Abolice je pouze jeden druh milosti, navíc zmiňovaný případ se týká člověka s nevyléčitelnou nemocí.
O zastavení trestního stíhání prezidentem (kterému se říká také abolice) pojednává § 11 a § 366 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).
Podle tohoto zákona má prezident republiky pravomoc zastavit trestní řízení udělením milosti nebo amnestie.
§ 11 – Nepřípustnost trestního stíhání uvádí, že:
" (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii "
§ 366 – Udělení milosti potom:
" (1) Prezident republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší."
Podobně se vyjadřuje i například právnická encyklopedie, portál Eprávo či Wikipedie.
V případu, o kterém se v Otázkách Václava Moravce mluvilo, jde o trestní stíhání ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaným je muž, který je po poranění míchy a mozku při autonehodě již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.
Ve zmiňovaném článku se nicméně uvádí, že muž "po autonehodě je už téměř deset let upoután na lůžko. Následky zranění jsou trvalé, " a dále pak, že "poranění hlavy je navíc spojené s nevyléčitelnou psychickou poruchou a stav muže je podle znaleckého posudku neměnný". Miloš Zeman tedy korektně nepopisuje ani princip abolice, ani zdravotní stav obžalovaného, výrok je tedy v obou částech nepravdivý.
