Podle výzkumu agentury CVVM z dubna 2017 (Občané ČR o budoucnosti EU a přijetí eura) odmítá zavedení eura v ČR již několik let přibližně 75 % obyvatel, jak je vidět na následujícím grafu.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože odevzdaných hlasů v prvním kole prezidentských voleb na zastupitelských úřadech v Číně je sedmkrát více, než kolik lidí je zaměstnáno na všech těchto úřadech. Je tedy zjevné, že neplatí Zemanův argument, že jeho výsledek zde je dán počtem lidí, kteří působí na ambasádě v Pekingu a na dalších místech.

Oficiální stránky Velvyslanectví v Pekingu uvádí seznam dvanácti zaměstnanců, zbylé úřady dohromady uvádí dalších 22 zaměstnanců. Na toto číslo nás odkázalo rovněž ministerstvo zahraničních věcí.

V Číně jsou pro volby ustaveny čtyři volební místnosti (resp. pět, ČSÚ počítá k Číně i výsledky z volební místnosti v Ekonomické a kulturní kanceláři v Tchaj-peji). Velvyslanectví České republiky je pouze v Pekingu, v ostatních městech (Hongkong, Chengdu, Šanghaj) jde o generální konzuláty. Dohromady bylo v Číně odevzdáno 211 volebních lístků (resp. 244 i s Tchaj-pejem, voličů zapsaných v seznamu bylo 313).

Ve všech čínských volebních okrscích zvítězil Jiří Drahoš, kromě Chengdu, kde nastala remíza mezi čtyřmi kandidáty – Drahošem, Zemanem, Topolánkem a Horáčkem, každý z nich obdržel tři hlasy (všechna výše zmíněná čísla pochází z webu Volby.cz).

V současné době je českým velvyslancem v Pekingu Bedřich Kopecký, který byl navržen vládou Bohuslava Sobotky (tedy tehdejším ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem). Kolik zaměstnanců nastoupilo do úřadů během let 2010–2013, kdy byl ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg, se nám nepodařilo dohledat.

Nicméně je naprosto zjevné, že i pokud by všichni zaměstnanci ambasády a zastupitelských úřadů hlasovali pro Drahoše (což vzhledem k tajnosti volby nejde doložit), šlo by pouze o sedminu odevzdaných hlasů. Není tedy pravdou, že by hlasovali pouze tito zaměstnanci a tím by byl dán výsledek v neprospěch Miloše Zemana.

Vratislav Kulhánek byl předsedou Českého svazu ledního hokeje od 26. června 2004 do 21. června 2008. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro jeho zvolení se tehdy vyslovily všechny extraligové kluby i Asociace profesionálních klubů. Podporu mu vyjádřil také bývalý předseda Karel Gut, který byl v čele organizace deset let.

Ve spojení s touto pozicí se uvažovalo ještě o Ivanu Hlinkovi, ten ale nakonec nekandidoval.

Kateřina Šimáčková sice souhlasí s církevními restitucemi, avšak je zavádějící tvrdit, že byla Milošem Zemanem jmenována soudkyní Ústavního soudu za situace, kdy tento soud bude dříve nebo později o církevních restitucích rozhodovat. O jejich ústavnosti totiž rozhodoval již dva měsíce před jmenováním Šimáčkové.

Prezident tento příklad uvedl v souvislosti s výrokem Pavla Fischera o (ne)jmenování homosexuála soudcem Ústavního soudu, protože by v budoucnu mohl rozhodovat o právech sexuálních menšin. Zeman se tak snažil prezentovat, že on sám v minulosti jmenoval osobu, která měla silný názor na otázku, kterou měl dle něj Ústavní soud v budoucnu řešit.

Miloš Zeman ve výroku podle všeho myslí soudkyni Kateřinu Šimáčkovou. Jak uvádí Česká televize, právě jí měly být při jejím schvalování některými senátory vyčítány její názory na církevní restituce. Tato otázka se podle všeho řešila na základě iniciativy tehdejšího senátora Zdeňka Škromacha, který dle iDnes.cz zadal svému poradci Radovanu Suchánkovi (dnes již také soudci ÚS), aby vyhledal, co si navrhovaní kandidáti myslí o církevních restitucích. O názoru Kateřiny Šimáčkové před jejím jmenováním informovaly také Lidové noviny, když uvedly, že „v levicovém Senátu by její schválení mohlo ohrozit to, že pokud jde o církevní restituce, stojí na opačné straně než ČSSD (jako advokátka zastupovala církve)“. Z veřejných zdrojů je možné dohledat také třeba to, že Šimáčková církevní restituce podpořila při své přednášce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Je tedy možné říct, že názor Šimáčkové na restituce je pozitivní.

