Přehled ověřených výroků

Zásada neslučitelnosti funkcí ve vedení Pirátské strany je zakotvena ve stanovách v čl. 6, odst. 10, kde je uvedeno, že "každý člen může zastávat nejvýše jednu z funkcí vedoucího odboru, člena republikového výboru, republikového předsednictva, kontrolní komise nebo rozhodčí komise."

Z podobného principu též Pirátská strana vychází ve svém volebním programu, kde v sekci nazvané Obnova demokratického státu uvádí tato dvě opatření:

"Prosazujeme změnu ústavy, aby byla neslučitelná funkce poslance a ministra ve vládě. Jinak nemůže být vláda kontrolována Poslaneckou sněmovnou."

"Prosadíme neslučitelnost všech funkcí, které zjevně vyžadují práci na plný úvazek (hejtman, poslanec, ministr, starosta)."

Václav Klaus vedl Občanskou demokratickou stranu do čtyřech voleb do Poslanecké sněmovny, respektive v případě voleb prvních ještě do České národní rady: 1992, 1996, 1998, 2002.

V roce 1992 získala ODS (v koalici s KDS) 29,73 % hlasů a s přehledem zvítězila. V roce 1996 obdržela vítězná ODS 29,62 % hlasů, o více něž tři procentní body více než druhá ČSSD.

V roce 1998 se ODS pod vedením Václava Klause podařil překvapivě dobrý výsledek, ačkoliv krátce předtím nastal rozkol ve straně provázený skandály, rozpadem vládní koalice a odchodem mnoha vlivných členů. Strana tehdy dosáhla výsledku 27,74 % hlasů, necelých pět procent za vítěznou sociální demokracií. V takto komplikované situaci lze dosažený volební výsledek považovat za úspěch.

Výsledek voleb 2002 - tj. 24,47 %, takřka o šest proc. bodů za vítěznou ČSSD - však interpretujeme jako prohru, byť Václav Klaus hovořil o "jen" nevýhře. ODS byla v té době již opětovně konsolidovaná, nejsilnější stranou pravice a v logice opoziční smlouvy mělo dojít k prohození vládní a opoziční role mezi dvěma největšími stranami. Zároveň se procentem získaných hlasů jednalo o do té doby nejhorší výsledek strany.

Václav Klaus se také dvakrát ucházel o úřad prezidenta republiky, v obou případech (2003, 2008) byl zvolen.

Dodejme také, že Klaus byl úspěšný při své kandidatuře na předsedu Občanského fóra v roce 1990 i při všech svých kandidaturách na předsedu ODS.

I přes řadu nepopiratelných výher Václava Klause musíme označit výrok Pavla Béma z důvodu výsledku voleb 2002 jako nepravdivý.

Na základě dat poskytovaných Světovou bankou (ang.) hodnotíme výrok jako pravdivý. Z datové řady (ang.) zachycující vývojový trend celkových výdajů na zdravotnictví vyjádřených jako procenta z hrubého domácího produktu (HDP) mezi lety 2003 až 2011 vyplývá, že v porovnání s průměrem EU Česká republika po celé sledované období vydává na zdravotnictví menší část HDP (pro detailní srovnání viz tabulku níže). Pro úplnost dodejme, že zmíněný ukazatel v sobě zahrnuje součet veřejných i soukromých výdajů na zdravotnictví.

RokEU (% HDP)ČR (% HDP)20039,37,120049,36,920059,56,920069,46,720079,46,520089,66,8200910,58,0201010,37,5201110,17,4

Německá daňová legislativa neobsahuje povinnost prokázat původ svého majetku.

Návrh zákona o prokázání majetku (od poslanců ČSSD) v §3 zakládá povinnost oznamovat zisk majetku v určité výši a v §5 odst. 3 pak stanoví, že hodnota předmětného majetku, u něhož nebude prokázáno, že byl nabyt ze zdaněných prostředků, bude dodatečně zdaněna. Je tedy na vlastníkovi, aby dokázal, že svůj majetek nabyl legálně, a v tomto smyslu chápeme i výrok prezidenta Zemana.

