Institut dobrovolného předurčení, o kterém ministryně obrany Jana Černochová hovoří, je obsažen v návrhu balíku legislativních změn upravujícím některé zákony o obraně České republiky. Podle tohoto návrhu (.pdf) by se každý občan, který splňuje dané podmínky, mohl dobrovolně přihlásit jako takzvaný „předurčenec“. Tito předurčenci by se zavázali k povinnosti „vykonat vojenské cvičení na základě mimořádného opatření vlády mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav“ (str. 46).

Dle návrhu by pak vláda toto mimořádné opatření vydala za předpokladu „zhoršující se bezpečnostní situace, která nedosahuje intenzity stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, avšak je nutné zvýšit intenzitu přípravy státu a jeho občanů na tyto stavy“ (.pdf, str. 22).

Tito tzv. předurčenci by tedy v případě zhoršující se bezpečnostní situace byli povoláni k výcviku či aktivní službě dříve než zbytek obyvatelstva. Vyhlášení zhoršené bezpečnostní situace by Poslanecká sněmovna mohla do třiceti dní od jeho vyhlášení zrušit (.pdf, str. 7).

Návrh novely (.pdf) zavádí tento institut jakožto další ze způsobů, kterými se mohou občané zapojit do obrany státu. Aktuálně má občan ČR možnost vstoupit do služebního poměru v armádě jakožto voják z povolání, může se stát součástí aktivních záloh, nebo požádat o možnost účastnit se vojenského cvičení.

V případě dobrovolného předurčení by se občan, jak správně uvádí ministryně Černochová, zavázal k povinnosti absolvovat vojenské cvičení v případě vyhlášení mimořádného stavu, avšak po přihlášení by musel projít pouze zdravotní prohlídkou. Dle slov ministryně obrany Jany Černochové by měl tento institut fungovat jako alternativa pro lidi, kteří nemají možnost vstupu do aktivních záloh, například z důvodu časového omezení nebo pracovních závazků.

Vláda tento legislativní návrh schválila 4. ledna 2023 (.pdf) a zároveň navrhla, aby jej Poslanecká sněmovna schválila už v prvním čtení. Poslanci opozičního hnutí ANO tuto možnost ovšem zablokovali. K 12. dubnu 2023 již návrh prošel prvními dvěma čteními v Poslanecké sněmovně.

V rámci dobrovolného předurčení by se tedy občan mohl dobrovolně zapojit do obrany státu. Službu by vykonával pouze mimořádně při ohrožení ČR nebo za válečného stavu (.docx, str. 22). Vládní návrh musí ještě schválit Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předně je dobré uvést, že ministryně obrany Jana Černochová odpovídá na otázku, kdo všechno by v případě mobilizace mohl být odveden a dodává, že z tohoto ohledu si nikdo nemůže stěžovat na genderovou nerovnost. Podle zákona se mobilizací rozumí „povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu“. Vojákem v záloze se stává i občan, který prošel odvodním řízením. Povinnost podrobit se tomuto řízení má přitom za stavu ohrožení státu či za válečného stavu každý občan, na kterého se vztahuje branná povinnost.

Branná povinnost v rámci Rakouského císařství byla pro muže ve věku od 20 do 27 let zavedena již v roce 1858 (.docx, str. 12–13), obsahovala však řadu výjimek (.pdf, str. 18). Všeobecná branná povinnost pak byla plně zavedena (.pdf, str. 18) o deset let později. Podle ní se k odvodu museli dostavit muži ve věku 20 až 22 let.

V samostatném Československu se podle zákona č. 193/1920 Sb. branná povinnost počítala od roku, kdy občan dosáhl 20 let, do roku, ve kterém dovršil 50 let. V případě mobilizace pak k obraně vlasti museli přispívat občané ve věku od 17 do 60 let.

Podmínky vojenské služby poté byly vícekrát upraveny. Např. branný zákon č. 92/1949 Sb. z roku 1949 stanovil brannou povinnost pro muže ve věku od 17 do 60 let. Zákon dále obsahoval klauzuli, která se samostatně věnovala ženám, přičemž jejich povinnosti omezovala na dobu branné pohotovosti. Při tomto stavu mohl prezident na návrh vlády nařídit mimořádné odvody osob, které branné povinnosti podléhaly, tedy i ženám (.pdf, str. 24).

