Zpráva požadující tři závazné cíle do roku 2030 (...) jde nejen proti stanovisku svazů zastupujících český průmysl a další zaměstnavatele (...). Jde i proti oficiální pozici členského státu, ze kterého pochází, tedy České republiky.
Podle serveru Svazu průmyslu a dopravy ČR zaměstnavatelské a průmyslové svazy střední a východní Evropy, konkrétně ČR, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska, vyjádřily v rámci společné pracovní platformy CEE-iniciativy svůj odmítavý postoj k jednostrannému závazku na snížení emisí CO2 o 40 % do roku 2030 v dopise (.pdf) adresovaném Güntheru Oettingerovi, evropskému komisaři pro energetiku, a dalším komisařům.
Česká republika (.pdf) s většinou cílů Rámce politiky pro klima a energetiku do roku 2030 (.pdf) nesouhlasí nebo k nim má výhrady či připomínky. ČR zásadně nesouhlasí se stanovováním nových závazků jdoucích za rok 2020 v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti a v současné době zastává rezervované stanovisko k dalšímu politickému rámci po roce 2020. ČR také vyzývá Evropskou komisi k další hlubší diskuzi a analýzám, preferuje nezávaznost cílů v oblasti energetiky pro členské státy. ČR také nepodporuje stanovení závazného cíle pro obnovitelné zdroje po roce 2020.
Je to také švýcarská ústava, kde jsou vlastně, řeknu to hodně jednoduše, dvě věci v ústavě. Že, že výdaje státu nesmí překročit příjmy a druhá věta je, že pakliže ty výdaje státu v době krize překročí příjmy, tak v následujících letech má vláda povinnost to uvést do souladu.
Rozpočtu se ve švýcarské ústavě týká článek 126. Podle něj má federální vláda udržovat rozpočet v rovnováze. Maximální možné výdaje v předpokládaném rozpočtu závisí na ekonomické situaci a na předpokládaných příjmech. Pokud je třeba, může být rozpočet navýšen. Pokud výdaje přesáhnou maximální možnou částku, musí být výdaje kompenzovány v následujících letech.
Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.
Minule jsem byl v Otázkách Václava Moravce, a paní Marvanová mi říkala, jaká byla revoluce a jak přišlo vlastně Občanské fórum a netušilo vlastně, jak vypadá ten stát, jak je řízen, protože komunisti tady 41 let řídili ten stát.
Andrej Babiš byl skutečně 17. listopadu 2013 hostem Václava Moravce spolu s Hanou Marvanovou. Zmíněná slova nicméně v pořadu nezazněla. Nemůžeme vyloučit, že padla v soukromém hovoru po vysílání a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.
V tomto jsme se inspirovali ve Švýcarsku, kde mají v ústavě, že třeba DPH nemůže být větší než 8 procent nebo daň z příjmů že nemůže být větší než 14 procent.
Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je skutečně zakotvena v ústavě země. Jak je patrné například z její online verze na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů, základní sazba daně je 8 % (bod 3), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2; pro turistické a ubytovací služby).
Co se týče daně z příjmu, tak i ty spadají pod spolkovou správu, nicméně každý kanton i obec mají své další samostatné daňové zákony či nařízení, které se navzájem od sebe liší. Jak uvádí například server euroekonom.cz, jednotlivé kantony mohou stanovit daně jakékoliv, pokud nejsou v rozporu s ústavou - maximální daňová sazba je ale omezena ústavou na 11,5 % ze základu daně. Konečná výše daně z příjmu je však velmi individuální, záleží například, zda je osoba rozvedená, starající se o děti apod. Dle businessinfo.cz (5.5 - Daňový systém) se však daň z příjmu fyzických osob v průměru pohybuje okolo 10 %, naopak průměrná kombinovaná sazba daně pro firmy činí až 21 %.
První část výroku Petra Macha týkající se DPH je pravdivá - ve švýcarské ústavě skutečně je zakotveno, že DPH nemůže být vyšší než 8 %. Druhá část výroku se však na pravdě nezakládá, neboť maximální (federální) daň z příjmu je omezena ústavou na 11,5 % (.pdf - Ústava Švýcarska - článek 128) ze základu daně, nikoliv na zmíněných 14 %, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.
A ve Švýcarsku je to velice důležité, protože jakékoliv zvýšení daní musí vláda obhájit před občany v referendu.
Výrok označujeme jako nepravdivý, neboť i přesto, že v určitých případech v otázce zvýšení daní skutečně musí proběhnout referendum (o změně Švýcarské ústavy), neznamená to, že se všelidové hlasování musí konat v "jakémkoliv" případě.
Švýcarská ústava ve svém článku 140 a. popisuje nutnost vypsání závazného referenda v případě změn (dodatků) Ústavy. Ústava také upravuje různé limity pro některé typy daní (např. daň z příjmu, DPH atd.). Pokud se Federální rada (vláda), rozhodne zvýšit daně nad limit stanovený v Ústavě (u daní, které limit mají) musí zákonitě proběhnout referendum o změně Ústavy. Pokud se však vláda pohybuje v limitech Ústavy (zvyšuje, snižuje daně), referendum se konat nemusí.
