...jako byla operace pana ministra kultury, který nesmyslným způsobem jeden den vyhodí ředitele Národního divadla, aby to druhý den na přímý pokyn premiéra bral zpátky, a jenom způsobil absolutní rozvrat v Národním divadle.
Nehodnotíme smyslnost/nesmyslnost tohoto kroku, nicméně je pravdou, že ministr kultury Jiří Balvín skutečně ve čtvrtek 1. srpna odvolal ředitele Národního divadla Jana Buriana. Hned následující den však ministr kultury na základě nařízení premiéra Jiřího Rusnoka jmenoval Jana Buriana zpět do funkce, avšak ten si nyní klade podmínky.
Zda tento krok vyvolal ,, absolutní rozvrat ” v Národním divadle neověřujeme, nicméně několik herců v reakci na tento krok podalo výpověď. Umělečtí šéfové baletu a činohry pak požadují odvolání Jiřího Balvína z postu ministra kultury.
První riziko, které hrozí, je například to, že skutečně zákony, které tady byly jmenovány, možná někdo by měl jiné preference, (...) byly projednány i v Senátu tak, aby nespadly pod stůl. Protože pokud je Senát bude chtít vrátit, my budeme rozpuštěni, nemá je komu vrátit a ty zákony končí.
Jak jsme uvedli již u výroku Jiřího Rusnoka výše, v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna má Senát právo"přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu"(článek 33 Ústavy ČR). Tato opatření se však týkají pouze nových vládních návrhů.
Zákony, které jsou nyní již v procesu projednávání, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu, mohou být schváleny v běžném legislativním postupu, pokud se však Senát rozhodne předlohu vrátit do sněmovny s okamžiku, kdy tato je již rozpuštěna, předloha takzvaně padá pod stůl.
Lidé jako pan Pecina nebo paní Marie Benešová jdou do situace, kdy budou muset přerušit svá podnikání nebo zaměstnání, do situace,s platem, kdy budou úplně jinde než dnes.
Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný s ohledem nemožnost zjistit plat v soukromém zaměstnání zmíněné Marie Benešové a Martina Peciny.
Marie Benešová pracuje od roku 2005 v oblasti advokacie, bývalý poslanec Martin Pecina pak od roku 2011 působí jako místopředseda představenstva a generální ředitel VÍTKOVICE NP a.s. a VÍTKOVICE POWER ENGENEERING a.s. V případě státní sféry se ovšem plat ministra vypočítává podle zákona č. 236/1995 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Ministrovi (či ministryni) náleží plat, náhrady výdajů, naturální plnění a odchodné.
V případě ministerského platu je podle zmíněného zákona pod § 3a určena jako platová základna od 1. ledna 2011 do 31. prosince roku 2014 suma 51 731,- Kč násobena koeficientem 2,06. Se zaokrouhlením na stokoruny jde o plat ve výši 106 600,- Kč. V případě náhrad stanovených v § 5 jde u ministra o 30 % platové základny, tedy 15 519,- Kč.
Naturální plnění podle § 6 (a §13 v případě členů vlády) potom zahrnuje body:
“a) užívání služebního vozidla s řidičem i bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici,
e) ubytování v místě sídla orgánu, pokud v tomto místě nemá trvalý pobyt,
i) zřízení a užívání jedné účastnické telefonní stanice.”
Poslední položkou je odchodné (§ 7). Na odchodné má nárok každý člen vlády, který zároveň nezastává jinou pozici představitele státu po dobu tří měsíců. Výše tohoto odchodného se odvíjí podle délky působení ve funkci. Čerstvý příklad můžeme nalézt v bývalé vládě Petra Nečase, jejíž bývalí ministři Jan Kubice, Pavel Dobeš, Kamil Jankovský nebo Martin Kuba mají na toto odchodné nárok. Jedná se o jeden měsíční plat doplněný až o maximálně čtyři další platy podle počtu let v ústavní funkci.
Já vím, že prostě došlo k nějaké operaci policejních a státně zastupitelských složek, která směřovala proti třem bývalým poslancům a dnes již bývalému premiérovi, v současné době poslanci, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu, rozhodnutím nejvyššího státního zástupce. Rozhodnutím nejvyššího státního zástupce toto vyšetřování bylo zrušeno a ukončeno.