Od roku 2004 je branná povinnost zakotvena v tzv. branném zákoně. Jedná se tedy o povinnost občana České republiky plnit úkoly ozbrojených sil České republiky, která vzniká dovršením 18 let a zaniká dosažením 60 let. Branná povinnost může zaniknout i z jiných důvodů, které upravuje § 7 (jde např. o pozbytí státního občanství nebo zbavení svéprávnosti). I podle tohoto zákona se branná povinnost týká jak mužů, tak i žen. Tehdejší mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek k zákonu uvedl: „Paradoxně nic nového pro ženy nepřináší. Spíše pro muže, protože pro muže už neplatí povinnost jít k odvodu a neplatí povinnost absolvovat základní službu.“

Branná povinnost pro muže ve věku od 17 do 60 let tedy platí již od roku 1949. Na základě tehdy přijatého zákona přitom mohly být odvedeny i ženy, které branné povinnosti také podléhaly. Branný zákon z roku 2004 pak stvrdil brannou povinnost pro muže i ženy ve věku od 18 do 60 let. Lze tedy říci, že tento závazek platí „historicky“, jak uvádí ministryně Černochová. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Z kontextu výroku vyplývá, že ministryně Černochová mluví o návrhu vlády (.pdf), který by novelizoval několik zákonů týkajících se obrany a bezpečnosti. V rozhovoru zmiňuje, že cílem tohoto návrhu není „děsit lidi mobilizací“. Následně odpovídá na otázku, kdo by v případě mobilizace mohl být odveden, a přitom opakuje, že zmíněný návrh se netýká mobilizace.  

Pro úplnost je vhodné uvést, že mobilizací se podle zákona rozumí „povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu“. Vojákem v záloze se stává i občan, který prošel odvodním řízením. Povinnost podrobit se tomuto řízení má přitom za stavu ohrožení státu či za válečného stavu každý občan, na kterého se vztahuje branná povinnost. Tu mají v současnosti všichni muži a ženy ve věku od 18 do 60 let a její podmínky upravuje tzv. branný zákon.

Mezi změny, které by novela přinesla, patří především vytvoření institutu dobrovolného předurčení (.pdf. str. 6, 46–47). To by v praxi znamenalo vznik nové skupiny osob, která by doplnila již existující aktivní zálohy a profesionální armádu. Občané ČR by se tzv. dobrovolnými předurčenci stali z vlastní iniciativy (.pdf, str. 6), a to bez nutnosti podstoupení několikatýdenního cvičení, jak je tomu například u aktivních záloh.

Namísto toho by pro vstup do dobrovolného předurčení stačilo absolvování zdravotní prohlídky, k výcviku samotnému by pak došlo pouze za zhoršení bezpečnostní situace (.pdf, str. 6–7). Takzvaní předurčenci by se zavázali k povinnosti „vykonat vojenské cvičení na základě mimořádného opatření vlády mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav“ (str. 46). Toto mimořádné opatření by však Poslanecká sněmovna mohla do třiceti dní od jeho vyhlášení zrušit (.pdf, str. 7, 22).

Mezi další navrhované změny patří např. úprava financování příslušníků aktivních záloh, pro které by novela mj. zavedla náborový příspěvek 24 000 Kč za rok (.pdf, str. 13–14, 28) či stabilizační příspěvek ve stejné výši. Návrh nicméně nijak neupravuje podmínky pro mobilizaci.

Vláda tento legislativní návrh schválila 4. ledna 2023 (.pdf) a zároveň navrhla, aby jej Poslanecká sněmovna schválila už v prvním čtení. Kabinet Petra Fialy poté návrh předložil dolní komoře. Poslanci opozičního hnutí ANO ale žádost o schválení rovnou v prvním čtení zablokovali. K 12. dubnu 2023 již návrh prošel prvními dvěma čteními v Poslanecké sněmovně a jeho další projednání je možné od 20. dubna v rámci 63. schůze.

Předložená novela tedy nemění (.pdf, str. 5–12) podmínky mobilizace ani např. nezpřísňuje podmínky branné povinnosti (.pdf, str. 16–32). Výrok ministryně Černochové proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová poukazuje na to, že se lidé v současné době mohou zapojit do armády prostřednictvím aktivních záloh. Vstup do záloh je přitom dle ní již poměrně velký závazek, jelikož se jejich členové musí účastnit vojenských cvičení a mají smlouvu s armádou.

