Oborové normy byly zavedeny jako součást Československých technických norem v roce 1964 v rámci Zákona č. 96/1964 o technické normalizaci. Schvalovány byly ústředním orgánem státní správy. Dle článku o normách na serveru Wikipedia byly závazné pro "organizace vyrábějící příslušné výrobky nebo provádějící příslušnou činnost". V roce 1993 byly Československé technické normy zrušeny a některé z nich převedeny na české technické normy, ty úzce oborové zanikly.

V dnešní situaci by oborové normy, dle vyjádření tiskového mluvčího Ministerstva zemědělství, pozměnily konkurenční prostředí na českém trhu. Potraviny vyrobené v Tuzemsku by musely splňovat normy, které by zahraniční výrobky nenaplňovaly, to by u české produkce vedlo k výraznému navýšení nákladů. Vzhledem k nebývale kladné odezvě českého zákazníka na nízkou cenu, by pak české výrobky byly vůči ostatním v nevýhodě.

V celoevropském měřítku by pak nastolení oborových norem bylo velmi problematické, zejména na straně udržování jednotného technologického postupu či složení výrobku.

Miloš Zeman skutečně kritizoval inkluzivní vzdělávání už při jejím projednávání ve Sněmovně na začátku roku 2015:

„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů (MF Dnes, 28. 1. 2015, str. 5), přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé.

S prezidentovým vyjádřením nesouhlasili, nebo jej za něj přímo kritizovali: Jan Michalíkz Ústavu speciálněpedagogických studií Univerzity Palackého, Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Petr Fiala, Alena Gajdůšková, Marcel Chládek, ombudsmanka Anna Šabatová, Národní rada osob se zdravotním postižením, Tereza Laubeová, která je kvůli mozkové obrně na vozíku, Jiří Dienstbier (ČT24.cz, 15. 1. 2015), Bohuslav Sobotka, Jiří Zlatuška, Jiří Mihola, František Vácha, Michaela Marksová Tominová, Anna Putnová, ředitel Jedličkova ústav Petr Hrubý (ČT 24, 15. 1. 2015, Události, komentáře), poslanci Bohuslav Svoboda a Ivana Dobešová (ČRo Plus, 15. 1. 2015, 18:00 zprávy), Petr Gazdík, Soňa Marková, Jiří Junek, Jana Drápalová, europoslankyně Věra Jourová, Tomáš Feřtekz EDUinu, Markéta Adamováa rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Vojáka v poli Miloše Zemana tak obhajoval jeho mluvčí a Jan Veleba. Marta Semelováa Rudolf Volejníkzaujali spíše neutrální postoj a ještě před výrokem prezidenta se proti inkluzi ve vzdělávání vymezil Radek Pokornýv Protiproudu, který věc popsal jako „cikánskou výbušninu“.

Ani debata ve Sněmovně nepřinesla výroky proti inkluzi, jak podrobněji popisujeme u ověření výroku Jiřího Zlatušky.

Údaje České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (.pdf) potvrzují, že v běžných školách bylo v minulém školním roce 3202 žáků s lehkým mentálním postižením; z toho 1428 zcela integrovaných a 1774 ve speciálních třídách.

Novější údaje statistická ročenka školstvínenabízí.

Změnu v této oblasti přinesl zákon č.134/2013 Sb. o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. S počátkem od 1. ledna 2014 se tak vyloučila forma akcií na majitele, tedy těch, které ve své podstatě umožňovaly držet akcie společnosti anonymně. Veškerá akcionářská práva byla vázána k osobě, která se akcií prokáže, tedy ani samotná společnost neměla do toho okamžiku přehled o tom, kdo akcii vlastní. Zákon č. 134/2013 Sb. však velí tyto akciepřeměnit, a to buďto na akcie na jméno (které ze své podstaty nejsou anonymní), případně je imobilizovat nebo zaknihovat. Výlučně s těmito variantami počítá i novýzákon o obchodních korporacích.

