Přehled ověřených výroků

Výrok Oldřicha Vlasáka hodnotíme jako pravdivý, Evropský parlament skutečně přijal dne 20. listopadu 2013 na svém plenárním zasedání Usnesení o umístění sídel evropských institucí (2012/2308(INI)).

Český text usnesení (.pdf, str. 588) hovoří o přesvědčení Evropského parlamentu ohledně práva samostatně rozhodovat o " organizaci své práce, a tedy i o tom, kde a kdy se budou konat jeho zasedání ". V bodě č. 4 se také zavazuje iniciovat " řádný postup pro přijímání změn smlouvy ... s cílem navrhnout změny článku 341 SFEU a protokolu č. 6, které jsou nezbytné, aby Parlament mohl sám rozhodovat o umístění svého sídla a o své vnitřníorganizaci ". SFEU neboli Smlouva o fungování Evropské unie patří mezi tzv. zakládající smlouvy, které definují základní prvky Evropské unie.

Podrobná procedura přijímání tohoto usnesení je dostupná v angličtině na stránkách Evropského parlamentu.

Eurostat bohužel neeviduje data o dluhu pro Švýcarsko, švýcarské hodnoty tedy bereme ze serveru Trading Economics. Podle tohoto serveru činil dluh Švýcarska v roce 2012 35,5 % HDP, což by jej řadilo v EU na čtvrté místo (za Estonsko, Bulharsko a Lucembursko).

Oprava (4. května 2018): Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože Kalouskovy tehdejší kroky a jejich popis jsou spíše jeho interpretací dané situace. Jaké byly reálné motivace a zda to měl být krok k zabránění konkrétního vládního uspořádání, je pohled, který nelze objektivně zhodnotit. Škromachův popis dané věci je také spíše jeho pohledem na věc. Původní odůvodnění (2013) ponecháváme v kompletním znění.

Situace po volbách v roce 2006 se skutečně kvůli volebnímu patu, kdy obě hlavní strany získaly velmi podobný počet mandátů, vyvíjela k dohodě na menšinové vládě ODS tolerované ČSSD. O vyjednávání informoval například server aktuálně.cz, ihned.cz pak přinesl znění připravené smlouvy. V té situaci zahájil tehdejší předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek vyjednávání s Jiřím Paroubkem (ČSSD) o společné vládě tolerované komunisty.

Na tuto situaci vzpomínal Zdeněk Škromach v roce 2011 v rozhovoru pro server Parlamentní listy. „My jsme vlastně tehdy s Nečasem a se Sobotkou dojednávali poslední podmínky dohody o toleranci vlády ODS, což bylo velmi reálné. Kalousek si spočítal, o co jde. Věděl, že konzervativní křídlo u lidovců mu nedovolí do té koalice s podporou komunistů jít, ale vyvolal v Paroubkovi pocit, že bude opět premiérem. To bylo to, jak tam Paroubek s Kalouskem šli vítězně s těma cigárama. Jirka nám před tím poslal zprávu: ´ukončete jednání s ODS a přijeďte okamžitě do Kramářovy vily´. Tak jsme ukončili jednání a přijeli do Kramářovy vily a řekli nám: ´máme vládu´," řekl serveru tehdejší místopředseda ČSSD.

Nepodařilo se nám dohledat informaci o tom, že by Zdeněk Škromach vydal memoáry, ale zmíněné vzpomínky na danou situaci slova Miroslava Kalouska potvrzují a na jejich základě hodnotíme výrok jako pravdivý.

Rada federace, obdoba Senátu, povolila nasazení ruských ozbrojených sil na Ukrajině 1. března 2014. Ruská oficiální místa opakovaně tvrdila, že k nasazení ruských ozbrojených složek nedošlo, označujíc neoznačené ozbrojence na Krymu za místní domobranu, což na svém oficiálním blogu ale rozporovala například hlava amerického velení v Evropě – generál NATO Phil Breedlove.

