Tak, v rukách lidu to bude při příštích volbách, které budou za necelý rok, jak víte, rozhodl jsem se spojit volby do Poslanecké sněmovny s eurovolbami (...) Aby byla vyšší volební účast a aby se ušetřilo asi 300 milionů korun na zbytečných nákladech.
Svůj plán spojit volby do PSP ČR a volby do Evropského parlamentu prezident Zeman skutečně deklaroval (a také potvrdil). Na základě zákona (.pdf) o volbách do Evropského parlamentu prezident skutečně vyhlašuje termín voleb. Uvádí to paragraf 3, odstavec 2 tohoto zákona. Stejně tak volby do Poslanecké sněmovny vyhlašuje prezident na základě zákona.
Náklady na organizaci voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 (nikoliv na Úhradu volebních nákladů politickým stranám) byly ministerstvem financí vyčísleny na 486 253 000 Kč.
Bohužel se nám však nepodařilo nalézt náklady na organizaci voleb do Evropského parlamentu (roky 2004 či 2009).
O snížení "provozních" nákladů v souvislosti se spojením voleb referoval např. také ČSÚ. Vzhledem k nedostatku dat však nelze částku uvedenou ve výroku ani vyvrátit, ani potvrdit.
Kromě provozních nákladů je ovšem možné upozornit na faktor možného "prodražení" evropských voleb právě kvůli zvýšené účasti. Ze zákona o volbách do Evropského parlamentu vyplývá následující: " Český statistický úřad po ověření volby poslanců do Evropského parlamentu sdělí Ministerstvu financí údaje o počtu platných hlasů odevzdaných pro jednotlivé politické strany, politická hnutí nebo koalice. Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1 % z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 30 Kč."
Jelikož při spojení voleb do Poslanecké sněmovny a do Evropského parlamentu je logické očekávat značný nárůst účasti, je tedy možné, že ze státního rozpočtu bude nakonec prostřednictvím příspěvků za hlasy pro strany vyplacen značně větší objem finančních prostředků.
Celkově lze však pouze spekulovat, nakolik spojení voleb bude finančně úsporné, resp. nákladné, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
Já například v těch novinách, o kterých vy mluvíte, tak tam také říkám, že bychom o (sobotní MF Dnes; řeč je o spolupráci s Václavem Klausem - pozn. Demagog.cz) ni stáli, že bychom stáli o to, až bude prezident, nebo exprezident Václav Klaus má svůj institut, který svým založením s lidmi, které kolem sebe soustředil, může potom potencovat tedy ve společnosti tu debatu o tom, co je a co není pravicová politika, kde jsou míry svobody, individuální a tak dále.
Na základě segmentu rozhovoru M. Němcové pro MF Dnes je výrok hodnocen jako pravdivý. K otázce možné spolupráce ODS a Václava Klause se v sobotu 10. srpna vyjádřila následovně:
" Já si nemyslím, že Václav Klaus se má vrátit do vedení ODS.My máme mít zájem, aby všechny mozky spojené s pravicovým uvažováním spolupracovaly, to ano.* Vy jste byla léta jeho spojenkyní. Proč se podle vás nemá vrátit? Už by ODS nepomohl? Dívám se na to tak, že čas předsedů je v době, kdy mají odvést to, co mají odvést. Pan Václav Klaus prošel tou nejlepší možnou kariérou, jakou si lze představit, a završil ji také nejvyšší ústavní funkcí. A myslím, že pak má přijít čas pro nové šéfy a že není možné stavět všechno na jednom člověku. Že bezbranná strana se najednou ocitla bez tatínkovského objetí. * V tom se lišíte od úřadujícího šéfa ODS Martina Kuby, který prohlásil: „Václav Klaus je jedním z nejvýraznějších politiků na pravici, jakékoliv sblížení považuji za velmi dobré.“ Jako by místo vás chtěl Klause. Myslím, že sblížení je podobné tomu, co říkám já. Byli bychom blázni, kdybychom nevyužili možnosti spolupracovat s Václavem Klausem. * A jak má taková spolupráce vypadat? Bude vám Klaus radit, nebo má být na billboardech? Ne, myslím to jinak. Až bude ODS plnit opoziční roli, tak například Institut Václava Klause je platformou, jak se stavět k nápadům levicové vlády a obhajovat pravicovou politiku před socialistickou. Jinak opakuji: buď je ODS dostatečně sebevědomá, že zvládne současný malér, který si zčásti nadrobila sama, nebo potřebuje nějaký dramatický výtah. To by stejně bylo jen dočasné řešení a stranu by dlouhodobě neposunovalo."
Stejně tak jako se říká o DPH. Neříkám, že snížíme hnedka dolní sazbu DPH, já říkám, že je to náš dlouhodobý cíl a říkáme, že minimálně do roku 2015 bychom chtěli o tomhle uvažovat.
