Miloš Zeman se jako jeden z mála hlav států zúčastnil oslav 70. výročí konce druhé světové války v Asii. Přestože se žádný z lídrů států EU oslav nezúčastnil, nelze ověřit, zda kdokoliv naléhal na prezidenta Zemana, aby se oslav neúčastnil, žádná oficiální kritika tehdy nezazněla.

Miloš Zeman se oslav 70. výročí konce druhé světové války v Asii a vítězství nad Japonskem na náměstí Nebeského klidu účastnil v rámci své návštěvy v Číně. Přehlídky se přitom neúčastnil žádný jiný evropský lídr, nahradili je jejich velvyslanci či ministři zahraničí.

Obavy, že by na Miloše Zemana dopadala kritika či nátlak ze strany EU, tehdy vyvracel šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek.

„Nemyslím si, že by tam existoval nějaký dramatický problém nebo nějaká dramatická diskuze, to si myslím, že je umělé.“

O tom ovšem informovaly Hospodářské noviny s odkazem na mluvčí ministerstva. Ta uvedla, že Česká republika musela odmítnout koordinovanou pozici EU. Na druhou stranu o celé věci ex post hovořil Hynek Kmoníček, který pro změnu uvedl, že na tuto věc tlačily některé státy EU a některé byly proti.

Vzhledem k protichůdnosti vyjádření jednotlivých aktérů a absenci jasného zdroje je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) za rok 2016 upozorňuje na vliv ruských hybridních kampaní a dezinformací a také na zvýšené množství osob napojených na čínské zpravodajství, jak je již ověřeno zde. Zpráva však nepotvrzuje Drahošovy obavy ohledně ovlivňování voleb. Ředitel Bezpečnostní informační služby, plk. Ing. Michal Koudelka, vydal k dané věci prohlášení:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potencionálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské. Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připraveni při jakémkoli podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.“

Také v amerických prezidentských volbách v roce 2016 bylo Rusko obviněno ze strany CIA za šíření konspirací za účelem toho, aby zvítězil Donald Trump.

Dále referendum z roku 2016 o setrvání Velké Británie v EU provázely ruské dezinformace – mimo jiné vzhledem k nejasnému financování kampaně pro Brexit nebo kvůli vlivu na twitteru, kde se objevily ty twitterové účty napojené na Rusko, které se snažily ovlivnit volby v USA. Navíc bylo dále zaznamenáno, že zhruba 13 500 velmi aktivních účtů po referendu najednou zmizelo.

Problémy s fake news řeší i další země. Ve Finsku bylo například otevřeno Centrum proti dezinformacím, Německo plánuje otevření podobného centra, jaké funguje u nás.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož i přes obvinění není vliv tajných služeb na volby přímo potvrzen.

Zvěst o možné amputaci pravé nohy na základě fotek deníku Blesk přinesl v srpnu 2017 internetový server eXtra.cz. Fámu musel následně dementovat Jiří Ovčáček: „Máte špatné informace. Je to fake news. Česky řečeno, je to lež.“

Druhá zmiňovaná dezinformace pochází od člena zastupitelstva Brno-střed zvoleného za Žít Brno, Svatopluka Bartíka. Ten 7. listopadu 2017 napsal na svůj facebookový profil informace týkající se zdravotního stavu Miloše Zemana, podle kterých prezident trpí rakovinou, svůj stav před veřejností tají a zbývá mu nejvýše sedm měsíců života. Tuto zprávu o den později vyvrátil ošetřující lékař prezidenta Miroslav Kalaš.

Co se týká automatického postupu úřadujícího prezidenta rovnou do druhého kola, objevila se tato informace nejprve 8. ledna 2018 v satirickém pořadu Jindřicha Šídla Šťastné pondělí (čas 2:27). Se zjevným projevem karikatury a komičnosti nelze Šídlův projev považovat za dezinformační.

