Zatím nejnovější údaj Český statistický úřad nabízí za třetí čtvrtletí roku 2017. V tomto čtvrtletí byla průměrná mzda rovna 29 050 Kč, což je 6,8% nárůst oproti stejnému období v roce 2016. Po započtení růstu spotřebitelských cen se reálná mzda zvýšila o 4,5 %. Mediánová mzda byla v tomto období 25 181 Kč. (Údaje jsou předběžné, zpřesněné údaje budou k dispozici v březnu 2018, pozn. ČSÚ).

Vývoj průměrné mzdy po čtvrtletích zachycuje následující tabulka:

ČSÚ k metodice výpočtu průměrné mzdy uvádí, že „podprůměrně placených zaměstnanců je vždy více než těch nadprůměrných, skoro dvě třetiny.” Z toho tedy vyplývá, že na průměrnou a vyšší mzdu dosáhne pouze třetina pracovníků.

Detailnější pohled na mzdovou strukturu v České republice tak nabízí mediány měsíčních hrubých mezd (.pdf) podle sektoru, věku nebo pohlaví. Mediánová mzda je nad 29 000 Kč pouze u věkových skupin od 35 do 44 let (zde jsou údaje za rok 2016).

Jiří Drahoš na svých webových stránkách uvádí v souvislosti s ekonomickými migranty následující:


,,Evropa musí dokázat rozlišit lidi opravdu nezbytně potřebující pomoc - utečence od migrantů, kteří chtějí ,,jen” práci nebo přicházejí za vidinou sociálních dávek. Skutečným uprchlíkům by Evropa měla poskytnout dočasnou humanitární pomoc, ale pokud možno za svými vnějšími hranicemi, tedy co nejblíže k jejich domovům. Ekonomičtí migranti by měli být vraceni co nejrychleji zpět, ideálně by neměli být do EU vůbec vpuštěni. Ani v sociálně nejrozvinutějších státech jako je Německo či Švédsko by nemělo být možné žít měsíce nebo roky pouze z dávek sociální pomoci.”

Během kampaně byl Jiří Drahoš mnokrotát na dané téma dotazován.

Např. v lednu v rozhovoru pro deník Právo řekl.

„Vůči migrační krizi se vymezuji jasně už od začátku kampaně. Neříkám nic jiného v těch zásadních věcech než třeba Mirek Topolánek. Nechceme tady každého, je třeba zabránit migraci, je třeba pomoci lidem tam u nich. Nevidím tady žádný rozpor mezi tím, co k migraci říkal Mirek Topolánek a co říkám daleko delší dobu já.“

Na jaře loňského roku v rozhovru pro web Info.cz prohlásil. „My nemůžeme jako Evropa řešit ekonomickou migraci z Afriky nebo z dalších lidnatých zemí. Evropa prostě nemůže být útočištěm těchto lidí. Tyto migranty bych nepřijímal, vracel bych je, obratem.“

Andrej Babiš uvádí částečnou pravdu, proto je výrok hodnocen jako zavádějící. Babiš opravdu třikrát vyhrál spor se slovenským Ústavem paměti národa (ÚPN) o to, zda jej oprávněně vedou ve spisech StB. Ústavní soud však případ vrátil krajskému soudu s tím, že ÚPN neodpovídá za obsah spisů. Tam Babiš nakonec prohrál a jedná se zároveň o poslední rozhodnutí. Soud totiž vyslovil, že ÚPN není osoba zodpovědná za obsah svazků, pro tento nárok měl tedy žalovat někoho jiného. Zavádějící je výrok i proto, že soud v případě jeho žaloby ani nemohl říci, zda byl nebo nebyl estébák - otázkou bylo, zda jej ÚPN vede ve svazcích oprávněně, či nikoli.