V aktuálním volebním programu KDU-ČSL jsou problematice daně z přidané hodnoty věnovány dva body v sekci Hospodářská politika:
Podle svého programu chce KDU-ČSL skutečně v delším časovém horizontu uvažovat o snížení dolní sazby DPH.
V minulé poslanecké sněmovně byl nejvyšší počet lidí vyšetřovaných policií.
Aby mohl být poslanec vyšetřován policií, musí ho nejdříve jeho kolegové zbavit imunity. Zaměřili jsme se proto na počty poslanců zbavených imunity, jejichž přehled přinesl server Aktuálně.cz.
Z tohoto přehledu vyplývá, že nejvíce stíhaných poslanců skutečně bylo v čerstvě rozpuštěné sněmovně (6. volební období, 6 vydaných poslanců). Na pomyslném druhém místě by bylo 2., taktéž zkrácené, volební období, které trvalo pouhé dva roky, ale za tuto dobu byli vydáni hned čtyři poslanci.
Za poslední dva roky od nástupu mé vlády se začaly tyto částky (investice do protipovodňových opatření, pozn.) zvyšovat.
Investice do protipovodňových opatření jsou k dispozici v zákonu o státním rozpočtu z příslušného roku. (ukazatele kapitoly 397 - Operace státních finančních aktiv.)
Rok
Investovaná částka (v mil. kč)
2009
790
2010
940
2011
530
2012
1390
Pro rok 2013 je ve státním rozpočtu uvedena pouze částka určená na odstraňování důsledků povodní a následnou obnovu ve výši 139 mil. korun.
Od roku 2002 existuje také program s názvem "Prevence před povodněmi", jehož průběh je rozdělen do tří etap. První etapa probíhala v letech 2002-2007 a bylo při ní na ochranu před povodněmi vynaloženo 4,043 mld. korun.
V současné době probíhá druhá etapa (2007-2013), na kterou bylo vyčleněno 11,55 mld. korun.
Během třetí etapy, naplánované na roky 2014-2020 se má utratit mezi 10-12 mld. korun, což znamená zhruba 1,7 mld. korun ročně.
Částka uvedená v rozpočtu pro rok 2010 určená na protipovodňová opatření byla schválena ještě "úřednickou" vládou Jana Fischera. (V prosinci 2009). Rok poté, za vlády Petra Nečase, je patrné signifikantní snížení výdajů. Není ovšem zřejmé, v jakých letech konkrétně byla proinvestována ona částka 11,55mld. korun z druhé etapy programu "Prevence před povodněmi".
Z toho důvodu hodnotíme výrok premiera Nečase jako neověřitelný.
Hlavní problém našeho zdravotnictví není, že by bylo drahé. Pokud se podíváme na výdaje, které ve vztahu k HDP poskytují jiné vyspělejší státy než Česká republika, tak na zdravotnictví dávají mnohem více peněz. Ty naše výdaje se pohybují někde mezi 7 až 8 procenty hrubého domácího produktu.
Dle dat (a.j.) OECD činily v roce 2011 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,4% HDP. Do níže přiloženém grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD - graf na Dropbox. Ve srovnání s těmito státy má ČR šesté nejnižší výdaje z celkového počtu 28 států uvedených v grafu (pro Austrálii, Izrael, Japonsko, Mexiko a Turecko nejsou dostupná data.)
Evropský parlament se vlamuje do dohody, učiněné mezi členskými státy EU a zpochybňuje záruku danou českému prezidentovi před jeho podpisem Lisabonské smlouvy.
Výrok Jana Zahradila o dohodě učiněné mezi členskými státy EU hodnotíme jako pravdivý.
Dohoda mezi státy byla uzavřena, její naplnění však přímo Evropský parlament neovlivňuje. Ten má v ratifikačním procesu pouze konzultační roli.
Ze závěrů (.pdf, s. 2) jednání Evropské rady v Bruselu 30. října 2009 vyplývá, že v okamžiku uzavření příští přístupové smlouvy bude ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie připojen protokol (.pdf, s. 14).
V něm se představitelé členských států se dohodli, že protokol č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království bude upraven a použije se na Českou republiku.
Existuje tedy závazek (.pdf, s. 6) mezi představiteli států a vlád vložit protokol k příští přístupové smlouvě. Jestli bude v takovéto podobě smlouva ratifikována, záleží na výsledku jednotlivých ratifikačních procedur členských států.
Ratifikace smlouvy neleží na Evropském parlamentu, ale na Radě EU, která není povinna řídit se stanovisky Evropského parlamentu. V dalším kroku musí být smlouva ratifikována národními parlamenty členských států. Nicméně pomineme-li expresivnost Zahradilova výroku, je nepochybné, že EP zaujal k otázce, která byla členskými státy dohodnuta, negativní postoj.
