Přehled ověřených výroků

Petr Fiala v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Andreje Babiše označuje výjezdy v „obytňáku“ bývalého premiéra do regionů jako hybridní, tedy nepřiznanou prezidentskou kampaň. Současně tvrdí, že tuto hybridní prezidentskou kampaň vydával Babiš na podporu politiků ANO v zářijových komunálních volbách.

Andrej Babiš skutečně označoval své turné po ČR jako kampaň na podporu komunálních politiků. O tom, že mohlo jít o skrytou prezidentskou kampaň, pak hovoří například data Deníku N. Podle jeho přehledu z 11. srpna 2022 totiž Andrej Babiš v létě vyjel i do řady obcí, kde hnutí ANO nesestavilo kandidátku. Mezi města, která Babiš se svým karavanem navštívil, ale lidé v nich neměli možnost hnutí ANO volit, patří mimo jiné jihočeský Vimperk či Zlaté hory v Olomouckém kraji. Lidé z těchto zmíněných měst nemohli zástupce hnutí ANO volit například ani v senátních volbách, protože v příslušných obvodech letos volby do horní komory neprobíhaly.

Dva měsíce před komunálními volbami, v červenci 2022, Andrej Babiš přelepil nápis na kapotě svého obytného vozu ze „Zase bude líp“ na „Ať je zase líp. Volte naše. Komunální volby.“ Na jeho karavanu stále zůstal slogan„Za Babiše bylo líp“, který se objevuje také na billboardech po celé České republice.

Babišův mluvčí Vladimír Vořechovský v červenci uvedl, že „hnutí ANO aktuálně vede kampaň do podzimních voleb a cesty pana předsedy a jeho místopředsedů po Česku jsou její součástí.“ Zároveň popřel, že by se tím Andrej Babiš chtěl vyhnout započítání turné do nákladů na prezidentskou kampaň. „Na prezidenta pan Babiš nekandiduje, kdyby se tak rozhodl a oznámil to, vše zpětně doúčtujeme podle všech zákonných požadavků.“ 

Doplňme, že Vořechovský svým vyjádřením reagoval také na skutečnost, že Babišovy výjezdy do regionů začal sledovat Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, a to v souvislosti s Babišovou možnou (tehdy ještě neohlášenou) prezidentskou kandidaturou. Termín voleb hlavy státu byl totiž vyhlášen na začátku července, kdy také oficiálně začalo období, od něhož politici podle zákona musí započítávat prostředky na prezidentskou kampaň do výdajů. Ty nesmí u žádného z kandidátů (v případě prvního kola volby) přesáhnout 40 milionů Kč. U kandidátů, kteří se dostanou do druhého kola, je limit o 10 milionů vyšší.

Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSPH) František Sivera, který má na starosti volbu prezidenta, pro názorový deník Echo24 uvedl: „Od chvíle vyhlášení volební kampaně se do výdajového limitu kandidáta na kampaň započítávají veškeré výdaje, které uhradil za propagací, či volební agitací. Pokud takové výdaje učinili podporovatelé kandidáta, musí je kandidát rovněž zahrnout do svého přehledu výdajů.“ Sám Andrej Babiš serveru Seznam Zprávy řekl, že „vedení hnutí (ANO, pozn. Demagog.cz) musí vyhodnotit, jaká částka z té komunální kampaně a kampaně do senátních voleb připadne na teď už prezidentskou kampaň.“

Andrej Babiš se stal premiérem po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, ve kterých ANO získalo takřka 30 % hlasů. Podle výzkumu (.pdf) agentury Median přešla od voleb roku 2013 k hnutí ANO velká část voličů tradičních levicových stran. 34 % lidí, kteří dali v roce 2017 svůj hlas hnutí ANO, podpořilo v předchozích sněmovních volbách ČSSD (.pdf, str. 21). Ve stejném období získalo hnutí ANO 20 % voličů Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) z roku 2013. Podle odhadů analytika Michala Škopa přešlo v tomto období k ANO přibližně 360 tisíc původních voličů ČSSD a 200 tisíc voličů KSČM.

