Přehled ověřených výroků

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.

Miloš Zeman odkazuje na tvrzení Hanse-Georga Maassena, předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Jeho vyjádření, kde připustil, že 70 až 80 % uprchlíků jsou mladí muži ve věku 18 až 35 let, převzala řada českých médií, a to ze zprávy ČTK (za všechny uveďme ČT24). Primárním zdrojem této informace je rakouská agentura APA, jejíž zprávu se nám ovšem nepodařilo dohledat – převzatá informace je dostupná např. na serveru Tiroler Tageszeitung.

UNHCR (Úřad vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky) na druhou stranu uvádí informace o počtu uprchlíků následovně: z celkového počtu jde v 61 % o muže, ve 23 % o děti a v 15 % o ženy. Věková hranice bohužel není předmětem statistik.

Ze statistik Eurostatu z r. 2014 dále vyplývá, že muži mezi 18 a 34 lety tvořili z celkového množství jen přibližně 42 %.

Pokud vyjdeme z čistě německého případu, tak v roce 2014 byla tato čísla také podstatně menší. Data pocházejí ze Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (.pdf – str. 21–22).

Webu Bildblog, který se zabývá mediálními zprávami a jejich korekcemi, byla poskytnuta Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky zpráva o statistikách za leden 2015 až září 2015. Ta na jedné straně potvrzuje fakt, že 70 % příchozích do Německa jsou muži, avšak ve věková skupina 16 až 40 let tvoří pouze 46 %. Nejde tedy dle něj hovořit o 70 procentech mladých mužů.

Miloš Zeman má tedy pravdu, že je dostupná informace o tvrzení předsedy Spolkového úřadu pro ochranu ústavy o 70–80 % mladých imigrantů, není ovšem pravdou, že je to jediný výklad ze strany relevantních institucí.

Německá vláda je v rámci řešení otázek migrační krize po celou dobu vázána mezinárodními závazky a svým vnitrostátním právem. Jedním ze zásadních užívaných nástrojů je tzv. "návratová politika" (k pojmu více např. v naší "abecedě migrace"), tj. zajištění návratu migrantů v případě neúspěšné žádosti o azyl.

Obecný důraz na předmětný nástroj kladl ve svém projevu ke státnímu rozpočtu v listopadu tohoto roku i spolkový ministr vnitra de Maiziere, který adresoval žádost na spolkové země, aby se postaraly o to, že žadatelé o azyl, kteří nebudou úspěšní, Německo opravdu opustí - dobrovolně nebo skrz odsun. Problematika návratové politiky poměrně aktuálně (na přelomu října a listopadu tohoto roku) doznala s ohledem na svoji nepříliš vysokou úspěšnost jistých změn, které mají vést ke zvýšení jejich efektivity. Obecně však je nutné zdůraznit, že realizace návratu migrantů probíhá do zemí původu, nikoliv do tranzitních zemí, mezi něž patří i Česká republika, a to na základě tzv. readmisních dohod (seznam účinných dohod v případě Německa je k dispozici zde – .pdf).

Je sice pravda, že Německo chce efektivněji vracet neúspěšné žadatele o azyl, výrok prezidenta však musíme hodnotit jako nepravdivý, a to především s ohledem na fakt, že realizace návratu neúspěšných žadatelů probíhá pouze do zemí původu těchto migrantů. Nikoliv do tranzitních zemí, včetně uváděné ČR.

Rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu uvedla vláda jako jednu ze svých priorit již ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 4) z února 2014.

Vládní návrh zákona, prozatím ve formě sněmovního tisku 610 (.pdf), rozšiřuje pravomoci NKÚ v oblasti kontroly hospodaření s veřejnými prostředky a s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku. Změnou oproti původnímu znění Zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu č. 166/1993 Sb. (.pdf) bylo například také prodloužení lhůty pro podání námitek proti kontrolnímu protokolu z pěti na patnáct dní (str. 3).

Podle schématu na stránkách Poslanecké sněmovny ČR se novela zákona o NKÚ skutečně nachází ve výborech, tedy ve fázi předcházející druhému čtení. Ústavně právní výbor návrh doporučil ke schválení.

Pozměňovací návrh (.pdf) předložil dne 12. listopadu 2015 jen garanční Kontrolní výbor, ten také podle webu Vlády ČR návrh zákona ve znění drobných legislativně-technických změn téhož dne schválil. Písemný pozměňovací návrh (.pdf) podal samostatně i poslanec Antonín Seďa. V jeho případě jde o rozšíření výčtu jedné z kategorií veřejných prostředků podléhajících kontrole NKÚ o Českou tiskovou kancelář a následovné přečíslování ostatních bodů.

Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání s požadavkem předložení vládního materiálu ohledně stávajícího systému kontrol v projednávané oblasti.

Trestní řád skutečně nespecifikuje, kdo může trestní oznámení podat, a lze tak říci, že ho může podat kdokoliv.To potvrzují i oficiální webové stránky Policie České republiky. Trestní oznámení může být podáno i anonymně, ačkoliv v takovém případě se mu policie musí věnovat jen v dostatečně odůvodněných případech.

Orgány, kterým je neanonymní trestní oznámení zasláno, tedy oddělení policie nebo státní zastupitelství, mají povinnost ho přijmout a věc vyšetřit. Zároveň musí do měsíce vyrozumět oznamovatele o tom, co bylo ve věci učiněno – to však pouze v případě, že ji o to oznamovatel vyloženě požádá.

Ač se v rámci koaliční smlouvy (.pdf, str. 11, bod 2.4) strany dohodly na zavedení nižší sazby daně pro vybrané druhy zboží, ministr financí ji označil za administrativní komplikaci. Zároveň dodal:

„Já určitě souhlasím, že jedna sazba by byla ideální. Určitě by bylo dobré, abychom snížili druhou sazbu tam, kde jsme začali a kde ODS a TOP 09 ji navýšily z 10 na 15 procent. Určitě třetí sazba není ideální, ale my na to vůbec nejsme připraveni. Ten rozpočet není na to připraven.“

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Předně je třeba říci, že zápis z tohoto jednání bohužel ještě není k dispozici. Ze zvukového záznamu (.mp3) tiskové konference po posledním zasedání vlády neplyne uložení tohoto úkolu ani jednomu z ministerstev. Nicméně z programu (.pdf) jednání vlády vyplývá, že body č. 4 a 5, které shodně předložilo Ministerstvo vnitra, jsou " Zřízení Programu Ministerstva vnitra na asistenci uprchlíkům v regionech původu a prevenci velkých migračních pohybů" a " Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců – Společné soužití v roce 2015 ".

Oba tyto body byly vládou schváleny. Dá se očekávat, že při těchto činnostech bude třeba spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí, přesto není nijak doloženo, že tyto úkoly byly oběma ministerstvům uloženy. Z tohoto důvodu je nezbytné výrok hodnotit jako neověřitelný.

Podle dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Samotné připomínkové řízení a změny v něm nejsou veřejně dohledatelné. Nicméně tématu se věnovala česká média a tento konkrétní aspekt kauzy popsal server Echo24.cz ve svém textu Jurečka o biopalivech: Můžete si říkat, že ministr je idiot. V něm se k připomínce úřadu ministra Jurečky vyjadřuje sám ministr a dále pak agrární expert Petr Havel, který měl údajně připomínku podávat. Jejich výpovědi se ovšem liší a nejsme schopni posoudit, kdo z nich popisuje přesně realitu.

Je nicméně pravdou, že původní vyjádření ministerstva vůči diskutovanému zákonu bylo zmírněno.

Jak uvádí aktuální číslo časopisu Respekt: "Úřad Mariana Jurečky původně poslal k návrhu překvapivě připomínku, že s pokračováním podpor zásadně nesouhlasí, hlavně kvůli tlaku na potraviny." Ministerstvo financí připomínku zamítlo, Jurečkův úřad se stáhl.

Bližší informace, které by vysvětlovaly jednání úřadu ministra zemědělství, nejsou dohledatelné, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Evropská unie pouze koordinuje pravidla sociálního zabezpečení, ale nenahrazuje vnitrostátní systémy. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předpisy EU v oblasti koordinace sociálního zabezpečení nemají za cíl harmonizovat systémy jednotlivých zemí. Sociální zabezpečení zůstává v rukou jednotlivých států.

Koordinace sociálního zabezpečení v EU je postavena na 4 principech:

• princip rovného zacházení - migrující osoby na území členských států podléhají stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci daného státu;
• migrující osoba podléhá předpisů pouze jednoho státu;
• sčítání dob pojištění v případě, že migrující osoba pracovala během života ve více zemích;
• dávky sociálního zabezpečení jsou vypláceny i oprávněné osobě mimo území státu, kde na ně vznikl nárok.

Ministr Martin Stropnický byl uveden do funkce ministra obrany 30. ledna 2014. Na pracovní návštěvě USA byl v období od 28. dubna do 2. května 2014. Další ministři, kteří pracovně navštívili USA jsou Marian Jurečka (od 22. - 29. března 2015), Jiří Dientsbier (7. - 10. dubna 2015), Andrej Babiš (od 13. - 20. dubna 2015) a Jan Mládek (13. - 17. května 2015).