Přehled ověřených výroků

Výrok Jiřího Pospíšila je na základě kandidátky ODS v Plzeňském kraji hodnocen jako nepravdivý.

Na webu ODS lze dohledat kandidátní listinu strany v Plzeňském kraji. Celkem zde kandiduje 20 lidí. Z nich je aktuálně (podle samotné kandidátní listiny) celkem 8 v pozici starosty či místostarosty. Jde tedy pouze o necelou polovinu kandidátů.

Pokud bychom připočítali také bývalé starosty/místostarosty na kandidátce ODS, tak zjistíme (při analýze životopisů kandidátů na webu ODS, webu Našipolitici.cz a místních médiích), že pouze 1 další byl v minulosti dlouhodobým starostou, resp. primátorem Plzně a byl jím Jiří Šneberger, sedmička na této kandidátce.

Systém přímé demokracie má ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.

Švýcarska ústava pak definuje více typů referend a u každého je jiný potřebný počet občanů. Tímto tématem se zabývala analýza Parlamentního instutu a zde jsou všechny tyto typy (pdf.str.25-26) popsány.

Americký systém rozlišuje mezi "referendem" (návrh na zrušení již přijatého zákona) a "iniciativou" (návrh nového zákona), ovšem ani jedna z těchto forem všelidového hlasování není uzákoněna ve všech, ale alespoň jedna funguje ve většině států USA. Konkrétní čísla potřebná k vypsání referenda dostupná nejsou, protože ve většině případů referendum (pdf. str.27-28) vypisují právě orgány státu ze své vlastní iniciativy.

Jelikož tyto informace odpovídají Cibulkově vyjádření, výrok je hodnocen jako pravdivý.

Ústavní soud Nálezem ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10) zrušil Zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl přijat ve stavu legislativní nouze.

Výrok prvního místopředsedy ČSSD potvrzuje následující citace ze zmíněného Nálezu: "93. Odůvodňuje-li vláda potřebu přijetí návrhu napadeného zákona ve zkráceném jednání negativními důsledky vyplývajícími ze skutečnosti, že její návrh zákona o státním rozpočtu s těmito změnami počítá, nelze takovou argumentaci z hlediska zákonem vymezených důvodů pro vyhlášení stavu legislativní nouze považovat za přijatelnou."

Zásahy centrálního vedení strany ČSSD do sestavování kandidátek pro parlamentní volby byly napadeny jak v Moravskoslezském kraji (více na serveru Moravskoslezského deníku), tak v Olomouckém (více na serveru Mladé fronty), a ačkoliv v obou případech obvodní soud pro Prahu 1 návrhy zamítl, dle České televize může Lidový dům přímo zasahovat do sestavování kandidátek pro parlamentní volby. Jak dále uvádí, na březnovém sjezdu strany se měnily stanovy například tak, že „krajské lídry musí nejdříve schválit předsednictvo strany, až pak jdou před delegáty krajských konferencí. Pokud navíc některý kandidát poškodí dobré jméno strany, může ho z kandidátky předsednictvo vyškrtnout.“

Co se týče ostatních stran, tak především strana SPOZ v této věci připoutala mediální pozornost. Například lidovky.cz přinesly informace o tom, že předsednictvo strany udělalo oproti přání krajské konference asi deset změn na pražské kandidátce a kritické hlasy zněly také z kraje královéhradeckého, kde, dle senátora Vladimíra Drymla, kandidátka " nebyla navolena, přišla povelem od předsednictva.“ V případě strany KSČM také centrální vedení prosadilo změnu na úkor regionů v kandidátce, konkrétně v Jihomoravském kraji, jak blíže informuje o tomto případu Český rozhlas.

Strana ODS v tomto roce také schválila stanovy, na základě kterých bylo centrální vedení strany posíleno právě na úkor regionů. Podobně jako ČSSD změny nastaly z důvodu jakési kontroly, aby se zamezilo výskytu jmen, které by mohly stranu poškodit.

Je pravdou, že strana ČSSD nezasahuje do krajských kandidátek tak výrazně jako některé jiné strany, avšak na základě informací České televize, že centrální vedení strany ČSSD bylo v této věci posíleno, a může tedy zasahovat do zezdola již doporučených kandidátek, hodnotíme výrok Bohuslava Sobotky jako zavádějící.

