úřadu pak Miloš Zeman udělil v pořadí šestou milost v prosinci roku 2016 onkologicky nemocnému odsouzenému a v dubnu roku 2017 byla sedmá milost Milošem Zemanem udělena taktéž onkologicky nemocnému odsouzenému podstupujícímu náročnou léčbu.

Prozatím poslední milost byla Milošem Zemanem udělena v květnu roku 2017 Jiřímu Kajínkovi se sedmiletou podmínkou.

Průměrná hrubá dělnická mzda ve společnosti ŠKODA AUTO činí 36 000 Kč. Podle ČSÚ průměrná hrubá mzda v automobilovém průmyslu obecně (tedy nejde jen o dělnické profese, ale o sektor) činí 33 086 Kč. V předchozích dvou letech činila průměrná měsíční mzda v celém koncernu Volkswagen v Německu 5 223 € (cca 130 000 Kč). Nutno dodat, že nejde o mzdu v dělnických profesích, ale o mzdu všech zaměstnanců koncernu.

Ze zprávy agentury Reuters pak vyplývá, že v České republice činí mzdy ve zpracovatelském průmyslu v průměru 10,10 eura na hodinu, přičemž v Německu je to 38,70 eura.

Dodejme, že platy jsou v Německu obecně na vyšší úrovni než v ČR, stejně jako cenová hladina.