Přehled ověřených výroků

Výrok se nepodařilo ověřit, protože na webových stránkách KDU-ČSL nejsou k dispozici bližší informace o zmíněné programové konferenci.

Je ale pravda, že během působení Jiřího Čunka na ministerstvu pro místní rozvoj v letech 200 -2009 byl Jozef Baláž členem Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Podle vládního webu by měl být její součástí dodnes.

Pro ověření výroku Martina Peciny jsme použili nejnovější data (Vydání a spotřeba domácností, tabulka 5c) Českého statistického úřadu. Domácnosti jsou v této studii rozděleny do deseti pásem podle svých příjmů na osobu.

Například pro páté nejnižší pásmo domácností, které lze označit jakožto domácnosti s průměrnými příjmy, je v průměru podíl vydání za potraviny a nájem (bez dalších nákladů na bydlení, energií atp.) na celkové sumě vydání 17,5 % a 4,9 %, dohromady tedy 22,4 % ze všech vydání.

U pásma s nejvyššími příjmy je situace následující: 10,3 % za potraviny a 12,2 % za nájem. Za potraviny a nájem tak tato vysokopříjmová skupina utratí 22,5 % svých příjmů.

Nehodnotíme, jaký podíl na výdajích je či není obrovský, to závisí na subjektivním posouzení. Pokud bychom však sečetli výdaje za potraviny a nájem, podíl na výdajích těchto dvou skupin (průměrné příjmy a vysokopříjmová) bude takřka shodný. V druhé větě svého výroku však Martin Pecina hovoří již pouze o potravinách.

Vydání za potraviny tvoří pro domácnosti s průměrným příjmem výrazně vyšší podíl výdajů než pro vysokopříjmové. Zároveň většina vydání uskutečněných vysokopříjmovými domácnostmi nespadá do snížené sazby DPH. Proto hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Při hodnocení toho výroku vycházíme ze souhrnných informací o Fondu solidarity na webu Evropské komise, kde se v textu skutečně píše, že „fond byl využit při 52 katastrofách, k nim patřily záplavy, lesní požáry, zemětřesení, bouře i období katastrofálního sucha. Doposud fond podpořil 23 různých evropských zemí částkou přesahující 3.2 miliardy eur.“

Toto potvrzuje i přiložený seznam událostí (.doc, eng), kde například zjistíme, že fond byl využit již ve třech případech v České republice.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo z veřejně dostupných informací potvrdit pravdivost tohoto výroku. Nenašli jsme žádné informace, které by hovořily o poskytování nemovitostí zadarmo.

Jana Nagyová byla zatčena a obviněna ze sledování osob, zneužití pravomocí veřejného činitele a z podplácení.

Prostředky, ve kterých se vodí ti nejhorší vrazi, Jana Bobošíková zřejmě myslí pouta s poutacím opaskem, což je jeden z donucovacích prostředků uvedených v § 17 Donucovací prostředky v Zákoně o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky č. 555/1992 Sb. V odstavci 4 tohoto paragrafu se uvádí:

"(4) Při předvádění osoby ve výkonu zabezpečovací detence, výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody mimo objekt ústavu lze použít donucovací prostředky uvedené v předchozím odstavci pod písmeny b) , c) a e) (tedy i pouta s poutacím opaskem) i bez splnění podmínek uvedených v odstavci 1 (tzn. i proti osobám, které neohrožují život nebo zdraví, nepoškozují majetek nebo se násilím nesnaží mařit účel výkonu zabezpečovací detence , výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody) . Příslušník je oprávněn je použít, pokud to je ke splnění účelu úkonu nezbytné."