Poté, co Okresní soud pro Bratislavu I dal Babišovi zapravdu, ÚPN se odvolal, ale rozsudek potvrdil krajský i Nejvyšší soud. Zvrat způsobil Ústavní soud (ÚS), který celý případ vrátil na začátek. Podle něj ÚPN neodpovídá za obsah vedených spisů. Odmítl také výpovědi bývalých agentů StB, kteří svědčili ve prospěch Babiše. Jeho rozhodnutí následoval Krajský soud, kterému se spor vrátil. Babiš tedy zůstal dále vedený jako agent a zároveň podal dovolání na Nejvyšší soud Slovenské republiky.

Z devíti prezidentských kandidátů, které na konci listopadu 2017 zaregistrovalo ministerstvo vnitra, vykonávali nejvyšší politické funkce dva kandidáti – Mirek Topolánek a Miloš Zeman.

Někteří další kandidáti se ve veřejném prostoru angažovali rovněž, nicméně o reálné politice lze hovořit především v případě expremiéra Topolánka a současné hlavy státu.

Další kandidáti pak deklarují své politické zkušenosti různě, žádný z nich ovšem nevykonával mandát vzešlý ze všeobecných voleb. Jiří Drahoš pak například své zkušenosti s politikou deklaruje na vyjednávání s politiky v době, kdy zastával post předsedy Akademie věd.

Jisté politické zkušenosti je třeba přiznat i Pavlu Fischerovi, který působil sedm let v diplomacii jako velvyslanec ve Francii a v Monaku, později pracoval na ministerstvu zahraničí jako politický ředitel (do roku 2013) a v 90. letech působil na Pražském hradě mimo jiné také jako ředitel Politického odboru.

Politickou zkušenost deklaruje také Michal Horáček. Ten spolu s Michaelem Kocábem založil v roce 1989 iniciativu Most, která se zaměřovala na zprostředkování dialogu mezi komunisty a disentem a také na odchod sovětských vojsk z Československa. Má tedy unikátní zkušenost, která je ovšem svázána s výjimečnou situací událostí Sametové revoluce.

Petr Hannig kandidoval patnáctkrát v různých typech voleb (sněmovní, senátní, evropské), nikdy však nebyl úspěšný.

Po vyhlášení výsledků prvního kola prezidentské volby 13. ledna 2018 svou podporu Jiřímu Drahošovi vyjádřili Michal Horáček, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Mirek Topolánek a Vratislav Kulhánek. Michal Horáček i Marek Hilšer nabídli vyzyvateli Miloše Zemana pomoc v následující kampani, Horáček pak přislíbil i své billboardy: „Nabídnu kandidátovi i svůj prostor na billboardech a finanční prostředky. Je pro mě důležité, aby prezidentem nebyl Miloš Zeman.“ Horáček s Hilšerem přišli dokonce Drahoše podpořit do jeho volebního štábu, což v politice není standardní.

Danou situaci při prezidentské volbě můžeme srovnávat pouze s volbami v roce 2013. V první přímé volbě prezidenta skutečně nikdo z neúspěšných kandidátů nenabídl takovou pomoc jednomu z účastníků druhého kola prezidentské volby.

Čtyři dny před začátkem druhého kola nepřímo podpořil Miloše Zemana neúspěšný kandidát Jan Fischer, který skončil třetí. Jasné stanovisko svým voličům nedal. Karla Schwanzerberga však kritizoval a o Miloši Zemanovi se vyjádřil takto: „Jehož názory jsou jasné, dlouhodobě známé a který se nebojí nést za působení ve vládě svou kůži na trh.“

Den před zahájením druhého kola podpořil Miloše Zemana i Vladimír Franz. „Do obálky vhodím lístek se jménem Miloše Zemana, ale je to čistě mé soukromé rozhodnutí, po kterém by nemuselo nikomu nic být.“ Ve svém prohlášení ale dodal, že rozhodnutí je na voličích. „Voliči nechť sami rozhodnou. Nicméně pranýřovat někoho za jeho osobní postoj a subjektivní názor nepřísluší demokraticky uvažující společnosti.“