Aktivní záloha vznikla branným zákonem, který nabyl účinnosti 1. ledna 2005 a podmínky pro zařazení upravuje i zákon o službě vojáků v záloze z roku 2016. Aktivní zálohy dle Ministerstva obrany slouží především k podpoře ozbrojených sil během ohrožení státu, za válečného stavu, nebo při nevojenských krizových situacích, např. živelních katastrofách.

Do aktivních záloh se může přihlásit každý občan starší 18 let a pro vstup musí žadatelé mj. úspěšně absolvovat vyšetření ve vojenském zdravotnickém zařízení. Do záloh pak zájemce zařazuje krajské vojenské velitelství, ke kterému se www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-585#p5-1">přihlásil, a to na na dobu nejdéle tří let. Právě na tři roky členové záloh podepisují s armádou smlouvu, přičemž služba je finančně kompenzována (.pdf, str. 5).

Již jako vojáci pak lidé v aktivní záloze dostanou povolání na Kurz základní přípravy ve Vyškově v délce čtyř týdnů. Následně jsou každoročně povinni procházet cvičeními, která mohou trvat až šest týdnů.

Dodejme, že ministryně obrany Černochová v kontextu výroku hovoří i o vládním návrhu novely, která by zavedla tzv. dobrovolné předurčení, v rámci kterého by se mohl občan dobrovolně zapojit do obrany státu. Rozdíl oproti aktivním zálohám je v tom, že voják v dobrovolném předurčení by službu vykonával pouze mimořádně při ohrožení ČR nebo za válečného stavu (.docx, str. 22).

Kabinet Petra Fialy se na tomto návrhu shodl 4. ledna letošního roku (.pdf) a ke 12. dubnu 2023 návrh prošel prvními dvěma čteními v Poslanecké sněmovně.

V případě vstupu do aktivních záloh jsou tedy lidé skutečně součástí armády, se kterou uzavírají smlouvu. Při vstupu do záloh se zájemci musí účastnit úvodního cvičení v délce čtyř týdnů. Poté musí každoročně procházet cvičeními v délce až šesti týdnů. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) mluví o pořízení amerických stíhacích letounů F-35. V kontextu výroku reaguje na slova Petra Pavla, který na počátku ledna letošního roku uvedl, že by takový nákup měl být podepřen komplexní analýzou. Ministryně podotýká, že Pavel se takto vyjádřil, aniž by měl k dispozici potřebné informace, které již nyní jako prezident má. Dále Jana Černochová uvádí, že jednání o nákupu F-35 stále probíhají a potrvají ještě několik příštích měsíců.

Vláda v červenci 2022 Janu Černochovou pověřila, aby sestavila tým, který měl jednat s americkými zástupci o nákupu 24 víceúčelových nadzvukových letounů F-35. Z usnesení kabinetu Petra Fialy pak vyplývá, že ministryně obrany má povinnost vládě předložit informace o výsledcích jednání do 1. října 2023 (.pdf). Dodejme, že americké stíhačky mají nahradit švédské gripeny, na jejichž využívání má Česko smlouvu do roku 2027.

Vrchní ředitelka ekonomické sekce Ministerstva obrany Blanka Cupáková, která vyjednávací tým vede, v lednu letošního roku řekla, že jsou jednání „v plném proudu“. Přiblížila, že český a americký tým spolu jednají prostřednictvím videokonferencí, na kterých se řešily především finanční a technické detaily, jako např. otázky výcviku, servisu, oprav a údržby.

Na začátku února 2023 se pak zástupci české a americké vlády sešli ve Washingtonu, přičemž cílem jednání bylo získat detailní informace ohledně způsobu financování projektu s ohledem na rozpočet České republiky. Vyjednávací tým se také sešel se zástupci společnosti Lockheed Martin, která letouny F-35 vyrábí.

3. až 6. dubna se pak v USA konalo další kolo vyjednávání (.docx), jehož výsledky Ministerstvo obrany zveřejnilo až po námi ověřované debatě. Jednání se dle resortu „týkala všech aspektů potenciální akvizice“ a český tým opět jednal jak s představiteli americké vlády, tak z firmy Lockheed Martin.

