Tam je zcela zřejmých 5 miliard dluhu nárůst v roce 2012 a opravdu je tam potřeba započítat dluh dopravního podniku, kdy pokud se nepodaří renegociovat smlouvu s dodavatelem tramvají, tak ten dluh se zvýší na necelých 55 miliard korun během následujících let.
Celkový dluh Hlavního města Prahy (vč. jí zřízených příspěvkových organizací) dosáhl ke konci roku hodnoty 31,2 miliard korun, což je o 4,5 mld. Kč více než v roce předchozím. Nákup nových tramvají pak bude stát Prahu dalších 19,2 miliard korun. Pokud by se tato částka měla promítnout do zadlužení města, dostane se Praha na částku 50,4 mld. Kč, tedy na číslo nižší, než uvádí Miroslav Poche.
Ta naše kauza se vleče už zhruba 3 roky (spor s Dopravním podnikem Praha - pozn. Demagog.cz).
Na základě informací zveřejněných samotnou Pirátskou stranou výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Z tiskové zprávy vyplývá, že žaloba na Dopravní podnik hlavního města Prahy byla stranou podána v září 2012 (.pdf). Za součást celého sporu lze považovat i samotnou žádost o poskytnutí informací na základě zákona 106/1999 Sb., která však byla stranou podána 31. října 2011. Délka trvání sporu je tedy necelé dva roky, nikoliv zhruba tři, jak uvádí Ivan Bartoš.
...říkáme, že bychom se chtěli dostat k oněm kýženým padesáti procentům. Jsou místa v České republice a města, která to už dnes dosahují. Jako třeba Olomouc, která je nad 50%. (v recyklaci - pozn. Demagog.cz)
Výrok ministra Chalupy je hodnocen na základě dohledaných informací o stavu recyklace odpadů v některých městech ČR jako pravdivý.
Co se týká města Olomouc, informaci o stavu recyklace, která je vyjádřena v procentech, přinesl např. server Česká pozice. Z tabulky (.pdf) jasně vyplývá, že padesátiprocentní hranici v recyklaci město překročilo v roce 2011 i v roce minulém.
Dalšími městy, která byla schopna recyklovat téměř 50 % komunálního odpadu jsou Pardubice, Semily a Svitavy (Hnutí DUHA). Obecně však např. tato organizace recyklaci odpadů v České republice kritizuje jako nedostatečnou, zmíněná města dosáhla tohoto stavu sama.
Pardon, náš program, náš program. My tam máme také zmínku o silném státu právním, spravedlivém (...) Tak prostě máme za to, že musí se vybudovat pevná struktura, kterou ten stát je schopen plnit.
Myšlenka silného, spravedlivého právního státu je zařazena mezi priority programu ve volebním letáku Politického hnutí OBČANÉ 2011 (.pdf.) Z kontextu diskuze vyplývá, že předseda strany Adámek měl na mysli pevnou strukturu státní zprávy schopnou zajišťovat všechny závazky vůči občanům v oblasti zdravotnictví, vzdělání i jiných. Program strany toto vše potvrzuje, zejména třetím bodem obecné části programu, podle nějž zamezením korupci a únikům ze státního rozpočtu hodlají spolufinancovat zabezpečení občanů. Výrok je tedy pravdivý.
(..) on připomněl to datum, kdy ty fantasmagorické ceny a ta vysoká podpora nezdůvodněná fotovoltaiky. Byla nastavena. Bylo to v roce 2005. Já jsem se stal premiérem v dubnu roku 2009.
Zákon č. 180/2005, o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který podporoval fotovoltaiku garancí vysokých výkupních cen, byl schválen na jaře roku 2005. Jan Fisher byl jmenován premiérem 9. 4. 2009.
Pan Berlusconi údajně podle tisku spolupracoval s mafií, (...), pan Berlusconi má údajně problémy s daněmi.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací dohledaných v českém a zahraničním tisku.
Podle českého (např. iHNed.cz, 8. 9. 2013; deník.cz, 24. 4. 2012) a zahraničního tisku (např. The Independent, 6. 9. 2013; Global Post, 10. 6. 2013) bývalý italský premiér Silvio Berlusconi spolupracoval se sicilskou mafií Cosa Nostra za účelem ochrany vlastní osoby.
Média přinesla také informace o daňových nesrovnalostech Silvia Berlusconiho; ten byl v říjnu loňského roku odsouzen za krácení daně ve své společnosti Mediaset (Mediář.cz, 26. 10. 2012) a rozsudek byl letos v srpnu potvrzen odvolacím soudem (lidovky.cz, 1. 8. 2013).
My jsme se inspirovali především tím švédským systémem, který je průběžný zásluhový. To znamená, že zohledňuje počet dětí, výdělek během života, ale zároveň každý má vlastní účet důchodový, na který přispívá a který je solidárně potom do toho systému zakomponován.
Ve Švédsku je aplikován tzv. Notional Defined Contribution (NDC) systém, neboli systém "fiktivních účtů". Státní pilíř je z části založen na průběžném financování, což znamená, že i nadále funguje na principu mezigenerační solidarity a výše důchodu se odvíjí od doby pojištění a výše odvodů. Systém též částečně kompenzuje dobu života strávenou mimo pracovní poměr, jako například péči o děti, či vojenskou službu (.pdf, str 10, ang.; .pdf., str 38). Další část je pak spořena na individuální účet každého střadatele spravovaný penzijním fondem. Tyto účty jsou však pouze virtuální a slouží pouze pro výpočet konkrétní částky vyplácené v případě odchodu do důchodu. Ondřej Liška ve výroku popisuje reálné charakteristiky švédského penzijního systému, proto jej hodnotíme jako pravdivý.
