Přehled ověřených výroků

Na základě hlavy třetí Ústavy ČR o moci výkonné hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako pravdivý.

Vrcholnými představiteli moci výkonné jsou v České republice prezident a vláda (tj. premiér, místopředsedové vlády a ministři). Podle článku 77 Ústavy ČR: „předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem…“. Premiér tedy nejen řídí ministry a vládu, ale za její činnost také nese odpovědnost. Ministři jsou navíc podle článku 68 jmenováni do funkcí prezidentem na návrh předsedy vlády a stejně tak podle článku 74 prezident odvolá člena vlády, pouze pokud to navrhne premiér.

Putin sice korektně uvádí, že po roce 2000 docházelo k jednáním mezi ním a Kučmou o vymezení některých hraničních území, nicméně dopouští se zavádění, neboť relativizuje uznání Krymu ze strany Ruské federace. Rusko uznalo Krym jako integrální součást Ukrajiny ne "jako by", jak Putin uvádí, ale fakticky při podpisu Budapešťského memoranda 5. prosince 1994.

Hranice Ukrajiny byly vymezeny na základě tzv. Budapešťského memoranda. Budapešťské memorandum je mezinárodní smlouva, jež byla podepsána 5. prosince 1994 v Budapešti ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem, ministerským předsedou Velké Británie Johnem Majorem a ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou.

Na základě této smlouvy se Ukrajina zřekla vlastnictví jaderných zbraní, za to byly Ukrajině poskytnuty bezpečnostní záruky. Signatáři se zavázali respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic a zdržet se hrozby silou, nebo použití síly proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti Ukrajiny.

Znění budapešťského memoranda je dostupné zde.

V roce 2003 byla podepsána smlouva mezi ruským prezidentem Vladimírem Putinem a jeho ukrajinským protějškem Leonidem Kučmou o vymezení hranic mezi oběma zeměmi.

Hranice Ukrajiny byly potvrzeny v roce 1994 Budapešťským memorandem, v roce 2003 došlo k podpisu smlouvy mezi Ruskem a Ukrajinou, jež řešila spory, které se vedly ohledně společné hranice. Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož skutečně se na přelomu tisíciletí vedla jednání o vymezení hranic mezi Ruskem a Ukrajinou, ale na druhou stranu hranice byly již vytyčeny v souvislosti s Budapešťským memorandem.

Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.

Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.

Česká republika stále stejně jako Švédsko konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné výše uvedené zemi není vstup do eurozóny umožněn. Jestli by se měla Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace. Avšak země, stejně jako Švédko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podle ministerstva obrany Česká republika skutečně vlastní (stav k 1. lednu 2014) 123 kusů tanků T-72, přičemž modernizovaných strojů (T-72M4 CZ) je z tohoto počtu 30.

Žádné jiné dokumenty či jiné zdroje úřední povahy a oficiálního charakteru číslo třicet pět nezmiňují a je velmi nepravděpodobné, že by se tento údaj skutečně mohl lišit (v opačném případě by bylo velmi zarážející, že AČR a MOČR nemají přesné údaje o své armádní výzbroji).

Použitím zkreslených a nepodložených údajů se tak kandidát na ministra obrany dopustil zavádějícího tvrzení.

Vývoz České republiky do Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 31,4 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším příjemcem českého dovozu.

Dovoz ze Spolkové republiky Německo tvořil v roce 2012 25,3 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Spolková republika Německo byla v tomto roce největším dovozcem zboží do České republiky.

Vývoz do Rakouské republiky tvořil v roce 2012 4,6 % (.pdf) celkového objemu vývozu. Rakouská republika byla v tomto roce na šestém místě.

Dovoz z Rakouské republiky tvořil v roce 2012 3,2 % (.pdf) celkového dovozu do České republiky. Rakouská republika byla v tomto roce na osmém místě dovozu do České republiky.

Spolková republika Německo tvořila v roce 2012 největšího dovozce do České republiky a byla i největším příjemcem českého vývozu. Rakouská republika je poměrně stabilním hospodářským partnerem České republiky, ale nepatří mezi ty, s kterými bychom byli úzce svázáni.

Na základě těchto skutečností musíme výrok hodnotit jako zavádějící.

Po červnovém sporu o jmenování profesorů Miloš Zeman skutečně pověřil tehdejšího ministra školství Petra Fialu, aby jeho jménem předal jmenovací dekret Martinu C. Putnovi.

K situaci, kdy prezident nejmenoval profesora, došlo v roce 2012. Ceremoniálu jmenování profesorů se nezúčastnil tehdejší prezident Václav Klaus, nikoliv však kvůli sporům s akademickou obcí, ale kvůli zranění kotníku. Jmenovací dekret podepsaný prezidentem předával ministr školství a ministr obrany.

V minulosti také existuje případ, kdy Václav Havel odmítnul jmenovat rektorem Petera Mikuleckého kvůli pozitivnímu lustračnímu osvědčení.

Rozhodně se tedy nedá říci, že by k podobným situacím v minulosti docházelo "často", což potvrzuje i ČTK, a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Šarapatka působil na Ministerstvu zahraničních věcí celkově 14 let, nicméně v pozici velvyslance nebyl zmíněných 12 let, nýbrž "jen" v období let 98-02 a 06-09.

Podle informací serveru nasipolitici.cz byl Milan Šarapatka v letech 1997 - 2011 (14 let) zaměstnancem MZV ČR.

Postupně byl mimořádný a zplnomocněný velvyslanec a to v Indonésii, Bruneji a Papua-Nové Guinei (1998–2002) a Alžírska a Mali (2006–2009).

Tento fakt potvrzují např. i stránky hnutí Úsvit přímé demokracie, blog Milana Šarapatky na serveru iDNES či časopisu Týden.

Bývalý poslanec Roman Pekárek uvězněný v únoru 2013 se skutečně odmítl vzdát mandátu a až do srpna pobíral poslanecký plat. Jediným dalším uvězněným poslancem byl však David Rath. Také začal platit zákon, který vyplácení platu pravomocně odsouzeným poslancům ruší.* Poslanecká sněmovna byla navíc v srpnu rozpuštěna a všichni poslanci, včetně těch ve vazbě, přišli o mandát. Není tedy pravda, že „...tady máme další poslance, kteří jsou ve vězení a inkasují tam statisícové platy." a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

* Tento zákon se na Davida Ratha nevztahoval, protože Rath nebyl pravomocně odsouzen.

Kvůli posouzení tohoto výroku jsme oslovili Policejní prezidium. Na základě vyjádření jeho mluvčí hodnotíme výrok jako pravdivý.

„Co se týká Útvaru pro ochranu ústavních činitelů, pan ministr má pravdu, jde o největší celorepublikový útvar Policie ČR, má přes 1100 příslušníků. Na druhém místě je pak cizinecká policie, která má přes 800 policistů.“

V programovém prohlášení vlády se píše, že Ministerstvo obrany bude klást důraz na schopnost mezinárodní spolupráce a vedení společných operací a že vláda bude aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, Evropské unie a OSN, které budou mít odpovídající mandát (sekce 3.15).