Vláda Petra Fialy tedy v červenci 2022 pověřila ministryni obrany Janu Černochovou sestavením týmu, který se zástupci americké vlády jedná o potenciálním nákupu stíhaček F-35. Zároveň jí uložila povinnost, aby nejpozději do 1. října 2023 kabinet informovala o výsledcích vyjednávání. Až na základě toho se vláda rozhodne, zda letouny pořídí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) mluví o pořízení amerických stíhacích letounů F-35. V kontextu výroku reaguje na slova Petra Pavla, podle kterého by takový nákup měl být podepřen komplexní analýzou. Ministryně podotýká, že se Pavel takto vyjádřil, aniž by znal potřebné informace, které již nyní jako prezident má. Dále uvádí, že se smlouvy na nákup F-35 uzavírají v posledních dvou letech, kdy již Pavel nebyl předsedou vojenského výboru NATO, a proto dle ní „nemohl mít vhled do hloubky“.

Rozpočtový výbor německého Spolkového sněmu schválil nákup stíhaček F-35 v prosinci 2022. Díky tomuto schválení tak definitivnímu podpisu smlouvy na pořízení F-35 nic nebrání. Dodejme, že Německo za 35 letounů zaplatí přes 10 miliard eur.

Finská vláda pak nákup letounů F-35 schválila v prosinci 2021, v tomto případě objednávka obsahuje 64 stíhaček F-35. První smlouvy pak finská strana se společností Lockheed Martin, která letouny F-35 vyrábí, uzavřela v únoru 2022. Smlouvu na nákup 36 stíhaček F-35 v posledních dvou letech uzavřelo také Švýcarsko, a to konkrétně v září 2022. O nákup stíhaček F-35 v posledních dvou letech projevilo zájem např. také Řecko, které však kontrakt prozatím nepodepsalo.

Dodejme, že v současné době o nákupu stíhaček F-35 vyjednává také česká vláda. „Vláda ČR tím reagovala na zhoršující se bezpečnostní prostředí způsobené invazí Ruské federace na Ukrajinu, která vypukla téměř před rokem,“ stojí v tiskové zprávě Ministerstva obrany. Šéfka rezortu Jana Černochová má nejpozději do 1. října 2023 kabinet informovat o výsledcích vyjednávání (.pdf). Až na základě toho se vláda rozhodne, zda letouny nakonec pořídí.

Některé smlouvy na nákup stíhacích letounů F-35 se tedy uzavírají v posledních dvou letech. Německo uzavření smlouvy schválilo v prosinci 2022. Finská vláda pořízení F-35 schválila již ke konci roku 2021 a první smlouvu podepsala v únoru 2022. V září 2022 pak kontrakt uzavřelo i Švýcarsko. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jan Bartošek svým výrokem reaguje na zprávu ruské státní mediální agentury TASS o plánu ruského prezidenta Vladimira Putina rozmístit v Bělorusku na „žádost Minsku“ jaderné zbraně. Porušením slova poslanec Bartošek zřejmě myslí porušení tzv. společného prohlášení, které ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching zveřejnili po společném setkání, které proběhlo 20. března 2023 v Moskvě. Oba státníci se setkali i o den později.

Po bilaterální schůzce podepsali prohlášení, ve kterém mj. stojí: „Jaderné mocnosti nesmí rozmisťovat jaderné zbraně mimo své vlastní území a musí stáhnout veškeré jaderné zbraně umístěné v zahraničí.“

Státní organizace obou států zveřejnily ze společného prohlášení útržky v angličtině. Ruská zpravodajská agentura TASS citovala výše zmiňovaný výrok. Čínská verze, publikovaná v anglickém jazyce na stránkách Ministerstva zahraničí, ve své zkrácené formě jaderné zbraně nezmiňuje.

Podle serveru China Briefing, který originální dokument přeložil ze standardní čínštiny do angličtiny, je ve společném prohlášení mimo jiné zmíněno, že Čína a Rusko zdůraznily význam „Společného prohlášení vedoucích představitelů pěti jaderných států o předcházení jaderné válce a vyvarování se závodům ve zbrojení“, který byl podepsán 3. ledna 2022 Čínou, Francií, Ruskem, Velkou Británií a USA. V prohlášení mimo jiné stojí, že signatáři jsou „silně přesvědčeni, že je třeba zabránit dalšímu šíření těchto zbraní“.

Loňské společné prohlášení mimo jiné vyzdvihuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (tj. Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons (NPT)), celosvětově uznávanou mezinárodní smlouvu platnou od roku 1970, která byla podepsána a ratifikována 191 státy, přičemž pět členských států jaderné zbraně vlastní – jsou to právě výše zmínění signatáři prohlášení z ledna 2022.