Existuje budapešťská dohoda z roku 1994, kde se v podstatě dohodlo, když to zjednoduším, že Ukrajina vrátí jaderné zbraně Sovětskému svazu na území Ruské federace a za to Ukrajině byly zaručeny hranice.
Výrok Jana Mládka označujeme na základě znění memoranda o bezpečnostních zárukách z roku 1994 za pravdivý.
5. prosince 1994 v Budapešti podepsali představitelé Ukrajiny, Ruské federace, Spojených států a Velké Británie memorandum (.pdf, str. 8) o bezpečnostních zárukách. V tomto memorandu se, ve spojení s Ukrajinou a jejímu připojení ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968, zaručily tyto státy v šesti článcích k respektování nezávislosti a suverenity Ukrajiny a jejích existujících hranic. Slíbily se také zdržet použití nebo hrozby síly proti její územní celistvosti nebo politické nezávislosti. Tyto bezpečnostní záruky byly poskytnuty Ukrajině při příležitosti jejího závazku eliminovat ze svého území všechny jaderné zbraně (do Ruské federace) a přistoupení k NPT jako stát nedisponující jadernými zbraněmi.
Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem 4/1993 Sb., tzv. recepční normou se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb.
V Programovém prohlášení vlády ČR v kapitole č. 2 Priority vlády se vláda vyjadřuje k obecnému referendu následovně: “Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu”.
K historii referenda se vyjadřuje srovnávací studie č. 1.178 Parlamentního institutu: ”Česká republika zažila už řadu legislativních snah o uzákonění obecného referenda. Ustanovení o referendu bylo obsaženo v § 46 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Podle tohoto ustanovení zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, vláda měla právo se usnést, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se vládní návrh stát zákonem. Hlavním smyslem toho bylo, aby referendum plnilo rozhodčí funkci mezi oběma komorami parlamentu, neboť jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát mohl způsobit zamítnutí návrhu zákona. Prováděcí zákon nebyl nikdy vydán a referendum bylo tedy stejně prázdným pojmem, jakým zůstalo dodnes” (Bartáková, Petra, říjen 2006: Referenda ve vybraných zemích. Praha: Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, str. 5, . pdf).
Po roce 1989, resp. 1992 tedy český občan “nebyl připraven” o možnost vyjádřit svůj názor v referendu. Tato možnost zůstala právně velmi obdobná jako před sametovou revolucí, tedy právem garantovaným předpisy nejvyšší právní síly bez platných prováděcích předpisů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
Hnutí Úsvit přímé demokracie, my jsme měli, tuším, něco přes 350 kandidátů, a protože jsme hnutí, tak jsem se rozhodl dát prostor, tuším, asi 29 členům různých stran, to znamená, byl to zlomek prostě z celkového počtu.
Obdobný výrok jsme již hodnotili v rámci předvolebního ověřování pořadu Interview Daniely Drtinové.
Úsvit přímé demokracie je hnutím, nekandidovalo za něj ale přes 350 kandidátů, nýbrž jen 343 kandidátů. S počtem příslušníků jiných politických stran byl ale senátor Okamura naprosto přesný - 29 kandidátů je příslušníky následujících stran: Moravané (10), Věci veřejné (8), Občané 2011 (5), ČSSD (2), NO! (2), Balbínova poetická strana (1), KSČM (1).
Přes faktickou nepřesnost o počtu kandidátů Hnutí Úsvit přímé demokracie hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý.
ZŽ: Proběhne soutěž na toho, kdo bude provozovat mýto. To znamená, nerozhodli jsme o mýtných sazbách, jenom o tom, kdo nabídne to technické řešení státu, aby mohl vybírat mýto. Na to, aby proběhla tato soutěž bude muset být vybrán takzvaný manažer, to znamená ten, kdo bude soutěžit. A na toho manažera my připravujeme soutěž. VM: Ale vybrali jste si k tomu firmu bez soutěže, Veřejné zakázky, s. r. o. ZŽ: Ale na část těch administrativních kroků, které jsou nezbytné k té vlastní přípravě, nikoliv na věcnou náplň.
Podle informací z Věstníku veřejných zakázek má firma Veřejné zakázky s.r.o. poskytovat poradenské a konzultační služby v souvislosti s výběrovým řízením na funkci projektového manažera Systému elektronického mýta. Výrok Zdeňka Žáka je proto hodnocen jako pravdivý.
Ministerstvo dopravy přitom předpokládá, že samotné výběrové řízení bude vypsáno v únoru 2014.
Ta posílila moc parlamentu... (Lisabonská smlouva, pozn.)
Lisabonská smlouva posiluje zákonodárné pravomoci Evropského parlamentu. Ten od jejího přijetí spolurozhoduje o většině legislativy EU. Lisabonská smlouva přesouvá více než 40 oblastí pod postup spolurozhodování, ve kterém získává Parlament stejná práva jako Rada. Jedná se o oblasti zemědělství, energetické bezpečnost, imigrace, spravedlnosti a vnitřních věcí, zdravotnictví, strukturálních fondů. Parlament také získává poslední slovo při rozhodování o rozpočtu EU. S přijetím Lisabonské smlouvy dochází také k propojení s Evropskou komisí. Výsledky voleb do Evropského parlamentu budou mít vliv na volbu předsedy Evropské komise.