Sociolog Daniel Kunštát vysvětloval změnu elektorátu hnutí ANO mezi lety 2013 a 2017 následovně: „On (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) do české politiky přišel s liberální rétorikou určenou spíše pro pravicové voliče a ve chvíli, kdy je získal, a značnou část z nich se mu podařilo udržet, začal luxovat levicový elektorát. Protože když si sečteme hlasy ČSSD a KSČM v minulých volbách, tak tohle je pro ně děsivý propad. Do velké míry se jejich voliči rozptýlili k Andreji Babišovi (…).“

Sociologická výzkumná organizace PAQ Research po sněmovních volbách, které se konaly v říjnu 2021, provedla analýzu elektorátu a přelivu voličů mezi jednotlivými koalicemi a stranami od září 2020 až do voleb. Hnutí ANO získalo v závěru období 200 tisíc voličů od ČSSD a KSČM, ale také od SPD či Přísahy (.pdf, str. 32–33).

Doplňme, že hnutí ANO ve sněmovních volbách poprvé kandidovalo v roce 2013. Nové hnutí k sobě tehdy podle výzkumné skupiny PolCoRe při FSV UK přitáhlo 27 % voličů, kteří dali ve volbách v roce 2010 hlas ČSSD (.pdf, str. 4). Podobné množství voličů ANO se rekrutovalo také z pravicových stran jako ODS a TOP 09 (str. 4). Podle dalších průzkumů získávalo ANO také bývalé voliče Věcí veřejných (.pdf, str. 80).

Hnutí ANO tedy v posledních dvou volbách do Poslanecké sněmovny přilákalo velké množství voličů, kteří v minulosti hlasovali pro tradiční levicové strany ČSSD a KSČM. Podle odhadů přešlo ve volbách v roce 2013 k hnutí ANO více než 500 tisíc voličů těchto dvou stran. Ve volbách v říjnu 2021, do kterých šel Andrej Babiš jako úřadující premiér, pak hnutí ANO získalo 200 tisíc voličů mj. z řad ČSSD a KSČM, kteří jen několik měsíců před volbami neplánovali hnutí ANO volit.

Premiér Petr Fiala tvrdí, že předseda hnutí ANO Andrej Babiš veřejně prohlašuje, že česká vláda dává více peněz na pomoc Ukrajincům než českým občanům. Podle Fialy tato vyjádření přispívají k rozdělování společnosti a k tomu, že mezi vládou a opozicí není dostatečný konsenzus v otázkách zahraniční politiky.

Andrej Babiš se takto o vládní pomoci Ukrajincům vyjadřoval již v březnu letošního roku, kdy na svém facebooku zveřejnil video, které uvádí slovy: „Já jsem o tom přesvědčen, že vláda by měla dělat vyvážené opatření. Že by neměla upřednostňovat uprchlíky a Ukrajinu nad našimi občany.“ Ve tříminutové sekvenci mimo jiné zdůrazňuje množství finančních prostředků vynaložených na pomoc Ukrajině, které staví do kontrastu s vybranými kroky vlády.

V rozhovoru pro Právo a Novinky z 16. dubna se předseda hnutí ANO podobně vyjadřoval vícekrát. Například řekl: „Hlavní problém je, že vláda se nestará o české občany. Například samoživitelky, lidé, kteří jsou zdravotně postižení, čekali na byty, nedostali je, a teď najednou byty jsou, najednou umí úřad práce přes aplikaci vyplácet dávku. Proč to neudělají i pro naše lidi? Musí být rovnost, protože pokud naši lidé mají pocit, že na ně naše vláda kašle a stará se jen o Ukrajince, a zatím to tak vypadá, tak to nedopadne dobře.“

Další v rozhovoru pronesenou větu „vláda je neakční, nikdo ji neřídí, pan premiér se stará hlavně o zahraniční politiku a Ukrajinu, pro Českou republiku nemá čas“ Andrej Babiš o den později sdílel i jako samostatný příspěvek na svém facebooku.