Jednou z variant je tedy cenný papírimobilizovat, tedy varianta, kdy emitent uschová cenné papíry do hromadné úschovy. Občanský zákoník v části o cenných papírech a contrario stanovuje, že pokud nejde o cenný papír na řad nebo na jméno (zbývající je tedy právě cenný papír na majitele), uvádí se na cenném papíru při předání do úschovy jméno vlastníka. Takto imobilizovaný cenný papír tedy není anonymní.

Zaknihovaný cenný papír je pak takový, který je nahrazen zápisem do evidence a nelze jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci. Listinný cenný papír pak emitent (společnost) nechá zaknihovat doCentrálního depozitáře cenných papírů (CDCP). V této chvíli je však cenný papír registrován pouze společností. Aby se dostal do dispozice konkrétního akcionáře, musí být připsán na jeho majetkový účet v tomto depozitáři. K tomu je však nezbytné uvést přinejmenším číslo majetkového účtu, kód účastníka v CDCP, rodné číslo akcionáře. Pro zřízení majetkového účtu jsou pak třeba další informace. Akcie tedy ani v tomto případě není anonymní.

Dodáváme však, že vlastnictví anonymní akcie sice už v České republice možné není, nicméně není vyloučeno takovéto akcie převést na zahraniční společnost případně na fiktivního vlastníka. Tuto skutečnost rozebírá například Aktuálně.cz Sobotka však výrok vymezil tak, že jako takový je pravdivý.

Převaděčství je velký byznys, podle nejlepších dostupných odhadů si převaděči přišli mezi lety 2010 - 2015 na 8,36 miliard eur. Nicméně konkrétní údaje za poslední dobu (např. rok) není možné dohledat. Stejně tak se nepodařilo najít spolehlivé údaje o nelegálním obchodu s drogami a zbraněmi v oblasti, ze které probíhá pašování lidí.

Informace o částkách, které převaděči vybírají za to, že dostanou lidi do Evropy, jsou spíše odhady. The Migrants´ Files (projekt novinářů z 15 evropských zemí včetně ČR, v rámci něhož sbírají a vyhodnocují data z různých zdrojů na téma migrace, primárně počítají oběti na životech) došli k závěru, že ilegální imigranti zaplatili v období 2000 - 2015 zhruba 16 miliard eur (420 miliard korun).

Tabulka "Total spent by 5 years period", zdroj: The Migrants´ Files, The Money Trail

Migrační cesty: Centrální středomořská, Východní hranice, Východní středomořská cesta, Východní středomořská cesta, Záúadoafrická cesta, Balkánská cesta, Západní středomořská cesta (mapa tras v čj např. zde); ceny jsou v eurech.

(Podívejte se na další souhrnné tabulky s údaji o cenách vzhledem k rokům, jednotlivým migračním cestám i počtu migrantů podle The Migrant´s Files.)

V případě ilegálního obchodu s drogami také není jasné, k jak velkým finančním transferům dochází v oblasti, o kterou se jedná (tedy té, ze které pašeráci převážejí lidi.) Opium vyprodukované v Afghánistánu za rok 2015 má podle zprávy (.pdf, s. 7) Organizace spojených národů hodnotu 0,85 miliardy dolarů (přes 20 miliard korun).

Objem peněz celosvětového nelegálního obchodu s drogami se rovněž pohybuje v rovině odhadů: nejnovější relevantní studii (.pdf, s.9) sestavila OSN v roce 2011, kdy odhadovala, že příjmy z drogového obchodu tvoří 20 % z příjmu organizovaného zločinu, přibližně 420 miliard dolarů (tedy 10 bilionů korun).

Roční příjem z globálního nelegálního obchodování se zbraněmi odhadovala OSN v roce 2009 na 170 - 320 milionů dolarů (zhruba 4 - 7,5 miliardy korun), přesnější údaje bohužel nejsou dostupné.

Obecně nejsou dostupná srovnatelná data o objemu nelegálního převaděčství, obchodu s drogami a zbraněmi ve srovnatelném čase a prostoru. Z výroku ministra obrany plyne, že mluví o aktuálním období a prostoru v nejbližším okolí Evropy. Odhady, které by zohledňovaly toto užší vymezení, nejsou dostupné a výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Jedná se o pozměňovací návrh k novele zákona o střetu zájmů. Úplné znění tohoto návrhu však na webu Poslanecké sněmovny mezi předloženými písemnými pozměňovacími návrhy není dostupné. Z tohoto důvodu je také neověřitelný jeho případný rozpor s Ústavou nebo Listinou základních práv a svobod. Návrh již však na svém jednání podpořil ústavně-právní výbor, kde převládl názor, že ústavě neodporuje.