V pátek 12. ledna 2018 ráno se však ve schránkách obyvatel Moravskoslezského kraje objevily letáky s obdobnou výzvou, tedy aby voliči Miloše Zemana zůstali během prvního kola prezidentských voleb doma, jelikož současná hlava státu „postupuje automaticky přímo do kola finálového.“

Donald Trump na začátku prosince 2016 prohlásil, že USA uzná Jeruzalém jako hlavní město Izraele, s tím, že Izrael má právo určit si své hlavní město. Ve svém projevu oznámil plán přesunout do Jeruzaléma americkou ambasádu, která v současné době sídlí právě v Tel Avivu.

Na druhou stranu však nechal uplynout datum, do kterého měl být tento přesun podepsán, jak píše například Guardian. Tento plán vyvolal odpor Palestinců, rovněž Liga arabských států vyjádřila svůj nesouhlas a obvinila USA z vyvolávání chaosu. Na shromáždění OSN se k Trumpovu plánu ostatní státy odmítly připojit.

Miloš Zeman stejný nápad už nadnesl při zahajovacím ceremoniálu Dnů pro Izrael v Hradci Králové v roce 2013. Dokonce i USA vyslovily nesouhlas s přesunem vlastních úředníků do Tel Avivu. Nejožehavějším tématem byl přesun v době Rusnokovy dočasné vlády. Zeman spoléhal, že při delším funkčním období právě tato vláda podpoří jeho návrh na přesun ambasády do Jeruzaléma. Jiří Rusnok se však od Zemanova přání distancoval a potvrdil, že ani jeho kabinet nepočítá s projednáváním této alternativy. Sám Zeman na následné návštěvě Izraele k tomuto svému plánu přidal některé další podmínky, které by reálně vedly k nemožnosti jej uskutečnit.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť poslední dividenda dosáhla výše 6 miliard Kč (poslední dvě v součtu 12 miliard Kč) a nebyla ani vyplacena výhradně ve prospěch Bakaly. Navíc co se týče bytů OKD, je problematické mluvit o krádeži, když byty nájemníkům nepatřily a rozhodčí soud rozhodl, že dle smlouvy ani nebyla povinnost nabídnout jim je ke koupi. Přesto lze konstatovat, že Bakalovy kroky byly zejména morálně problematické.

OKD, která skutečně zaměstnává téměř 11 000 lidí, je v úpadku od května roku 2016. Miloš Zeman zde mluví o vyvedení peněz z firmy prostřednictvím dividend „těsně před krachem podniku“.

Nicméně podle žaloby, které byla podána proti Zdeňku Bakalovi a New World Resources N.V., poslední výplata dividend, ke které došlo prostřednictvím NWR, proběhla v letech 2011 a 2012 – čtyři roky před úpadkem. Jednalo se navíc ne o 16 mld. Kč, ale 6 mld. Kč v roce 2012, resp. o 12 mld. Kč za oba roky.

Dle žaloby NWR jednala celou dobu v součinnosti a podle pokynů Zdeňka Bakaly, a proto je náhrada škod mířena proti němu (odst. 90). Řízení v této věci se teprve blíží a nepřísluší nám tuto událost posuzovat, avšak i dle žaloby nedošlo k vyvedení peněz těsně před krachem.

Prezidentovo vyjádření o krádeži je také nepravdivé, neboť jakkoliv byly Bakalovy kroky morálně přinejmenším problematické, byty nebyly ve vlastnictví nájemců, aby jim mohly být byly ukradeny. Reportéři ČT (čas 12:35), kteří se kauzou opakovaně zabývali, ve svém vysílání přinesli záznam vyjádření Zdeňka Bakaly z roku 2005, který o zprivatizovaných bytech uvádí:

„Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si ten byt můžete koupit.“

Ve stejném pořadu následuje i vyjádření mluvčího společnosti Karbon Invest, která byty privatizovala. Ten řekl:

„Tyto byty mají být prodávány v rozmezí 30 000 až 50 000 Kč za bytovou jednotku.“

V roce 2008 Bakala ovšem vydal prohlášení, že byty nejsou na prodej. Celé toto prohlášení je dostupné v Karvinském deníku. Podnikatel zde uvedl, že nikdy zvýhodněný prodej nájemníkům bytů nesliboval.