Ve videu publikovaném 11. června na facebooku Andrej Babiš řekl (čas 0:27): „(…) chceme, aby ten příspěvek – každá rodina, která má děti – na každé dítě dostala pět tisíc korun každý měsíc do konce tohoto roku. A že by se měl vztahovat i na studující do 26 let. Přesně takto to mají ukrajinské děti, které to dostanou šestkrát (…).“ Obdobně se vyjadřoval také na jednom ze svých předvolebních mítinků s občany v září 2022, kdy konkrétně tvrdil: „Našim dětem –⁠ rodiny dostanou 5000 korun. A já se ptám, proč jenom do 18 let, když děti chodí do školy až do 26? Proč ukrajinské děti dostanou šestkrát pět tisíc, ukrajinské děti do 26 let, a české jenom do 18 let. Proč nedají všem stejně?“

Dalším příkladem je rovněž Babišův proslov na 36. schůzi Poslanecké sněmovny, na které poslanci hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě. Na adresu premiéra Fialy tehdy prohlásil: „Vždyť my bychom byli radši, kdybyste bojoval za české zájmy v Evropě! Nikým to nekoordinujete, do Parlamentu jste nelobbovali, takže jaký je ten výsledek? (…) A místo toho jste řešil Ukrajinu. Chápu, že Ukrajina je důležitá, ale tady jsme v České republice a tady je ohrožení života našich občanů.“

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš tedy ve veřejném prostoru v minulosti několikrát tvrdil, že vláda Petra Fialy upřednostňuje Ukrajince před českými občany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda 29. června 2022 skutečně schválila zvýšení životního a existenčního minima o 8,8 procenta. Životní minimum tedy nově stouplo (.pdf) na 4 620 Kč, existenční minimum pak na 2 980 Kč.

Pro kontext uveďme také rozdíl mezi životním a existenčním minimem. MPSV definuje životní minimum jako minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k „zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“. Minimum existenční je pak minimální hranice peněžních příjmů, která se považuje za nezbytnou k „zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití“. Obě částky slouží především k výpočtu sociálních dávek a dávek pomoci v hmotné nouzi.

Úsporný tarif

Návrh novely energetického zákona, která následně umožnila zavedení tzv. úsporného tarifu, schválil kabinet Petra Fialy v červnu letošního roku. Konkrétní podobu tohoto opatření, které má pomoci domácnostem s úhradou zvýšených cen energií, vláda schválila formou nařízení 24. srpna.

Úsporný tarif má formu jednorázového příspěvku, jehož výše se odvíjí od distribuční sazby elektřiny, kterou daná domácnost používá. V případě sazeb, které jsou určeny pro domácnosti s nižší spotřebou nebo využívající běžné spotřebiče (D01d, D02d a D25d), získávají domácnosti automaticky příspěvek ve výši 3,5 tisíce korun. V případě distribučních sazeb určených pro domácnosti s vyšší spotřebou, které topíelektřinou (D26d, D35d, D45d, D56d a D57d), vláda příspěvek stanovila na 2 tisíce korun.

Výši příspěvku mají dodavatelé energií povinnost promítnout do záloh na elektřinu, a to s platností od 1. října 2022. Úsporný tarif bude v platnosti do konce letošního roku, celkem tedy potrvá tři měsíce. V roce 2023 ho nahradí v říjnu schválené zastropování cen energií.

Upřesněme ovšem, že dodavatel energií má povinnost zohlednit plnou výši příspěvku v „řádném vyúčtování dodávek“, v pravidelných zálohách existuje povinnost zohlednit minimálně třetinu daného příspěvku. Reálně se tak celý příspěvek může projevit až při nejbližším vyúčtování.