Před samotným ověřením tohoto výroku je nutné nejprve uvést, že drtivá většina etablovaných politických stran má vnitřní mechanismy nominačních procesů ukotveny ve svých interních dokumentech, které často zatím nejsou veřejnosti dostupné. Existenci těchto dokumentů ale potvrzují obecně dostupné stanovy jednotlivých stran (o tématu více viz např. SPÁČ, Peter. Nominácie v českých politických stranách: Prípad volieb do Poslaneckej snemovne v roku 2010. 2012).

Právě z důvodu nedostupnosti dokumentů popisujících stranické nominace u všech stran (např. stran kandidujících v letošních předčasných volbách do PSP ČR) je nutné výrok označit jako neověřitelný.

Můžeme však provést krátkou analýzu dostupných dokumentů a údajů. Zásah do kandidátek ze strany vedení (či širšího vedení) u voleb do PSP ČR je možné nalézt např. u ODS (či zde pro volby v roce 2010), ČSSD, TOP 09, KSČM (.pdf) či Strany zelených (.pdf).

Výrok hodnotíme na základě dohledaných informací o progresi daně z příjmu právnických osob jako zavádějící.

Tereza Bernardová hovoří o tom, že někde od výdělku 8000 eur ročně je stanovena progrese, a to tím způsobem, že je-li tento příjem překročen, platí poplatník v jednotlivých pásmech vždy o 2 % víc.

Daňový systém v této oblasti popisuje web Finexpert.cz:

"- 0 % (do příjmu 8 004 €),
- 14 % (při příjmu 8 005 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 1,88 % až do příjmu 13 469 €, kdy platí sazba daně ve výši 24 %),
- 24 % (při příjmu 13 469 €, při každém zvýšení daňového základu o 1 000 € se zvyšuje sazba daně o 0,46 % až do příjmu 52 882 €),
- 42 % (při příjmu od 52 883 € do 250 730 €),
- 45 % (při příjmu nad 250 731 €)." Je tedy zjevné, že Bernardovou popisovaná progrese fakticky platí v pásmu výdělků 8005-13 469 Euro. Při vyšších výdělcích se však po každém zvýšení základu sazba zvyšuje již mírnějším tempem, což místopředsedkyně LEV21 zcela pomíjí.

Výrok Michala Haška hodnotíme jako zavádějící na základě výběru citací z Nálezů Ústavního soudu ČR, neboť ne všechny Haškem kritizované reálie fungování Poslanecké sněmovny popsal soud jako "ohýbání pravidel". Za pravdu (viz hodnocení níže) lze dát prvnímu místopředsedovi ČSSD ve věcech omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy. U zmíněných "nočních maratonů" však Ústavní soud uvedl, že je to "pouze" záležitost politické kultury a také již ústavně ustálená praxe.

Ve vztahu k uvedenému omezování možnosti vystoupení pro zástupce opozice, účelového slučování projednávání návrhů zákonů do jednoho balíku či omezení práv opozičních poslanců podávat pozměňovací návrhy se plénum ÚS skutečně kriticky vyslovuje např. ve svém Nálezu ze dne 27. 11. 2012 (Pl. ÚS 1/12). "214. Pokud jde o namítané sloučení rozpravy za současného omezení řečnické doby poslanců a počtu jejich vystoupení, Ústavní soud podotýká, že zákonodárce je při vytváření struktury právního řádu z hlediska jeho formálního rozdělení na zákony vázán atributy právního státu, mezi které patří zásady předvídatelnosti zákona, jeho srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti [srov. nález ze dne 12. února 2002 sp. zn. Pl. ÚS 21/01 (N 14/25 SbNU 97; 95/2002 Sb.), též nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07]. Právě z nich lze dovodit požadavek, aby zákon ve formálním smyslu současně neupravoval více materií, jež nejsou vzájemně obsahově a systematicky provázány. Tomuto požadavku lze přiznat opodstatnění i ve vztahu ke způsobu, jakým jsou projednávány návrhy zákonů. Má-li totiž zákonodárná procedura umožnit jejich otevřené a kritické zhodnocení, je žádoucí, aby byl její předmět vymezen právě s ohledem na výše zmíněnou obsahovou souvislost, a k jeho projednávání tak došlo přehledným a srozumitelným způsobem. Z těchto důvodů sdílí Ústavní soud názor navrhovatelů, podle něhož je třeba § 54 odst. 8 jednacího řádu vykládat v tom smyslu, že sloučení rozpravy ke dvěma nebo více bodům pořadu předpokládá jejich vzájemnou věcnou souvislost. Její sloučení k více vzájemně nesouvisejícím bodům by naopak vedlo k absurdnímu důsledku všezahrnující rozpravy, která by právě pro rozsah svého předmětu postrádala jakýkoliv rozumný smysl."

