Jiří Drahoš na svých webových stránkách uvádí v souvislosti s ekonomickými migranty následující:


,,Evropa musí dokázat rozlišit lidi opravdu nezbytně potřebující pomoc - utečence od migrantů, kteří chtějí ,,jen” práci nebo přicházejí za vidinou sociálních dávek. Skutečným uprchlíkům by Evropa měla poskytnout dočasnou humanitární pomoc, ale pokud možno za svými vnějšími hranicemi, tedy co nejblíže k jejich domovům. Ekonomičtí migranti by měli být vraceni co nejrychleji zpět, ideálně by neměli být do EU vůbec vpuštěni. Ani v sociálně nejrozvinutějších státech jako je Německo či Švédsko by nemělo být možné žít měsíce nebo roky pouze z dávek sociální pomoci.”

Během kampaně byl Jiří Drahoš mnokrotát na dané téma dotazován.

Např. v lednu v rozhovoru pro deník Právo řekl.

„Vůči migrační krizi se vymezuji jasně už od začátku kampaně. Neříkám nic jiného v těch zásadních věcech než třeba Mirek Topolánek. Nechceme tady každého, je třeba zabránit migraci, je třeba pomoci lidem tam u nich. Nevidím tady žádný rozpor mezi tím, co k migraci říkal Mirek Topolánek a co říkám daleko delší dobu já.“

Na jaře loňského roku v rozhovru pro web Info.cz prohlásil. „My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem.“

Z devíti prezidentských kandidátů, které na konci listopadu 2017 zaregistrovalo ministerstvo vnitra, vykonávali nejvyšší politické funkce dva kandidáti – Mirek Topolánek a Miloš Zeman.

Někteří další kandidáti se ve veřejném prostoru angažovali rovněž, nicméně o reálné politice lze hovořit především v případě expremiéra Topolánka a současné hlavy státu.

Další kandidáti pak deklarují své politické zkušenosti různě, žádný z nich ovšem nevykonával mandát vzešlý ze všeobecných voleb. Jiří Drahoš pak například své zkušenosti s politikou deklaruje na vyjednávání s politiky v době, kdy zastával post předsedy Akademie věd.

Jisté politické zkušenosti je třeba přiznat i Pavlu Fischerovi, který působil sedm let v diplomacii jako velvyslanec ve Francii a v Monaku, později pracoval na ministerstvu zahraničí jako politický ředitel (do roku 2013) a v 90. letech působil na Pražském hradě mimo jiné také jako ředitel Politického odboru.

Politickou zkušenost deklaruje také Michal Horáček. Ten spolu s Michaelem Kocábem založil v roce 1989 iniciativu Most, která se zaměřovala na zprostředkování dialogu mezi komunisty a disentem a také na odchod sovětských vojsk z Československa. Má tedy unikátní zkušenost, která je ovšem svázána s výjimečnou situací událostí Sametové revoluce.

Petr Hannig kandidoval patnáctkrát v různých typech voleb (sněmovní, senátní, evropské), nikdy však nebyl úspěšný.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť hnutí ANO ve svém programu prosazuje tzv. klouzavý mandát, což je ústavní změna.

V knize O čem sním, když náhodou spím (což je vize ANO do roku 2035 pro Českou republiku) je navrženo, že zákonodárců by mělo být méně a poslanců jen polovina, a to 101 (.pdf, str. 129).

Už na celostátním sněmu hnutí ANO, který se konal ve dnech 25.–26. února 2017, zazněl od Andreje Babiše návrh na zredukování počtu poslanců. Babiš prohlásil (nehodnotíme uvedenou potřebnost):

„Země naší velikosti nepotřebuje 281 poslanců a senátorů. Kdyby jich bylo třeba 101, jako je tomu v řadě dalších zemí, určitě by to stačilo. Poměřuju to k ostatním zemím, poslanců je stále moc.“

Tento návrh byl dále promítnut do výše zmíněné vize 2035 pro Českou republiku, kterou Andrej Babiš představil 22. června 2017 v Praze. V programu hnutí ANO se toto téma nenachází.

Na str. 5 se však nachází zavedení tzv. klouzavého mandátu. Znamená to, že poslanec, který se stane členem vlády, ztrácí svůj poslanecký mandát a na jeho místo přichází náhradník. Poté, co z vlády odejde, se vrací do pozice poslance. Zavedení klouzavého mandátu by ovšem znamenalo změnu Ústavy.

