Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože skutečně v mnoha státech, ze kterých míří uprchlíci do Evropy, české ambasády chybí.

Místem původu imigrantů, kteří žádají o azyl a mezinárodních ochranu v České republice, je Ukrajina a Sýrie a Kosovo (v případě nelegální imigrace, str. 1, .pdf). V všech zemích - Ukrajině, Sýrii i Kosovu - má Česká republika velvyslanectví.

Ministerstvo vnitra nabízí seznam deseti zemí, odkud nejčastěji pochází žadatelé o azyl v období za červen 2015. Zde jsou státy seřazeny podle počtu žádostí, viz následující tabulka (str. 1,.pdf).

Ukrajina48Sýrie12

Vietnam7

Afghánistán6Gruzie4Írák4Kuba3Moldavsko3

Osoby bez státní příslušnosti

3Bělorusko2

Ve všech těchto dalších zemích, Vietnamu, Gruzii, Íráku, Kubě, Moldavsku a Bělorusku, má ČR ambasádu.

Prvních pět zemí migrace do Evropy jsou podle UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) Sýrie, Afghánistán, Somálsko, Súdán a Jižní Súdán (str. 14,.pdf). Česká republika má velvyslanectví například v Sýrii či Afghánistánu, v jiných zemích však zastupitelský úřad chybí. Zastupitelský úřad pro Somálsko sídlí v Addis Abebě (Etiopie), stejně jako úřad pro Jižní Súdán, v Káhiře (Egypt) sídlí zastupitelský úřad pro Súdán či Eritreu.

Seznam deseti zemí původu s nejvyššími počty migrantů do zemí Evropské Unie v následující tabulce (v milionech osob) (str. 14,.pdf).

Sýrie3,8Afghánistán2,6Somálsko1,1Súdán0,7Jižní Súdán

0,6

Demokratická republika Kongo

0,5Barma

0,5Středoafrická republika

0,4Írák

0,3

Eritrea0,3

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Breivik při svém útoku zabil 77 osob, zatímco při teroristickém útoku v Madridu z 11. března 2004 při výbuchu 10 časovaných bomb v různých vlakových soupravách bylo zabito 191 osob a zraněno 1800 až 1856 osob. D alší zdroj uvádí počet zraněných kolem 2000 osob. Na základě důkazů byly z teroristického útoku obviněny radikální Islamisté z Maroka a ze Španělska, španělská buňka Al-Káidy, kteří byli také ve Španělsku souzeni a odsouzeni k přísným trestům.

Samotná Al-Káida se k útoku přihlásila a byla to pro ni odveta za účast španělských vojenských sil na misi v Íráku. Z útoku bylo obviněno 28 osob, z nichž tři byly odsouzeny k nejvyššímu možnému španělskému trestu, tedy 40 letům odnětí svobody. Mezi odsouzenými bylo 19 Maročanů a 8 Španělů. Ve zdrojích není upřesněno, ke které skupině se odsozené osoby hlásí, mohlo se jednat o odnož Al-Káidy, nebo osoby, které se s ideologií Al-Káidy ztotožňují.

Z útoků někteří obviňují skupinu ETA, která by tímto útokem dva dny před parlamentními volbami mohla ovlivnit jejich výsledky. V článku BBC k desátému výročí je například citován španělský policejní vyšetřovatel, který věří, že za útok je odpovědná právě ETA.

Španělská vláda byla po útoku přesvědčena, že za ním stojí ETA, po pár hodinách však důkazy začaly ukazovat na Al-Káidu.

Počet obětí útoku v Madridu byl vyšší než počet obětí Breivikova útoku. Útok v Madridu byl také pravděpodobně spáchán islámskými teroristy. Přesto podle některých Španělů, kteří chtějí bránit neschopnost Španělska zabránit bombovým útokům, se jeví ETA jako hlavní pachatel teroristického útoku.

Jiří Dienstbier má pravdu ohledně zmíněných novel, které na projednání čekají už několik měsíců, jeho tvrzení o blokování sněmovny je však značně nadsazené a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (sněmovní tisk č. 508), který mimo jiné zakazuje kouření v restauracích, poslala vláda do sněmovny 3. června 2015 a první čtení bylo zahájeno až 8. prosince. Na projednání čeká také vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu (tisk č. 559, od 28. července) a novela Ústavy ČR (tisk č. 506, od 3. června).

