Přehled ověřených výroků

Na základě Jednacího řádu Senátu ČR hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle § 119a Zákona o jednacím řádu Senátu Senát projednává řadu otázek souvisejících se závazky plynoucími z členství České republiky v Evropské unii i dokumenty postoupené Senátu přímo orgány Evropské unie. V současné době Senát skutečně projednává řadu návrhů spojených s evropskou legislativou.

§ 119 Jednacího řádu Senátu také upravuje možnosti, kdy je nutný předchozí souhlas Senátu s některými rozhodnutími činěnými v orgánech Evropské unie.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť prezident Zeman skutečně žádal souhlas Senátu se jmenováním celkem devíti soudců Ústavního soudu, z nichž Senát vyslovil souhlas se sedmi.

Senátoři hlasovali o ústavních soudcích 25. dubna, 20. června a 21. srpna a podpořili konkrétně Miladu Tomkovou, Jana Filipa, Jaroslava Fenyka, Vladimíra Sládečka, Kateřinu Šimáčkovou, Ludvíka Davida a Pavla Rychetského. Souhlas naopak nevyslovili se jmenováním Miloslava Výborného a Jana Sváčka.

Lidovci skutečně mají své zastoupení v Senátu - jsou zastoupeni v "Klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí". Jejich senátory v tomto klubu jsou Petr Šilar, Jiří Čunek a Stanislav Juránek.

Ve volbách do poslanecké sněmovny 2010 získala KDU-ČSL 4,39 %, což jí nestačilo na zisk poslaneckých mandátů. Před těmito volbami však měla strana své zastoupení ve Sněmovně po celou dobu samostatné existence ČR.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.

1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.

2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.

Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.

Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").

Česká pirátská strana byla registrována Ministerstvem vnitra ČR 17. června 2009. V roce 2010 se čeští Piráti připojili k nově formované Pirate Parties International (PPI), organizaci zastřešující pirátské strany z celého světa. V PPI jsou sdruženy pirátské strany 43 zemí, další pak mají pozorovatelský status.

Majitel ubytování může od státu získat podstatně menší částku, která se navíc liší např. dle lokality.

Předešleme, že Radek John mluví zřejmě o částce na kalendářní měsíc: v další větě uvádí "Zatímco kdyby ty lidi měli normální byt, tak tam platěj 6 tisíc", což odpovídá nejvýše měsíčnímu nájmu. Že částka uváděná poslancem Johnem není zcela přesná, naznačuje již jeho výpočet, 4 x 12 = 40.

Podle skutečné úpravy má občan, dle výše příjmu domácnosti, právo na příspěvek na bydlení, případně na doplatek na bydlení, je-li v hmotné nouzi a příspěvek na bydlení na jeho náklady nestačí. Maximální výše - v případě domácnosti zcela bez příjmu - příspěvku na bydlení pro čtyřčlennou rodinu činí mezi 11 615 a 18 307 Kč (dle lokality a druhu bydlení). Pro doplatek na bydlení není maximum stanoveno, jeho výše se odvozuje od nájemného a dalších služeb spojených s bydlením.

Neexistuje tedy obecně platná částka ze sociální podpory, která by se vyplácela za čtyři osoby, můžeme leda odkázat na příklady, které v minulosti k ubytovnám uvedly např. ČT (nájem až 15 tisíc za místnost) či Idnes (téměř 20 tisíc pro pětičlennou rodinu). Agentura Romea uvádí, že čtyřčlenná rodina platí průměrně 10 až 11 tisíc Korun za dvě místnosti.

Když navíc uvážíme, že příspěvky nejdou pouze vlastníkovi ubytování, nýbrž také na energie a další služby, je částka 40 tisíc (nebo 48 tisíc Korun) pro "majitele ubytoven", uvedená Radkem Johnem, příliš vysoká. Rozhodně také neplatí obecně, když se celková výše příspěvků odvíjí od příjmů rodiny, lokality, druhu bydlení, ceny služeb a skutečného nájemného.

Dle vlastních slov strany tato iniciovala vznik středopravicového volebního bloku již v první polovině tohoto roku. Společné postavení kandidátních listin spolu se stranou ANO či s ODS bylo bráno jako jednou z možných strategií SsČR do voleb v roce 2013. Tato jednání (.pdf) však nevedla ke zdárnému konci a strana oznámila, že postaví vlastní samostatné kandidátní listiny ve všech volebních krajích s podporou cechů, společenstev, sdružení a některých pravicových stran. Jednou z těchto stran by měla být strana LIDEM, jejíž představitelé potvrdili, že probíhají jednání o obsazení míst na kandidátních listinách.

Novela zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů byla skutečně předložena, jak lze vyčíst z příslušného sněmovního tisku, dne 18. listopadu 2009, a to za Fischerovy vlády ministrem průmyslu a obchodu Vladimírem Tošovským. Návrh zákona byl poté schválen Poslaneckou sněmovnou České republiky ve 3. čtení, které proběhlo 17. března 2010 (2.čtení proběhlo 25. února 2010). Samotný zákon byl vyhlášen 20. května 2010 ve Sbírce zákonů pod číslem 137/2010 Sb.

Co se týče zastavení „solárního boomu“, tak ten je zmiňován především v kontextu novely zákona omezující podporu fotovoltaiky, která byla schválena sněmovnou počátkem listopadu 2010, a tedy za vlády Petra Nečase. O této otázce informují například servery ceskenoviny.cz, server Českého rozhlasu nebo lidovky.cz. Jak je ale vidět například z grafů Energetického regulačního úřadu umístěných na stránkách oze.tbz-info.cz, rostoucí křivka značící počet provozoven slunečních elektráren se již v polovině roku 2010 zmírňuje.

Na základě dat ze sněmovního tisku a z grafů Energetického regulačního úřadu hodnotíme výrok Martina Peciny jako pravdivý.

Podle informací‎ ze „Zprávy o činnosti stálé komise PS pro kontrolu BIS“ (strana 1, ods. 2) byl Martin Pecina předsedou komise od července 2010 do března 2011, tedy 9 měsíců. Poté na svou funkci rezignoval a byl nahrazen spolustraníkem z ČSSD Richardem Dolejšem.

Výrok Miroslava Peciny hodnotíme jako pravdivý.

S určitostí se dá říci pouze to, že vláda skončila, protože premiér Petr Nečas se na základě situace kolem vyšetřování ÚOOZ rozhodl podat demisi. Své rozhodnutí v projevu ke Sněmovně komentoval takto: ,,Jsem si plně vědom toho, jak peripetie i mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu... Já jsem, dámy a pánové, samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou, a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence.”

Vyšetřování ÚOOZ akcelerovalo ve středu 13. června, kdy mj. proběhla i razie na Úřadu vlády. Součástí vyšetřování je i kauza sledování manželky expremiéra Nečase a dalších osob, které si měla objednat vedoucí Úřadu vlády Jana Nagyová. Nagyová je policií dále obviněna z uplácení, kdy měla nabízet funkce a výhody za to, že se tehdejší poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdají svého mandátu.

Prozatím nebyl žádný člen bývalé Nečasovy vlády obviněn ani odsouzen z nabízení úplatku, a proto nelze říci, že vláda padla protože ,,nakupovala poslance”, jak tvrdí Zdeněk Škromach. Faktem je, že byla obviněna Jana Nagyová, nezávislý soud nicméně nerozhodl o její vině, není ani jasné, zda nezávislý soud vůbec potvrdí nástup bývalých poslanců ODS do státních podniků v souvislosti se složením mandátu jako trestný čin. Nelze tak autoritativně tvrdit, že "vláda padla kvůli nakupování poslanců".