Česká televize ve své zprávě z 22. března 2016 uvedla, že mj. o tomto návrhu zástupci koaličních stran toho dne jednali, avšak bez přítomnosti předsedů ANO a KDU-ČSL. Další plnohodnotná koaliční rada by se dle plánu aktivit místopředsedy vlády a předsedy KDU-ČSL Bělobrádka měla konat ve čtvrtek 7. dubna.

Místopředseda lidovců Marian Jurečka pro Deník Referendum uvedl, že by do jednání koalice jeho strana měla mít vypracované právní stanovisko o možném rozporu s ústavou. Další z lidoveckých místopředsedů Jan Bartošek pro Český rozhlas (v čase 28:50) uvedl, že v případě, že toto právní stanovisko neshledá rozpor s ústavou, tak se mu návrh jeví jako smysluplný.

Česká tisková kancelář uvádí, že dle tohoto návrhu by "člen vlády nesměl být ovládající osobou ve firmách. Musel by skončit do dvou měsíců po nástupu do funkce v kabinetu Ovládajícími osobami jsou především vlastníci, kteří mají alespoň 40 procent hlasovacích práv. V případě porušení zákona by takový člen vlády navíc ztratil ve firmě podle Chvojkova návrhu hlasovací práva, neměl by podíl na zisku, společnost by nemohla dostat žádnou státní pomoc, například dotace. Další část poslancova návrhu by pod podobnými sankcemi zamezila členům vlády vlastnit média, konkrétně televizní a rozhlasové stanice a periodický tisk. Televizní a rozhlasové společnosti by navíc mohly přijít o vysílací licenci."

Předně Kateřina Valachová není autorkou zákona, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen ještě před jejím nástupem do funkce, navíc podle zákona nemají všechny hendikepované děti postupně navštěvovat běžné třídy.

V samotné Novele školského zákona vyhlášené 17. 4. 2015 ve Sbírce zákonů podčíslem 82/2015 Sb je v §16 psáno:

„(9) Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta.“

K tomuto tématu se ministerstvo školství několikrát vyjadřovalo. Pro deník Právo v tiskové zprávě Inkluze v otázkách a odpovědích sepíše:

„* Všichni lehce mentálně postižení nastoupí do běžných škol?

Doporučení do běžné školy by neměly dostávat lehce mentálně postižené děti, u nichž bude zjištěna ještě nějaká další vada. Citlivě se má posuzovat, zda dítě s danou diagnózou bude schopné výuku v běžné škole i za všech podpůrných opatření zvládat. Dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením se inkluze netýká, pokud o ni nebude rodič stát a poradenské zařízení dojde k závěru, že by s podpůrnými opatřeními mohlo být zařazeno do speciální třídy v běžné škole. Takový postup však resort nedoporučuje. Už nyní školská poradenská zařízení zpřesňují diagnózy, kvůli čemuž dochází i k úbytku počtu dětí s diagnózou lehké mentální postižení. Starší přístup umožňoval, že danou diagnózu dostalo někdy i dítě, které bylo v rodině zanedbáno, ale mělo šanci se rozvíjet. Může dojít k mylnému doporučení. Nicméně děti, u kterých bude diagnóza sporná, budou do poradny chodit častěji. Počítá se rovněž s navýšením počtu psychologů a speciálních pedagogů v poradnách o 150 lidí.“

Podobně se ministerstvo vyjádřilo serveru Týden.

„Pojďme se věnovat ve veřejnosti nejvíce diskutované skupině žáků s lehkým mentálním postižením. Ze škol se ozývají obavy a nedůvěra ve společné vzdělávání.