Vladimir Putin a Si Ťin-pching tedy po bilaterálním jednání podepsali prohlášení, ve kterém se zavázali, že nebudou rozmisťovat jaderné zbraně mimo své vlastní území. Jen o několik málo dní později však vyšlo najevo, že má ruský prezident v plánu rozmístit jaderné zbraně v Bělorusku. Lze tedy říci, že „porušil své slovo“, jak tvrdí poslanec Bartošek. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že Jan Bartošek (KDU­‑ČSL) v debatě mluvil o tom, že ruský prezident Vladimir Putin porušil svůj dřívější příslib, že Rusko nebude umisťovat jaderné zbraně mimo své území. Podle Jana Bartoška to Severoatlantická aliance bude muset nějakým způsobem reagovat, protože dle jeho slov „není možné“ jen přihlížet tomu, jak Ruská federace rozmisťuje jaderné zbraně na další místa. V této spojitosti pak upozorňoval na to, že v případě umístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku bude v jejich dosahu i Česká republika.

Ruské jaderné zbraně v Bělorusku

Že Rusko umístí taktické jaderné zbraně na území Běloruska, oznámil Vladimir Putin v sobotu 25. března 2023. Skladovací prostor pro tyto zbraně by měl být připraven k použití do 1. července 2023. Pod kontrolou by jej měla mít přímo Ruská federace, nikoliv Bělorusko.

Pro kontext zmiňme, že jako taktické jaderné zbraně se obvykle označují takové jaderné zbraně, které v krátkodobějším časovém měřítku umožňují dosažení úspěchů na bojišti (.pdf, str. 5). Jsou určeny zejména k ničení nepřátelských vojenských cílů (jednotek či jejich podpory) v konkrétní bojové operaci. V tomto ohledu se liší od tzv. strategických jaderných zbraní, které jsou určeny především k ničení cílů, „jejichž zničení či poškození bude mít závažný, dlouhodobý vliv na celkovou protivníkovu schopnost vést další boj – tedy velká průmyslová a ekonomická centra, prvky kritické infrastruktury a podobně“.

Ačkoli se odborníci v tomto případě neshodují na přesných definicích, taktické a strategické jaderné zbraně se liší v aspektech, jako je např. síla exploze a dosah. Za taktické jaderné zbraně se obvykle považují ty, které mají dosah menší než 500 kilometrů. Doplňme, že za délku doletu ovšem odpovídá spíše nosič nežli zbraň samotná, jelikož jaderné zbraně mohou být odpáleny také z ponorky či letadla.

Co se týče potenciálního zasažení České republiky, Bělorusko od minulého roku disponuje několika letouny, jež jsou schopny nést jaderné hlavice, i raketovým systémem Iskander‑M, který je také schopen nést i jaderné hlavice a má potenciální dostřel také až 500 km. Při odpalu z pohraniční oblasti by pak tyto rakety byly teoreticky schopny zasáhnout území České republiky. Upřesněme, že by se jednalo o část Česka na severovýchodě Moravy. Pokud by například taktická jaderná zbraň byla vystřelena poblíž relativně velkého běloruského města Brest, byla by teoreticky schopna zasáhnout město Ostravu.

Pro úplnost dodejme, že Rusko argumentuje, že umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku neporušuje Dohodu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), protože ta se vztahuje jen na rakety s doletem 500 až 1 000 km (krátký dolet) a 1 000 až 5 500 km (střední dolet). 

Kaliningradská oblast

Doplňme, že již nějakou dobu se spekuluje o přítomnosti jaderných zbraní v ruském Kaliningradu. Tyto spekulace ruská strana nikdy nepotvrdila, podle západních zpravodajských zdrojů se zde ovšem jaderné zbraně nachází. O tom, že v Kaliningradu již ruské jaderné zbraně jsou, mluvil v dubnu 2022 například i ministr obrany Litvy, která s Kaliningradskou oblastí sousedí. Potvrzeno poté je, že se v Kaliningradu nachází raketový systém Iskander‑M. 

Vzdálenost České republiky od nejbližšího bodu Kaliningradské oblasti je právě přibližně 500 km, systém Iskander‑M je tedy teoreticky schopný zasáhnout část území ČR, konkrétně menší území na česko‑polských hranicích v Osoblažském, Javornickém a Broumovském výběžku. 