Hovořit o blokaci se však v této situaci nedá mluvit, vládní koalice má ve sněmovně pohodlnou většinu (je tedy otázka jejích priorit, které své návrhy projedná) a z 227 tisků, které vláda v tomto volebním období do sněmovny předložila, jich bylo schváleno 118, tedy více než polovina.

Jednací řád sněmovny nicméně dává poslancům poměrně rozsáhlé možnosti obstrukcí, více o tom v jiných výrocích nebo v našem blogu.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť konkrétní speciální referendum Úsvit/Svoboda a přímá demokracie nenavrhovali. U zákona o celostátním referendu, které Okamura a jeho poslanci neúspěšně předkládali, není automatické, že by byla daná otázka hlasovatelná.

Otázka referend a přímé demokracie je jedním ze základních deklarovaných cílů poslance Okamury. V tomto volebním období navrhl spolu se všemi ostatními poslanci zvolenými na kandidátce hnutí Úsvit (dnešní "pučisté") zákon o celostátním referendu. Tento návrh byl podán již na začátku volebního období v lednu 2014.

V 1. čtení byl zákon zamítnut a to nejen hlasy vládních poslanců, ale zástupci napříč politickým spektrem (v hlasování jej podpořili pouze poslanci Úsvitu a zhruba polovina komunistických poslanců).

Reálně šlo o jediný legislativní návrh na celostátní referendum, který Okamura (resp. jeho aktuální strana) předložil. Podle tohoto zákona (.pdf - celý návrh) - byl-li by přijat - by otázku k vypsání referenda posuzoval Ústavní soud České republiky (článek 5 návrhu), resp. posuzoval by přípustnost otázky pro referendum s požadavky v článku 1 návrhu zákona.

Návrh Úsvitu vymezoval okruh nepřípustných otázek následovně:

(2) Otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí
demokratického právního státu, jakož ani
a) ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod,
b) k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají
z mezinárodního práva, nebo
c) k zásahu do výkonu moci soudní.

V otázce přijímání imigrantů je Česká republika vázána mezinárodními úmluvami, např. Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Zcela zamezit přijímání uprchlíků by tedy ani na základě tohoto zákona nešlo.

V dalších dvou případech pak Okamura (7. července) a poslanec Radim Fiala (19. června) navrhovali zařadit na program jednání Poslanecké sněmovny bod, ve kterém by Poslanecká sněmovna vyzvala vládu k přípravě jednorázového zákona o referendu k dané věci (vystoupení z EU). Oba tyto návrhy byly zamítnuty.

Tato aktivita se nedá nazvat jako "navrhovali jsme referendum", šlo o politické gesto, neboť předkladatelům muselo být jasné, že současná koalice z principu nepodpoří krok k možnému vypsání referenda o vystoupení z EU.

Na demonstraci (celý projev poslance Okamury na jeho FB profilu) na Václavském náměstí v Praze (ta s šibenicemi) pak Okamura veřejně prohlásil: " Musíme odstartovat celoevropskou vlnu odporu a donutit ty, kdo vládnou, aby začali hájit zájmy těch, kdo je živí, tedy občanů. Musíme důrazně trvat na demokracii – tedy, aby o tom, zda máme či nemáme přijímat imigranty, rozhodli ti, kterým stát a země patří - tedy občané v referendu. A samozřejmě, abychom tváří v tvář absolutní neschopnosti nejen této vlády, ale hlavně bruselské kleptokracie mohli v referendu svobodně rozhodnout, zda pod diktátem takového spolku vůbec chceme žít. "

Nicméně ani tento veřejný apel na demonstraci nelze považovat za návrh referenda, to musí být (při absenci zákona o obecném referendu) vyhlášeno prostřednictvím zvláštního zákona. Takový pak Okamura či jeho strana SPD za volební období do Poslanecké sněmovny nepředložili.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože podle aktuálních informací z Turecka se počet uprchlíků v táborech pohybuje okolo 300 000 osob. Celkový počet uprchlíků k 2. říjnu je 2 072 290 syrských uprchlíků.

V táborech je tak pouhých 15 % z celkového počtu všech syrských uprchlíků. Tábory jsou přeplněné a migranti musí přežívat mimo tábory, například na ulici, v neobydlených rozpadlých domech, nebo těm, kterým to finanční situace umožní, i v pronajatých domech. EU se reakci na současnou situaci uprchlíků dohodla, že podpoří uprchlické tábory Turecku sumou ve výši jedné miliardy eur.