Jde o zásadní rozhodnutí, jestli je to prezident republiky, který jmenuje velvyslance, toho času dle Ústavy je pouze pověřuje, nikoliv jmenuje. Jmenuje je vláda na návrh Ministerstva zahraničí.
Vzhledem k právům a povinnostem, které (ne)vycházejí z Ústavy České republiky, provozované praxi výkonných orgánů a celkové neexistující shodě názorů právních znalců v této věci, hodnotíme výrok Karla Schwarzenberga jako neověřitelný. Podle čl. 63 odst. 1 písm. e) Ústavy, prezident země "pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí". Karel Schwarzenberg tedy pravdivě uvádí, že slovo „jmenuje“ se v této souvislosti v Ústavě nenachází. Pravdivost druhé části výroku je ale značně diskutabilní, neboť uvedená role vlády a ministerstva zahraničních věcí v procesu jmenování velvyslanců v Ústavě zakotvena rovněž není, a tak je vytvořen široký prostor pro jejich interpretaci. Na stránkách Pražského hradu (v sekci Velvyslanci ČR v zahraničí) je například uvedeno, že "osobu velvyslance doporučuje prezidentu republiky vláda ČR na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí ČR.“ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky se na svých stránkách (v sekci Procedura jmenování velvyslance) vyjadřuje podobně: "Ministr velvyslance navrhuje vládě, po jejím schválení je návrh předložen prezidentovi republiky, který velvyslance jmenuje. Tato procedura potvrzuje, že velvyslanec není zástupcem ministerstva zahraničí, ale hlavy státu.“ Jak ale na svém blogu na Aktuálně.cz upozorňuje například právník a poradce bývalého prezidenta Václava Klause Pavel Hasenkopf, tento postup dle ustálených pravidel není nijak závazný a prezident tedy může jmenovat velvyslance ze své vlastní iniciativy. Klíčovou roli ministra zahraničních věcí při jmenování velvyslanců a důležitost ústavních zvyklostí naopak vyzdvihla v rozhovoru pro Deník Referendum senátorka Eliška Wagnerová. Takzvaný "spor o velvyslance“ se stal hojně diskutovaným tématem a k rolím prezidenta, předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, důležitosti zvyků a tradic, či o vytrhávání věcí z kontextu, vyjádřila své názory široká škála osobností - například bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda (v rozhovoru pro Hospodářské noviny), šéf zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček (v rozhovoru pro Právo, jak je uvedeno na serveru Česká pozice.cz), stínový ministr pro zahraniční věci Lubomír Zaorálek (pro Interview ČT24 na stránkách České televize) nebo reportéři Bohumil Doležal (na stránkách časopisu Reflex) a Jan Macháček (na stránkách časopisu Respekt).
Dobře víme, že prezident republiky se pokoušel nad rámec dnešní ústavy již ve svém projevu - již ve svých projevech v prezidentské kampani slibovat, jak zničí Nečasovu vládu, jak ji odvolá.
Ve své kampani Zeman Nečasovu vládu kritizoval, přímo o jejím zničení, resp. odvolání však - podle dohledaných informací - nemluvil. O odvolání vlády Petra Nečase, byť v teoretické rovině, mluvil až po vítězných prezidentských volbách. Z tohoto důvodu je výrok Marka Bendy hodnocen jako nepravdivý.
V předvolební kampani Miloš Zeman použil např. bilboard s nápisem “ Stop této vládě ”. Vládu Petra Nečase pak kritizoval nedlouho po svém zvolení, kdy se vyslovil pro předčasné volby jako ideální řešení politické situace.
V jednom z předvolebních rozhlasových duelů Miloš Zeman řekl: “ Tak za prvé, tato vláda, jak jistě tazatel ví, má v současné době důvěru 8 % občanů. Prezident, který je zvolen přímou volbou není mluvčím jakékoliv politické strany, je především mluvčí občanů. A měl by tedy vyjadřovat ve svých vystoupeních názor těchto 92 % občanů. Samozřejmě bude-li to levicový prezident a já se s tím nějak neskrývám, tak vláda Petra Nečase to bude mít s levicovým prezidentem o něco obtížnější, než jestliže v čele prezidentského úřadu bude předseda jedné ze silných vládních stran.”
V jiném prezidentském duelu pak hovořil následovně: “ Jsem levicový politik a jsem odpůrcem Nečasovy vlády. Je-li Nečasova vláda pravicová a je-li případný budoucí prezident levicový, pak bych minimálně kritizoval Nečasovu vládu za chyby, které dělá.”
Tady to je třeba říci, že ministerstvo financí už připravilo první várku těch pravidel (o jmenování dozorčích rad, pozn.). Velmi seriózně a dlouze a vrátilo se to ministerstvu financí k dalšímu ještě dopracování.
25. července 2012 bylo na jednání vlády vydáno usnesení č. 569, kterým byli příslušní ministři pověřeni " vypracovat návrh zákona o pravidlech pro výběr odborníků do funkcí ředitelů a členů dozorčích rad státních podniků a členů orgánů obchodních společností s majetkovou účastí státu a územních samosprávných celků a po projednání v připomínkovém řízení předložit tento návrh zákona vládě do 30. září 2012 ".
Toto pověření přípouští i samo Ministerstvo financí na svých stránkách, avšak další zmínku o tomto problému se nám nepodařilo dohledat ani v záznamech z jednání vlády ani v Knihovně připravované legislativy.