O církevních restitucích Ústavní soud rozhodl 3. 6. 2013 (návrh na jejich zrušení podali senátoři 5. 2. 2013). Jako kandidátka na soudkyni ÚS byla Šimáčková představena již 15. 5. 2013 (Lidovky.cz). Její nominaci schválil Senát svým usnesením z 20. 6. 2013. Šimáčková byla soudkyní Ústavního soudu jmenována až 7. 8. 2013, tedy dva měsíce poté, co o církevních restitucích Ústavní soud rozhodoval. Je tedy zavádějící, pokud na tomto případu Zeman prezentuje, že soudkyní jmenoval osobu, která podle něj má silný názor na otázku, kterou by měl ÚS řešit. Posuzování ústavnosti církevních restitucí se totiž dostalo k Ústavnímu soudu ještě před jejím jmenováním.

Ve výroční zprávě BIS z roku 2016 se v oddílu 2.3 Kontrarozvědná činnost skutečně píše: „Ruskými prioritami pro rok 2016 byly vlivové a zpravodajské operace vedené v rámci či na podporu hybridní kampaně v kontextu ukrajinské a syrské krize. Oproti roku 2015 však v průběhu roku 2016 vzrostla role a intenzita aktivit ruských zpravodajských služeb na území ČR. V kontextu čínských aktivit se rok 2016 nesl ve znamení růstu intenzity a agresivity vlivových operací a nárůstu činnosti čínské špionáže na území ČR a proti českým zájmům a bezpečnosti.”

Je pravdou, že Jozef Banáš je veden jako agent StB a podnikal kroky, aby z této evidence vypadl. V rámci výroku hodnotíme pouze toto, nezabýváme se tím, zda jím skutečně byl, a ani tím, jestli je zde nějaká podobnost s případem Andreje Babiše.

Jozef Banáš je Ústavem paměti národa vedený jako kandidát tajné spolupráce a agent StB s krycím jménem LOTUS. Dodnes však odmítá svou účast na činnosti StB a tvrdí, že jeho podpis v spisech je zfalšován. Andrej Babiš je veden v spisech ÚPN nejdřív jako důvěrník StB a posléze také jako agent s krycím jménem Bureš. Rovněž svou účast na aktivitách StB odmítá. Jozef Banáš však ÚPN přímo nikdy nežaloval ani se s ním nesoudil.

Po zveřejnění spisu začal od roku 2005 vleklý spor mezi Banášem a tehdejším ředitelem ÚPN Ivanem Langošem o pravosti Banášova podpisu. Banáš jako tehdejší poslanec NR SR reagoval protlačením zákona, podle kterého ÚPN v případě sporu o pravdivost dokumentu musí vydat originál spisu právnické osobě na grafologické zkoušky.

Následně na Banášův podnět měl Ústav soudního inženýrství prozkoumat pravost podpisu. ÚPN však odmítl vydat spis k prozkoumání s odůvodněním, že ÚPN může vydávat spisy k ověření jenom tehdy, když je v soudním sporu v souvislosti s pravdivostí konkrétních dokumentů.

Jozef Banáš proto v listopadu 2005 podal na Generální prokuraturu SR trestné oznámení na neznámého pachatele pro falšování podpisu. Věc byla postoupena Policii SR, která také požádala o vydání spisu na prozkoumání, avšak s rovněž zamítavým postojem ÚPN. Výsledek tohoto vyšetřování však k dnešními datu nebylo možné dohledat.

Andrej Babiš vedl soudní spor přímo s ÚPN o neoprávněném vedení jeho jména na spisech StB. Po šesti letech 13. února 2018 však Krajský soud v Bratislavě rozhodl, že jméno Andreje Babiše je na spisech vedeno oprávněně a Andrej Babiš svůj spor prohrál.

Hlasování o Zdeňku Ondráčkovi bylo do programu napevno zařazeno skutečně na středu 7. března, po odhlasování změny programu bylo přesunuto na dřívější termín.

Tři poslanci Pirátů byli na předem plánované služební cestě a na hlasování nebyli z toho důvodu, že byl přesunut termín projednávání daného bodu. Ivan Bartoš však už neuvádí, že Piráti změnu termínu podpořili hned ve dvou hlasováních (i bez jejich hlasů by ovšem došlo ke změně).