Přesto z vyjádření mluvčích energetických společností ČEZ a PRE vyplývá, že dodavatelé do říjnových záloh promítají celou výši příspěvku. Výjimkou jsou zákazníci, kteří hradí platby skrze trvalý příkaz k úhradě. U nich nemá dle Karla Hanzelky, mluvčího PRE, dodavatel energií možnost příspěvek okamžitě promítnout do záloh, zákazníci tak musí počkat na vyúčtování nebo kontaktovat svého dodavatele a domluvit se na snížení záloh.

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu současně s úsporným tarifem. 22. června konkrétně vydala nařízení, kterým od 1. října došlo k navýšení prostředků, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. V současnosti je poplatek nulový. Na rozdíl od úsporného tarifu se toto snížení nevztahuje pouze na domácnosti, ale také na firmy.

Společnost ČEZ na svém webu např. uvádí, že odpuštění poplatku za POZE a úsporný tarif zohledňuje ve výši záloh od 1. října. Dle mluvčího PRE Karla Hanzelky se ovšem odpuštění poplatku může u některých zákazníků projevit až v ročním vyúčtování.

Podle zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2022 má Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v tomto roce k dispozici celkem 249,5 miliardy Kč. Z této částky přitom 12,8 miliardy Kč přitom pokrývají prostředky z EU a tzv. finančních mechanismů (FM), tedy zahraniční zdroje. Výdaje státního rozpočtu na školství tedy z českých zdrojů (bez započtení EU a FM) činily dohromady 236,7 miliardy. S dalším navýšením (.pdf, str. 19) rozpočtu MŠMT pak počítá návrh novely státního rozpočtu na letošní rok, k jehož schválení nicméně prozatím nedošlo. 

Podle návrhu státního rozpočtu na rok 2023, o němž ve výroku mluví Petr Fiala, by mělo MŠMT v příštím roce pracovat s prostředky v celkové výši 263,9 miliardy korun (.pdf, str. 32). Bez zahrnutí výdajů, které jsou kryté zdroji ze zahraničí, činí celková částka 253,6 miliardy korun (.pdf, sešit B, str. 53). „Proti roku 2022 jsou celkové výdaje kapitoly (Ministerstva školství, pozn. Demagog.cz) na rok 2023 navýšeny o 16,9 mld. Kč, tj. o 7,15 % (bez započtení výdajů krytých příjmy ze zahraničních zdrojů),” uvádí k tomu dokument Ministerstva financí. Návrh rozpočtu nyní čeká na schválení Poslaneckou sněmovnou, jež ho 26. října 2022 projednala v prvním čtení.

Návrh rozpočtu na rok 2023 tedy skutečně počítá s tím, že prostředky pro MŠMT, které jsou financované z českých zdrojů, stoupnou o přibližně 17 miliard korun oproti nyní platnému rozpočtu na rok 2022. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že při započítání českých i zahraničních zdrojů by se celkový rozpočet MŠMT v roce 2023 meziročně zvýšil o 14,4 mld. Kč.

Navzdory navrženému navýšení pak rozpočet MŠMT kritizuje například spolek Pedagogická komora, jenž upozorňuje na některé nedostatky návrhu. Poukazuje například na nedostatečné zohlednění inflace, co se týče růstu mezd pedagogických pracovníků. „Platy pedagogických pracovníků nominálně vzrostou o 4 %, ale kvůli vysoké inflaci (aktuálně 17 %) dojde k jejich reálnému poklesu,“ komentuje web Pedagogické komory navržený rozpočet.

Petr Fiala svým výrokem obhajuje, proč vláda, respektive ODS nechce ani dnes daně zvyšovat. Vzhledem k tomu, že nijak nespecifikuje, zda mluví o nějakém konkrétním typu daní, či o daních obecně (celkové daňové zátěži), předpokládáme, že mluví v obecné rovině. Zaměříme se tedy na to, jestli vládní programové prohlášení obsahuje obecný závazek nezvyšování daní.

Vláda programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. Fialův kabinet v něm uvádí, že cesta ke stabilizaci veřejných financí „je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže“. Jedná se tedy o poměrně obecné vyjádření, ze kterého vyplývá, že vláda se zvyšováním daňové zátěže nesouhlasí. Nelze to však označit za závazek daně či daňovou zátěž nezvyšovat.