Pobyt černomořské flotily na Krymu upravuje několik smluv mezi Ruskem a Ukrajinou. Je to smlouva o statusu a podmínkách Černomořské flotily Ruské federace o setrvání na území Ukrajiny, smlouva o parametrech divize Černomořské flotily a smlouva o vzájemných výpočtech souvisejících s Černomořskou flotilou Ruské federace a její setrvání na území Ukrajiny. Ruská a ukrajinská verze smlouvy o statusu a podmínkách dostupná je, nepodařilo se nám však dohledat konkrétní limity na počet ozbrojených sil.

Ruský ambasador při OSN Vitalij Churkin také 10. března uvedl, že všechny kroky Ruska na Krymu jsou v souladu se základní smlouvou o statusu a podmínkách. Ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí na svém webu naopak rozebírá jednotlivé porušení dané smlouvy, počtu nasazených vojáků se ale nevěnuje. Částečný překlad a zhodnocení smlouvy přináší blog chicagského profesora práv Erica Posnera, zohlednění či nezohlednění tohoto textu necháváme na čtenáře.

Kvůli nedostatku/protichůdnosti informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se EU zabývala problémem stěhování průmyslu za své hranice už před 17 lety, jak dokládá studie Relocation of EU Industry (.pdf).

Je pravdou, že se z EU průmysl stěhuje: výzkum provedený v roce 2006 shrnuje, že „odvětví citlivá na přesidlování jsou: textilní, oděvní a kožedělný, elektromechanické strojírenství a chemický/farmaceutický sektor. Co se týče budoucnosti, je znepokojující, že služby, výzkum a vývoj jsou čím dál více přemisťovány“ (str. 3).

Přesidlováním průmyslu se však Evropský parlament zabýval už v roce 1996, jak uvádí studie. Konstatoval tehdy, že přesidlování průmyslu může mít pozitivní i negativní důsledky. Může sice přinést zvýšení zaměstnanosti v určitých odvětvích, ovšem některé oblasti mohou utrpět poklesem zaměstnanosti, aniž by se jim nabízely jakékoliv alternativy. Parlament proto navrhl opatření, která měla zabránit negativním dopadům (str. 20–21).

V roce 2006 Evropský parlament hovořil dokonce o „devastujících následcích fenoménu přesidlování průmyslu“ a zdůrazňoval důležitost proměny průmyslu v zasažených oblastech (str. 21).

Aktuální snahy o posílení průmyslu ze strany EU jsou reprezentované například loňskou konferencí Průmyslová renesance, v níž se debatovalo o strategiích pro posílení evropského průmyslu.

Trend stěhování průmyslu pokračuje i v současnosti. „Přestěhovat své podnikání za hranice Evropy během následujících dvou let plánuje 45 procent podniků. Ovšem z velkých společností s více než tisíci zaměstnanci o tom uvažuje přes 70 procent. Na druhé straně s dalším rozšiřováním v Evropě počítají jen 23 procenta oslovených firem,“cituje rozhlas.cz výzkum Colliers International, přičemž dodává, že „zjištění průzkumu vypovídají spíše o trendu, protože zkoumá plány firem hlavně s kancelářemi“.

Frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) je dlouhodobě proti závazným cílům v oblasti klimatu a energetiky, v případě dopadů na národní státy je ECR pro spravedlivou alokaci zátěže politiky ochrany klimatu mezi členské státy EU (opět za předpokladu nezávaznosti jejích cílů). Příklady lze nalézt zvláště ve vyjádřeních evropského poslance Szymańského (např. zde, zde, zde a zde; eng).

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda je proti muži (nebo jeho rodinným příslušníkům), kterého se zamítnutá milost týká, skutečně vedeno okolo 20 exekucí.