V německé daňové legislativě (zejm. fiskální zákon, něm. či angl.) ovšem srovnatelné ustanovení nenajdeme. Daňoví poplatníci nejsou povinni přiznávat majetek, který se nachází na německém území (na povinnost přiznání zahr. majetku upozorňuje - angl., sekce "taxation" - např. britské ministerstvo zahraničí). Částečně tato povinnost platila v době fungování daně z majetku, která se však nevybírá od r. 1997 (Deutche Welle, angl.). Bez povinnosti přiznávat majetek pak není jasné, kdy má v Německu podle Zemana nastávat situace jako v zákoně o prokázání původu majetku. Důkazní břemeno samozřejmě padá na poplatníka např. tehdy, je-li mu vyměřen daňový nedoplatek, ten ovšem není možné vyměřit na veškerý majetek - na nezaplacenou daň se vztahuje pětiletá promlčecí lhůta (dle §228 zákona).

Uzavíráme tedy, že povinnost prokazovat původ veškerého majetku v Německu neexistuje a výrok prezidenta Zemana proto není pravdivý.

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.

Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".

Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.

Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.

Výrok je na základě dohledaných informací o majetkových přiznáních v letech 1992-1994 hodnocen jako pravdivý, byť s mírnou výhradou.

Historii přijímání a realizace majetkových přiznání popisuje ve svém návrhu na zavedení tohoto opatření ČSSD v důvodové zprávě.

Konkrétně uvádí: " V roce 1992 však byla s účinností od 1. ledna 1993 upravena ustanovením § 42 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení měly povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné hodnotě činil více než 1 milion Kč. Přiznání mělo být podáváno správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmu. Na základě novely zákona o správě daní (zákon č. 323/1993 Sb.) a poplatků z roku 1993 se první přiznání k majetku mělo podávat do 31. 5. 1995 s uvedením majetku podle stavu k 1. lednu tohoto kalendářního roku, dále v roce 1997 a pak vždy ve tříletých intervalech. Přiznání mělo být podáno na tiskopise vydaném Ministerstvem financí a povinnost k jeho podání měl každý, komu by tato povinnost vznikla ze zákona nebo koho by k　tomu finanční úřad vyzval. Tato úprava byla zrušena, aniž by byla realizována, zákonem č. 255/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků." Vojtěch Filip mluví také o tom, že návrh na zrušení prosadila ODS. Na jednání Poslanecké sněmovny 8. prosince 1994 to skutečně navrhla tehdejší vláda Václava Klause, předkladatelem byl ministr financí Kočárník.

Předseda KSČM správně popisuje stav okolo majetkových přiznání v minulosti, tedy fakt, že byly zavedeny a zrušeny, léta jím uvedená se však lehce odchylují. Majetková přiznání byla přijata o rok později, než Filip uvádí a se stejnou odchylkou popisuje předseda komunistů i jejich zrušení. Ovšem pro hodnocení výroku tuto nepatrnou odchylku nebereme v potaz, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.

Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.

Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.

V roce 2009 pokleslo HDP ČR o 4,5 procenta. Nyní v roce 2012 dochází k trvalému poklesu hrubého domácího produktu - tedy recesi, o které mluví Jan Fischer, ve třech sledovaných kvartálech to bylo v prvním -0,7 %, ve druhém -1 % a ve třetím -1,3 % .

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě údajů z rozpočtu ČR.

Martin Pecina byl ministrem vnitra od května 2009 do června 2010. Rozpočet Policie ČR v roce 2009 byl dle schváleného rozpočtu Ministerstva vnitra (.pdf - str. 28) 34 715 676 tis. Kč. Rozpočet pro rok 2013 je 27 143 550 tis. Kč (zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2013 - ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra ČR, Specifické ukazatele, Policie ČR). Rozdíl mezi nimi tedy je 7 572 126 tis. Kč, tedy přibližně 7,5 mld. Kč. Martin Pecina tvrdil, že rozdíl mezi nimi je 10 mld., rozdíl mezi jeho tvrzením a realitou je tedy 2,5 mld. Kč.

Rozpočet Policie ČR200934 715 676 tis. Kč201327 143 550 tis. KčRozdíl 7 572 126 tis. Kč

V tomto výroku Jiří Rusnok doplňuje své předchozí tvrzení: " Určité přípravné práce kolegové na Ministerstvu vnitra a v Českém statistickém úřadu rozběhli (směrem k možným předčasným volbám - pozn. Demagog.cz), protože samozřejmě jsou zodpovědní a vědí, že se to může s vysokou pravděpodobností brzy stát."

Vzhledem k tomu, že se v dokumentech z jednání vlády, včetně jednání vlády 9. srpna poté, co jí nebyla vyslovena důvěra a programu jednání vlády připravovaného na 14. srpna 2013, žádné podobné usnesení neobjevuje, hodnotíme výrok jako pravdivý.