Co se týče justice, hnutí ANO ve svém programu uvádí, že chce vytvořit nový specializovaný elitní útvar pro stíhání korupce a závažné hospodářské kriminality (str. 7 programu).

Po vyhlášení výsledků prvního kola prezidentské volby 13. ledna 2018 svou podporu Jiřímu Drahošovi vyjádřili Michal Horáček, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Mirek Topolánek a Vratislav Kulhánek. Michal Horáček i Marek Hilšer nabídli vyzyvateli Miloše Zemana pomoc v následující kampani, Horáček pak přislíbil i své billboardy: „Nabídnu kandidátovi i svůj prostor na billboardech a finanční prostředky. Je pro mě důležité, aby prezidentem nebyl Miloš Zeman.“ Horáček s Hilšerem přišli dokonce Drahoše podpořit do jeho volebního štábu, což v politice není standardní.

Danou situaci při prezidentské volbě můžeme srovnávat pouze s volbami v roce 2013. V první přímé volbě prezidenta skutečně nikdo z neúspěšných kandidátů nenabídl takovou pomoc jednomu z účastníků druhého kola prezidentské volby.

Čtyři dny před začátkem druhého kola nepřímo podpořil Miloše Zemana neúspěšný kandidát Jan Fischer, který skončil třetí. Jasné stanovisko svým voličům nedal. Karla Schwanzerberga však kritizoval a o Miloši Zemanovi se vyjádřil takto: „Jehož názory jsou jasné, dlouhodobě známé a který se nebojí nést za působení ve vládě svou kůži na trh.“

Den před zahájením druhého kola podpořil Miloše Zemana i Vladimír Franz. „Do obálky vhodím lístek se jménem Miloše Zemana, ale je to čistě mé soukromé rozhodnutí, po kterém by nemuselo nikomu nic být.“ Ve svém prohlášení ale dodal, že rozhodnutí je na voličích. „Voliči nechť sami rozhodnou. Nicméně pranýřovat někoho za jeho osobní postoj a subjektivní názor nepřísluší demokraticky uvažující společnosti.“

Ihned po vyhlášení výsledků nepřímo podpořila Karla Schwarzenberga Zuzana Roithová a přímo Přemysl Sobotka. Ten se tehdy vyjádřil takto. „Ke Karlu Schwarzenbergovi se přelily hlasy mých voličů. Budu podporovat jeho vítězství. Je to už jasný signál a já bych jenom rád, aby u nás nezvítězila levice.“ Svou podporu ale ještě jednou zvažoval po chybném výroku Schwarzenberga, který se takto vyjádřil k Benešovým dekretům. „Já bych je upozornil na to, že Benešovy dekrety už neplatí 20 let, poněvadž přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy přestala platnost Benešových dekretů. Ovšem nebyla zrušena od roku 1945, nýbrž od okamžiku, kdy byla přijata tato právní předloha.“ Sobotka se vyjádřil, že pokud by tento výrok myslel Schwarzenberg vážně, ztratí jeho podporu. Schwarzenberg svůj výrok ale následně opravil.

Jiří Dienstbier, Táňa Fischerová ani Jana Bobošíková žádného z kandidátů veřejně nepodpořili.

Po prvním kole prezidentské volby v roce 2013 tedy někteří z neúspěšných kandidátů podpořili jednoho z účastníků druhého kola, pouze jeden z nich to však udělal přímo a hned po vyhlášení výsledků. Jednalo se však pouze o podporu a vyzvání voličů, nikoliv o spolupráci týmů či zapůjčení billboardů. Tak tomu bylo i v případě dalších kandidátů, kteří svou podporu vyjádřili později.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Vratislav Mynář podal proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, proti rozhodnutí o něm pak správní žalobu, využil tak svých prostředků k obraně proti rozhodnutí NBÚ. Existuje také řada případů, kdy soud vyhověl stěžovateli na rozhodnutí NBÚ, výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Mynář nejprve proti 1. stupni rozhodnutí NBÚ neudělit mu prověrku podal rozklad. Po jeho zamítnutí reagoval správní žalobou k Městskému soudu v Praze, kterou úřad zatím nestihl projednat.