Dále vláda o daních v programovém prohlášení píše např. i v části „Veřejné finance“, kde se nicméně k nezvyšování daní přímo nezavazuje. Konkrétně v dokumentu stojí: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ Slib se týká daňového stropu, jehož výši vláda nijak nespecifikuje, a není závazkem nezvyšovat daňovou zátěž nad současnou úroveň.

Lednové prohlášení vlády obsahuje obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže, a závazek na vytvoření stropu daňového břemene. To, jak vysoký by měl tento strop být, ovšem vláda v prohlášení neupřesňuje. Fialova vláda se tedy – na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) – k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) již dříve např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty (DPH) ani daň z majetku.

Daňový balíček, o kterém Petr Fiala (ODS) hovoří, byl zaveden zákonem č. 609/2020 Sb., který Poslanecká sněmovna schválila ke konci roku 2020. Tento zákon předložila tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO). Zákon skutečně zrušil tzv. superhrubou mzdu s účinností od začátku roku 2021 a nahradil ji dvěma sazbami daně z příjmů fyzických osob ve výši 15 % a 23 %. Pro přijetí zákona hlasovali všichni tehdy přítomní poslanci klubu ODS.

Superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmů fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítaly odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Představovala tedy celkové náklady, které měsíčně vynaložil zaměstnavatel na svého zaměstnance. Dodejme, že superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí s účinností od roku 2008.

Ačkoliv sazba daně z příjmů činila u superhrubé mzdy 15 %, efektivní příjmové zdanění bylo kvůli navýšenému základu daně vyšší, konkrétně 20,1 %. Pro příjmy vyšší než čtyřnásobek průměrné měsíční (resp. 48násobek roční) mzdy se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

Nový daňový balíček z konce roku 2020 ponechal 15% sazbu daně, nyní se ale vypočítává pouze z hrubé mzdy, nikoliv ze superhrubé mzdy. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se, stejně jako dříve, uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně.

Sleva na poplatníka

Prostřednictvím schválení daňového balíčku skutečně došlo také k úpravě základní slevy na poplatníka. V roce 2021 základní sleva na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob stoupla o 3 000 Kč na 27 840 Kč za rok. Součástí schváleného návrhu bylo také zvýšení slevy o další 3 000 Kč na konečných 30 840 Kč v roce 2022.

Uveďme, že sleva na poplatníka je základní daňová sleva, kterou může uplatnit každý poplatník daně z příjmů, tedy každá osoba, která má vlastní zdanitelné příjmy. Týká se tedy nejen všech zaměstnanců, ale také OSVČ nebo lidí pracujících na dohodu. Jedná se o peněžní částku, o kterou se snižuje záloha na dani z příjmů a která vede k lehce progresivnímu zdanění. Výhodnější je tedy pro nízkopříjmové skupiny.

Zbyde zaměstnancům o 7 % více?

Pokud bychom chtěli vypočítat základ daně z příjmů fyzických osob, tedy tzv. superhrubou mzdu v roce 2020, museli bychom hrubou mzdu vynásobit koeficientem 1,34 (odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem jsou totiž ve výši 34 % z vyplácené mzdy). Současně bychom při výpočtu čisté mzdy museli uplatnit nižší slevu na poplatníka, která v roce 2020 činila 24 840 Kč (2 070 Kč na měsíc). Zaměstnanec dále odvádí sociální a zdravotní pojištění ve výši 11 % své hrubé mzdy.

Uveďme si proto příklad. Kdyby hrubá mzda činila 40 000 Kč, čistá mzda v roce 2020 by byla 29 630 Kč, kdežto v roce 2022 by byla 32 170 Kč. Letošní čistá mzda je tedy v tomto případě přibližně o 8,6 % vyšší než v roce 2020.