Rusko má ovšem v Kaliningradu také letadla MiG‑31 vybavená hypersonickými raketami Kinžal, které jsou také schopny nést jaderné hlavice. Na rozdíl od systému Iskander‑M mají tyto rakety větší dosah, a to až dva tisíce km. Jejich prostřednictvím by tak Rusko teoreticky mohlo zasáhnout jakékoliv místo v ČR.

Závěr

Na závěr shrňme, že Rusko má systémy, které jsou schopné nést jaderné hlavice, umístěny i v Kaliningradské oblasti. Systém Iskander‑M by odtamtud mohl zasáhnout menší část území ČR na česko-polských hranicích, rakety Kinžal by také mohly zasáhnout jakékoliv místo v Česku, protože mají větší dosah. 

Umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku se nicméně rozšiřuje oblast, ze které může Rusko při teoretickém útoku jaderné hlavice vyslat. Někteří bezpečnostní experti proto upozorňují, že umístění jaderných zbraní v Bělorusku může zkrátit dobu, kterou má NATO na reakci v případě, že by k útoku skutečně došlo. Doplňme, že systém Iskander‑M má dosah až 500 km, při vyslání jaderné hlavice z Běloruska by tak teoreticky Rusko mohlo zasáhnout i část území České republiky, konkrétně oblast severovýchodní Moravy. Z uvedených důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Švédsko, které se v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu uchází o členství v NATO, potřebuje k přijetí souhlas od všech členských států. V tomto směru je ale problematický přístup představitelů Turecka, kteří dlouhodobě deklarují, že jejich podpora přijetí Švédska není jistá.

Kurdské milice

Hlavním problémem, pro který Turecko přijímání Švédska do aliance kritizuje, se týká švédské politiky vůči kurdské milici YPG a Straně kurdských pracujících (PKK). Tyto militantní organizace působící převážně v Turecku považuje tamní vláda za teroristické. Švédsko pak dlouhodobě kritizuje za to, že proti těmto organizacím údajně bojuje nedostatečně. Dodejme, že obě milice byly spojencem západních států v boji s tzv. Islámským státem, a proto s nimi mělo mnoho západních států přátelské vztahy.

Artikulace tureckých podmínek vedla v červnu 2022 k tomu, že zástupci Švédska, Finska a Turecka podepsali vzájemné memorandum. V něm se Švédsko a Finsko zavázali změnit politiku vůči kurdským militantním organizacím. Turecko na oplátku slíbilo, že nebude bránit jejich přijetí do NATO. Dodejme, že podle informací publikovaných až po konání námi ověřované debaty Švédsko dle Turecka stále dostatečně neplní požadavky obsažené v tomto memorandu.

Vydání konkrétních osob úřadům

Další problémy však záhy nastaly koncem roku 2022, kdy švédský soud rozhodl, že Turecku nevydá novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe. Na něj byl v Turecku vydán zatykač za údajné podezření z participace na protivládním puči z roku 2016. Prezident Erdoğan však již dříve avizoval, že vydání novináře považuje za součást očekávané silnější politiky Švédska vůči kurdským organizacím. Doplňme, že Keneş není jedinou osobou pobývající ve Švédsku, jejíž vydání si Turecko žádá.

Demonstrace ve Švédsku

Kromě neochoty vydat konkrétní osoby k trestnímu stíhání má Turecko rovněž problém s přístupem švédských úřadů k protiislámským a protitureckým demonstracím. Týká se to například demonstrace ve Stockholmu z ledna 2023, při které zúčastnění vystavili figurínu prezidenta Erdoğana, kterou pověsili za nohy hlavou dolů. Turecký ministr zahraničí Çavuşoglu následně žádal švédské představitele o zakročení. Demonstranti se však do problémů s úřady nedostali, neboť jim nárok na podobnou akci dle švédské strany umožňuje legislativou vymezená svoboda projevu.

Na jedné z dalších demonstrací ze začátku letošního roku ve švédském Stockholmu protestující pálili korán, tedy hlavní náboženský text islámu. Policie proti nim však nijak nezasáhla, rovněž z důvodu práva na svobodu projevu. Prezident Erdoğan v reakci na incident řekl, že Turecko vstup Švédska do NATO nepodporuje.