Poslanec Benda mluví o propuštění bývalých poslanců Tluchoře, Fuksy a Šnajdra z vazební věznice (zadržovaných v souvislosti s údajnou korupcí kolem tzv. politických trafik) na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. NS rozhodl o vynětí trojice z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Jejich trestní stíhání bylo skutečně na jejich žádost nejvyšším státním zástupcem Zemanem zrušeno. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
My jsme navrhovali, aby prezident byl odpovědný z výkonu funkce, ať už to bude kdokoliv. Tehdy jsem to navrhoval v rámci té pracovní skupiny a tehdy ODS byla zásadně proti. Tehdy zástupci ODS, nebyl to tedy pan exministr Pospíšil, ale byli to jiní zástupci ODS, kteří trvali, že to tak není možné.
V původním návrhu novelyÚstavy z pera ČSSD byla obsažena odpovědnost i za závažné porušení Ústavy, konkrétně se jednalo o rozšíření článku 65: "(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Prezident republiky může být stíhán též pro jiné závažné porušení ústavního pořádku, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt". V témže dokumentu byla zahrnuta možnost (nový článek 66a) odvolat prezidenta pomocí lidového hlasování: "(1) Prezident republiky může být odvolán z funkce před skončením volebního období lidovým hlasováním. Lidové hlasování o odvolání prezidenta republiky vyhlašuje předseda Poslanecké sněmovny na základě usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, a to do třiceti dnů od přijetí usnesení tak, aby se lidové hlasování konalo do šedesáti dnů od jeho vyhlášení". Strana od možnosti odvolání prezidenta pomocí lidového hlasování ustoupila s tím, že: "...nejpravděpodobnější variantou, o níž nyní politici v souvislosti s odvoláním hlavy státu diskutují, je možnost „impeachmentu". Pokud by z ústavou daných důvodů obě komory parlamentu chtěly vědět, zda prezident porušil ústavní pořádek, rozhodoval by o tom Ústavní soud". ČSSD též navrhovala omezení trestní odpovědnosti prezidenta pouze na dobu jeho mandátu.
Projednávání volby prezidenta probíhalo na úrovni stranických expertů, kteří dojednávali, v jaké formě bude změna představena parlamentu. Zde se projevila rozdílnost názorů mezi vládní koalicí a ČSSD na postavení prezidenta, kdy zástupci ODS např. řekli: „Byl silný hlas, který říkal, že bychom spíše neměli měnit pravomoci prezidenta. Kolegové z ČSSD mají trochu jiný názor", či zástupce TOP09 Stanislav Polčák, který se vyjádřil, že: "...ústupkem ČSSD od požadavku odvolání prezidenta všelidovým hlasováním padl „největší příkop" budoucí možné dohody".
Já jsem měl vystoupení v Parlamentu, 40 minut jsem to vysvětlil (pozn. Demagog.cz - o nákupu Unipetrolu), akorát žádné české médium nemělo zájem zveřejnit.
Andrej Babiš vypovídal na 11. schůzi Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zhodnocení role vlády, privátních firem a dalších subjektů v procesu restrukturalizace a privatizace chemického průmyslu, která se konala ve čtvrtek 19. ledna 2006. Právě ta se zabývala privatizací Unipetrolu. To zda mělo nějaké médium zájem věc zveřejnit, neověřujeme.
V západní Evropě má psychosomatická péče mnohem větší podporu než u nás.
V Německu se psychosomatika (anglicky) etablovala v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století, je brána jako součást zdravotní péče a jako samostatný obor medicíny.
Psychosomatika a její příbuzná disciplína konzultační psychiatrie je také rozvinuta v Rakousku (s. 20-21) a Švýcarsku (s. 25-26).
V USA je pak psychosomatika oficiálně uznaným podoborem psychiatrie od r. 2003. Že situace ohledně přijetí a podpory psychosomatiky je obecně ve světě složitá, naznačuje článek z webu České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii.
Tento výrok jsme nakonec hodnotili jako neověřitelný (původně pravda), neboť je problematické dohledat zdroje k více zemím západní Evropy a také komparovat stav psychosomatické péče tam a v České republice.