Dle fotografií, na kterých je Jana Nagyová zachycena při převozu z policejního oddělení k Okresnímu soudu, je zřejmé, že policisté skutečně použili pouta s poutacím opaskem. Dcera Jany Nagyové Nikola Nagyová si následně na postup policie při zatýkání a na okolnosti vazby své matky stěžovala v dopise Jiřímu Čunkovi, který je předsedou senátního podvýboru pro lidská práva. V bodě 9 tohoto dopisu zmiňuje, že její matka byla při převozu k vazebnímu soudu spoutána tzv. medvědem, tedy pouty s poutacím opaskem. Jiří Čunek poté slíbil prošetření tohoto případu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť proti Janě Nagyové pouta s poutacím opaskem skutečně byla využita.

Výrok Miroslava Pocheho je na základě dohledaných informací z jednání zastupitelstva hl. města Prahy z 25. dubna a 23. května hodnocen jako zavádějící.

Pražské zastupitelstvo odvolalo 23. května 2013 primátora Bohuslava Svobodu a také některé radní hlavního města. Jednání probíhalo (stenozáznam - .pdf - str. 10) tak, že zastupitelstvo hlasovalo jednotlivě o odvolání všech radních.

Předchozí jednání zastupitelstva proběhlo 25. dubna a ČSSD zde skutečně navrhla odvolat primátora a radní Evu Vorlíčkovou, kteří jsou obviněni policií v souvislosti s kauzou Opencard (Český rozhlas). Policie však obvinila 10 pražských radních. Zápis z jednání (.pdf - str. 4) zastupitelstva ze dne 25. dubna uvádí: "Protinávrh člena ZHMP Pocheho – navrhl nový text usnesení ve znění:„Zastupitelstvo HMP odvolává doc. MUDr. Bohuslava Svobodu, CSc. z funkce primátora
hl. m. Prahy“
Pro: 16 Proti: 29 Zdr. 16
Nebylo přijato.
Protinávrh člena ZHMP Pocheho – navrhl nový text usnesení ve znění:
„Zastupitelstvo HMP odvolává Ing. Evu Vorlíčkovou z funkce radní hl. m. Prahy“.
Pro: 16 Proti: 32 Zdr. 13
Nebylo přijato." Sociální demokraté tedy zkusili odvolat již na předchozím zasedání primátora a další členku rady města, nicméně tento akt není zcela srovnatelný se situací, která nastala na jednání zastupitelstva 23. května, neboť na posledním jednání se hlasovalo o odvolání všech členů rady, sociální demokraté požadovali odchod dvou členů. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Na základě informací z blogu předsedy strany LEV 21 Jiřího Paroubka hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jiří Paroubek na svém blogu během schválování důchodové reformy uvedl následující:

"Současná tzv. důchodová reforma byla vypracována pouze jednou stranou politického spektra a akceptovala vlastně stoprocentně návrh lobbistů penzijních fondů seskupených v tzv. Bezděkově komisi č. 2. Rozhodně nenaplňuje tolik potřebnou podmínku široké společenské a politické shody."

A dále:

"Národní socialisté chtějí jít cestou ochranou zájmů českých občanů, nikoli ochranou zájmů majitelů soukromých penzijních fondů, jak to učinila Nečasova vláda."

Při hodnocení tohoto výroku se zaměřujeme na srovnání makroekonomických ukazatelů let bezprostředně před vstupem do Evropské unie a bezprostředně po něm, tj. časové období 2000 - 2008. U let následujících, které byly významně ovlivněny světovou ekonomickou krizí, je problematické hodnotit, nakolik se zde pozitivně či negativně podepsalo členství v EU.

Vycházeli jsme z textu Dana Marka Česká republika v Evropské unii: ekonomické dopady vstupu.

Podle statistických dat zahraniční obchod České republiky po vstupu do EU pokračoval v příznivém trendu předchozích let. Celkový vývoz vzrostl o 25 % a nízká úroveň schodku zahraničního obchodu v roce 2004 demonstrovala nejlepší výsledky za posledních 11 let. Vývoz pokračoval v růstu i v následujících letech, kdy v letech 2005 až 2007 průměrně rostl o 14 %. K jeho snížení došlo až v roce 2008, kdy se vlivem světové ekonomické krize zvýšil o necelých sedm procent. V roce 2005 dosáhla ČR poprvé v historii přebytku v obchodu s EU a v roce 2007 již tento přebytek dosáhl téměř 88 miliard korun.