Druhou největší skupinu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami skutečně tvoří žáci s mentálním postižením, včetně těch s lehkým mentálním postižením (LMP). U nich je důležité posoudit, nakolik jim jejich zdravotní stav umožní vzdělávání v základní škole s využitím podpůrných opatření. Mezi ta patří jak výuka ve spolupráci se speciálním pedagogem, tak případná podpora asistentem pedagoga, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče i úprava vzdělávacích obsahů a výstupů ze vzdělávání. Případně je možné zvážit, zda je pro jejich vzdělávání vhodné zvolit speciální třídu základní školy, jejíž minimální kapacita jsou čtyři žáci. Tato forma je nová, umožňuje sociální integraci těchto žáků a přitom respektování jejich zdravotního stavu i sociální situace.

Současně je třeba zdůraznit, že mezi těmito žáky je často řada těch, kteří mají vedle LMP také další druh zdravotního postižení, mají velké problémy s adaptací a řadu dalších obtíží, pro které je vhodné zachovat pro ně možnost vzdělávat se ve škole určené pouze pro tyto žáky (tzv. škola podle §16 odst. 9 školského zákona). Navíc, pro žáky, kteří mají středně těžké nebo těžké mentální postižení, se nic nemění, ti se vzdělávají v základní škole speciální podle vlastního vzdělávacího programu.“

(výrok opakuje Petr Fiala: „Nařídit, že musí za každou cenu všichni chodit dohromady, je nesmysl“; Blesk 23. 2., str. 2)

Podobný výrok jsme u ministra Chovance hodnotili již dříve, v Otázkách Václava Moravce z 1. listopadu 2015 dokládal Chovanec svoje tvrzení i fotkami ukazovanými na kameru. I nyní hodnotíme výrok jako pravdivý, i přes výtku k časové souslednosti. Označování uprchlíků fixem v Itálii probíhalo dříve než u nás, fotografie byly publikovány v českých médiích. Je ale možné, že ministr Chovanec se o této praxi skutečně dozvěděl až po vlně kritiky, kterou vyvolal případ z Břeclavi.

Chovanec odkazuje na kritiku, které byla Česká republika podrobena v souvislosti s označováním uprchlíků čísly napsanými fixem na ruku v září 2015. Podle zpráv se jednalo o zhruba 200 uprchlíků, kteří byli takto označeni. Po vlně kritiky se policie rozhodla od této praxe ustoupit a využívat ke značení speciální pásky.

Ve svém dřívějším vystoupení na toto téma ministr Chovanec použil jako důkaz podobného chování v Itálii fotky z fotogalerie Reuters z 30. května 2015, které u nás publikoval server aktuálně.cz 10. července 2015, tedy ještě před zmíněným případem v Česku. Přitom v Itálii se jedná o mnohem větší počty, už v té době připlouvaly k italským břehům stovky uprchlíků denně. Podle fotografií jsou příchozí skutečně označeni identifikačním číslem na ruce.

Z usnesení pátečního jednání předsednictva plyne, že předsednictvo ČSSD doporučuje poslancům ČSSD podpořit při hlasování pozměňující návrh poslance Jana Chvojky k novele zákona o střetu zájmů.Tento návrh v souladu s programem ČSSD zajišťuje důsledné oddělení politické, ekonomické a mediální moci.

Návrh poslance Chvojky není v tuto chvíli veřejně dostupný, nelze tedy s jistotou říci, jak přesně upravuje a zda opravdu zpřísňuje zákon o střetu zájmů. V jistém směru však o jeho obsahu vypovídají dostupné mediální zprávy. S touto výhradou tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nespokojenost zdravotníků ve Velké Británii lze sledovat primárně v médiích. The Telegraph informoval o stávce doktorů za lepší platové, bezpečnostní a časové podmínky své práce, o problémech s platy doktorů však informoval již v roce 2012. O téže akci informoval i britský Independent. Stávce přecházely další protesty v říjnu 2015, motivovány stejnými pohnutkami, ani v listopadu pak téma nevyšumělo.

Co se týče financování britského zdravotnictví, lze jej vysledovat pomocí investic do tzv. National Health Service.

Ty se pro rok 2015/2016 opravdu navýšily v reálných číslech o 1,9 %. Výrok je tak pravdivý v obou svých částech.