Výrok je pokračováním předchozího Zemanova vyjádření, které se týká jeho rozhodnutí neudělit milost, resp. abolici v případu muže, který je trestně stíhán ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaný má poranění míchy a mozku po autonehodě, je již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Zeman tomuto muži odmítl milost udělit s tím, že sice není pohyblivý, ale smrt mu nehrozí a navíc je proti němu a jeho rodinným příslušníkům vedeno asi 20 exekucí, což uvedl také v OVM. Z nezávislých zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda je tato část výroku o exekucích pravdivá.

Současná vláda byla jmenována 29. 1. 2014, je tedy v úřadě téměř dva měsíce.

Délka legislativního procesu se samozřejmě značně liší. Příkladem toho je sestavování nového občanského zákoníku, které od vypracování věcného záměru, až po schválení návrhu vládou trvalo jedenáct let, či trestní řád, s jehož věcným záměrem přišel tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil již v roce 2007, Poslanecké sněmovně jej ale vláda předložila až 27. 2. 2008.

Celý postup vládního legislativního procesu je popsán v usnesení vlády z 18. března 1998. Článek 5 odstavec 3 stanovuje standardní patnáctidenní lhůtu pro připomínky k věcnému záměru, Legislativní rada má dále dle článku 7 odstavce 2 šedesát dní k projednání věcného záměru, lhůta pro další připomínkové řízení je 20 dnů. Následuje 60denní lhůta pro Legislativní radu k projednání návrhu zákona a 5denní lhůta pro dodání schváleného návrhu předsedovi vlády k podpisu.

Vláda nemá povinnost zveřejňovat celý proces vládního legislativního postupu. Toto jsou standardní lhůty, které lze měnit. Prostým součtem a výše zmíněnými příklady ale dovodíme, že skutečně není anomálií, pokud by vládní legislativní proces trval v řádu měsíců.

Z údajů Policie ČR jasně vyplývá, že kriminalita v Česku v poslední době neroste, ba naopak s výjimkou r. 2011, spíše klesá. K souvislosti míry chudoby a drobné kriminality se nám nepodařilo dohledat relevantní data, tato problematika je spíše tématem pro delší vědeckou práci a proto tuto část výroku nehodnotíme.

2008

343 799

2009 332 829

2010 313 387

2011 317 177

2012 304 528

2013277 399*

Údaje pro rok 2013 (.xls) jsou zatím dostupné jen do října 2013 včetně.

Policie neeviduje zvlášť tzv. drobnou kriminalitu, tedy se škodou do 5 tisíc, ta se ale zpravidla řeší na bázi přestupku, a tam tedy nezasahuje vězeňský systém.

Uvedená čísla tedy určitě nedávají Davidu Rathovi za pravdu.

Prezident Miloš Zeman vystoupil na půdě Evropského parlamentu dne 26. února 2014. Ve svém projevu zdůraznil důležitost vytvoření společné evropské armády, společné fiskální politiky a harmonizaci zdanění. Dále hovoří o tom, že „je příznivcem přijetí eura v co nejkratším časovém horizontu“. Všechny již zmínění cíle jsou projevem hlubší evropské integrace.

20. února absolvoval premiér Bohuslav Sobotka svou první pracovní návštěvu v Bruselu, kde se sešel s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem a s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Jednalo se o přistoupení ČR k fiskálnímu paktu či o zrušení české výjimky z Lisabonské smlouvy. Premiér Sobotka uvedl: „Nová vláda je přesvědčena o tom, že příležitostí pro další rozvoj České republiky, pro její hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst, prosperitu a pro nejlepší obhajobu našich národních zájmů je naše aktivní účast na pokračování evropské integrace“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Premiér Sobotka přímo nevystupoval na půdě Evropského parlamentu, pouze se v Bruselu sešel s předsedou Evropské komise a s předsedou Evropského parlamentu. Avšak jak prezident Zeman, tak premiér Sobotka se přihlásili k myšlenkám hlubší evropské integrace.