Česká republika po vstupu také zaznamenávala pokračující růst přímých zahraničních investic (PZI). Na konci roku 2007 představovaly PZI kumulativně více než 76 miliard eur, kdy téměř 90 % představovaly investice zemí EU (zejména německé, holandské a rakouské).

Mimo jiné právě díky zvýšenému vývozu a zahraničním investicím se zrychlil růst ekonomiky.

Růst HDP v České republice (v %)

200020012002200320042005200620072008ČR3,62,51,93,64,56,46,46,53,1

Navzdory některým predikcím, jež předpovídaly značný nárůst nezaměstnanosti po vstupu, zůstala tato bez dramatických změn, a dokonce došlo k jejímu poklesu. Před vstupem do EU se pohybovala okolo 7-8 %, v roce 2004 se zvýšila na 8,3 % a během následujících let se postupně snižovala. V roce 2008 klesla na pouhých 4,4, nejnižší hodnotu od roku 1996.

Míra nezaměstnanosti v ČR v %

200020012002200320042005200620072008ČR8,88,17,37,88,37,97,15,34,4

V neposlední řadě je také Česká republika od svého vstupu čistým příjemcem peněz z rozpočtu EU. Za rok 2012 dosáhl tento příjem výše 73,8 mld. korun.

Z důvodů vzrůstu exportu, přímých zahraničních investic, zrychlení růstu ekonomiky a snížení nezaměstnanosti v v letech po roce 2004 (vstupu do EU) hodnotíme vstup České republiky do Evropské unie jako hospodářsky prospěšný.

Z důvodu nedostatku relevantních veřejně dostupných informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle Ministerstva zdravotnictví ČR cenové regulaci podléhají jen ty léčivé přípravky, které jsou hrazeny ze zdravotního pojištění. Léky, které ze zdravotního pojištění hrazeny nejsou, cenové regulaci nepodléhají. Ty tedy mohou výrobci léčiv uvádět na trh za libovolnou cenu a distributoři a lékárny mohou uplatnit libovolnou obchodní přirážku – vše reguluje „neviditelná ruka trhu“. Více o registraci léků na českém trhu zde.

Konečnou cenu léku tedy tvoří = cena výrobce obchodní přirážka DPH.

Cenová regulace:

V důsledku státem regulovaných cen léků na předpis se paradoxně snižuje jejich dostupnost pro české nemocné. Podle stanoviska AIFP (Asociace inovativního farmaceutického průmyslu) je cena léků v ČR v naprosté většině případů stanovována průměrem tři nejnižších cen z referenčního koše léčiv (všechny státy EU, vyňaty jsou Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Malta, Kypr, Lucembursko, Rakousko, Německo a Česká republika – stav po 1. 4. 2012), proto jsou u nás ceny na téměř nejnižší úrovni v Evropské unii. To je výzvou pro obchodníky s léčivy. „Nízkých cen se snaží využít překupníci, kteří levné léky určené výhradně pro české pacienty vyvážejí do zahraničí. Na jedné krabičce mohou snadno vydělat i několik stokorun. Jejich podnikání je v souladu s evropskou i českou legislativou, byť může ohrožovat zdraví českých pacientů,“ vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel AIFP.

Řecko patří mezi stát s největšími daňovými úniky v EU. Jen za rok 2009 (.pdf) neodvedly osoby samostatně výdělečné částku okolo 28 milionů eur (!). Dlouhodobá ignorace problému řeckou vládou přirozeně vedla k nedostatečnému příjmu do státní pokladny.

Uznávaný ekonom Aleš Chmelař dokonce tvrdí, že: „Kdyby Řecko dokázalo vybrat všechny své daně, už dávno by hospodařilo s primárním přebytkem a už léta by svůj dluh snižovalo. Ze země, která je obecně považována za nesolventní, by byl normální stát s kapacitou své závazky bez problémů a bez nadměrných škrtů platit.“