Popř. také v Nálezu ze dne 1. 3. 2011 (Pl.ÚS 55/10). "99. Za této situace nebylo třeba se zabývat dalšími namítanými vadami procesu, který probíhal již v podmínkách legislativní nouze a ve zkráceném jednání. Zejména nebylo třeba zkoumat kompetenci Senátu v návaznosti na složení, v němž hlasoval o napadeném zákonu. Přesto Ústavní soud považuje za nutné dodat, toliko jako obiter dictum, že vady následného procesu v Poslanecké sněmovně tkvěly jednak v tom, že nebyla dodržena lhůta pro svolání mimořádné schůze, když návrh zákona předkládaný vládou k projednání v režimu legislativní nouze a ve zkráceném jednání byl dodán poslancům v takové časové tísni, že nejen opoziční, ale i vládní poslanci nebyli reálně schopni zkontrolovat byť jen totožnost předlohy s předchozí předlohou vládního návrhu zákona, natož pak seznámit se podrobně s jeho obsahem, a posoudit tak jeho možné dopady (že se nejedná o pouhou hypotézu lze doložit i na vyjádřeních některých koaličních poslanců prezentovaných v médiích po přijetí jednoho z předmětných vládních návrhů zákonů v rámci legislativní nouze - viz výše rekapitulované ústní jednání před Ústavním soudem ze dne 22. 2. 2011). Dále byla bezpochyby krácena demokratičnost již omezené procedury přijímání napadeného zákona vypuštěním obecné rozpravy v rámci 2. čtení, a to navzdory usnesení č. 16, které bylo přijato výborem pro sociální politiku na jeho 4. schůzi konané dne 2. 11. 2010, který Poslanecké sněmovně doporučil projednat návrh napadeného zákona i v obecné rozpravě (viz bod 31)."

K otázce "nočních maratonů v Poslanecké sněmovně" však např. ve svém Nálezu ze dne 29. 5. 2013 (Pl.ÚS 10/13) zaujímá "nekritické" stanovisko. "88.Ústavní soud se rovněž neztotožňuje s námitkou o nepřípustnosti jednání Poslanecké sněmovny v nočních hodinách a ztotožňuje se s výkladem ustanovení § 53 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, jak jej nastínila ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna. Ústavní soud tedy považuje za ústavně konformní takový výklad zmíněného ustanovení, jenž Poslanecké sněmovně dává možnost v mimořádné situaci jednat a hlasovat i po 21. hodině večerní, neboť opačná, právo Poslanecké sněmovny omezující intepretace nevyplývá z žádného ustanovení ústavního pořádku. Schopnost vládních poslanců dopřát sobě i opozičním představitelům dostatek odpočinku je pak v principu znovu jen otázkou politické kultury v České republice. Jak ve svém vyjádření zdůrazňuje Poslanecká sněmovna, byl navíc takovýto postup v minulosti již několikrát praktikován a nebyly proti němu vzneseny žádné námitky. V tomto směru lze dle názoru Ústavního soudu hovořit o ústavně konformní ustálené praxi, kterou lze považovat za legitimní součást pravidel legislativního procesu [srov. bod 38 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. února 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.)]."

V roce 2009 pokleslo HDP ČR o 4,5 procenta. Nyní v roce 2012 dochází k trvalému poklesu hrubého domácího produktu - tedy recesi, o které mluví Jan Fischer, ve třech sledovaných kvartálech to bylo v prvním -0,7 %, ve druhém -1 % a ve třetím -1,3 % .

Podle webu poslanecké sněmovny leží v tuto chvíli ve sněmovně 203 návrhy zákonů v různém stadiu projednávání.

Patrně nejstarší je novela trestního zákona, pod kterou jsou podepsáni Jeroným Tejc či Bohuslav Sobotka, tato novela byla předložena 12. července 2011 a nyní je ve druhém čtení.

Ve sněmovně leží také návrh zákona o referendu o majetkovém vyrovnání s církevními a náboženskými společnostmi předložený skupinou poslanců KSČM v březnu 2012, který byl zatím projednán pouze v organizačním výboru, nebo například návrh zákona o majetkovém přiznání z května 2012.

Nedá se však říci, že by ve sněmovně ležely už dva roky předlohy, které by vůbec nikdo neprojednával, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.

Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.

Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.