Závěr

Důvodů, proč se Turecko staví kriticky k přijetí Švédska do NATO, je několik. Švédsko podle Turecka nebojuje dostatečně s kurdskými milicemi YPG a Stranou kurdských pracujících, které mj. Turecko považuje za teroristické organizace. Dalším důvodem je neochota švédské strany vydat např. novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe do Turecka, či přístup úřadů k protitureckým demonstracím ve Švédsku. Výrok poslance Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý.

Jan Bartošek uvádí zbrojení Polska a posilování jednotek NATO v Pobaltí a na Slovensku jako konkrétní příklady kroků, ke kterým dochází v přímé reakci na ruský vpád na Ukrajinu. Zmiňuje je jako součást systému odstrašení, kterým chce Severoatlantická aliance odradit Rusko od ofenzivních akcí vůči svým členům.

Posilování NATO v Pobaltí a na Slovensku

Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014, kdy došlo k ruské anexi Krymu, v jeho východní části přítomné žádné vojenské složky Aliance. V reakci na tuto ruskou agresi začalo NATO svůj východ posilovat, přičemž vytvořilo čtyři mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku vedené Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy.

K výraznému posílení ve východoevropské části NATO došlo v lednu roku 2022, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly, konkrétně baltskou oblast tak posílila dánská fregata a čtyři stíhačky F-16 směřující do Litvy.

10. února 2022 tehdejší britský premiér Boris Johnson během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku.

Ruská invaze na Ukrajinu, která začala o dva týdny později, pak vyvolala další posilování východní části NATO. Český informační server Natoaktual.cz 2. března 2022 uvedl, že NATO na východním křídle, tedy především v Pobaltí, Polsku a v Rumunsku, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nacházelo „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února 2022 se nicméně ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března 2022 se na summitu NATO tento plán nakonec potvrdil.

Slovenský parlament schválil návrh, podle kterého mohla mezinárodní jednotka mít na Slovensku až 2 100 zahraničních vojáků, později byl tento počet ještě navýšen na 3 000. Jednotce velí čeští vojáci a připravena k ochraně slovenských hranic je od září 2022. Formovat se nicméně začala již na konci loňského února, 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“.

V červnu 2022 pak summit NATO dospěl k závazku dále posílit východní křídlo, konkrétní čísla nicméně nepředstavil. 12. října 2022 se pak Francie rozhodla posílit své vojenské síly v rámci NATO v Rumunsku, Litvě a Estonsku.

Dodejme, že na oficiálních stránkách NATO stojí, že v reakci na ruské činy se aliance rozhodla zvýšit svou vojenskou přítomnost na svém východním křídle. Po ruské invazi na Ukrajinu členové NATO konkrétně nasadili více lodí, letadel a vojenských jednotek na území východní a jihovýchodní Evropy.

Zbrojení Polska

Polsko začalo po ruské invazi na Ukrajinu masivně investovat do obrany. Zatímco v letech 2019–2021 vydávalo na armádu mezi 9 a 14,6 miliardami zlotých, v roce 2022 se výdaje na modernizaci vyšplhaly na 27,9 miliardy zlotých. Celkové výdaje na obranu pak podle Krzysztofa Platka, mluvčího polské agentury pro vyzbrojování, mohly dosáhnout 70 miliard zlotých, tedy asi 350 miliard Kč. Na svou obranu tak Polsko vydalo více než všechny ostatní státy střední Evropy dohromady. Letos plánuje částku ještě navýšit na 130 miliard zlotých a vydat tak na armádu kolem 4 % HDP.

Ve vyzbrojování pomáhá Polsku hlavně USA, se kterými se domluvilo na dodávce stíhaček F-35 či 250 tanků Abrams. S Jižní Koreou pak Polsko uzavřelo řadu dohod o nákupu tanků, letadel a dalších zbraní. 27. prosince 2022 Polsko podepsalo s Francií smlouvu o nákupu dvou průzkumných družic za 575 milionů eur, které by mu v budoucnu měly sloužit k vojenským i civilním účelům.

Polsko zároveň deklarovalo, že chce do roku 2035 vybudovat pozemní armádu čítající 300 tisíc mužů, což je oproti současnému stavu dvojnásobné množství.

Závěr

Jak z předchozích odstavců vyplývá, v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu skutečně došlo k masivnímu zbrojení v Polsku i k posílení jednotek NATO v pobaltských zemích a na Slovensku. Výrok poroto hodnotíme jako pravdivý.