Pokud bychom pro náš výpočet vzali v potaz výrazně vyšší mzdu, konkrétně například 139 340 Kč (což je hranice, do které se v roce 2020 neplatila solidární daň), dostaneme se při porovnání výše čistých mezd ještě blíže údaji 7 %, o kterém hovoří Petr Fiala. V roce 2020 by čistá mzda činila 98 106 Kč, letos pak 105 671 Kč. Zaměstnanec si tedy v tomto případě polepšil o 7,7 %. (Zároveň byla v roce 2020 čistá mzda o 7,2 % menší než v roce 2022.) Dodejme, že pro naše výpočty nebyly uplatněny žádné jiné slevy na dani.

Závěrečné shrnutí

Na závěr si shrňme naše hodnocení. Petr Fiala správně popisuje, že ODS podpořila návrh tehdejší vlády Andreje Babiše na zrušení superhrubé mzdy, kterým se rovněž snížilo daňové zatížení. Zároveň se navýšila sleva na poplatníka, která více pomáhá skupinám s nižšími příjmy.

Co se týče 7% navýšení čisté mzdy, vezmeme-li v potaz současnou průměrnou hrubou mzdu (tedy zhruba 40 000 Kč), má zaměstnanec oproti dřívějšku o 8,6 % vyšší čistou mzdu. V případě výrazně vyšší mzdy, konkrétně necelých 140 000 Kč, se dostaneme na číslo 7,7 %.

Prezident Miloš Zeman jmenoval první vládu Andreje Babiše v prosinci 2017. Vláda ale v lednu 2018 od poslanců nezískala důvěru a následně podala demisi, ve které vládla až do června 2018, kdy prezident Zeman jmenoval druhou Babišovu vládu. Rozpočet na rok 2018 s plánovaným schodkem 50 miliard korun (.pdf, str. 1) předložila ještě předešlá vláda Bohuslava Sobotky. Vláda Andreje Babiše tehdy rozpočet neaktualizovala a stát nakonec hospodařil s přebytkem 2,9 mld. Kč.

Rozpočet na rok 2019 již připravovala vláda Andreje Babiše. Deficit rozpočtu nakonec dosáhl 28,5 mld. Kč. Za rok 2020 skončil rozpočet se schodkem 367,4 mld. korun. Jednalo se v té době o nejhorší výsledek v historii České republiky. Dodejme, že podobu rozpočtu ovlivnila pandemie covidu-19. Ještě vyššího deficitu však rozpočet dosáhl za rok 2021, kdy schodek činil 419,7 mld. Kč. 

Minulá vláda Andreje Babiše na letošní rok plánovala rozpočet s deficitem 376,6 miliard (.pdf, str. 4). Současný kabinet Petra Fialy nicméně v únoru 2022 schválil nový státní rozpočet s deficitem ve výši 280 mld. Kč (.pdf, str. 4). Vláda následně 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci níž navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard na celkových 330 miliard korun (.pdf, str. 1). Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům (.docx, .docx) některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda Petra Fialy schválila na konci letošního září, počítá se schodkem 295 mld. Kč. Ministerstvo financí pak ve výhledu odhaduje, že deficit dosáhne v roce 2024 280 miliard a v roce 2025 260 mld. Kč.

Zdroje dat: 2018, 2019, 2020, 2021, 2022, 2023–2025.

Současná vládní pětikoalice tedy v říjnu odsouhlasila návrh, podle nějž by měl deficit v letošním roce činit 375 mld. Kč. Schodek v téměř totožné výši 376,6 mld. Kč přitom pro rok 2022 navrhovala i předchozí vláda Andreje Babiše. Pětikoalicí schválený schodek 375 miliard na rok 2022 je zároveň vyšší než deficit 367,4 mld. Kč, který vznikl za Babišovy vlády v roce 2020. 