Ihned po vyhlášení výsledků nepřímo podpořila Karla Schwarzenberga Zuzana Roithová a přímo Přemysl Sobotka. Ten se tehdy vyjádřil takto. „Ke Karlu Schwarzenbergovi se přelily hlasy mých voličů. Budu podporovat jeho vítězství. Je to už jasný signál a já bych jenom rád, aby u nás nezvítězila levice.“ Svou podporu ale ještě jednou zvažoval po chybném výroku Schwarzenberga, který se takto vyjádřil k Benešovým dekretům. „Já bych je upozornil na to, že Benešovy dekrety už neplatí 20 let, poněvadž přijetím Listiny základních práv a svobod Ústavy přestala platnost Benešových dekretů. Ovšem nebyla zrušena od roku 1945, nýbrž od okamžiku, kdy byla přijata tato právní předloha.“ Sobotka se vyjádřil, že pokud by tento výrok myslel Schwarzenberg vážně, ztratí jeho podporu. Schwarzenberg svůj výrok ale následně opravil.

Jiří Dienstbier, Táňa Fischerová ani Jana Bobošíková žádného z kandidátů veřejně nepodpořili.

Po prvním kole prezidentské volby v roce 2013 tedy někteří z neúspěšných kandidátů podpořili jednoho z účastníků druhého kola, pouze jeden z nich to však udělal přímo a hned po vyhlášení výsledků. Jednalo se však pouze o podporu a vyzvání voličů, nikoliv o spolupráci týmů či zapůjčení billboardů. Tak tomu bylo i v případě dalších kandidátů, kteří svou podporu vyjádřili později.

Evropská komise opravdu zažalovala Českou republiku za nedodržování jednorázového programu přerozdělování žadatelů o azyl v EU.

Evropská komise na začátku ledna 2018 zažalovala Českou republiku, Polsko a Maďarsko u Soudního dvora Evropské unie z důvodu odmítnutí programu přerozdělování žadatelů o azyl z přetížených států v rámci EU. Konkrétně za nerespektování dohody, která byla na úrovni Rady přijata. Na každý stát je podána samostatná žaloba a budou řešeny ve zvláštním řízení.

První slyšení však neproběhne dříve než v září 2018 a žaloba do té doby může být stažena, pokud se záležitost mezi státy a Evropskou komisí vyřeší jiným způsobem.

Tato žaloba následuje prosincové vyjádření Evropské komise, kdy zhodnotila plnění programu tří států jako nedostatečný. Česká republika například nepřijala žádného žadatele o azyl od srpna 2016, a to i přes rozhodnutí Soudního dvora EU ze září 2017, kdy Soud potvrdil platnost programu přerozdělování a zamítl tak žalobu Maďarska a Slovenska, jež se ho snažili zvrátit.

Vratislav Mynář podal proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, proti rozhodnutí o něm pak správní žalobu, využil tak svých prostředků k obraně proti rozhodnutí NBÚ. Existuje také řada případů, kdy soud vyhověl stěžovateli na rozhodnutí NBÚ, výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Mynář nejprve proti 1. stupni rozhodnutí NBÚ neudělit mu prověrku podal rozklad. Po jeho zamítnutí reagoval správní žalobou k Městskému soudu v Praze, kterou úřad zatím nestihl projednat.

Mynář o prověrku na stupeň “přísně tajné” požádal již v prosinci 2013. Potřebné podklady na NBÚ dodal až o rok později, čímž se proces zpomalil už na začátku. NBÚ mu ale prověrku neudělil a tak Mynář využil svého práva a proti tomuto rozhodnutí prvního stupně podalv říjnu 2015 rozklad, se kterým však Mynář neuspěl.

Proti zamítnutí rozkladu lze v druhém stupni podatsprávní žalobu. Té Mynář využil v lednu 2016. Od té doby se ale Městský soud v Praze k projednání nedostal. Zatím se zabývá žalobami teprve z roku 2014, v září 2017 přiznal, že v této věci nestihne rozhodnout ani do prezidentských voleb.