A koneckonců i Miloš Zeman v době, kdy byl premiérem, tak společně s Václavem Klausem prosazovali změnu ústavy, která přímo definovala pro prezidenta povinnost takto postupovat po volbách do Poslanecké sněmovny (pověřit vítěze voleb sestavením vlády, pozn.). Tehdy ta změna ústavy nebyla schválena..
V roce 1999 sice byla předložena novela Ústavy ČR, která měla mj. zavést povinnost (.doc, čl. I, b. 13) pověřit sestavením vlády vítěze voleb: "Prezident republiky po vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny požádá představitele politické strany, která získala nejvíce mandátů, aby mu do třiceti dnů navrhl složení vlády." Tento návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou, zamítl jej však Senát, který nemůže být při projednávání ústavních zákonů přehlasován.
Předkladatelem byla skupina poslanců - Ivan Langer, Petra Buzková, Eva Dundáčková, Zdeněk Jičínský, Jitka Kupčová a Jan Zahradil, nikoli přímo Miloš Zeman a Václav Klaus. Ani v záznamech z jednání sněmovny, ani v dobových textech médií jsme nenašli vyjádření Miloše Zemana či Václava Klause, které by ilustrovalo jejich pozici k tomuto návrhu. Ani text opoziční smlouvy a jejích dodatků, přestože je zdůrazněno " právo té z těchto stran [ODS či ČSSD] , která zvítězila ve volbách, sestavit vládu", nezmiňují změnu pravomocí prezidenta.
Lze jen těžko předpokládat, že by o návrhu špičky největších stran nevěděly, ale vzhledem k absenci vyjádření, na kterém by se jejich postoj dal doložit, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
A druhá věc, kterou si myslím, nad kterou je, myslím, nutné se zamyslet, to jsou takzvané kapitační platby. To jsou ony platby, které dostává lékař, aniž by v podstatě cokoliv odvedl, které dostává jenom za ten kmen, který vede ve své, ve své kartotéce.
Výrok hodnotíme podle dostupných informací z webu VZP a www.lekarske.slovniky.cz jako pravdivý.
Definice kapitační platby podle Velkého lékařského slovníku:
"Prospektivní platba, kterou obdrží poskytovatel zdravotní péče na úhradu nákladů. Způsob platby zdravotní pojišťovnou za poskytnutou zdravotní péči. Jde o placení za „hlavu“. Je poskytována pevnou částkou na jednoho registrovaného pacienta s přihlédnutím k věku a demografickým či jiným charakteristikám pojištěnce Je využívána zejm. v oblasti primární péče".
Kapitační platby popisuje také web VZP: " V kapitační platbě je zahrnuta řada výkonů poskytované zdravotní péče, kterou tedy pak lékař při ošetření pojištěnce nevykazuje pojišťovně k úhradě."
To jsem vám říkal, že ty modely, které jsou v zahraničí, jsou, že ta odvolatelnost musí být vždy větším počtem hlasů, než byl zvolen a třeba nejčastěji jednou za rok
Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako neověřitelný. Států, ve kterých funguje princip odvolatelnosti, je více a v každém z nich existuje specifická varianta. Je to tedy spíše téma na analýzu v rámci komparativní politologie.
Odvolatelnost (.pdf) volených zástupců skutečně existuje např. v kanadské provincii Britská Kolumbie, Spojených státech, ve Švýcarsku na Filipínách, ve Venezuele a několika dalších.
Například ve Švýcarsku je možnost odvolání zavedena v šesti z dvaceti šesti kantonů a na federální úrovni tato možnost chybí. V každém kantonu pak jsou podmínky odvolání nastaveny jinak. Počet podpisů (.pdf; s. 5) na petici pro odstarování odvolávací procedury se pak v každém kantonu různí. V kantonu Schaffhauses činí hranice např. 1000 podpisů, kdežto v Ticinu 15000 tisíc podpisů.
V USA existuje možnost odvolatelnosti v devatenácti státech a podmínky opět variují. Například v r. 2003 došlo v Kalifornii k aplikaci této procedury, v případě pozice guvernéra. Žadatelé museli na petici za „odvolací volby" shromáždit počet podpisů ve výši minimálně 12% z volební účasti v minulých volbách. Po dosažení této hranice pak byly vypsány nové volby, kterých se mohlo účastnit více kandidátů. Kritéria odvolatelnosti tedy v tomto případě nebyla stanovena tak, že by muselo být dosaženo většího počtu hlasů, než kolika dosáhl v minulých volbách odvolaný guvernér.
O tom, zda je omezena možnost odvolat voleného zástupce jednou za rok se nám bohužel nepodařilo dohledat informace.