Mapa rozložení táborů a míst, ve kterých se uprchlíci v Turecku nalézají.

Zdroj: UNHCR

Z médií a jiných veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že Jiří Rusnok žádnou konkrétní firmu výrazně neprosazoval. Rovněž nebyl aktérem žádné takové kauzy. Nelze samozřejmě tento výrok hodnotit absolutně, tj. ve vztahu ke všem jednáním za celý život Jiřího Rusnoka (ač sám použil výraz "Já, který v životě...").

Diskuze směřovala k otázce spojení aktivních politiků a obchodních společností při zahraničních cestách a jiném veřejném vystupování. Z tohoto hlediska tedy výrok Jiřího Rusnoka hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman se s prezidentem iráckého autonomního Kurdistánu Masúdem Barzáním setkal 12. května 2015. Státníci spolu řešili především otázku vyzbrojení kurdských ozbrojených sil. Podle České televize přišla řeč i na budoucí nezávislost Kurdistánu.

Barzání uvedl, že je referendum naplánováno v řádu několika měsíců, v rozhovoru pro BBC již v červenci 2014.

O výborovém návrhu informovalo i Ministerstvo obrany na svých oficiálních stránkách. Nesouhlas vyjádřený ministrem Babišem zaznamenala Česká tisková kancelář. Informaci následně přebral například Rozhlas, Česká televize či Idnes.cz.

Ministr financí zároveň také přislíbil podporu armádě. První větší příslib padl v dubnu 2015 po návštěvě Pentagonu, kdy armádě slíbil dokonce 20 miliard. Dále svou podporu vyjádřil po ministerské návštěvě 73. tankového praporu v Přáslavicích například oficiální portál Informačního centra o NATO nebo Idnes.cz.

Ministr Stropnický má pravdu v tom, že existuje varianta budoucnosti Sýrie pod dočasným vedením Asada. Podobné názory zaznívaly (The Economist) na Vídeňském kongresu o budoucnosti Sýrie. Na tomto kongresu došlo k dohodě (Wall Street Journal) na vytvoření nové ústavy a svobodných voleb do 18 měsíců.

Prezident Asad sice v rozhovoru pro italskou televizi Rai Uno mluvil o této dohodě a o osmnácti měsíčním časovém plánu pro tuto reformu, ale řekl, že časový plán pro tyto reformy začíná až po poražení terorismu (Syrian Arab News Agency). To znamená, že doba vlády prezidenta Assada může být výrazně delší než proklamovaných 18 měsíců až 2 roky. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Ještě musíme zmínit, že rozhovor s Asadem na tohle téma, který jsme našli je z 19.11 a nikoli z 21.11 jak Martin Stropnický tvrdil.

"Tento časový plán bude zahájen až poté, co bude poražen terorismus. Předtím nemá smysl žádný časový plán tvořit, protože nemůžete ničeho politicky dosáhnout, zatímco teroristé přebírají mnohá syrská území. Oni budou - oni již vlastně jsou hlavní překážkou skutečného politického pokroku."

Výrok hodnotíme jako zavádějící. V minulém roce bylo sice 24 hlasovacích dní, počet schůzí byl v letošním roce ale rozdílný. Pravdou také není, že by měl senátor volných 360 dní.

Hlasováními Ivo Valenta nejspíše myslí hlasovací dny, jelikož počet hlasování se pohybuje v řádu stovek. V tomto roce se prozatím Senát sešel na osmi schůzích, jež probíhaly dvanáct dní. Dvacet čtyři hlasovacích dnů bylo v roce loňském, kdy se konalo čtrnáct schůzí Senátu.

Podle mluvčí horní komory je však potřeba vzít v úvahu, že čtyři měsíce nefungovala Poslanecká sněmovna, což omezilo také práci Senátu. A dodává: „Schází se výbory, které zasedají průměrně 1,5 až 2krát častěji, než jsou schůze Senátu. Třeba hospodářský výbor se sešel 33krát, tedy průměrně jednou za tři týdny.Plus probíhají schůze podvýborů, u kterých je četnost hodně individuální. A samozřejmě ještě schůze klubů, které se schází minimálně jednou před schůzí“. Výbor pro hospodářství má pod sebou dva podvýbory – jeden se sešel 5krát a druhý 6krát. Senátoři jsou také členy různých komisí. Např. komise pro rozvoj venkova se sešla v roce 2013 sedmkrát.