Jsme ještě schopni vůbec v tomto parlamentu vyjádřit vlastní vůli, nebo jsme už v tom stavu jak naši dědové a pradědové byli v roce 1938 po Mnichovu? Najednou všichni poslanci obratně se přizpůsobíc nové situaci obratně se vzdali demokracie, začali nadávat na prezidenta Masaryka a zvedli tedy alternativní systém dle vzoru tehdy, který v Evropě vítězil.
Po mnichovském diktátu, v období tzv. druhé republiky, docházelo v okleštěném Československu k oslabování demokratického étosu i institucí. Prvorepubliková demokracie byla napadána a prezentována jako slabá a neživotaschopná. Politická soutěž (.doc) byla limitována (vznikly státostrana Strana národní jednoty a symbolicky opoziční Národní strana práce), byla zaváděna cenzura či profesní omezení pro občany židovského původu.
Na příkladě tzv. zmocňovacího zákona (Ústavní zákon č. 330/1938 Sb.), který vybavoval prezidenta republiky v demokratickém státě nepředstavitelnými pravomocemi, lze vysledovat zásadní odklon od prvorepublikové a demokratické tradice.
S tím bylo spojené také mediální napadání osob, které byly symboly demokratického uspořádání. Vedle např. Edvarda Beneše či Karla Čapka se jednalo právě o (v té době již zesnulého) Tomáše G. Masaryka.
Vzorem, který tehdy v Evropě vítězil, myslí Karel Schwarzenberg nepochybně různé typu autoritářských či totalitních režimů, které Evropě na východ od Rýna na konci třicátých let početně i mocensky dominovaly.
Období druhé republiky trvalo pouhých 167 dní a bylo ukončeno nacistickou okupací v březnu 1939.
(Ale my přece dnes víme, že jsou velké, velké, ale skutečně velké nedostatky ve volném pohybu pracovní síly, že jsou obrovské nedostatky ve volném pohybu zboží. Přestože na to máme tisíce různých nařízení, norem, předpisů a tak dále.) Tak to prostě v řadě případů nefunguje, zkusme si, se jenom podívat, když chce český živnostník si otevřít živnost za hranicí, v Rakousku nebo když chce český stavební firma dokončit stavební zakázku v Německu, tak musí například nahlásit 6 týdnů předem, koho tam bude posílat.
Pravidla pro vysílání zaměstnanců do zemí EU jsou upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (.pdf). Na základě této směrnice Německo v zákoně o vysílání pracovníků (DE) stanovilo, že oznámení o vyslání stačí učinit na příslušném úřadě současně s tímto vysláním nebo krátce před ním.
Vysílání pracovníků v souvislosti se založením živnosti v Rakousku tato směrnice neupravuje, neboť se zabývá pouze přesunem zaměstnanců z jednoho členského státu do druhého. Nicméně dle přehledu (.doc) Ministerstva průmyslu a obchodu o vysílání pracovníků, je lhůta oznámení o vyslání v Rakousku nejpozději týden před zahájením činnosti (ve výjimečných případech jako např. živelná katastrofa lze nahlásit i bezprostředně před zahájením).
Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok pana Drábka jako nepravdivý.
Ty Lahovičky byly způsobeny tím, že právě tam Hradní stráž působila a já, kterému Hradní stráž podléhá, jsem si byl zkontrolovat, zda pracuje dobře a chci jí ještě jednou poděkovat, protože pracovala dobře.
Od 7. června v Lahovičkách skutečně vojáci Hradní stráže pomáhali likvidovat následky povodní. Ještě ten den Lahovičky navštívil i prezident Zeman a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Dle článku 63 Ústavy ČR je prezident vrchním velitelem ozbrojených sil, jejichž součástí je i Hradní stráž. Na tuto pravomoc se vztahuje povinnost kontrasignace předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády. Další práva prezidenta a Vojenské kanceláře prezidenta republiky jsou rozpracovány v zákoně č. 219/1999 Sb..
Paragraf 28 tohoto zákona, stanovující úkoly Hradní stráže hovoří takto: (1) Hradní stráž a) provádí vnější ostrahu areálu Pražského hradu, zabezpečuje jeho obranu a provádí vnější ostrahu a obranu objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů, b) organizuje a zajišťuje vojenské pocty, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států a při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta. (2) Hradní stráž nesmí být použita k plnění jiných úkolů, než které jsou uvedeny v odstavci 1, bez souhlasu prezidenta.