Mynář o prověrku na stupeň “přísně tajné” požádal již v prosinci 2013. Potřebné podklady na NBÚ dodal až o rok později, čímž se proces zpomalil už na začátku. NBÚ mu ale prověrku neudělil a tak Mynář využil svého práva a proti tomuto rozhodnutí prvního stupně podalv říjnu 2015 rozklad, se kterým však Mynář neuspěl.

Proti zamítnutí rozkladu lze v druhém stupni podatsprávní žalobu. Té Mynář využil v lednu 2016. Od té doby se ale Městský soud v Praze k projednání nedostal. Zatím se zabývá žalobami teprve z roku 2014, v září 2017 přiznal, že v této věci nestihne rozhodnout ani do prezidentských voleb.

Co se týče úspěšnosti správních žalob vůči rozhodnutí NBÚ, od roku 2006 do roku 2016 z podaných 106 žalob uspělo (.pdf, str. 47) celkem třináct. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Je pravdou, že fenomén radikalizace mladých lidí ve francouzských věznicích skutečně existuje. Například The Guardian uvádí, že přibližně 60 % vězňů ve francouzských věznicích, které se dlouhodobě potýkají s přeplněním, tvoří muslimové, mezi nimiž je určitý počet muslimských radikálů. Extrémistické názory se pak mohou rychleji šířit například v důsledku izolace.

Radikalizace ve vězení se dává do spojitosti například s útokem Chérifa Kouachiho, jenž napadl redakci týdeníku Charlie Hebdo, či v případu Mehdiho Nemmouche, jenž v roce 2014 zaútočil na židovské muzeum v Bruselu.

Miloš Zeman o policejních provokacích skutečně mluvil, a to v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Je také pravdou, že jako příklad prezident uváděl Kubiceho zprávu z roku 2006. Ovšem policie netvrdila, že by byl Paroubek pedofil. Ve zprávě se objevila tato informace tak, že při domovní prohlídce u Tomáše Pitra našli policisté informaci, která v jisté formulaci toto tvrzení vůči tehdejšímu premiérovi obsahovala.

Kubiceho zpráva byla materiálem Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ta se na veřejnost dostala krátce před volbami, popisovala některé tehdejší kauzy, u kterých měl mít Kubice obavy, že nebudou prošetřovány.

Zpráva (která byla určena poslancům bezpečnostního výboru) obsahovala různé části vyšetřovacích spisů. Celkově se zabývala prorůstáním podsvětí, byznysu a politiky. Vyšetřování se týkalo zejména zavražděného „kontroverzního podnikatele“ Františka Mrázka a kauzy Biolíh. V rámci šetření tedy tým Kubiceho nashromáždil různé informace a před volbami, v obavě, že bude jejich šetření zatrženo, přinesl Kubice svou zprávu členům zmíněného výboru.

Co se týče zmíněné pedofilie, je mezi dokumenty (.pdf, str. 30) zmínka o tom, že při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra se našel dokument, který má toto popisovat.

Nicméně Zemanův popis je zavádějící, policejní zpráva neuvádí, že by snad měl být Jiří Paroubek pedofilem. Zmínka ve zprávě v tomto případě znamená, že měl jeden konkrétní člověk držet o tehdejším premiérovi dokument, který měl toto tvrdit. Nešlo tedy o žádné tvrzení policie nebo přímo Kubiceho.

Jiří Drahoš se seznámil s Jakubem Kleindienstem na ministerstvu kultury před čtyřmi lety. Stalo se tak v době působení Kleindiensta coby poradce náměstka Miroslava Rovanského (KDU-ČSL). Jak známo, Jiří Drahoš ve stejné době působil v čele Akademie věd.

Drahoš k jejich seznámení pro Lidové noviny uvedl: „Setkali jsme se na nějaké společenské akci a dělal na mě velmi dobrý dojem. Když jsem pak zvažoval lidi do týmu, věděl jsem, že je to člověk, který má zkušenosti ze soukromého sektoru, sešli jsme se, znovu jsme si ho proklepli a přijal jsem ho do týmu.”

Podle časopisu Reportér, který přinesl podrobné informace o Kleindienstově minulosti, se jednalo o společenskou akci ministerstva věnovanou mecenášům kultury.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.