Petr Fiala má pravdu v tom, že pětikoalicí připravené návrhy rozpočtu počítají s nižšími schodky, než byl např. ten v roce 2021. Zároveň však opomíjí fakt, že pětikoalicí schválený schodek na rok 2022 převyšuje schodky hospodaření Babišovy vlády z roku 2020 i z předešlých dvou let, přičemž na letošek je plánován prakticky stejný deficit, jaký plánovala Babišova vláda. Výrok Petra Fialy je tedy pravdivý pouze při velmi selektivním přístupu k datům, a proto jej hodnotíme jako zavádějící.

Jako válečná daň je v současné době označována daň z neočekávaných zisků. Dle návrhu Ministerstva financí České republiky by tato daň měla platit pro roky 2023–2025 a měla sloužit jako dočasný (.pdf, str. 2) zdroj příjmů státního rozpočtu z důvodu probíhající energetické krize.

Nová daň by podle Ministerstva financí měla cílit na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. Není však zacílena na všechny firmy v daném odvětví, ale pouze na velké firmy, které splňují podmínky stanoveného „příjmového testu“: v případě firem z bankovního sektoru musí být čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč; v případě podniků z oblasti energetiky se posuzují celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 musí být vyšší než 2 mld. Kč. Válečná daň se bude aplikovat jako 60 % přirážka k dani z příjmu právnických osob na nadměrný zisk.

V odborné ekonomické literatuře nemá pojem „sektorová daň“ jasně danou definici (.pdf, str. 5). Dle srovnávací studie (.pdf, str. 3) Parlamentního institutu, zaměřené na sektorové zdanění, hovoříme o sektorové dani „v případě zdanění konkrétních sektorů ekonomiky daní v jiné (větší) výši než je zdanění ostatních právnických osob. Jedná se tedy primárně o speciální daň uvalenou na právnické osoby podnikající ve vybraném sektoru“. Svaz průmyslu a dopravy ČR pak sektorovou daň popisuje jako dodatečné zdanění určitého tržního segmentu, „tj. všech podniků v konkrétním sektoru“ (.pdf, str. 5). I Svaz průmyslu a dopravy ale připouští, že se sektorová daň nemusí týkat všech firem v daném odvětví stejně – uvádí mj. progresivní typ sektorové daně (str. 6), kdy dodatečné zdanění dopadá více na větší firmy.

Jako sektorová daň se tedy označuje vyšší míra zdanění konkrétních sektorů ekonomiky, typicky všech firem v odvětví. Sektorovou daní ale mohou být výrazněji zdaněny jen některé (větší) firmy. Právě tomuto typu sektorové daně se podobá vládou navržená daň z neočekávaných zisků, která se vztahuje pouze na některé (největší) firmy v daných odvětvích. Daň z neočekávaných zisků tedy není „klasickou“ sektorovou daní dle obecných definic, splňuje ale základní znak sektorové daně (zdanění vybraných odvětví) a ani svým příjmovým testem se podstatně neodlišuje od některých typů sektorových daní. Vzhledem k tomu, že se Petr Fiala neodkazuje na žádnou definici sektorové daně a nezmiňuje ani specifika navrhované daně, vyvolává svým výrokem dojem, že daň není sektorová v obecném smyslu slova. Z toho důvodu hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Doplňme však, že sektorová daň se také obecně vyznačuje (.pdf, str. 4) vyšší sazbou daně uvalenou na celý příjem právnických osob. Takové zdanění může v důsledku vést ke snížení výroby a zvýšení ceny, a poškodit (.pdf, str. 5) tak výrobce i spotřebitele. Nově navrhovaná daň se od běžné sektorové daně liší tím, že má být uplatněna (.pdf, str. 5) pouze na nadměrný zisk. Takto nastavená daň by podle ekonomů neměla odrazovat od podnikání a zvyšovat cenu pro spotřebitele.

Návrh válečné daně připravený Ministerstvem financí Sněmovně předložil ministr financí Zbyněk Stanjura jako pozměňovací návrh (.docx) k projednávanému daňovém balíčku. Sněmovna pak 4. listopadu 2022 pozměňovací návrh přijala a schválila i daňový balíček jako celek. O návrhu zákona následně bude jednat Senát.