Podle smlouvy z roku 2004 měli mít nájemníci bývalých bytů OKD údajně přednostní právo k jejich koupi. Tyto byty měly být za velice výhodných podmínek zprivatizovány. Rozhodčí soud však rozhodl jinak: „...z privatizační smlouvy nevyplývá povinnost nabídnout nájemníkům bytové jednotky k odkoupení.“

Bakala tedy přes svůj veřejný příslib (resp. přes jeho možnou interpretaci) k odprodeji bytů nájemníkům nepřistoupil. Za tento krok nebyl nikdy odsouzen a navíc bylo rozhodci seznáno, že neporušil privatizační smlouvu a nešlo ani o krádež v právním slova smyslu. Historii případu popisuje rovněž server E15.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Miloš Zeman správně udává, že vyšetřování Vlasty Parkanové, bývalé ministryně obrany ČR, trvá víceméně 5 let. Za tuto dobu však k jistému posunu došlo. Parkanová byla zbavena poslanecké imunity a trestně stíhána. Její případ byl předán obvodnímu soudu, který však k dnešnímu datu ještě v žádné instanci nerozhodl.

O nákupu letounů CASA za více než 3,5 miliardy korun rozhodla vláda Mirka Topolánka v demisi v roce 2009. Protikorupční policie tvrdila, že tímto nákupem vznikla škoda ve výši 658 milionů korun a je nutné stíhat již zmíněnou bývalou ministryni obrany i tehdejšího šéfa sekce pro vyzbrojování Jiřího Staňka. Aktuální odhad škod se vyšplhal na úroveň 818,2 milionů korun.

Policie ČR proto 11. června 2012 požádala Sněmovnu o vydání Vlasty Parkanové, která v té době působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Sněmovna vydání Vlasty Parkanové schválila a Policie ČR pokračovala ve vyšetřování kauzy. Vyšetřování bylo uzavřeno dne 15. prosince 2015, kdy byla podána obžaloba k obvodnímu soudu Prahy 6.

Obžaloba byla založená na tvrzení, že „Vlasta Parkanová předložila dne 17. dubna 2009 vládě České republiky návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby jako ministryně obrany zajistila ověření přiměřenosti ceny, respektive stanovení ceny obvyklé, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení zákona.“

Soudkyně Markéta Binderová, která měla v případu rozhodovat, nejdřív usilovala o své odvolání z případu z důvodu předpojatosti. Toto úsilí však nakonec nevedlo k jejímu stažení z případu a v září 2016 rozhodla o vrácení žaloby a nutnosti došetření kauzy. Pojednávaní s Vlastou Parkanovou na obvodním soudu Prahy 6 tak začalo až 16. května 2017 po došetření případu. Vlasta Parkanová se soudu neúčastnila ani v květnu, ani na říjnovém pojednávání a soudní konání k dnešnímu datu nebylo uzavřeno.

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

V článku 140 ukládá švýcarská ústava (.pdf, str. 48) nutnost vypsat referendum v případě změn federální ústavy, přístupu k organizacím zajišťujícím kolektivní bezpečnost nebo v případě přijímání nouzových federálních zákonů

V článku 141 dává švýcarská ústava (.pdf, str. 49) možnost vypsat referendum v případě přijímání vybraných federálních zákonů nebo v ústavě specifikovaných mezinárodních smluv, které mají být uzavřeny na dobu neurčitou nebo se jimi přistupuje k mezinárodní organizaci nebo pokud by mezinárodní smlouva výrazně zasáhla do legislativy.

Takové referendum musí být navrženo 50 tisíci oprávněnými voliči nebo 8 kantony.

Za splnění určitých podmínek mohou občané ve Švýcarsku rozhodovat v referendu i o geopolitických otázkách, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.