Bartoš má pravdu, když uvádí, že na pozvánce na tuto schůzi byl skutečně původně uveden jiný termín pro projednávání daného bodu. Mělo k němu dojít 7. března ve 12.30. Návrh přesunout hlasování na 2. března byl podán předsedou Poslanecké sněmovny Vondráčkem (ANO), který uvedl, že se jedná o dohodu grémia politických stran. Tento návrh podpořili všichni přítomní poslanci Pirátů.

Když nedošlo ke zvolení předsedy Stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti GIBS v prvním kole, navrhl poslanec Zbyněk Stanjura (ODS), aby druhé kolo volby proběhlo téhož dne odpoledne. Tento návrh podpořili (až na jednu výjimku) všichni hlasující poslanci Pirátů.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Pavel Fischer oznámil při své tiskové konferenci 9. ledna 2017, že vyzval jednak ministryni Schillerovou ke zveřejnění zprávy OLAF, jednak prezidenta Zemana, aby se do tohoto případu vložil a vyžádal si informace, které má k dispozici ministerstvo financí. Celou zprávu odmítá ministerstvo dle své tiskové zprávy zveřejnit s ohledem na probíhající trestní řízení a jeho možné ohrožení. Vyjádření prezidenta ani ministryně financí k Fischerově výzvě zatím není k dispozici.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť poslední dividenda dosáhla výše 6 miliard Kč (poslední dvě v součtu 12 miliard Kč) a nebyla ani vyplacena výhradně ve prospěch Bakaly. Navíc co se týče bytů OKD, je problematické mluvit o krádeži, když byty nájemníkům nepatřily a rozhodčí soud rozhodl, že dle smlouvy ani nebyla povinnost nabídnout jim je ke koupi. Přesto lze konstatovat, že Bakalovy kroky byly zejména morálně problematické.

OKD, která skutečně zaměstnává téměř 11 000 lidí, je v úpadku od května roku 2016. Miloš Zeman zde mluví o vyvedení peněz z firmy prostřednictvím dividend „těsně před krachem podniku“.

Nicméně podle žaloby, které byla podána proti Zdeňku Bakalovi a New World Resources N.V., poslední výplata dividend, ke které došlo prostřednictvím NWR, proběhla v letech 2011 a 2012 – čtyři roky před úpadkem. Jednalo se navíc ne o 16 mld. Kč, ale 6 mld. Kč v roce 2012, resp. o 12 mld. Kč za oba roky.

Dle žaloby NWR jednala celou dobu v součinnosti a podle pokynů Zdeňka Bakaly, a proto je náhrada škod mířena proti němu (odst. 90). Řízení v této věci se teprve blíží a nepřísluší nám tuto událost posuzovat, avšak i dle žaloby nedošlo k vyvedení peněz těsně před krachem.

Prezidentovo vyjádření o krádeži je také nepravdivé, neboť jakkoliv byly Bakalovy kroky morálně přinejmenším problematické, byty nebyly ve vlastnictví nájemců, aby jim mohly být byly ukradeny. Reportéři ČT (čas 12:35), kteří se kauzou opakovaně zabývali, ve svém vysílání přinesli záznam vyjádření Zdeňka Bakaly z roku 2005, který o zprivatizovaných bytech uvádí:

„Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si ten byt můžete koupit.“

Ve stejném pořadu následuje i vyjádření mluvčího společnosti Karbon Invest, která byty privatizovala. Ten řekl:

„Tyto byty mají být prodávány v rozmezí 30 000 až 50 000 Kč za bytovou jednotku.“

V roce 2008 Bakala ovšem vydal prohlášení, že byty nejsou na prodej. Celé toto prohlášení je dostupné v Karvinském deníku. Podnikatel zde uvedl, že nikdy zvýhodněný prodej nájemníkům bytů nesliboval.

Podle smlouvy z roku 2004 měli mít nájemníci bývalých bytů OKD údajně přednostní právo k jejich koupi. Tyto byty měly být za velice výhodných podmínek zprivatizovány. Rozhodčí soud však rozhodl jinak: „...z privatizační smlouvy nevyplývá povinnost nabídnout nájemníkům bytové jednotky k odkoupení.“

Bakala tedy přes svůj veřejný příslib (resp. přes jeho možnou interpretaci) k odprodeji bytů nájemníkům nepřistoupil. Za tento krok nebyl nikdy odsouzen a navíc bylo rozhodci seznáno, že neporušil privatizační smlouvu a nešlo ani o krádež v právním slova smyslu. Historii případu popisuje rovněž server E15.