Co se týče úspěšnosti správních žalob vůči rozhodnutí NBÚ, od roku 2006 do roku 2016 z podaných 106 žalob uspělo (.pdf, str. 47) celkem třináct. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, nicméně nad otázkou, kdo rozhodl o „darování” Krymu Ukrajině v roce 1954 dodnes panují otazníky.

Krymský poloostrov byl v únoru 1954 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR připojen k Ukrajině. Po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 došlo k tzv. válce diadochů mezi jeho nástupci. Nikita Chruščov rozhodně nebyl v roce 1954 v tak silné mocenské pozici, že by mohl exekutivně rozhodnout o darování Krymu Ukrajině. Zasedání Sovětu, na kterém bylo o darování rozhodnuto, předsedal Georgij Malenkov a zákon podepsal Kliment Vorošilov. Iniciativa však patrně vzešla právě od Chruščova.

V roce 1994 bylo podepsáno Budapešťské memorandum, ve němž byl Krym mezinárodně uznán jako součást Ukrajiny. Ruské obsazení Krymu a následné referendum o jeho nezávislosti jsou všeobecně považovány za nelegální a nelegitimní. Protože Republika Krym, která po sporném referendu vyhlásila nezávislost, okamžitě požádala o připojení k Ruské federaci, spadá nyní poloostrov Krym pod ruskou správu i jurisdikci.

Zemanovy výroky na adresu Krymu jsou sporné. Například v roce 2014 řekl, že patří „… spíše k těm, kteří se snaží pochopit připojení Krymu. Jednak z toho důvodu, že tam bylo hloupé Chruščovovo rozhodnutí z roku 1954. Jak víte, Krym Ukrajině nikdy nepatřil. A jednak proto, že evidentně si většina obyvatelstva to připojení přála.”

O nelegálnosti anexe Ruskem se však prezident Zeman opravdu několikrát vyjádřil, například v rozhovoruse čtenáři Parlamentních listů vyzdvihl porušení mezinárodních dohod: „Anexe znamená porušení mezinárodních dohod a je nesporné, že byly porušeny dohody, které zajišťovaly územní integritu Ukrajiny.“

Společně s dalšími prezidenty Visegrádské skupiny se také shodli, že anexe Ruskem byla agresí. Slovenský prezident Kiska řekl, že „… všechny země V4 potvrdily to, že to, co se (v březnu) stalo na Krymu, byla anexe a agrese. Všechny země V4 se společně shodly, že je potřebný jednotný postup EU a že (protiruské) sankce byly potřebné.“

Jiří Drahoš se seznámil s Jakubem Kleindienstem na ministerstvu kultury před čtyřmi lety. Stalo se tak v době působení Kleindiensta coby poradce náměstka Miroslava Rovanského (KDU-ČSL). Jak známo, Jiří Drahoš ve stejné době působil v čele Akademie věd.

Drahoš k jejich seznámení pro Lidové noviny uvedl: „Setkali jsme se na nějaké společenské akci a dělal na mě velmi dobrý dojem. Když jsem pak zvažoval lidi do týmu, věděl jsem, že je to člověk, který má zkušenosti ze soukromého sektoru, sešli jsme se, znovu jsme si ho proklepli a přijal jsem ho do týmu.”

Podle časopisu Reportér, který přinesl podrobné informace o Kleindienstově minulosti, se jednalo o společenskou akci ministerstva věnovanou mecenášům kultury.

Miloš Zeman naráží na výrok pronesený při loňské návštěvě Královéhradeckého kraje.

Při obhajování hospitalizačních poplatků celou situaci demonstroval na případu starobního důchodce s průměrným důchodem, tedy nelze říci, že by se o důchodcích nebavil. Doslova řekl: „Stovka denně za hospitalizační poplatek přece nikoho nezabije. Bude vás to stát tři tisíce měsíčně. Průměrný starobní důchod je 11 tisíc, pořád nebudete o žebrácké holi.” Dodal, že poplatek pokrývá stravu, topení a svícení.